ZÁKLADY 

LIDSKÉ 

DUCHOVNOSTI

 

 

Velmi důležitý úvod

 

 

Výtah z knihy „Základy lidské duchovnosti“, str. 1 – 6, Velmi důležitý úvod.

 

Pustit se do úkolu bádat a psát o základech lidské duchovnosti pouze na podkladě vlastních spekulací, domněnek a odkazů na druhé je marným, neproduktivním a ve skutečnosti nemožným podnikáním. Je několik důvodů, proč tomu je tak:

 

(1)

Duchovnost obecně je možno pojímat jako danost od Nejvyššího. Jako takovou ji může interpretovat, vysvětlovat a definovat pouze Ten, který ji vytvořil, kdo je jejím původcem.

 

(2)

LIDSKÁ přirozenost je různě ohraničena v porozumění tomu, jak se duchovnost chápe. To jest v přírodních podmínkách či v přírodním stavu. Její přírodní stav má jen pomíjivou hodnotu. Bytosti, jakými jsou lidé jsoucí v přírodním stavu, musí definovat vše z tohoto stavu. Avšak duchovnost nevzniká v přírodním stavu, a tak ji není možné chápat a vysvětlovat pouze na tomto základě. Je třeba postoupit nad přírodní stav, abychom se přiblížili PRAVDĚ o duchovnosti.

 

(3)

Lidé mají ve své přirozenosti ("přirozenost", resp. převrácená přirozenost, vyplývající z fabrikace lidských tvorů pseudotvůrci, kteří odstranili z lidských tvorů maximum duchovní podstaty, co bylo možno pro zachování samotné existence živých bytostí, včetně fabrikací lidské pseudomysli ke klíčovému zapomnění svého pravého původu a možností vlastního bytí, blíže viz. Pravý život - pseudotvůrci a Nové Zjevení Pána Ježíše Krista - pozn. webu) sklon přizpůsobovat vše úrovni svého vlastního chápání. Jelikož toto chápání je v mnoha případech založeno na denních potřebách pro přežití v přírodním světě, podřizují vše tomuto účelu. Takto jsou motivováni každodenními událostmi v životě lidstva obecně a událostmi v jejich osobním životě zvlášť. Chápat duchovnost znamená přesáhnout tento druh chápání a POznat fakt, že všechny události, ať jednotlivě, či obecně, mají svůj PRAVÝ PŮVOD a VÝZNAM především v duchovním stavu dění, nikoliv v těchto událostech samých.

 

(4)

Protože lidské bytosti jsou ve svém přírodním stavu omezeny jeho pomíjivými hodnotami, mají sklon zakládat svá vysvětlení a pojímání jakéhokoliv fenoménu na těchto pomíjivých hodnotách. To se tedy týká i jejich vysvětlení a pojetí duchovnosti. Jelikož duchovnost je ve své esenci a substanci transcendentní všemu, co má pomíjivou hodnotu, nemůže být plně pochopena z těchto hodnot. Proto je jakékoli chápání založené na takové podmínce zkreslené.

 

(5)

Jelikož lidská řeč odvozuje své kategorie, pojmy a ideje z věcí a myšlenek týkajících se především pomíjivosti přírodního světa, je těžké nalézt výraz přiměřený snaze dosáhnout plného chápání pravé reality duchovnosti lidskou myslí. Cokoli je řečeno v lidských termínech, může pouze přiblížit to, co duchovnost skutečně je, neboť bez ohledu na to, co je o ní řečeno, vždy bude přesahovat vyřčená slova a jejich obsahy.

 

(6)

Jelikož jsou lidské bytosti z těch a oněch důvodů lapeny v pasti přírodního světa, který vchází v existenci časoprostorového kontinua, jsou omezeny ve svých pojmech a ve svém chápání svými relativními podmínkami. Proto nejsou lidé schopni za těchto podmínek plně porozumět jakékoli absolutní hodnotě. V přírodních podmínkách jsou schopni se pouze přiblížit pravdě. Protože duchovnost přesahuje ve všech ohledech relativní pojmy lidské přírodní podmíněnosti, mohou se pouze přiblížit. To je další zdroj mnoha zkreslení.

 

(7)

Jelikož si nejsou lidské bytosti vědomy svých pomíjivých stavů existence v přírodním světě, mají sklon lpět na tomto světě a zachovávají všemi prostředky dosavadní stav své existence. To je samozřejmě vede k budování a hromadění všech druhů zvyků, tradic, kultur a společenských zřízení, které by zajistily jejich relativní nesmrtelnost v historii lidstva. Jelikož se tyto zvyky, tradice a kultury budují na předpokladu a na základě pomíjivosti lidských hodnot, jsou tu paradoxně zároveň za účelem zachování relativní nesmrtelnosti lidstva a vedou ke stagnaci všech hodnot.

Paradox této situace je v předpokladu, že je možno dosáhnout pokračování existence zachováním tradic a zvyků. Protože všechny zvyky a tradice jsou založeny na relativních hodnotách pomíjivosti lidské existence v přírodním světě, následně vytvářejí pro lidstvo past, která přináší namísto nesmrtelnosti úplnou záhubu.

 

Pravá povaha tradic a zvyků blokuje správné pojímání duchovnosti, protože je duchovnost přesahuje ve všech ohledech. Aby se pravá povaha duchovnosti správně chápala, musí se naprosto a vůbec nebrat v úvahu existence minulých, přítomných a budoucích tradic a zvyků. Pouze překročením tradic je možno více se přiblížit k samé duchovnosti.

Na základě těchto závěrů (z uctívání tradic a zvyků) by se přirozeně skončilo v pesimistickém postoji, v němž by se tvrdilo, že je pro lidi zcela nemožné porozumět vlastní pravé duchovnosti. Takto se může vážně zpochybnit plodnost a užitečnost možné plnohodnotné diskusi o lidské duchovnosti. To vše je naprostou pravdou jen tehdy, když si někdo podejme na takový úkol na základě svých a ze svých vlastních dispozic subjektivních projekcí a odvolávání se na druhé. Je zcela něco jiného, je-li k dispozici přímé zjevení, inspirace a iluminace od Nejvyššího, který k této věci přistupuje z hlediska duchovních potřeb celého lidstva. V současné době existuje zvláštní duchovní okolnost a stav, vyžadující takové zjevení, aby lidem byla dána možnost lepšího přiblížení k Absolutní pravdě o duchovnosti. Nejvyšší vybírá nejpříhodnější dobu, nejvhodnější (připravené) osoby a nejvhodnější prostředky, které pomáhají v přenosu takového zjevení. V těchto případech se nezpytují postupy Nejvyššího, ale akceptují se jako pověření a úkol vlastního pozemského života stát se takovým prostředkem či nástrojem, jimž se přenos tohoto zjevení uskutečňuje a stává se možným.

 

Tato kniha se má tedy pojímat jako výsledek přímého zjevení, inspirace a osvícení Nejvyšším. Způsob jejího vytvoření je samozřejmě netradiční a nekonvenční a kniha bude obtížná k přijetí pro ty, kteří zakládají své soudy na tradičních a konvenčních přístupech. V tradičním a konvenčním přístupu existuje požadavek a příkaz, že zjevení přichází pouze určitými způsoby a prostředky, pouze skrze určité typy lidí a pouze v jistém zvláštním jazyce a místě. Protože lidé obvykle nevědí, jak by se zjevení mohlo přenášet, nesprávně usuzují, že pouze klasickým způsobem a klasickou řečí, jako je tomu v případě biblických proroků nebo Ježíše Krista v Novém zákoně, kdy je použit zvláštní, velmi často temný symbolismus a básnická řeč, archaické formy... (které si nakonec lidé interpretují pouze a jen v doslovném, vnějším, tedy nesprávném smyslu, právě tak, jak odpovídá jejich vnějšímu, omezenému chápání skutečností). Cokoli jiného, psaného a přineseného odlišným způsobem nemohou přijmout, protože to nevyhovuje očekávaným standardům lidských tvorů, kteří jimi tíhnou připisovat a předpisovat Nejvyššímu. Nejvyšší se však NEŘÍDÍ lidskými standardy. Každá doba, okolnost a situace v historii lidstva vyžaduje svůj zvláštní a ODLIŠNÝ PŘÍSTUP, který je v souladu s potřebami, specifikou a požadavky té určité doby a situace. Není možné je zobecňovat, určovat z nich hodnoty, zákony a podmínky, za nichž taková zjevení mohou vznikat. Bylo by to uzavíráním dveří, kdyby se vlastní omezení promítala na Nejvyššího.

(Ostatně tento jev - omezení, neměnnost, rigidita, neochota (v konečné fázi získaná neschopnost) měnit názory, náhledy, "raději budu dále věřit tomu a dělat to, co jsem zvyklý, tak se to má, to je život, s tím nic nenaděláme, tak se to má, tak se to dělá odnepaměti, tak to po nás vyžadují....." je typickým projevem negativního stavu, který má jasný záměr: vyvolat v lidech pocit a přesvědčení, že vše v jejich životě je dané, neměnné, uzákoněné. Zákony. Rituály. Zvyky. Systémy. Organizace. Politika. Ekonomika. Tak to bylo (kým asi) stanoveno, tak to tedy je a bude. A dost.... Největší snahou negativního stavu, jak už víte, je utopit každého člověka ve falešné omezenosti (víry v ni) veškerého vlastního jednání a samotné jeho existence. Negativní stav má stále jasný dílčí cíl: přesvědčit každého člověka, že negativní stav je věčný, neměnný a rigidní a především jediný existující. Mnoho lidí tak opět (tak, jako v době před inkarnací Ježíše Krista na Zem) falešně věří, že negativní stav je jedinou volbou v jejich životě, kterou mohou učinit, neboť nic jiného neexistuje, žádná alternativa, a pokud ano, stejně nemají tu moc si ji zvolit. Většina lidských bytostí se sama svobodně neustále vrhá do této pasti, neboť jsou přesvědčeni, že to, co žijí, je jediná možná volba a nic jiného neexistuje. Důkazem je to, že si tito lidé sami SVOBODNĚ NEUSTÁLE VOLÍ NEGATIVNÍ STAV ve svých životech. JENŽE TEĎ - na rozdíl od doby, kdy lidské bytosti byly nuceny být součástí negativního stavu, kdy nebyly zpraveny o tom, že MAJÍ MOŽNOST VOLBY, že mají možnost zvolit si NĚCO JINÉHO, NEŽ NEGATIVNÍ STAV, v době, kdy negativní stav měl absolutní nadvládu nad zónou vymístění (včetně naší Země), tj. do doby inkarnace Ježíše Krista na Zem, už LIDSTVO NA PLANETĚ ZEMI, v této minus třetí dimenzi zóny vymístění BYLO ZPRAVENO O TOM, CO JE NEGATIVNÍ STAV A CO JE STAV POZITIVNÍ. LIDSTVU JIŽ BYLA VYJEVENA JEJICH POZICE, KTEROU ZAUJÍMAJÍ  zde na Zemi A BYLY JIM VYJEVENY MOŽNOSTI, JAKÉ MAJÍ. Proto TEĎ, POKUD SI LIDÉ VOLÍ NEGATIVNÍ STAV, VOLÍ SI JEJ NA ZÁKLADĚ SVÉ VLASTNÍ, SVOBODNÉ VŮLE A VOLBY, NEJSOU NUCENY SI VOLIT ŽIVOT V NEGATIVNÍM STAVU (A PŘESTO SI JEJ NEUSTÁLE SVOBODNĚ VOLÍ). LIDSKÉ BYTOSTI JIŽ MAJÍ K DISPOZICI NAPROSTO DOSTATEČNÉ INFORMACE, zjevené NEJVYŠŠÍM O TOM, JAKÉ MOŽNOSTI MAJÍ, O TOM, ŽE POZITIVNÍ STAV JE JEJICH VLASTNÍ PODSTATOU A O VEŠKERÝCH NÁSLEDCÍCH, DŮSLEDCÍCH A VÝSLEDCÍCH KAŽDÉ SVÉ VOLBY, KTEROU ČINÍ.

 

V současné době si NEGATIVNÍ STAV VOLÍ LIDÉ SAMI, ZE SVÉ SVOBODNÉ VŮLE A VOLBY. Od chvíle, kdy se na Zem inkarnoval Ježíš Kristus, jsou všechny lidské bytosti (všechny, které se od té doby na Zem inkarnovaly, inkarnují a ještě nějakou dobu inkarnovat budou) zpraveny o tom, že si NEMUSEJÍ (pouze MOHOU) volit negativní stav jako způsob svého života. Lidské bytosti již ví, že se MOHOU KDYKOLI VYMANIT Z PASTI OVLÁDÁNÍ NEGATIVNÍM STAVEM a ZVOLIT SI SVOBODNÝ ŽIVOT POZITIVNÍHO STAVU, a to ZDE, NA ZEMI, v TOMTO ŽIVOTĚ.

Ostatně právě proto se na Zem inkarnoval Ježíš Kristus, právě proto, aby lidské bytosti vyvedl z tohoto falešného přesvědčení, které je součástí hry negativního stavu s veškerým Stvořením (stavem pozitivním). Ježíš Kristus se na Zem inkarnoval proto, aby lidem ukázal, že kromě negativního stavu, jehož důkazem jsou jejich vlastní životy plné strádání, nemocí, bídy a utrpení, válek, nerovnosti a nespravedlnosti, existuje ještě něco JINÉHO. Původního. Něco jiného, co si MOHOU ZVOLIT, budou-li sami chtít. Stav POZITIVNÍ. Pán Ježíš Kristus zde byl proto, aby lidské bytosti vyvedl ze spánku nevědomosti a ukázal jim, že VŽDY mají možnost VOLBY. Zda si zvolí negativní stav či stav pozitivní, je jen a pouze jejich SVOBODNÁ VOLBA, kterou jim NIKDY NIKDO NEVEZME.

SVÝM ŽIVOTEM, SVÝM ODKAZEM A SVÝM ODCHODEM ZE ZEMĚ (Ježíš Kristus NEBYL fyzicky NIKDY UKŘIŽOVÁN) UMOŽNIL VŠEM LIDSKÝM BYTOSTEM (jež jsou pseudostvořeny NEGATIVNÍM STAVEM) změnit své postavení v negativním stavu, zvolit si stav POZITIVNÍ A VRÁTIT SE DOMŮ, do PRAVÝCH SVĚTŮ STVOŘITELE PRVOTNÍHO VŠEHO A VŠECH. Ježíš Kristus zaručil VŠEM LIDSKÝM BYTOSTEM, ŽE ELEMENTY NEGATIVNÍHO STAVU, Z NICHŽ JSOU lidé pseudostvořeni, MOHOU KDYKOLI BÝT TRANSFORMOVÁNY a převedeny na elementy čisté, pozitivní, původní.

Ježíš Kristus zanechal všem lidem, kteří ještě budou obývat planetu Zemi v této dimenzi, v zóně vymístění až do závěrečné eliminace negativního stavu, vzkaz a MOŽNOST SVOBODNÉ VOLBY. VOLBA JE PROJEVEM SVOBODY ŽIVÝCH BYTOSTÍ, která NIKDY NIKOMU NEMŮŽE BÝT VZATA. Blíže k pojednání o důvodech inkarnace Ježíše Krista na Zem, o původu negativního stavu, pseudotvůrcích a závěrečné eliminaci negativního stavu ve Stvoření (ke kterému dojde v okamžiku dosažení plnosti negativního stavu), odkazujeme na záložku Pravý život, Proč jsou problémy a nemoci a téměř všechny další).

 

V historii lidstva bylo mnoho tvrzení přímých zjevení Nejvyššího. Některá byla legitimní, některá nikoliv. Pravé zjevení je vždy VČASNÉ a PŘIZPŮSOBENÉ duchovním potřebám, podmínkám a jazyku dané doby. Očekávat, že by Nejvyšší vždy užíval týž způsob, styl a touž řeč, kdykoliv přináší Své zjevení, by znamenalo fakticky předpokládat, že není schopen vytvořit nic nového či hovořit řečí lidí, ke kterým hovoří.

 

Pro lidi oddané tradicím a konvencím a promítající nostalgicky své subjektivní tužby do historických, poetických a symbolických způsobů vyjadřování je cokoli nového buď banální, nebo není hodno Nejvyššího. Lidé tohoto druhu se stávají subjekty či nástroji přenosů sdělení nebo pseudozjevení bytostí z absolutního odjinud, které se nacházejí v témž nostalgickém rozpoložení. Od nich pak pocházejí potřebné produkce „zjevení“ ve starodávném stylu, jakým je styl Bible, v nějaké archaické řeči nebo poetické formě, dodávající věrohodnost zjevovaným myšlenkám. Problémem je to, že když se někdo ohraničuje svou vlastní touhou mít zjevení v tradiční formě a zakládá věrohodnost zjevení na této požadované formě, klame sám sebe ve víře, že takovéto zjevení je od Nejvyššího pouze proto, že přišlo v této zvláštní formě. Lidé ale zapomínají při pohledu na tento druh zjevení na jednu důležitou věc: Je to pouze IMITACE pravého zjevení. Nechtějí uznat, že Nejvyšší tvoří vždy NOVÉ věci a nikdy se neopakuje ve stylu a metodě zjevení nebo čehokoli jiného. Ten/Ta bere vždy na zřetel to, co je nejlepší pro lidstvo za právě probíhající situace, a to, co je za současných podmínek lidstva nejvhodnější pro moderní prostředky. Imitace, nostalgie, očekávání atd. vznikají z potřeby zachovat tradice a zvyky a udržet status quo. Vše nové je považováno za nebezpečné, neboť to vyžaduje změny. A to je právě ta věc, kterou lidstvo nechce - ZMĚNU. Proto se od Nejvyššího žádá, aby nic neměnil.

 

V historii lidstva byly doby, kdy bylo nezbytné užít symbolického jazyka, souvztažností a stylu, který byl mnohým nejasný. Duchovní podmínky lidstva byly tenkrát takové, že lidé vyžadovali tento styl a metodu. Nic jiného nebylo tehdy možné (resp. vhodnější pro naplnění účelu). Ale jak doba pokročila, vznikly odlišné podmínky, stavy a situace, které vyžadují jiné přístupy, styly a metody, které jsou v souladu s duchovností těchto dílčích okolností.

 

Duchovní historie lidstva vždy postupuje v krocích, které jsou jakoby stavebními bloky duchovnosti. Každý krok představuje základnu, na níž se buduje krok další, vyšší. Každý krok historie lidstva se může rovnat místnímu (oproti univerzálnímu) cyklu času, ve kterém je nutno tento krok vybudovat a úplně vyčerpat jeho užitečnost. KAŽDÝ krok vzhledem ke své vlastní duchovnosti vyžaduje specifické porozumění a styl, specifickou metodu a své vlastní zvláštní zjevení. Nejvyšší samozřejmě podle potřeby přizpůsobuje Své zjevení každému kroku, jak je třeba. Důvod, proč vše v duchovním vývoji lidstva postupuje v krocích, je ten, že lidé nemohou vzhledem ke své přírodní PODMÍNĚNOSTI pochopit Absolutní pravdu. Jak bylo uvedeno již dříve, mohou se k ní jen PŘIBLÍŽIT.

Pravou přirozeností Absolutní pravdy je to, že je DYNAMICKÁ. Nestagnuje, není jsoucí, ale je stávající se. Proto se pravda musí zjevovat v krocích. Jakmile daný krok se svou specifickou pravdou splní svůj účel, získá se poučení a užitečnost jeho existence je vyčerpána, je odložen, aby se použil jako odrazový můstek k budování nového kroku a pravdy vztahující se k tomuto novému kroku. Je krajně důležité pochopit toto zjevení o stavbě kroků a DYNAMICKÉ povaze pravdy, nebo se naprosto vytratí veškerý smysl účelu této knihy a všeho ostatního vztahujícího se k duchovnosti. Omyl lidstva spočívá v představě, že každé zjevení má absolutní hodnotu. Neměnně se vytváří závěr, že když zjevení pochází od absolutní bytosti, je následně též absolutní a zapomíná se na tento důležitý fakt:

Zjevení je dáno NEABSOLUTNÍM bytostem. Každé zjevení Absolutní povahy pro neabsolutní bytost nedává žádný smysl, není pochopitelné, a je tedy nepřijatelné. To by nakonec vedlo k záhubě lidských tvorů. Pokud lidé usuzují, že zjevení absolutní hodnotu, tíhnou strnule ke starému zjevení, aniž by si uvědomili, že mezitím Nejvyšší vytvořil nové kroky, nové podmínky a nové duchovní skutečnosti, které přesahují všechny předešlé. Kvůli tomuto přístupu jsou lidé ovšem neschopni přijmout cokoliv nového, stagnují, a tím dusí svůj vlastní duchovní život. Pravou skutečností v tomto ohledu je to, že Nejvyšší PŘIBLIŽUJE Sebe Sama úrovni chápání a schopnosti pokroku neabsolutních bytostí a jak postupují ve svém duchovním vývoji, zjevuje jim v krocích přiblížení pravdy k Absolutní pravdě.

 

Z tohoto důležitého pravidla se musí vyvodit, že cokoliv bylo doposud v celé historii lidstva zjeveno, bylo relevantní jen v každém jednotlivém kroku a každému jednotlivému kroku a musí se to přijmout jako základ, na němž se vybuduje krok nový. Proto je význam každého zjevení platný jen v tomto jednotlivém kroku. Jak pokrok postupuje, stává se v určitém bodě zastaralým a pro další krok je nutné nové zjevení. Nové zjevení uchovává ZÁKLADNÍ ZRNKA PRAVDY, které má každé zjevení, a odkládá vše, co již nemá užitek. Proto nepřekvapuje, že v mnoha případech nově zjevená pravda zdánlivě protiřečí staré pravdě čili předchozímu kroku: Pro toho, kdo pojímá každé zjevení jako to, co má absolutní hodnotu, je rozpor zřejmý: Dvě protikladné absolutní pravdy nejsou možné. Ale jestliže se zjevení přijímá ve světle kroků duchovního pokroku, protiřečení je pouze relativní či zdánlivé. Z uvedeného je zcela zřejmé nebezpečí zatvrzelého tíhnutí k jednomu kroku a setrvávání na starých tradicích a zvycích.

 

Z těchto důvodů je třeba opětovně a znovu zdůrazňovat, že proto, aby kdo pochopil to, co následuje v této knize, NEMŮŽE vůbec a naprosto brát na zřetel jakékoliv konvenční a tradiční myšlení.

 

Je také nezbytné neustále upozorňovat každého, kdo čte tuto knihu, že je přímým zjevením Nejvyššího pro další krok lidského duchovního vývoje, ke kterému je lidstvo nyní připraveno. Musí se proto chápat ve světle tohoto kroku. Je to velmi důležitý krok ­stejně jako každý předcházející - ale jde nicméně jenom o krok. Bylo by tragédií, kdyby se tato kniha vnímala, byla pojímána a chápala se v absolutním smyslu. Bylo by to opakováním podobných chyb minulosti. Jedním z mnoha účelů tohoto zjevení je varovat před takovými chybami. Z tohoto důvodu je třeba pamatovat na to, že v okamžiku, kdy toto zjevení splní svůj úkol a nový krok se naplní, další krok v pořadí vstoupí do své existence postavené na posledním kroku. Proto cokoli je z hlediska tohoto následujícího kroku nepoužitelné z kroku současného, bude odloženo. Důležitost tohoto kroku spočívá ve faktu, že se bez něj nemůže vybudovat další krok, stejně tak jako by ten nynější nemohl být vybudován bez předcházejícího. Další krok však bude přesahovat vše, co je zjeveno v kroku předcházejícím, stejně jako tento krok přesahuje všechny předchozí. Bez neustálého uchovávání tohoto pravidla v mysli a bez pojímání všeho přicházejícího v jeho světle by se jeho smysl, účel a účinek zcela ztratil. Byla by to ztráta času. To je důvod, proč je tento úvod tak důležitý.

(Tento text, jež právě čtete v rámci uvedení záložky "Lidská duchovnost" je tímto zmíněným, důležitým úvodem celé knihy Základy lidské duchovnosti. Jednotlivé kapitoly této knihy předkládáme v rámci dalších podzáložek této záložky - pozn. webu).

 

Jak je uvedeno výše, bylo v průběhu známé historie lidstva vyjeveno několik zjevení od Nejvyššího - mnohá z nich jsou zaznamenána v knihách jako je Bible, Bhagavad-Gíta, Védy, Tibetská kniha mrtvých, Upanišady, Korán a některé další. Byla to zjevení v souladu s jejich dobou, potřebami, místem, odlišnostmi duchovního vědomí a jeho konkrétními stupni. Všechna obsahují zrnka Univerzální pravdy. Ale tato zrnka jsou nyní pohlcena konvenčními a tradičními výklady a tvrzeními o výlučnosti a absolutnosti jednotlivých pochopení povahy těchto zjevení. Křesťané se například zdráhají přijmout jakákoliv zjevení, která přichází PO Zjevení Sv. Jana, neboť se opírají o jeho výrok učiněný na závěr jeho knihy v kapitole 22, verších 18 a 19.

 

Z tohoto a dalších výroků mnozí křesťané mylně vyvozují, že to bylo poslední zjevení, po němž již nikdy žádné jiné nemůže přijít. Kdyby někdo přesto tvrdil, že obdržel zjevení, které by se mohlo přidat k proroctví Sv. Jana, znamenalo by to, že to nemůže být pravé zjevení. To pak vede k víře, že zjevení Nového zákona jsou jedině pravdivá, neboť jedině ona mají věčnou absolutní hodnotu. Tento závěr vedl tragicky křesťany a jejich církve do Temných dob, které zvrátily každý pokus přinést něco nového do pojetí křesťanství a duchovnosti a takto preventivně zabránily na mnoho století přímému zjevení Univerzální přirozenosti. Situace není samozřejmě lepší ani v jiných duchovních systémech, protože i ony zmařily jakýkoli pozdější vývoj svým sklonem k vlastnímu, tradičnímu a konvenčnímu přístupu. To zcela podkopalo přijímání něčeho nového, co odporuje jejich tradičnímu a navyklému myšlení.

 

Aby však Nejvyšší uchránil v lidstvu nějaké duchovní vědomí, udržoval mezi některými jedinci skrze vnější způsoby uctívání a tradic nějaká pojetí pravé duchovnosti, takže se mohl zachovat život lidí a mohly se vybudovat další stupně pozemského cyklu času.

 

Naneštěstí byli tito jedinci obvykle zavrženi, vypuzeni, pronásledováni nebo považováni za kacíře či za šílené. Vzdor tomu vždy rostl vnitřní sklon k pokroku a k budování nového stupně v lidském duchovním vědomí a vydal své plody. Po stoletích následujících po Zjevení Sv. Jana se lidstvo díky úsilí těchto jedinců stalo připraveným pro další důležitý krok, který měl přesáhnout Temný věk tradic a zvyků a připravit lidstvo pro návrat do pravé, nezkreslené, a tedy netradiční a nekonvenční duchovnosti. Toto zjevení, které lze nazvat jako přechodný krok ze starého, temného, tradičního a konvenčního myšlení k myšlení nového duchovního věku, který přijde v následujícím kroku, bylo přeneseno skrze Emanuela Swedenborga.

 

Naneštěstí NENÍ hodnota Swedenborgova a zjevení Nejvyššího, které přišlo skrz něho, z jistých důvodů správně pochopena a NENÍ široce známá. Problémem bylo, že se toto zjevení nepovažovalo za to, čím je, tj. za životně důležitý přechod z dlouhého Temného, tradičního a konvenčního stupně, z něhož sestával celý jeden časový cyklus, do nové éry člověčenstva, která je na svém začátku. Pravá podstata tohoto přechodu vyžaduje podržení několika určitých tradičních a konvenčních pojetí a představ, aby se předešlý krok zcela nezničil. Pro nezvyklou temnotu, výdrž, stupeň duchovního zkažení a zkomolení i ztrnulost předešlého kroku v historii člověčenstva nebylo možno budovat další krok přímo, ale namísto toho byla Nejvyšším počata PŘECHODNÁ PERIODA. Ta měla lidstvo připravit na to, co mělo přijít, bez nebezpečí jeho úplné duchovní zkázy a zničení. Problém byl v tom, že kdyby se plná šíře pravdy dalšího kroku dala k dispozici Swedenborgovi a lidstvu, nebyli by schopni ji přijmout. Mohli by ji úplně odvrhnout, a tím zabránit, aby nastal nový krok. Jelikož je pro lidstvo životně důležité, aby nový krok nastal, bylo nutné zahájit přechodnou periodu, která by mohla obsahovat něco nových pravd a uchovat něco ze starých, konvenčních a tradičních myšlenek a něco ze zkreslených pohledů, které by byly vhodné pro nový krok. Bez tohoto činu by lidstvo zůstalo v Temném věku své duchovnosti, která není duchovností vůbec. A tam, kde není duchovnosti, není života. Proto kdyby nebylo této přechodné periody, reprezentované zjevením skrze Swedenborga, bylo by lidstvo zničeno.

 

Zjevení Nejvyššího, které je v souladu s dalším krokem, tedy logicky buduje a vychází z přechodného období Swedenborga. Proto je také přehodnocením, úpravou a dalším zpřesněním Jeho vybraného pojetí.

 

Pro tyto přechodné hodnoty nebylo Swedenborgovo pojetí v době jeho pobývání ve fyzickém světě široce přijato. Tato situace je však odlišná ve světě duchovním a v jiných vesmírech a galaxiích a slunečních systémech, kde je jeho pojetí známo a přijímáno jako takové, čím skutečně je, a je ceněno pro jeho výsostný účel. Jsou dva důvody, proč jeho pojetí není přijato a neholduje se mu šířeji na této planetě.

 

(1)

Prvním je to, že povaha jeho přechodnosti obsahuje určitá velká zkreslení, která musí být napravena dříve, než by jejich široké přijetí bylo možné. Kdyby tyto velké omyly byly široce přijaty, mohly by posílit některé ze starých a tradičních a konvenčních přístupů, a tak by mohly zničit možnost výstavby dalšího kroku. Jakmile se toto pojetí opraví a umístí ve správné perspektivě, stane se nedílnou součástí nového věku a bude uznáváno daleko šířeji.

 

(2)

Druhým důvodem je to, že několik tisíc následovníků Swedenborgova pojetí, kteří vytvořili církev nesoucí jeho jméno a pojímali jeho učení tradičně a konvenčně, tímto zahubilo jakoukoliv možnost jeho širšího přijetí. Nesprávným přístupem následovníků Swedenborga je to, že činí právě tutéž chybu jako všichni tradicionalisté: Považují zjevení přišlé skrze Swedenborga za absolutní, které je posledním a konečným slovem v lidském duchovním vývoji. Tím, že to tvrdí, neliší se od lidí předešlého kroku, jsou tedy tak zpátečničtí jako všichni ostatní. Na takovém přístupu se nemůže budovat něco nového.

 

NENÍ SNADNÉ zbavit se starých, důvěrných, tradičních, konvenčních a zdánlivě pohodlných přístupů. Ale neučiní-li se tak, je vše ostatní ztraceno a nemá pravý význam a realitu.

 

V této knize je málo jednotlivých odkazů na něčí práce či koncepce. Jelikož je tato kniha výsledkem přímého zjevení, osvícení a inspirace od Nejvyššího, odráží úplně a pouze Jeho vnímání, výklady a prezentaci existující situace s pohledem na ni z pozice příchodu nového kroku lidského duchovního pokroku. Nejvyšší zjevuje pouze to, co je náležité, správné a odpovídající vzhledem k příštímu kroku, protože tak je to pro lidstvo jedině možné. Jelikož podstatou kroku je pokročit, existuje přesahující chápání, vnímání, interpretace a zpřítomnění, které nejsou známy z hlediska stupně, který se buduje právě nyní. Lidstvo není připraveno pro toto přesahující chápání, pokud se nový krok plně nezformuje, nesestaví a nevyplní. Když přijde ta doba, nové, další zjevení bude dáno někomu dalšímu a zahájí se budování nového stupně. Ale to již bude jiná událost jiného časového cyklu v lidském duchovním vývoji. Až přijde ta doba, tato kniha se stane zastaralou a bude mít pouze historickou hodnotu, jako základna pro vybudování vyššího stupně, který již přesahuje její vlastní podmínky, stavy a úroveň chápání.

 

Jak už je čtenáři zřejmé, tato kniha nebyla vytvořena a dána na naši Zem, do zóny vymístění, náhodou. Každý, kdo se k této knize dostává, cítí zcela jasně, že náhoda není možná ani v této souvislosti. Tato kniha přichází na pomoc všem, kteří se rozhodli rozpomenout na svou vlastní, jedinou skutečnou - duchovní podstatu. Její jazyk je přizpůsoben tomuto účelu. Některé záležitosti však mají hluboký filosofický obsah a vyžadují zpracování použitím odpovídajícího jazyka. Z toho důvodu není vždy možné zachovat žádoucí jednoduchost a jasnost odpovídající všem úrovním lidské chápavosti. To platí obzvláště o první kapitole této knihy. Cokoliv je uvedeno v této knize, není určeno k argumentaci, souhlasu či nesouhlasu. Nepovažuje se to ani za příkaz, nařízení, nárok či zákaz nebo snad za systém víry, který musí být přijat. Účelem je poskytnout lidem možnost reflektovat, kontemplovat, meditovat a vážně pojímat to, co bylo řečeno, pro jejich vlastní duchovní prospěch, růst a pokrok. Pokud splní tento účel, více se od ní neočekává.

 

 

Přátelé,

 

kniha, kterou předkládáme v následujících podzáložkách této záložky Lidská duchovnost, je jednou z klíčových duchovních knih, které nás vedou cestou k Pravdě o nás samotných. K pravdě, kterou celý život hledáme.

Je jednou z hlavních knih Nového Zjevení, mezi které dále (kromě této knihy Základy lidské duchovnosti) patří:

 

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, autor: Petr D. F., 1993. Výklad Pána Ježíše Krista o současné situaci lidí na planetě Zemi, vyjevení původu a záměrů negativního stavu včetně lidských problémů, řešení současné nepříznivé životní situace pozemšťanů. 30 kapitol. Příjato v roce 1988.

 

KDO JSI A PROČ JSI ZDE?, autor: Petr D. F., 1995. Zpracováno v roce 1984.

 

POSELSTVÍ Z NITRA, ČTVERO POJETÍ DUCHOVNÍ STRUKTURY STVOŘENÍ, HLAVNÍ IDEJE NOVÉHO ZJEVENÍ, autor: Petr D. F., 1996. Jedná se o další, rozšiřující informace Nového zjevení. 1. a 2. kniha příjata v roce 1982, 3. kniha zpracována v roce 1985.

 

KOROLARIA NOVÉHO ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, autor: Petr D. F., 1999. Přijato v roce1992 až 1994. Další doplňující informace k Novému zjevení.

 

Všechny knihy Nového Zjevení a mnohé další klíčové duchovní knihy a světelné informace nabízí web pana I. A. Bendy www. vesmirni-lide.cz (www.nejsme-otroci, www.stahuje-cely-svet.cz, www.nebeska-univerzita.cz, www.ceska-kvalita.eu).

 

Připomínáme, že knihy Nového Zjevení, stejně jako další literární duchovní zdroje, nikdy nedisponují stoprocentní pravdivostí. Je na KAŽDÉM ČTENÁŘI, na KAŽDÉM Z VÁS, přátelé, abyste vyciťovali pravdivost, resp. nepravdivost předkládaných informací. O míře pravdivosti světelných knih nás s láskou, pokorou a úctou informují naši Přátelé z Vesmíru a sám Stvořitel Prvotní všeho a všech. Pozemšťané, kteří jsou s nimi v kontaktu, tyto informace přijímají, zpracovávají, předávají a šíří pro všechny zde na Zemi.

 

Tak tedy pojďte, přátelé, pojďte nalézt to, o čem jste si doposud mysleli, že nikdy nepoznáte. Pojďte se rozpomenout na pravou skutečnost o veškerém Stvoření, jehož nedílnou a nepostradatelnou součástí sami jste, a na to, že tento váš pozemský život a svět se všemi falešnými představami, kterým doposud věříte, není a nikdy nemůže být skutečný.

NÁSLEDUJÍCÍ PODKAPITOLY (Duchovní úpadek, Duchovní obrození, Duchovní pokrok) jsou tím, na co lidstvo konečně dosáhlo v rámci své touhy po POZNÁNÍ PRAVDY, na úrovni, jaká odpovídá jeho schopnostem přijmout duchovní pravdy. Jakmile Nejvyšší vyjevil tyto pravdy zde na Zem, každému člověku byla tímto posvátným okamžikem dána příležitost pochopit a poznat, kým skutečně je a rozhodnout se, JAKÝM SMĚREM SE BUDE UBÍRAT VE JMÉNU SVÉHO DUCHOVNÍHO VÝVOJE A JAKÉ POSTAVENÍ SI SVOBODNĚ ZVOLÍ V RÁMCI ZÁVĚREČNÉ ELIMINACE NEGATIVNÍHO STAVU ZDE NA NAŠÍ PLANETĚ ZEMI.

S láskou a úctou k Nejvyšší Pravdě

Ema a Auron