DUCHOVNÍ ÚPADEK

 

Kapitola první

 

DEFINICE A PRINCIPY DUCHOVNOSTI OBECNĚ

A LIDSKÉ DUCHOVNOSTI ZVLÁŠŤ.

POJEM NEJVYŠŠÍHO

 

 

Výtah z knihy „Základy lidské duchovnosti“, str. 7 – 18, 1. kapitola, část I.

 

Před zahájením četby toho, co následuje, je doporučeno nejprve přečíst velmi důležitý úvod této knihy. Jinak bude její záměr, účel a pravý smysl úplně ztracen.

 

pozn. webu: Tento důležitý úvod knihy nabízíme v hlavní (hnědé) záložce Lidská duchovnost, kterou máte právě otevřenou, přátelé. Také zde zmiňujeme, co bylo v tomto doporučeném úvodu řečeno, a to, že vzhledem k nemožnosti vyjádřit některé naprosto klíčové skutečnosti Nejvyšší duchovní pravdy o Veškerenstvu pomocí slov, tedy vnějšími, fyzickými, zásadně omezenými prostředky, resp. nástroji komunikace mezi lidmi, může se jevit následující text jako nesrozumitelný, nepochopitelný, obtížný, snad až únavný. Nenechte se odradit, přátelé, od dalších kapitol, které vám mohou přinést dostatečné porozumění, které hledáte, a především naprosto klíčové informace pro váš vlastní život.

Také připomínáme, abyste měli na paměti míru pravdivosti každého světelného zdroje (podle informací Vesmírných přátel se míra pravdivosti konkrétně u této knihy pohybuje kolem 90 procent). Je tedy pouze na vašem vlastním vyciťování, na pravosti vaší vlastní niterné komunikace s Nejvyšším, jak zpracováváte předkládané informace, jakým způsobem a do jaké míry je přijímáte, do jaké míry jsou v souladu s vaší vnitřní pravdou.

 

Nakonec upozorňujeme na skutečnost, která byla zmíněna v samotném Důležitém úvodu této knihy: KAŽDÉ zjevení, každá ZPRÁVA lidstvu předávaná Nejvyšším je vždy vyjevována na základě aktuální duchovní úrovně lidských bytostí, v krocích, naprosto přesně odpovídajících možnostem, schopnostem a připravenosti lidských bytostí na vyjevovanou Pravdu, její míru, formu a konkrétnost. Tato kniha je sdělením zpracovaným v roce 1982, tedy buďte pozorní, přátelé, neboť mnohé další kroky duchovního vývoje (resp. úpadku, poklesu) byly lidstvem učiněny a dosaženy, mnohé se od té doby událo nejen na Zemi, ale v celé zóně vymístění, potažmo v celém Stvoření. (Naprosto klíčovou událostí je dokončení procesu fúze těla Ježíše Krista a jeho přirozenosti se Stvořitelem Prvotním všeho a všech - Nejvyšším, za účelem spasení lidských bytostí v možnosti a svobodné vůli kdykoli opustit negativní stav a zvolit si ve svém životě kdykoli, bez ohledu na svou současnou formu a rozpoložení, bez ohledu na současnou sílu negativního stavu (či jeho aktuální oddanost jemu) stav pozitivní. Jedním z důsledků tohoto naprosto klíčového procesu pro CELÉ STVOŘENÍ je změna v nazývání, pojetí Nejvyššího. Tímto naprosto jedinečným a již nikdy neopakovatelným AKTEM (fúze těla Ježíše Krista a všech jeho elementů (negativního stavu, ve kterém Ježíš Kristus žil svůj pozemský život) a samotného Nejvyššího - Stvořitele Prvotního Všeho a Všech) získává Nejvyšší novou a absolutní přirozenost - přirozenost Pána Ježíše Krista. (CELÝ tento proces byl dokončen v pozemském roce 1988 a tato událost již byla také lidským bytostem dříve vyjevena).

Čtenáři, jež se vydává na cestu vlastního duchovního růstu a pochopení PRAVÉHO smyslu vlastního ŽIVOTA, proto doporučujeme číst další světelné zdroje - především knihu NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, která předává další potřebné životní informace v souladu s Nejvyššími zákony vyjevenými v Důležitém úvodu této knihy. Každá lidská bytost tak má neustále možnost začít prožívat svůj život VĚDOMĚ, POznat svůj PRAVÝ PŮVOD, pochopit příčinu, význam a možnosti svého POSTAVENÍ v NEGATIVNÍM STAVU zde na Zemi a neustále si vědomě VOLIT směr svého života a všech životů příštích. To vše koná každá lidská bytost právě zde, ve zcela specifickém postavení a umístění naší planety Země, v zóně vymístění, kde dočasně vládne a nakonec také svou vládu navždy ukončí negativní stav.

 

Aby se porozumělo veškerým základům lidské duchovnosti, je třeba se shodnout na tom, co je duchovnost a co jsou její principy obecně, a na tom, co je lidská duchovnost a co jsou její principy zvlášť. Bez stanovení významu těchto pojmů není možno smysluplně hovořit o duchovnosti.

 

A)  DEFINICE DUCHOVNOSTI A LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

 

Při definování pojmu duchovnosti je nutno si nyní pamatovat, že každá její definice bude ve své esenci a substanci omezena vzhledem k jejímu pravému významu, neboť každý pokus o to, aby se chápala v absolutním smyslu, bude blokován stavem časovosti a relativnosti lidského přírodního stavu, z něhož se o tuto definici pokouší. Proto budou tedy veškeré definice, které se zde objeví, aproximací (přiblížením) Absolutní definice. To znamená, že v dalším kroku duchovního vývoje lidstva PŘESÁHNE pochopení pravé povahy duchovnosti současný stupeň porozumění. Důvod pro to spočívá v pravé povaze duchovnosti a její definici.

 

Pro nový duchovní krok, který vchází do bytí, se nyní zjevuje následující definice duchovnosti:

 

1.  DEFINICE DUCHOVNOSTI

 

Duchovnost obecně je uvědoměním jsoucna a bytí nestvořeného, bezčasového a bezprostorového Absolutního stavu a jeho Absolutního procesu Absolutního sebeuvědomění v Absolutním smyslu, který vždy absolutně jest s absolutně všemi důsledky tohoto uvědomění. Nenastává, neprobíhá a nestává se, protože jednoduše JEST. Je vždy v sobě a ze sebe bez jakéhokoli vzniku a bez bytí z čehokoli jiného. Vše ostatní v představitelném či nepředstavitelném jsoucnu a bytí pochází z tohoto „Ono JEST“.

 

Z této definice duchovnosti obecně logicky plyne definice lidské duchovnosti zvlášť:

 

 

2.  DEFINICE LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

 

Lidská duchovnost zvlášť je uvědoměním s absolutně všemi následky tohoto uvědomění, že jsoucno a bytí lidských bytostí nastává, probíhá a stává se z nestvořeného, věčného a nekonečného Absolutního stavu a jeho Absolutního procesu jako výsledek takového úsilí Absolutního sebeuvědomění, které vždy JEST.

 

To znamená, že vše ostatní, včetně lidských bytostí, nastává, probíhá a stává se z toho, co nenastává, neprobíhá a nestává se. Co nastává, probíhá a stává se, neexistuje v sobě a ze sebe, ale pouze z toho a vedle toho, co nenastává, neprobíhá a nestává se. Z tohoto důvodu lidské a všechny ostatní bytosti NEJSOU. Nastávají, probíhají a stávají se. Co nenastává, neprobíhá a nestává se, je vždy uvnitř. Co nastává, probíhá a stává se z toho, co nenastává, neprobíhá a nestává se a co je vždy uvnitř, je vně toho uvnitř. Ale protože „vně“ nastává, probíhá a stává se z „uvnitř“, obsahuje v sobě toto „uvnitř“. Proto „vně“ toho „uvnitř“ je samo „uvnitř“ toho „vně“.

 

Je důležité si uvědomit, že vně“ toho „uvnitř“ není totéž jako to „uvnitř“. Co nastává, probíhá a stává se z něčeho, co nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, protože vždy jest, nemůže být totéž. „V“ je extenzí, výsledkem procesu toho, co je tím „uvnitř“ a co nenastává, neprobíhá a nestává se. Extenze a výsledek procesu něčeho není totéž jako to něco, ale obsahuje to něco jako princip svého nastávání, probíhání a stávání se.

 

Abychom pochopili tyto definice, je třeba dále rozpracovat jejich obsah formou výčtu jejich principů.

 

B) OBECNÉ PRINCIPY DUCHOVNOSTI

 

Vzhledem k první definici a jejímu objasnění je nutno uvážit některé obecné principy duchovnosti:

 

1. PRINCIP ABSOLUTNÍHO OBSAŽENÍ

 

Nestvořený Absolutní stav a jeho Absolutní proces je Absolutním sebeuvědoměním. Je to tedy Absolutní a Čisté vědomí v sobě a ze sebe. Absolutní a čisté vědomí znamená, že to, co vždy jest, je „Já jsem“. „Já jsem“ obsahuje a zahrnuje vše, co je v Absolutním stavu a jeho Absolutním procesu v Absolutním smyslu. Absolutní vědomíJá jsem“ je Absolutní mysl. Absolutní mysl ustavuje Absolutně vědomou bytost.

 

První princip tedy stanoví, že

 

to, co vždy jest a nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, je Absolutní, Dokonalá, Nestvořená, Sentientní entita, která je čistým Absolutním vědomím Absolutního „Já jsem“.

 

2. PRINCIP ABSOLUTNÍ VOLBY

 

Jelikož Absolutní „Já jsem“ vždy jest a nenastává, neprobíhá a nestává se, je současně Absolutní nezávislostí a Absolutní svobodou. To, co vždy jest, lze pojímat tak, že nemůže být omezeno ani ohraničeno absolutně ničím. Jelikož vše nastává, probíhá a stává se z Absolutního „Já jsem“ a „Já jsem“ nenastává, neprobíhá a nestává se z ničeho, je samou svobodou a nezávislostí v sobě ze sebe. Kdyby tomu tak nebylo, nemohlo by nic existovat. Nebylo by žádné „Já jsem“. Užití slov Já jsem“ vždy předpokládá úplnou svobodu a nezávislost.

Z toho tedy plyne druhý princip:

 

Protože v tomto spoluoznačení "Já jsem" nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy JEST, je v sobě a sebou samou svobodou a nezávislostí.

 

 

3. PRINCIP ABSOLUTNÍHO ŽIVOTA

 

Absolutní „Já jsem“ je Absolutním stavem. Absolutní stav Absolutního „Já jsem“ je Absolutní LÁSKA. Absolutní láska Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ je Absolutní esencí Absolutního „Já jsem“. Absolutní esence Absolutního „Já jsem“ je Absolutním životem. Takto je Absolutní život Absolutní láskou. Ta je v sobě a ze sebe Absolutním principem všeho.

 

Tento princip tedy stanoví, že

 

Absolutní stav Absolutního „Já jsem“ je Absolutní láska, která je Absolutním životem.

 

 

4. PRINCIP ABSOLUTNÍ MOUDROSTI

 

Absolutní stav Absolutního „Já jsem“ je Absolutním procesem. Samou podstatou svého Absolutního principu je Absolutní „Já jsem“ svým „Absolutním jsem“ imanentně a nepřetržitě v Absolutním procesu. Absolutní proces Absolutního „Já jsem“ je Absolutní moudrost, Absolutně čisté myšlení. Absolutní moudrost Absolutního procesu Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ je samou Absolutní substancí Absolutního „Já jsem“. Je to Absolutní forma, Absolutní projev svého Absolutního stavu. Je to Absolutní proces myšlení Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“.

 

Z tohoto principu tedy plyne, že

 

Absolutní „Já jsem“ je vždy Absolutním myšlením. Absolutní myšlení je tedy procesem Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“.

 

 

 5. PRINCIP ABSOLUTNÍ LÁSKY

 

Hlavní atributy Absolutního stavu Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“ jsou: Absolutní vůle, Absolutní motivace, Absolutní cítění a Absolutní sdílení. Samým životem Absolutní lásky je chtít milovat absolutně a nepodmíněně. Je absolutně motivován být nepodmíněně v Absolutní lásce. Absolutní láska je udržována Jeho Absolutním cítěním Absolutní lásky, která je pak absolutně motivována milovat absolutně a nepodmíněně. To pak určuje Absolutní potřebu Absolutního sdílení této nepodmíněné Absolutní lásky.

 

Toto je sám princip Absolutního „Já jsem“.

 

 

6. PRINCIP ABSOLUTNÍHO UVĚDOMĚNÍ

 

Hlavními atributy Absolutního procesu Absolutní moudrosti Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ jsou: Absolutní inteligence, Absolutní rozum, Absolutní znalost, Absolutní logika, Absolutní racionalita, Absolutní řád, Absolutní zákon a Absolutní vnímání. Je to též nepřetržitý Absolutní proces myšlení. Absolutní „Já jsem“ tedy skrze tyto absolutní atributy vždy myslí s Absolutní inteligencí, Absolutní znalostí, Absolutním rozumem, Absolutní logikou a Absolutní racionalitou. Jeho Absolutní myšlení je tudíž vždy absolutně logické, řádné a zákonité. Toto vše je imanentní součástí Absolutní moudrosti, která je Absolutním procesem Absolutního stavu Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“, jehož absolutním principem je Absolutní život.

 

Z toho vyplývá další princip, který stanoví, že

 

tyto hlavní atributy a ty, které jsou zmíněny a vyjmenovány shora v principu pátém, ustavují samu Absolutní esenci a Absolutní substanci Absolutního „Já jsem“.

 

 

 7. PRINCIP ABSOLUTNÍ PŘÍTOMNOSTI

 

Absolutní „Já jsem“ je se všemi svými principy a atributy a jejich odvozeninami absolutně bezčasové a bezprostorové. Jelikož Absolutní „Já jsem“ nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy JEST, nemůže se pojímat (to jest vnímat a chápat) v termínech času a prostoru. Jak čas, tak i prostor implikují, že „Já jsem“ někdy začíná a někde je. Někde být znamená nastávat a začínat znamená probíhat. Jelikož Absolutní „Já jsem“ nenastává a neprobíhá, ale vždy jest, přesahuje úplně, zcela a absolutně jakékoli pojmy, představy, myšlenky a ideje času a prostoru. Čas a prostor nejsou. Čas probíhá a prostor nastává. Jelikož všechno nastává a probíhá z toho, co nenastává a neprobíhá, čas a prostor proto logicky probíhá a nastává z Absolutního „Já jsem“ jako výsledek Jeho Absolutního stavu a Absolutního procesu. Čas se může relativně pojímat jako něco, co probíhá jako výsledek, jako následek neustálé činnosti Absolutních atributů Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“. Prostor lze relativně pojmout jako něco, co nastává jako výsledek, jako následek Absolutních atributů Absolutního procesu Absolutního „Já jsem“. Fakticky jsou čas a prostor jen vedlejšími produkty těchto atributů.

 

Z tohoto principu plyne, že cokoliv jest, vždy jest bez ohledu na čas a prostor. Čas a prostor jsou výsledkem „Jest“, ale nejsou jeho podmínkou, stavem ani procesem.

 

 

 8. PRINCIP ABSOLUTNÍ FEMININITY

 

Absolutní stav Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“ a všechny jeho absolutní atributy s jejich absolutními deriváty ustavují absolutní principy Absolutní femininity. Absolutní femininita Absolutního „Já jsem“ ustavuje Absolutní přítomnost Absolutního „Já jsem“ v Absolutním jsoucnu a Absolutním bytí a ve všech jeho absolutních derivátech až po nejzazší Absolutní manifestaci.

 

Tímto principem, to jest principem Absolutní femininity, je Absolutní „Já jsem“ vždy přítomno v Sobě a ve všem, co z Něj nastává, probíhá a stává se. Jelikož Absolutní femininita patří Absolutní lásce a všem jejím atributům a odvozeninám, je to vždy přítomná Absolutní láska Absolutního „Já jsem“, která se projevuje neustále a nepřetržitě ve všem a v čemkoli svým principem Femininity.

 

 9. PRINCIP ABSOLUTNÍ MASKULINITY

 

Absolutní proces Absolutní moudrosti Absolutního „Já jsem“ a všechny jeho absolutní atributy a všechny jejich absolutní deriváty ustavují Absolutní princip Absolutní maskulinity. Absolutní maskulinita ustavuje v Absolutním „Já jsem“ Absolutní znalost a Absolutní prozřetelnost Absolutního „Já jsem“ Absolutního jsoucna a Absolutního bytí a všech jeho derivátů až po nejzazší manifestaci. Absolutním principem Absolutní maskulinity je Absolutní „Já jsem“ vševědoucí o Sobě samém a o všem, co z Něj nastává, probíhá a stává se.

 

Z tohoto principu tedy plyne, že jelikož Absolutní maskulinita patří Absolutní moudrosti a všem jejím atributům a jejich odvozeninám, je to vždy vědoucí Absolutní moudrost Absolutního „Já jsem“, která se projevuje neustále a ve všem svým principem Maskulinity.

 

 

10. PRINCIP ABSOLUTNÍ MOCI A SEXUALITY

 

Oba absolutní principy Absolutní femininity a Absolutní maskulinity Absolutního „Já jsem“ ustavují ve své Absolutně nerozdělitelné jednotě Absolutní moc, Absolutní potenci a Absolutní sílu Absolutního „Já jsem“. Touto Absolutní jednotou je Absolutní „Já jsem“ všemohoucí. Skutečnost tohoto principu se zakládá na uvědomění toho, že cokoliv, co vždy jest a nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, je v Absolutní moci imanentností svého vlastního jsoucna a bytí. Pravá podstata „Já jsem“ v Absolutním smyslu ustavuje Absolutní moc v sobě a ze sebe, protože nenastává, neprobíhá a nestává se z jakékoli vnější či vnitřní moci. Jelikož „Já jsem“ v Absolutním smyslu vždy jest, je Absolutní mocí v sobě a sebou. Tato Absolutní moc je Absolutní jednotou Absolutní maskulinity a Absolutní femininity Absolutního „Já jsem“.

 

Absolutní stav a Absolutní proces Absolutně nerozlišitelné jednoty Absolutního principu Absolutní femininity a Absolutní maskulinity ve své neustálé Absolutní jednotě, Absolutní integraci a Absolutní individualizaci Absolutního „Já jsem“ ustavuje Absolutní princip Absolutní sexuality „Já jsem“.

  

Absolutní sexualita Absolutního sjednocení všech absolutních principů, Absolutních atributů a všech jejich absolutních odvozenin je tedy nestvořená, nenastávající, neprobíhající a nestávající se, protože vždy jest. Je to sám Absolutní život v Absolutním „Já jsem“. Absolutní sexuální princip Absolutní jednoty je skutečnou Absolutní esencí a Absolutní substancí Absolutního jsoucna a bytí „Já jsem“ a Jeho skutečnou Absolutní potencí, Absolutní mocí, Absolutní silou a Absolutní dynamikou. Jako výsledek tohoto Absolutního principu může nastávat, probíhat a stávat se vše ostatní. Proto je výsledkem této Absolutní jednoty zrození, objevení se, výskyt, probíhání a stávání se všeho ostatního. Princip obecné duchovnosti tedy říká, že

 

Absolutní „Já jsem“ je prostřednictvím této Jednoty Absolutní sexuální bytostí a entitou. Tento absolutní princip umožňuje Absolutní existenci Absolutního procesu Absolutního sdílení všeho, co vždy jest, až do stupně přijímání toho, co z něho nastává, probíhá a stává se.

 

 

11. PRINCIP ABSOLUTNÍ AKTIVITY A TVOŘIVOSTI

 

Absolutní moc Absolutního „Já jsem“ a jeho Absolutní sexualita působí na principu Absolutní tvořivosti. Absolutní tvořivost Absolutního „Já jsem“ je následkem a neustálým projevem jeho Absolutní lásky a Absolutní moudrosti a všech absolutních atributů a jejich absolutních odvozenin. Protože samým obsahem a principem Absolutního „Já jsem“ je Absolutní aktivita, je absolutně aktivní a absolutně tvořivé.

 

Absolutní tvořivost Absolutního „Já jsem“ je samým středem a jádrem sjednocení Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Absolutního Já jsem“ v Jeho Absolutní sexualitě. Z tohoto Absolutního středu a Absolutního jádra jsou iniciovány pohnutky k nastávání, probíhání a stávání se všeho, co není, ale co z něho nastává, probíhá a stává se. Tento princip tedy říká, že

 

Absolutní „Já jsem“ tvoří z Absolutního stavu Své Absolutní lásky Absolutním procesem Své absolutní moudrosti.

 

 

 12. PRINCIP ABSOLUTNÍHO „JÁ JSEM“

 

Absolutní „Já jsem“ je se všemi absolutními principy a Jejich absolutními odvozeninami Absolutně VĚDOMOU sentientní bytostí v Absolutní formě.

      

Je to jediná pravá Absolutní uvědoměle vědomá bytost v sobě a sebou, ze které nastává, probíhá a stává se vše ostatní. K této Absolutní uvědoměle vědomé sentientní bytosti v Absolutní formě je možné mít vztah, jaký odpovídá všem souvisejícím skutečnostem a vědomému uvědomění si této Nejvyšší skutečnosti. To vysvětluje jména, kterými je nazýváno, navzdory skutečnosti, že ve své pravé esenci a substanci nemůže být toto Absolutní "Já jsem" pojmenováno relativními termíny lidské řeči, jelikož vše počíná z jeho vlastní Absolutní reality. Tudíž všechna jména, pojmy, ideje a myšlenky, kterými ho (Absolutní "Já jsem") nazývají, probíhají, nastávají a stávají se s pomocí výsledků existence této Absolutní reality, kterou nelze pojmenovat. Je nazýváno mnoha jmény, neboť má nekonečný počet absolutních atributů. Proto jsou všechna jména jemu vlastní. Pro účely této knihy je jeho správné jméno Nejvyšší. Proto se v celé této knize bude soustavně užívat termínu „NEJVYŠŠÍ“, aby se tímto pojmem označilo vše, co ustavuje definici a všechny principy obecné duchovnosti. Termín „Nejvyšší“ v nejzazším a Absolutním smyslu ustanovuje všechny principy Maskulinity a Femininity. Tedy oba pojmy - jak „On“, tak i „Ona“ - jsou použitelné v souvislosti s pojmem Nejvyššího.

 

Pojem Nejvyšší zahrnuje a označuje v této knize to, co je známo jako Bůh, Jehova, Adonai, Elohim, Shaddai, Ježíš Kristus, Syn Boží, Syn člověka, Brahma, Višnu, Šiva, Ráma, Krišna, Budha, Aláh, Manitou a pod ostatními jmény jsoucími na této Zemi a v jiných vesmírech, galaxiích, slunečních soustavách, planetách a jiných dimenzích. Tato jména představují popis mnoha různých absolutních atributů Nejvyššího a souvztaží s nimi. V sobě ale nikdy úplně a zcela nepostihnou skutečnou esenci a substanci nejen Nejvyššího, ale ani jakéhokoli z Jeho/Jejích absolutních atributů. Jméno NejvyššíhoJežíš Kristus“ má zvláštní místo a význam ve srovnání s ostatními jmény. O souvislostech ohledně tohoto významu pojednává třetí kapitola první části této knihy.

(pozn. webu: K vysvětlení pravé, jediné přirozenosti Pána Ježíše Krista pak odkazujeme především na knihu Nové Zjevení Pána Ježíše Krista, která je rovněž součástí tohoto webu - záložka Pravý život a další).

 

C) PRINCIPY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

 

 

Z těchto obecných principů duchovnosti pocházejí principy lidské duchovnosti zvlášť:

 

 

1. PRINCIP LIDSKÉHO OBSAŽENÍ

 

Lidské bytosti nastávají, probíhají a stávají se z nestvořeného Absolutního stavu a jeho Absolutního procesu. Protože z něho nastávají, probíhají a stávají se, odrážejí, nesou a obsahují všechny jeho principy, všechny jeho atributy a jejich odvozeniny v relativním smyslu. Nemohou je mít v Absolutním stavu a v Absolutním procesu, neboť nastávají, probíhají a stávají se z absolutního, jež nenastává, neprobíhá a nestává se, jelikož vždy jest. To, co nastává, probíhá a stává se z absolutního, může být a je vždy jen relativním k tomu absolutnímu. Avšak relativní k absolutnímu je nositelem, jímačem, odražečem, držitelem absolutního svým relativním k absolutnímu. Relativní k absolutnímu je výsledkem Absolutního procesu, kdy se jeho Absolutní proces odráží nastáváním, probíháním a stáváním se relativního k absolutnímu. Z toho důvodu je absolutní ve svém relativním smyslu. Relativní není a nemůže být v absolutním, protože by tedy muselo vždy být, a tím by nebylo už relativním. Na druhé straně může Absolutno být a je přítomno ve svém relativním prostřednictvím principů nastávání, probíhání a stávání se. Nastávání, probíhání a stávání se je Absolutním výsledkem Absolutního procesu Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“, které je Absolutním sebeuvědoměním. Nejvyšší je Absolutním sebeuvědoměním projevujícím se svým nastáváním, probíháním a stáváním se. V neustálém nastávání, probíhání a stávání se sebeuvědomění z Absolutního sebeuvědomění, které je základním principem lidských bytostí, existuje absolutní ve svém relativním a ve všech jeho následcích, atributech, projevech a odvozeninách. Tento princip tedy stanoví, že lidské bytosti mají sebeuvědomění z Absolutního sebeuvědomění, kterým je Nejvyšší (vzhledem k definici Nejvyššího popsané v předcházejících dvanácti principech). Nejsou tedy sebeuvědomělé samy v sobě a ze sebe, ale z Absolutního sebeuvědomění Nejvyššího. To je důvodem, proč lidské sebeuvědomění je relativní k Absolutnímu sebeuvědomění Nejvyššího. Zároveň ale obsahují lidské bytosti ve své schopnosti mít vědomí sebe sama Absolutní přítomnost a Absolutní proces Absolutního vědomí Nejvyššího. Nejvyšší je Absolutním a čistým vědomím v Sobě Sama. Vědomí lidských bytostí nastává, probíhá a stává se z Absolutního vědomí v Sobě a ze Sebe. Jelikož Nejvyšší je vždy v absolutním smyslu „Já jsem“ v Sobě a ze Sebe, je lidská bytost vždy „já jsem“ relativním k „Já jsem“ absolutnímu. Vědomí „já jsem“ relativní k „Já jsem“ absolutnímu vytváří lidskou mysl, která nastává, probíhá a stává se z Absolutní mysli Absolutního „Já jsem“.

 

Z tohoto plyne první a jeden z nejdůležitějších základních principů lidské duchovnosti:

 

Lidské bytosti jsou vědomá jsoucna a bytí neustále nastávající, probíhající a stávající se z Absolutního vědomého jsoucna a bytí, kterým je Nejvyšší, který nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, neboť On/Ona prostě vždy jest.

 

2. PRINCIP LIDSKÉ VOLBY

 

Nastávání, probíhání a stávání se lidských bytostí je aktem Absolutní nezávislosti a Absolutní svobody Nejvyššího. Jelikož je tento akt výsledkem Absolutní svobody a Absolutní nezávislosti, lidské bytosti nastávají, probíhají a stávají se z Absolutní svobody a Absolutní nezávislosti s nezávislostí a svobodou relativní k Absolutní nezávislosti a k Absolutní svobodě Nejvyššího. Akt stvoření a výsledné nastávání, probíhání a stávání se mohou odehrát pouze v Absolutní svobodě a v Absolutní nezávislosti. To, co je absolutně svobodné a nezávislé, může působit pouze z Absolutní svobody a Absolutní nezávislosti a je schopno tvořit pouze svobodná a nezávislá nastávání, probíhání a stávání se relativní k Absolutnímu sebe sama a jeho Absolutním principům, absolutním atributům a jejich Absolutním odvozeninám.

 

Z tohoto plyne druhý základní princip lidské duchovnosti:

 

Lidské bytosti jsou v neustálé svobodě a nezávislosti relativní jen k Absolutní svobodě a Absolutní nezávislosti Nejvyššího. V samotné jejich svobodě a nezávislosti relativní k Absolutní svobodě a Absolutní nezávislosti Nejvyššího je vždy tato Absolutní svoboda a Absolutní nezávislost Nejvyššího. Tedy pravá lidská svoboda a nezávislost může být pouze z Nejvyššího. Nejvyšší je vždy přítomen v lidské svobodě a nezávislosti - relativní k Absolutní svobodě a Absolutní nezávislosti Nejvyššího. Cokoliv je z Nejvyššího, je v tom Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

 

3. PRINCIP LIDSKÉ LÁSKY K NEJVYŠŠÍMU

 

„Já jsem“ relativní k Absolutnímu „Já jsem“ je ve stavu relativním k Absolutnímu stavu. Stavem relativního „já jsem“ je láska, relativní k Absolutní lásce. Relativní láska k Absolutní lásce je esencí „já jsem“ relativního k Absolutnímu „Já jsem“. Esence „já jsem“ relativní k Absolutní esenci Absolutního „Já jsem“ je samým životem lidských bytostí, relativním k absolutnímu životu Nejvyššího. Tedy samým životem relativním k Absolutnímu životu je láska relativní k Absolutní lásce. Toto je princip všeho v lidských bytostech, relativní k Absolutnímu principu všeho v Nejvyšším. Tento princip tudíž stanoví, že stavem lidských bytostí relativním k Absolutnímu stavu Nejvyššího je sama láska - relativní k Absolutní lásce - která je pravým životem relativním k absolutnímu životu.

 

Sebeuvědomění relativní k Absolutnímu sebeuvědomění je uvědoměním lásky relativního já, relativní k Absolutní lásce Absolutního uvědomění Nejvyššího. Poznání tohoto já, které je milováno, je relativní k poznání Absolutního Já Absolutní lásky Nejvyššího. Poznáním relativity lásky k Absolutnímu stavu Absolutní lásky se počíná stav lásky, který nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího. Principem zde je to, že jelikož láska tohoto já nastává, probíhá a stává se z toho, co nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest, není možno milovat z toho, co nastává, probíhá a stává se, ale jen z Nejvyššího; kdož je Absolutní láskou a kdož nikdy nenastává, ale vždy jest. Ale protože samotným prvním krokem uvědomění toho, co nastává, probíhá a stává se, je uvědomění sebe, prvním činem lásky, relativní k Absolutní lásce, je láska tohoto já, relativní k Absolutní lásce Nejvyššího. V lásce tohoto já - relativní k Absolutní lásce Nejvyššího - je Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

 

Z tohoto závěru plyne následující důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

Láska já - relativní k Absolutní lásce Nejvyššího - je samou esencí a samým životem lidských bytostí. Je tedy nemožno milovat Nejvyššího, pokud jedinec nemiluje sebe sama, a zároveň není možno milovat sám sebe, pokud jedinec nemiluje Nejvyššího. Ve vyšším smyslu neexistuje jiná láska. Vše, co se vztahuje k lásce, se odvozuje z tohoto vrcholně důležitého základního principu lidské duchovnosti.

 

 

4. PRINCIP LIDSKÉ MOUDROSTI

 

Stav „já jsem“ relativní k Absolutnímu stavu Absolutního „Já jsem“ je procesem relativním k Absolutnímu procesu. Jelikož relativní „já jsem“ nastává, probíhá a stává se z „Já jsem“ absolutního, samo jeho stávání, probíhání a stávání se vytváří neustálý proces, který je relativní k Absolutnímu procesu Nejvyššího. Tento proces je MOUDROSTÍ lidských bytostí, relativní k Absolutní MOUDROSTI Nejvyššího. Tato moudrost, která je relativní k Absolutní moudrosti, vytváří samu substanci „já jsem“ relativní k Absolutní substanci Absolutního „Já jsem“. Je to forma a projev vlastního stavu relativní k Absolutní formě a Absolutnímu projevu Absolutního stavu. Je to proces myšlení lásky „já jsem“ relativní k Absolutnímu procesu Myšlení Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“, kterým je Nejvyšší. Z tohoto principu se vyvozuje, že relativní „já jsem“ je vždy myšlením relativním k Absolutnímu myšlení Absolutního „Já jsem“.

 

Základním principem lidské duchovnosti, který vyplývá z tohoto závěru, je to, že

 

bytí lidské moudrosti se všemi jejími atributy a odvozeninami je relativní pouze k Absolutnímu bytí Absolutní moudrosti. Není možno být moudrým bez toho, aniž by se moudrost odvozovala z Absolutní moudrosti Nejvyššího. Pravá lidská moudrost vytváří uvědomění toho, že jelikož nastává, probíhá a stává se z Absolutní moudrosti Nejvyššího, která nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest, existuje pouze relativně k Absolutní moudrosti Nejvyššího. Je možno být moudrým jedině s pomocí Nejvyššího, z Něhož/Ní. Nejvyšší je tak v lidské moudrosti jako ve Svém vlastním.

 

5. PRINCIP LIDSKÉ LÁSKY K OSTATNÍM

 

Hlavními atributy stavu lásky „já jsem“ relativního k Nejvyššímu jsou: Vůle, motivace, cítění, sdílení, které jsou relativní k Absolutní vůli, Motivaci, Cítění, Sdílení Nejvyššího. Samým životem lásky je vůle milovat relativní k Vůli pravého Absolutního života Absolutní lásky, která chce milovat (miluje) absolutně a nepodmíněně. Toto vše pak určuje projev sdílení lásky, relativní k Absolutnímu projevu Nejvyššího sdílení absolutně nepodmíněné Absolutní lásky.

 

Protože atributy stavu lásky lidských bytostí nastávají, probíhají a stávají se z Absolutních atributů Absolutní lásky Nejvyššího, které nenastávají, neprobíhají a nestávají se, ale vždy jsou, plyne z tohoto následující hlavní základní princip lidské duchovnosti:

 

Všechno lidské chtění, motivování, cítění a sdílení se všemi jejich atributy a odvozeninami je bez jakékoli výjimky relativní pouze k Absolutní vůli, Motivaci, Cítění a Sdílení Nejvyššího, z nichž nastává, probíhá a stává se. Je tedy zcela, naprosto a úplně nemožné chtít, cítit, motivovat se a sdílet bez vztahu k tomu, co vždycky jest v sobě a ze sebe a vytváří ze svého Absolutního stavu možnost nastávání, probíhání a stávání se těchto atributů. Proto jsou pravá vůle, motivace, pravé cítění a sdílení lidských bytostí možné pouze z Nejvyššího. Nejvyšší je v těchto atributech lidských bytostí jako ve Svém vlastním.

 

 

6. PRINCIP LIDSKÉHO UVĚDOMĚNÍ

 

Hlavními atributy procesu moudrosti stavu „já jsem“ - relativními k Absolutním atributům Absolutního procesu Absolutní moudrosti Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ - jsou inteligence, chápání, rozum, racionalita, vědění, řád, zákon a vnímání - ­relativně k Absolutním atributům Nejvyššího. Také neustálý proces myšlení relativní k Absolutnímu procesu myšlení Nejvyššího. Takto „já jsem“ - relativní k Absolutnímu „Já jsem“ - skrze tyto atributy vždy myslí a chápe s inteligencí, rozumem a racionalitou relativní pouze k Absolutní inteligenci, Rozumu, Racionalitě. Jeho myšlení je vždy logické, řádné a zákonité relativně pouze k Absolutnímu myšlení s jeho Absolutní logikou, Řádem, Zákonitostí Nejvyššího. Tyto atributy jsou nejniternější částí moudrosti, která je procesem stavu lásky „já jsem“, a jsou relativní pouze k Absolutním atributům Nejvyššího, kdož je Absolutní „Já jsem“, jehož Absolutním principem je Absolutní život.

 

Jelikož tyto atributy v lidských bytostech nastávají, probíhají a stávají se z toho, co nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - tedy z Nejvyššího, jsou vždy relativní k „Já jsem“ Nejvyššího v absolutním smyslu.

 

Z toho tudíž plyne další důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

Jelikož inteligence, chápání, rozum, racionalita, vědění, řád, zákonitost a vnímání nastávají, probíhají a stávají se z „Já jsem“ Nejvyššího a Jeho absolutních atributů, mohou lidské bytosti skutečně, úplně a naprosto myslet, chápat, rozumět, být racionální, logické a zákonitě a náležitě vnímavé pouze z Nejvyššího, kdož je jediným a samotným majícím tyto atributy v absolutním smyslu. Existence těchto atributů v lidských bytostech je relativní, a tudíž možná, pouze kvůli existenci toho, co vždycky jest v absolutním smyslu. Bez toho by nebylo žádné nastávání, probíhání a stávání se těchto atributů v relativním smyslu. Takto je Nejvyšší vždy přítomen v těchto atributech lidských bytostí jako ve Svém vlastním.

 

 

7. PRINCIP LIDSKÉ PŘÍTOMNOSTI

 

Stav a proces „já jsem“ relativního k Absolutnímu stavu a procesu Absolutního „Já jsem“ nastává, probíhá a stává se z toho, co nikdy nevzniká, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - BEZ času a prostoru. Stupeň relativity stavu „já jsem“ relativního k Absolutnímu stavu Absolutního „Já jsem“ vytváří subjektivní prostor tohoto stavu. Jelikož tento nastává z Absolutního stavu, který nenastává, ale vždy jest, vědomí relativity tohoto nastávání vzhledem k nenastávání se vnímá jako subjektivní prostor. Subjektivní prostor je tedy určen stupněm vnímání subjektivní pozice relativního nastávání vzhledem k Absolutnímu stavu nenastávání Nejvyššího.

 

Na druhé straně vytváří stupeň relativity procesu „já jsem“, které je relativní k Absolutnímu procesu, subjektivní čas tohoto procesu. Protože proces probíhá z Absolutního procesu, který neprobíhá, ale vždy jest, vnímání relativity tohoto probíhání vzhledem k neprobíhání se pociťuje jako čas. Subjektivní čas je tak určen mírou vnímání subjektivního pocitu vlastního probíhání relativního k Absolutnímu procesu neprobíhání Nejvyššího.

 

Míra uvědomělosti nastávání a probíhání vzhledem k nenastávání a neprobíhání vytváří stávání se subjektivního prostoru a času relativní k nestávání se, které vždy jest BEZ času a prostoru a kterým je tedy Nejvyšší.

 

Tudíž subjektivní čas a prostor jsou relativní pouze k Absolutní bezprostorovosti a Absolutní bezčasovosti, určené stavem a procesem nastávání a probíhání k stávání se relativně k Nejvyššímu, kdož nenastává, neprobíhá, nestává se, neboť On/Ona vždy jest.

 

Z tohoto plyne následující důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

Pravá podstata lidského stavu a procesu nastává a probíhá ke stávání se relativně k Absolutnosti Nejvyššího. Nastávání a probíhání vytvářejí subjektivní prostor a čas, které umožňují stávání se relativním vzhledem k pouze Jedinému, kdož vždy jest, to jest, k Nejvyššímu. Tedy čas a prostor jako objektivní reality neexistují, ale jsou pouze výsledkem subjektivních stavů a subjektivních procesů, které jsou relativní k vědomí neprostorovosti a nečasovosti Absolutního jsoucna a Absolutního bytí Nejvyššího. Protože jsou tyto subjektivní stavy a procesy relativní pouze k Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu Nejvyššího, Ten/Ta je v těchto subjektivních stavech a procesech jako ve svém vlastním.

 

8. PRINCIP LIDSKÉ FEMININITY

 

 

Stav LÁSKY „já jsem“ a všechny jeho atributy relativní k Absolutnímu stavu Absolutní LÁSKY Absolutního „Já jsem“ a k jeho absolutním atributům vytváří princip femininity „já jsem“ relativní k Absolutnímu principu Absolutní femininity Absolutního „Já jsem“.

 

Femininita „já jsem“ ustanovuje přítomnost relativního „já jsem“ v jeho vlastním jsoucnu a bytí a ve všech jeho odvozeninách až po poslední aktualizaci relativně k Absolutní přítomnosti Absolutního „Já jsem“ v Absolutním jsoucnu a bytí a ve všech jeho odvozeninách až po nejzazší Manifestaci. Principem femininity „já jsem“ jsou lidské bytosti relativně přítomny ve všem a v každém nastávajícím skrze Absolutní femininitu Nejvyššího a z ní, která nenastává, ale vždy jest a je obsažena v každém „já jsem“ relativním k Absolutnímu „Já jsem“ Nejvyššího.

 

Z toho plyne následující důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

Princip femininity ustanovuje stav lásky každé lidské bytosti se všemi jejími atributy a odvozeninami relativní k Absolutnímu stavu Absolutní lásky Nejvyššího se všemi jeho Absolutními atributy a absolutními odvozeninami. Každá lidská bytost je udržována tímto principem, neboť láska je skutečným životem a podstatou každé lidské bytosti. Z tohoto důvodu je princip femininity plně přítomen se všemi jeho atributy a odvozeninami v každé lidské bytosti bez ohledu na to, jaký druh výběru učiní, co se týče její realizace v dočasné existenci v přírodním stavu, ať ve formě mužské či ženské. Jelikož princip femininity v lidských bytostech nastává z Absolutního principu Absolutní femininity Nejvyššího, který nenastává, ala vždy jest, Nejvyšší je vždy přítomen v tomto principu v každé lidské bytosti jako ve Svém vlastním.

 

 

 

9. PRINCIP LIDSKÉ MASKULINITY

 

 

Proces MOUDROSTI „já jsem“ a všech jejích atributů a odvozenin, relativní k Absolutnímu procesu Absolutní MOUDROSTI Absolutního „Já jsem“ a jeho absolutních atributů a odvozenin, vytváří princip maskulinity „já jsem“ relativní k Absolutnímu principu Absolutní maskulinity Absolutního „Já jsem“.

 

Maskulinita „já jsem“ relativní k Absolutní maskulinitě Absolutního „Já jsem“ vytváří poznání a vhled do sebe sama relativní k Absolutnímu poznání a Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího a k jejich absolutním odvozeninám.

 

Tímto principem maskulinity „já jsem“ relativním k Absolutní maskulinitě Absolutního „Já jsem“ jsou lidské bytosti s to relativně poznat a chápat vše, co probíhá z Absolutní maskulinity Nejvyššího a skrze ni, která neprobíhá, neboť vždy jest, a která je relativně obsažena v každém „já jsem“ relativním k Absolutnímu „Já jsem“ Nejvyššího. Z tohoto plyne další důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

 

Princip maskulinity ustanovuje proces moudrosti každé lidské bytosti, který je relativní k Absolutnímu procesu Absolutní moudrosti Nejvyššího. Každá lidská bytost probíhá a projevuje se dle tohoto principu, protože moudrost je samou formou života a substancí lidských bytostí. Z tohoto důvodu je princip maskulinity plně přítomen v každé lidské bytosti bez ohledu na to, jaký výběr učinila co do formy projevu v časnosti přírodního stavu - ať je to mužská či ženská forma. Ale protože princip maskulinity lidských bytostí probíhá z Absolutního principu Absolutní maskulinity Nejvyššího, který neprobíhá z ničeho, ale vždy jest, je Nejvyšší vždy přítomen v tomto principu jako ve Svém vlastním.

 

 

10. PRINCIP LIDSKÉ SEXUALITY

 

 

Oba principy maskulinity a femininity „já jsem“ relativní k Absolutním principům Maskulinity a Femininity Absolutního „Já jsem“ vytvářejí v jejich nerozdílné jednotě moc, sílu a potenci „já jsem“, která je relativní k Absolutní moci, Absolutní síle a Absolutní potenci Absolutního „Já jsem“. Z jednoty principů femininity a maskulinity mají lidské bytosti moc, sílu a potenci relativně k Absolutní moci, Síle a Potenci Nejvyššího, kdož jest Absolutně dynamický. Samou podstatou Nejvyššího, kdož vždy jest, je stav Absolutního dynamického procesu, který vylučuje jakýkoli stav neaktivity, stagnace, nečinnosti a ustrnutí. To, co vždy jest - tj. obsah slova jest - označuje neustálý dynamický stav. Tudíž být vždy znamená činnost. Jelikož je Nejvyšší Absolutním „Já jsem“, plyne z toho, že On/Ona je v absolutním dynamickém stavu, v němž je Jeho/Její Absolutní moc, Absolutní potence a Absolutní síla, z nichž nastává, probíhá a stává se moc, potence a síla toho, co nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího.

 

Je zřejmé, že jedním z hlavních základních principů lidské duchovnosti je uvědomění a poznání toho, že skutečná moc, potence a síla každé lidské bytosti je RELATIVNÍ pouze k Absolutní moci, Absolutní potenci a Absolutní síle Nejvyššího. Tedy, že lidské bytosti mohou být skutečně, úplně, zcela a naprosto mocné, schopné, silné a dynamické pouze z Absolutní moci, Absolutní potence, Absolutní síly a Absolutního dynamického stavu Nejvyššího, z něhož vše nastává, probíhá a stává se, a protože vše nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, je Nejvyšší v tom všem a ve všech jeho odvozeninách v lidských bytostech jako ve Svém vlastním.

 

Nerozdílná jednota principů femininity a maskulinity v jejich neustálém sjednocení, integraci a jedinosti v „Já jsem“ relativním k Nejvyššímu ustanovuje pravý princip lidské sexuality, relativní k Absolutnímu principu Absolutní sexuality Nejvyššího. Sexualita sjednocení všech principů, atributů a všech jejich odvozenin relativních vzhledem k Nejvyššímu tedy nastává, probíhá a stává se z Onoho/Oné, kdož vždy jest, tj. z Nejvyššího. Je samotným životem v „já jsem“, který je relativní k Absolutnímu životu Absolutního „Já jsem“.

 

(pozn. webu: Je důležité mít na paměti, že původní, PRAVÉ lidské bytosti, tedy bytosti přímo stvořené NEJVYŠŠÍM (Jeho/Jejím přímým nadělením), jsou obojpohlavní, nejsou rozděleny ve své vlastní jednotě a jedinosti (jakékoli oddělení, separace atd. jsou negativní, nepřirozené a provádí je pouze negativní stav). Pojem "sexuální" je nutno chápat v jeho pravém významu, tedy jako jednotu mužského a ženského principu, které společně a souvztažně jsou podstatou každé bytosti. Připomínáme, že lidské bytosti, žijící zde v zóně vymístění, byly pseudostvořeny pseudotvůrci, kteří k tomuto účelu doslova ukradli (museli ukrást, neboť nikdo jiný nedokáže stvořit samotný ŽIVOT než Stvořitel Prvotní všeho a všech, tedy Nejvyšší) elementy původních lidských bytostí (androgynních - obojpohlavních bytostí stvořených Nejvyšším) a poté je zprznili do podoby a formy nejvhodnější k dosažení svých pekelných cílů. Lidské bytosti zde na Zemi, v zóně vymístění žijící byly samotnými pseudotvůrci záměrně rozděleny ve své původní sexuální (obojpohlavní) jednotě, kdy došlo k umělému oddělení mužského a ženského principu z původních, pravých bytostí (nadělených Nejvyšším), za účelem zmatení lidských bytostí, odloučení a oddělení od samotného svého Zdroje - od Nejvyššího. Lidské bytosti byly pseudostvořeny s co nejdokonalejšími předpoklady svého vlastního zapomnění, kým ve skutečnosti jsou a proč doopravdy ŽIJÍ. Pseudotvůrci zapracovali nejen na parametrech fyzických těl, ale primárně především na mysli těchto bytostí (proto každou mysl lidských bytostí - nejniternější, vnitřní i zevní - zprznili do maximální možné míry a zahalili do nepropustných energoprotoplazmových obalů, a navíc (aby "potuplovali" to, že lidské bytosti nikdy nepřijdou na svůj původ) pseudostvořili pseudomysl, která nedovoluje (znemožňuje do maximální možné míry) pravé mysli přijímat, resp. zachycovat a zpracovávat PRAVÉ informace, pocházející z Pravých světů Stvoření (blíže o díle pseudotvůrců a podstatě lidských bytostí nabízíme v záložce Pravý život - Pseudotvůrci).

Podařené dílo pseudotvůrců nese své ovoce: lidské bytosti si nadále myslí, že muž a žena jsou přirozenými, nutně oddělenými formami bytí a že veškeré odlišnosti (na které lidé tolik kladou důraz v mnoha svých životních aktivitách) jsou zcela "přirozené", žádoucí a neměnné. Lidé si skutečně myslí (a tak učí i své děti), že muž a žena jsou pravými bytostmi, které musejí "nést tíhu" svého pohlaví, užívat výhod i nevýhod svého pohlaví ve všech životních projevech, projevovat svou odlišnost a oddělenost za účelem získání výhod či nevýhod, zisku či úspěchu. Lidské bytosti nevědí nic o tom, že podstata všech pravých bytostí (jejichž život neustále mají lidské bytosti v sobě - jiskra, duch samotného Stvořitele, bez které by nebyl žádný život možný) je ve skutečnosti sjednocená, že jejich pravost a síla spočívá v jednotě mužského a ženského principu (sám Nejvyšší), nikoli v rozdělenosti a odlišnosti. Odlišnost a rozdělenost mají lidské bytosti chápat jako důkaz toho, že jednota je tím, co je skutečné a pravé. Vzájemná láska mezi mužem a ženou je láskou k veškerému Stvoření. Sexuální princip milujících se lidských bytostí - muže a ženy, jim tak umožňuje prožívat svou pohlavní oddělenost jako absolutní JEDNOTU, harmonii, nezištnou Lásku, Mír, SJEDNOCENÍ - tedy vše to, co je podstatou Pravého života, tedy života NEKONEČNÉHO.

Lidské bytosti často zaměňují vzájemnou lásku mezi mužem a ženou - která je vyjádřením JEDNOTY S NEJVYŠŠÍM A PROJEVEM JEHO/JEJÍ NEKONEČNÉ LÁSKY KE VŠEMU A KE VŠEM, STEJNĚ TAK JAKO PROJEVEM A PŘEDPOKLADEM SAMOTNÉHO VEŠKERÉHO ŽIVOTA za akt fyzického požitku, kterým poměřují svou "normálnost" či "nenormálnost", "morálnost" či "nemorálnost", poměřují svou sílu či slabost, moc či bezmoc, nebo dokonce slávu či bohatství. Lidská sexualita se stala užitkovým, spotřebním zbožím globálního rozměru, často nemající nic společného s pravou, čistou a nezištnou LÁSKOU mezi mužem a ženou. Láska mezi mužem a ženou se velice často u lidských bytostí na planetě Zemi omezuje na čistě fyzický, pohlavní akt za účelem ryze smyslového požitku, zábavy, případně plození potomstva.

Mnoho lidských bytostí nechce POznat nic o pravém PŮVODU svého odděleného pohlaví ani o tom, že jejich fyzický život v odděleném pohlaví má svůj zcela odlišný a naprosto klíčový VÝZNAM, SMYSL. Případné pochopení pravé podstaty sexuálního principu dosahuje pro každou lidskou bytost osvobozujících rozměrů. Takových, pro jaké si zde přišli....).

 

Sexuální princip této jednoty je pravou esencí a substancí bytí a jsoucna lidských bytostí a jejich skutečnou potencí, mocí, silou a dynamickým stavem, které jsou relativní k absolutním principům a Absolutním atributům Nejvyššího.

 

Výsledkem tohoto principu je to, že vše ostatní v lidských bytostech může nastávat, probíhat a stávat se relativně k tomu, co nenastává, neprobíhá a nestává se, neboť to vždy jest. Tudíž výsledkem tohoto sjednocení je přinášení všeho, co se rodí, nastává, probíhá a stává se z Onoho/Oné, kdož se nerodí, nenastává, neprobíhá a nestává se, neboť vždy jest.

 

Tento závěr vede k formulaci následujícího základního principu lidské duchovnosti:

 

Sexuální princip lidských bytostí - relativní k Absolutnímu sexuálnímu principu Nejvyššího - nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího a skrze tento sexuální princip jsou lidské bytosti schopny sdílet samy sebe s ostatními a se samotným Stvořením. Lidská bytost je tedy prostřednictvím jednoty těchto principů pravou sexuální entitou relativní k Absolutní sexuální entitě, kterou je Nejvyšší. Protože je pravá lidská sexualita relativní k Absolutní sexualitě Nejvyššího, je Nejvyšší vždy přítomen v této sexualitě jako ve Svém vlastním.

 

(pozn. webu: Pro náležité pochopení předkládaných informací je nutné vyciťovat, že se zde nehovoří primárně o sexuálním, pohlavním styku mezi lidskými bytostmi, jak jej známe v našem pojetí negativního stavu, v němž právě žijeme tento pozemský život. Pojem "sexuální" nezahrnuje na této primární, PRAVÉ, PŮVODNÍ a jediné SKUTEČNĚ MOŽNÉ úrovni chápání tento ryze zvířecí akt, tedy projev pohlavního pudu, který do lidských bytostí zakomponovali zcela záměrně a cíleně pseudotvůrci (za účelem znemožnění prožívání pravé sexuality, pravého sdílení každé bytosti s Nejvyšším a za účelem negativní, nebezpečné a lidským bytostem zcela NEPŘIROZENÉ reprodukce, kterou si negativní stav potuploval své vlastní neustálé MNOŽENÍ).

Sexuální princip, potažmo lidskou sexualitu je nutno začít chápat zcela jinak, je nutno oprostit se od lidského chápání a provozování lidské sexuality zde, v negativním stavu, na planetě Nula, kde žijí lidské bytosti pseudostvořené negativním stavem - pseudotvůrci. Právě pseudotvůrci "obdarovali" svá pseudodíla - lidské bytosti - zprzněním pravého vnímání, chápání a realizace pravé sexuality. Lidské bytosti se naivně domnívají, že lidská sexualita slouží pro "zasloužené" potěšení, rozkoš - tedy fyzické požitky jejich fyzických těl, s "bonusem" v podobě možnosti zplodit děti. Plození dětí tímto původně ryze zvířecím, živočišným způsobem zajistili lidským bytostem samotní pseudotvůrci, když uměle uzpůsobili fyzická těla oddělených pohlaví - muže a ženy - přesně podle příkladu z říše živočišné k tomu, aby se lidské bytosti rozmnožovaly stejně jako zástupci zvířecí říše. Připomínáme, že pravé lidské bytosti (stvořené, nadělené Nejvyšším) nemají žádné reprodukční orgány, neprovozují sexualitu za účelem plození dětí ani v žádné nám "známé" podobě a formě (je to logické, vzhledem k tomu, že oddělené pohlaví lidských bytostí bylo stvořeno uměle pouze za tímto účelem). Pravé lidské bytosti prožívají a naplňují princip lidské sexuality v PRAVÉ a jediné možné podobě a formě. Pravé a plné sdílení obou principů - mužského a ženského - je samotnou podstatou jejich bytí, které není nikdy odděleno.

Jak je zřejmé, sexuální princip nemůže být v pravém pojetí chápán primárně jako prostředek či nástroj rozmnožování, ani jako nutná součást fyzického uspokojení. Má být chápán jako princip pochopení, prožívání a POznávání své vlastní jednoty a jednoty všech bytostí s nekonečným Vesmírem, se Stvořitelem Prvotním Všeho a Všech. Tento princip může být prožíván a poznáván skrze prožívání čisté lásky mezi mužem a ženou, kteří tuto jednotu vytváří, udržují a projevují. Pouze čistá, nezištná láska (vycházející z jednoty principů femininity a maskulinity) může dovést lidské bytosti k plnému pochopení a úplnému prožití skutečné podstaty sexuálního principu a prožívání jednoty s Nejvyšším. Skrze vzájemné sdílení své jedinečnosti a zároveň jednoty se vším se lidské bytosti přibližují své vlastní podstatě a mohou ji prožívat.

Pro PRAVÉ a náležité pochopení DALŠÍCH SOUVISLOSTÍ doporučujeme seznámit se s dalšími světelnými zdroji).

 

Tudíž v intenzifikaci sexuálních pocitů principů maskulinity vzhledem k principům femininity a principů femininity vzhledem k principům maskulinity a v jejich sjednocení skrze jedinečnou manifestaci každého principu u všech lidských bytostí prožívají tyto lidské bytosti Nejvyššího skrze Jeho/Její jedinečnou manifestaci, existenci a proces v lidských bytostech opačného sexuálního uzpůsobení, ženského k mužskému a mužského vzhledem k ženskému. Jelikož je Nejvyšší vždy přítomen v těchto formách a v jejich zvláštních, jednotlivých sexuálních charakteristikách, jedinec se v procesu sexuálního styku se svým sexuálním protějškem (mužský se ženským, ženský s mužským) v pravém smyslu a do určité míry miluje s Nejvyšším.

 

Z toho plyne důležitost uvědomění si následujícího základního principu lidské duchovnosti:

 

PRAVÁ lidská sexualita je naprosto, úplně, zcela a bez výjimky duchovní událostí, která probíhá a stává se z Nejvyššího - je nejzazším nástrojem a prostředkem sdílení a prožívání Absolutní LÁSKY Absolutní MOUDROSTI Nejvyššího v tom, co je relativní vzhledem k Nejvyššímu. Bez tohoto pochopení sexuality je její smysl navždy ztracen.

 

 

11. PRINCIP LIDSKÉ AKTIVITY A TVOŘIVOSTI

 

 

Moc, potence, síla a dynamika „já jsem“ a jeho sexualita, které jsou v absolutním smyslu relativní vzhledem k Nejvyššímu, působí na principu tvořivosti relativní k Absolutní tvořivosti Nejvyššího. Tvořivost „Já jsem“ relativní k Absolutní tvořivosti Nejvyššího je následkem a neustálým projevem jeho lásky a moudrosti a všech jejich atributů a odvozenin, relativních k Absolutní lásce a Absolutní moudrosti a všem jejich absolutním atributům a odvozeninám. Kvůli samému obsahu a principu „já jsem“ je toto - vzhledem k Aktivitě Nejvyššího - vždy činné a tvořivé relativně vzhledem k Absolutní činnosti a Absolutní tvořivosti Nejvyššího. Tvořivost „já jsem“ relativní k Absolutní tvořivosti Nejvyššího je samotným centrem a jádrem sjednocení lásky a moudrosti „já jsem“ a jeho sexuality, relativním k Absolutnímu středu a Absolutnímu jádru Absolutního sjednocení Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Absolutního „Já jsem“ a jeho Absolutní sexuality. Z tohoto centra a jádra se iniciují popudy k neustálému stávání se toho, co nastává a probíhá z Nejvyššího, kdož vždy jest.

 

Tudíž tento princip stanoví, že

 

lidé tvoří ze stavu své lásky procesem své moudrosti relativně pouze k Absolutní tvořivosti Absolutního „Já jsem“, které tvoří ze svého Absolutního stavu Absolutní lásky procesem Absolutní moudrosti.

 

Z tohoto plyne následující důležitý základní princip lidské duchovnosti:

 

Pravá tvořivá snaha lidských bytostí a jejich výsledné činnosti jsou relativní pouze k Absolutní tvořivosti a Absolutní aktivitě Nejvyššího. V absolutním smyslu je veškerá tvořivost a činnost lidských bytostí možná jen proto, že nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, kdož nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest. Nejvyšší je tedy vždy přítomen v lidské tvořivosti a činnosti jako ve Svém vlastním.

 

 

12. PRINCIP LIDSKÉHO „JÁ JSEM“

 

 

Jelikož jakákoli lidská bytost ve své celistvosti pouze nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, kdož je jedině Tím/Tou, Jenž/Jež vždy jest, je zřejmé, že vše v lidském životě závisí zcela, úplně, plně, naprosto a absolutně bez jakýchkoli výjimek na způsobu, jakým se projevuje uvědomění, poznání, chápání, uznání, postoj, vůle, city a chování vzhledem k tomu, co nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - tedy k Nejvyššímu. Pro založení přístupu, uvědomění, poznání, pochopení, přijetí, vůle, citů a chování k Nejvyššímu je třeba mít náležité pojetí, náležitou představu a ideu povahy Nejvyššího.

 

Avšak je tu paradox a dilema. Skutečná povaha Nejvyššího, kdož jest absolutním, nestvořeným, nenastávajícím, neprobíhajícím a nestávajícím se, jelikož On/Ona vždy jest, nemůže být nikdy plně pojata a pochopena tím, kdo je relativní pouze k Nejvyššímu, a tedy vždy nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího. Aby někdo mohl skutečně pojmout a pochopit tuto povahu, musel by být nestvořeným a Absolutním, jako je Nejvyšší. Pouze Absolutní zkušenost Absolutního stavu Absolutního nestvoření, Nenastávání, Neprobíhání a Nestávání se Absolutního „Já jsem“ může poskytnout plné pojímání a porozumění pravé povahy Nejvyššího. Tato zkušenost není možná pro toho, kdo není v absolutním stavu a absolutním procesu. Z tohoto důvodu sentientní jsoucna a bytosti z Toho Absolutního jsou schopny toliko se přiblížit pravé povaze Nejvyššího všemi svými principy, atributy a jejich odvozeninami, které mají z absolutního Nejvyššího, neboť Nejvyšší je v nich jako ve Svém vlastním. Aproximace pravé povahy Nejvyššího z těchto principů, atributů a jejich odvozenin je možná kvůli jejich relativní povaze k absolutnosti těch, které jsou v Nejvyšším.

 

Z toho plyne závěr, že je a vždy bude chápání a pojímání povahy Nejvyššího, které PŘESAHUJE to, které kdo má v jakémkoli okamžiku.

 

Toto tedy vede k formulaci následujícího základního principu lidské duchovnosti:

 

Jelikož je skutečná aproximace Absolutní povahy Nejvyššího možná jen z principů, atributů a jejich odvozenin v lidských bytostech, v nichž je Nejvyšší vždy přítomen jako ve Svém vlastním, jediný způsob, jak dosahovat neustále většího jejího porozumění a pojímání, je z nitra sebe sama. Tak tedy stále lepší a lepší porozumění sebe sama vede ke stále lepšímu chápání Nejvyššího, neboť Nejvyšší je vždy přítomen v každém já, jako ve Svém vlastním. Teto proces pokračuje nepřetržitě a je základnou a základem veškerého lidského života, lidské tvořivosti a činnosti v nekonečných potenciálech a ve věčném pokračování.

 

Na závěr této kapitoly je třeba učinit závěr, že lidské bytosti a entity - založené na všech těchto základních principech duchovnosti obecně a lidské duchovnosti zvlášť - jsou ve všech svých formách, stavech, rozpoloženích, procesech, dimenzích, vesmírech, galaxiích, slunečních systémech a planetách, ve všech svých aktivitách ve všech úrovních, sférách, oblastech a místech jejich bytí a jsoucna od nejniternějších až po nejzevnější, od nejvyšších po nejnižší bez jakékoli výjimky a výhrady skutečně, úplně, zcela, naprosto a absolutně duchovními entitami a bytostmi.

 

Pokud se toto nepochopí, nepřijme a nevezme vážně v rámci pojetí jediné možnosti bytí, nic, co následuje v této knize, nemá žádný smysl a její význam je úplně ztracen.