Když přijdu, neví nikdo, kdo jsem a odkud přicházím.

Když odcházím, neví nikdo, kdo jsem byl a kam jdu.

 

PŘIŠEL JSEM - ODKUD?

ODCHÁZÍM - KAM?

 

ŽIVOT PO SMRTI - CESTA TVÉ DUŠE

 

 

Denně umírají lidé. Většina z nás se smrti bojí. Lidé mají strach a ptají se sami sebe: „Co bude potom se mnou?“

 

Mnozí říkají: „My nevíme, co přijde potom. Žádný se ještě z onoho světa nevrátil“. Ani křesťanská církev nemá žádnou uspokojivou odpověď na tuto existenční otázku.

 

Ten, kdo považuje pouze životní bytí mezi narozením a smrtí za „život“, tomu se musí zdát jeho „odkud“ a „kam“ tajemstvím.

 

Nikoliv tajemstvím, ale pravdou je, co mnozí už nevědí a co je proto popsáno v tomto spise: Že smrt neznamená ukončení naší životní cesty, ale že je bránou k jejímu pokračování na jiné existenční rovině. Bránou k životu, který bude o to plnější světla, čím vědoměji člověk zvládl úlohy svého života na zemi.

 

Smrt, jedna zastávka naší duše na pouti k dokonalému životu! Pochopíme-li, čím život skutečně je, pak ztratí smrt svoji hrůzu. Realita našeho života pokračuje dál. Jak, určujeme my sami.

(přátelé Pána Ježíše Krista, úvod z knihy Přišel jsem - odkud, odcházím - kam?)

 

Podkladem následujícícho textu je kniha stejnojmenného názvu (Přišel jsem - odkud? Odcházím - kam?), kterou vytvořili pozemšťané stoupající vzhůru po své duchovní cestě, vědomě se přátelící a intenzivně komunikující se Stvořitelem Prvotním Všeho a Všech, tedy Pánem Ježíšem Kristem. 

Na základě naší niterné komunikace s Anděly jsme některé informace či odpovědi doplnili, upřesnili a pro lepší pochopení blíže rozvedli. Tato doplnění uvádíme v jiné barvě, čtenář má možnost neustále vyciťovat přijímané informace. Čtenářům, kteří se nacházejí v počátcích svého duchovního rozpomínání, bychom tak rádi usnadnili pochopení, případně rozporuplné interpretace klíčových informací.

Věříme, že vám, přátelé, kniha pomůže rozpomenout se na odpovědi, na které se těšíte celý svůj pozemský život a pro které jste si zde na Zem přišli.

Přejeme Vám nádherné rozpomínání na cestu Domů...

 

PŘIŠEL JSEM - ODKUD?

ODCHÁZÍM - KAM?

 

ŽIVOT PO SMRTI - CESTA TVÉ DUŠE

Úvod

Co znamená život?

Znamená život, náš život, pouze období mezi začátkem a koncem života na zemi, mezi narozením a smrtí, mezi těmito dvěma nevyhnutelnými událostmi, které jsou obě zpravidla pro všechny zúčastněné spojené s těžkostmi a často i s bo­lestmi? Nedá se opravdu o životě nic jiného říci, než to, že člověk, počat rodiči, se vyvíjí v těle matky až do narození, aby pak několik desítek let žil, zemřel, byl pohřben a zase rozptýlil se ve své materiální částice? Je duše jenom produkt pozemského těla, která pak společně s ním též pomine? Je tě­lesný organismus určován pouze dědičnými vlohami po rodi­čích a prarodičích, roste a vyvíjí se naše tělo jen podle zákonů dědičnosti?

 

Mnozí jsou o tom přesvědčeni, jiní zase mají více nebo méně jasné představy o další existenci člověka nebo části z něho - ­jeho duše. Věří, že zemřelí spí v hrobě až do doby zmrtvých­vstání a nechávají na náhrobní kámen vytesat nápis: „Spi sladce“. Jsou toho názoru, že materiální tělo, přes jeho zřejmé rozpad­nutí, může opět vstát z mrtvých.

 

Kdo se ptá na život a smrt v křesťanské církvi, musí zjistit, že o tom, co přijde po smrti, není schopna dát žádné spole­hlivé odpovědi, neboť bible nepodává k tomuto tématu žádné konkrétní údaje. Mnozí bigotně věřící se bojí, že budou muset po smrti trpět v pekle, anebo že po posledním soudu budou uvrženi do věčného zatracení.

 

Moderně myslící člověk 20. století se raději tématu „smrt“ vyhne. Považuje za reálné a existující to, co může bezpros­tředně vnímat svými pěti smysly a chápat svým intelektem. Vidí se ve své tělesné existenci a zažije to, že je zapředen do vnějšně vnímatelných životních procesů. To, „odkud, kam", to "proč a jak to“ jeho osudu mu zůstává hádankou, ale to vnější, poznatelné se mu zdá konkrétně hmatatelné jako jeho život. A na základě tohoto vědomí, které je poznamenané materiálními názory, se pochopitelně hrozí toho, podívat se smrti a konci zdejšího bytí do očí, neboť si myslí, že smrt ukončí jeho existenci.

 

A tak člověk miluje tento život, který mu poskytuje kromě nesnází též všelijaké příjemné a lákavé věci. Chtěl by dlouho žít a nechce ani druhé vidět umírat. Často se přátelé a příbuzní pokoušejí člověka, který je již smrtí poznamenán, udržet naživu.

 

Strach a nevědomost označily téma „úmrtí“ a „smrt“ za tabu. Teprve před několika lety se toto stanovisko změnilo, poté, co si někteří lékaři dali za úkol umírající doprovázet a ne je „odstranit“ v době, kdy se už veškeré lékařské úsilí zdá být bezúčelné.

 

Zkušenosti z této oblasti na rozhraní života a smrti přiměly k zamyšlení a ke změně názorů. Daly podnět k rozšíření úzkého horizontu poznatků o životě. Dnes již velký počet lidí tuší nebo věří pravdivému obsahu životního pojetí těch, kteří žijí v ze­mích materialismem méně poznamenaných, ve kterých je smrt viděna jako jedna zastávka v přirozeném řádu života. Tam jsou přesvědčeni, že po smrti fyzického těla, „zemřelý“, to znamená jeho duše, žije dál. Z větší části je též známo, že duše může procházet vícero pozemskými životy v různých časových úse­cích, v rozdílných lidských tělech.

----------------------------------------------------------------------------------------------

pozn.:  Co se týče pozemských životů duše, tedy životů na Zemi, pak je vhodné upřesnit, že vícero pozemskými životy může procházet pouze duše uměle vytvořená negativním stavem, tedy duše, kterou vytvořili Pseudotvůrci v peklech, kterou nestvořil Prvotní Stvořitel Všeho a Všech. Pouze duše uměle vytvořené v peklech se inkarnují vždy a jen na tuto planetu, opakovaně, nikdy ne na planety jiné.

Je to zcela pochopitelné. Samotný Stvořitel toto stanovil (povolil), přesně v souladu s Kosmickými zákony. Umělé duše byly stvořeny Ďáblem k jasnému účelu: škodit, ničit, ubližovat, klamat, konat zlo. Proto je nepřípustné, aby tyto umělé duše škodily jinde ve vesmíru.

Proto tyto duše dostaly "povolení" (zákon svobodné vůle) Nejvyššího působit ve své podobě. Dostaly k užívání tuto planetu. Zemi. Zemi, která byla určena právě k tomuto "pokusu", jež inicioval negativní stav v okamžiku své aktivace (blíže také v záložkách Pseudotvůrci, Pravý život). Smyslem existence uměle vytvořených duší je svádět lidské bytosti inkarnované z Nebeských světů, aby se dostaly k nim do pekel. Protože je naše Planeta Země planetou NULA, tedy místem, kde je povolena koexistence pozitivity i negativity zároveň, pak zde negativní entity mohou konat, co jen ráčí. Tedy téměř vše. Jsou přece omezeny svou vlastní negativitou. Pokud jsou ve svém pseudoposlání umělé duše (resp. negativní bytosti, lidé) úspěšné, stávají se z nich více agresivní a zlé duše s vyššími (resp. nižšími, neboť mluvíme o negativitě), intenzivnějšími, zákeřnějšími schopnostmi.

Lidé s umělou duší (duší vytvořenou v peklech Pseudotvůrců) se nazývají "typicky lidští tvorové". Na Zemi tvoří nezanedbatelnou část populace - 1/7 lidí (rok 2017). Tyto duše, resp. lidé, nemají žádnou vzpomínku na Prvotního Stvořitele Prvotního Všeho a Všech (jak by také mohly, když byly stvořeny absolutně uměle). Ale protože Stvořitel je vším a tedy ve všem, mají i tito jedinci spojení s Nejvyšším. Je to právě materiál Nejvyššího, který si musely negativní entity - chtě nechtě (s nezměrnou nechutí) - vzít. NELZE OŽIVIT nic bez Boží energie, bez Božího zdroje. Neexistuje nic než ON, tedy LÁSKA. Proto tedy má člověk inkarnovaný z negativních světů v sobě obsaženy jisté duchovní principy i schopnosti, které mu neustále ukazují správnou cestu, Pravdu. Duchovní principy stejně jako veškerý materiál potřebný na vytvoření lidských bytostí negativní entity jak jinak než ukradly z Nebe. Samozřejmě, že negativní entity potřebovaly tyto čisté duchovní principy a materiál co nejvíce zprznit, zfalšovat, vyměnit za negativní, co nejvíce omezit. Ano, CO NEJVÍCE se jim podařilo. NIKDY TO VŠAK NEMŮŽE BÝT ZCELA.

DO URČITÉ MÍRY však musí být vždy pravé principiy ZACHOVÁNY, aby byly vůbec FUNKČNÍ. Bez - byť minimální - účasti Stvořitele - nemůže NIKDY NIC VZNIKNOUT. NIC NEMŮŽE EXISTOVAT BEZ STVOŘITELE PRVOTNÍHO VŠEHO A VŠECH.  A právě proto má i umělá, zfabrikovaná duše kousíček Pravdy v sobě, kousíček pravé podstaty, a má tak možnost probudit se, zjistit, kým opravdu je a ZAČÍT. Začít se VRACET DOMŮ ke Stvořiteli Nejvyššímu. Je jeho součástí, je jeho bytostí, je z něj vytvořená, žije jen díky Němu a Jeho principům samotného života. Je však zcela pochopitelné, že tato umělá duše má cestu ke Stvořiteli maximálně zkomplikovanou a obtížnou už jen proto, že od Něj přímo nepřišla přímo...

Co se týče duší stvořených Prvotním Stvořitelem Všeho a Všech v Nebi (zbývající 6/7 populace Země), tyto se mohou inkarnovat na planetu Zemi vždy jen JEDNOU. Je to totiž ten jediný možný, přirozený způsob, jak vůbec BÝT, jak manifestovat svou PRAVOU EXISTENCI. Další inkarnace duší z Nebe se realizují vždy na jiné planetě. Stvořitel Nejvyšší toto stanovil z důvodu pochopení a porozumění různorodosti života, daroval nám jedinečnou možnosti prožívat nekonečné množství různorodých zážitků, nabývat zkušenosti, duchovně růst a jednou se tak vrátit zpět Domů. Z tohoto všeho vyplývá hlavní záměr každé inkarnace na jiná místa ve Vesmíru (planety, chcete-li): POCHOPENÍ, PROŽITÍ A POZNÁNÍ NEKONEČNOSTI VESMÍRU A NEKONEČNOSTI SAMOTNÉHO STVOŘITELE PRVOTNÍHO VŠEHO A VŠECH, tedy ŽIVOTA SAMOTNÉHO.

-------------------------------------------------------------------------

I u nás zná lidová moudrost formu další existence. Když dnes vědci, kteří se zabývají smrtí, zveřejní své poznatky, tak se dočítáme něčeho, co vůbec není nové. Teorie přírodních věd a církevní dogmata mohly sice toto prastaré vědění vytlačit z našeho vědomí, ale v žádném případě jej nemohly vyvrátit nebo dokonce zapíráním skutečností tyto skutečnosti změnit.

 

Výklad této knihy navazuje na základní zkušenosti lidstva, mnohé však opravuje a jde zčásti přes doposud známé mnohem dále, až do světa, kde neexistuje již žádná materie, do světa Ducha. Odtud, z duchovna, pocházejí tyto vědomosti, ze kte­rých zde dáváme dál. Ve všech dobách byly základní pravdy života - a dnes jsou opět - zjevovány Duchem Božím, bez­prostředně skrze ústa proroků. My jsme tyto vědomosti z Bo­žího pramene pouze oblékli do svých slov.

 

SMRT NENÍ ZÁNIK, ALE PROMĚNA

 

„Vita mutatur, non tollitur“

Život nebude zničen, nýbrž přeměněn

(Nápis na starém náhrobku)

 

Vše je energie a z této energie se nemůže nic ztratit!

 

Život je forma energie! Tak jako naši přírodovědci až do dneška nemohou jednoznačně definovat, odkud energie přichází, proč a jak vzniká, stejně tak nemohou vysvětlit život, mohou ho jen popsat. Tato forma energie - život - se vymyká dosahu dnešních přírodních věd, stejně tak jako naše duše.

 

Duše je podstatná část životné bytosti „člověk“. Kde se na­cházela předtím, než se člověk narodil? A kde zůstane, až se tělo zase rozloží v prvky?

 

Hmotné tělo, jako živý organismus, je vybudováno na základě přeměny materie. Po smrti, poté co z něho vyprchá život, se opět přeměnou rozplyne v hmotné prvky. Co se ale stane se „životem“ a co se stane s duší?

Výzkum, který je zaměřen pouze na materii, nám nedokáže přes největší vědecké snažení vysvětlit, co je každému nej­samozřejmější, totiž život, život, který nás v miliónových for­mách obklopuje v podobě zvířat, rostlin a mikrobů. Z larvy motýla se stane housenka, která se později zakukli do zámotku, ze kterého se zase vyklube nový motýl. Život se mění, ale nezmizí, neztrácí se!

 

Ve svých nových projevech nám Duch Boží vysvětluje, že vše je energie. Život je energie - který nemůže být zničen, který nemůže být zahuben. Jenom jeho forma se může přemě­nit. Život je ve své původní formě duchovní, ano, život je duch. Naše duše je duchovní existencí, je duchovní forma života.

 

Pro mnohé lidi, žijící mimo naší západní civilizaci, to patří k základním vědomostem, že duše existovala už před zploze­ním člověka a jehož smrt duše „přežije“. Takže jsme zde již před naším narozením, v podobě naší duše, která se jako du­chovní tělo zdržuje v duchovní oblasti.

 

To se dovídáme také v nových projevech a ještě mnohem více:

 

Naše duše putuje již dlouho. Kdysi přišla z čistého ducho­vního světa. Tam, domů k Věčnému Otci do nebeských svě­telných říší, se vrací zpět. Její putování vede přes říše duševní, oblasti očišťovací. Za určitých předpokladů smí vklouznout do lidského těla, aby během pozemského života, v čase a v pros­toru, odložila díl svého zatížení. Podaří-li se jí to, pak může pokračovat na cestě domů ke světelnějším světům očišťovacích oblastí. Tím se dostala na své cestě kupředu.

 

Život na zemi je tedy jen mezistanicí na cestě naší duše, na které jde o to, dosáhnout prostřednictvím vyššího ducho­vního vývoje své původní čistoty, původní vysoké vibrace a původní světelné síly.

 

Duše, duchovní útvar s určitými, zcela specifickými, téměř „osobními“ znaky, se přiblíží během početí a vstoupí při narození dítěte zcela do hmotného lidského těla. Zůstane s ním spojena až do své fyzické smrti.

 

Všechny životní procesy člověka mají svůj původ v duši.

 

Do fyzického těla proudí skrze duši božská životní energie a oživuje ho.

 

Vše je energie, naše cítění, myšlení, mluvení a jednání! Naše duše je „knihou života“. V ní je vše zachyceno a v ní zůstane též po odložení pozemského těla v působnosti, co člověk kdy pocítil, myslel, hovořil a konal. To znamená: do duchovních oblastí vezmeme s sebou naši identitu, naše vědomí, naše chyby a slabosti, ale také naši vnitřní radost a oddanost k Bohu. To negativní zatěžuje naši duši, zastíní ji a zatemní. Pozitivní myšlenky a činy přinesou duši úlevu a dají jí více světla.

 

Náš nejdůležitější úkol by měl být - na konci našeho po­zemského života dosáhnout pozitivní bilance, tedy osvobození od četných zátěží a zastínění. Přijde na to, co si vezmeme z tohoto života s sebou. Přijde na to, jak temná či jasná je naše duše, když umíráme, neboť to určuje po naší fyzické smrti další cestu naší duše.

JAK PROBÍHÁ UMÍRÁNÍ?

CO PROŽÍVÁ DUŠE, KDYŽ OPOUŠTÍ SVÉ TĚLO?

 

Každého člověka čeká po uplynutí jeho pozemského život­ního období odloučení duše od těla. Pro „umírání“ však ne­platí žádná norma, každý člověk umírá jinak!

 

Moderní výzkum, zabývající se smrtí a umíráním, čerpá svoje vědomosti z popisu lidí, kteří byli už klinicky mrtví a kteří byli znovu přivedeni k životu. Zpravidla utrpěli tito lidé náhlou, násilnou smrt, která se však neukázala být konečnou. Tato líčení jsou podobná:

První poznatek je zpravidla ten, že se duše vznáší mimo a nad svým fyzickým tělem. V tomto stavu vnímá duše své reálné okolí s absolutní přesností a vše, co se kolem ní děje, třeba například v operačním sále nebo na místě nehody. Často duše prožívá v této souvislosti, jako by klouzala temným tunelem směrem ke světelnému bodu. Někteří cítí, že se nachá­zejí ve světle a slyší harmonické tóny a hudbu sfér. Tyto duše se však neoddělily úplně od těla, takže oživovací pokusy se podaří.

Úplně jinak probíhá přirozené umírání, při kterém trvá postupné odpoutávání se života z těla několik let: Čas od času se dostavují potíže s krevním oběhem, ten či onen orgán nepra­cuje již jako doposud, tělo se stává stále slabším a slabším.

 

Duši samotné je během této doby dáno hodně možností připravit se na své oddělení od těla. Když se tělo nachází v hlubokém spánku, může duše opustit tělo a se svým stráž­ným duchem „nacvičovat volnost pohybu“. Tak jako například nemocný, který byl delší dobu upoután na lůžko, se musí znovu učit chodit, stejně tak se musí i duše znovu naučit vol­nosti pohybu v duchovních sférách.

 

Konečně člověk ulehne, aby zemřel. Bezprostředně před vystoupením duše se odvíjí ještě jednou celý život umírajícího, podobně jako ve zrychleném filmu. Plně vědomě duše hodnotí až do posledního pocitu svojí minulost, svůj právě prošlý po­zemský život. Hodnotí ho však podle jiných hledisek; než jak to předtím dělal člověk. Rozhodujícím kriteriem je kriterium prokázané nezištné a neosobní lásky. Tak se stane duše svým vlastním soudcem nad činy a smýšlením svého vlastního člověka.

 

Jestliže se člověk na svoji smrt připravoval, může se duše oddělit od těla relativně jednoduše. Duchovní bytosti jí přitom pomáhají i její strážný duch a též duše bývalých přátel a pří­buzných. Vítají duši, která se právě oddělila od materie a po­máhají jí zaujmout místo na „druhém“ světě.

Jestliže se však člověk na svoji smrt nepřipravil a žil plně v materii, bez jakéhokoliv duchovního snažení, bez jakého­koliv zaměření na Boha, pak je jeho celé myšlení a snažení, celé jeho vědomí tak zaměřené na pozemské a lidské životní podmínky, že se toho křečovitě drží. Pak si také nemůže udělat žádnou představu o životě mimo tuto lidskou existenci, a proto se smrti brání.

 

I této duši chtějí duchovní bytosti pomoci, aby se mohla lehčeji od těla odloučit. Ale dokud člověk sám svoji smrt ne­přijme a nechce o ní nic slyšet, jsou možnosti duchovních bytostí pomoci silně omezené. Čisté bytosti respektují svo­bodnou vůli druhého.

 

Duše, která je tak silně zaměřena na pozemský život, zů­stane i po svém výstupu z lidského těla s ním víceméně spojena skrze proudy energie. Upne se na svůj fyzický domov, neboť také věří, že život je možný pouze v materiálním těle. Cítí ještě, co se s bezduchým tělem děje, jedno, jestli je uloženo v hrobě, či zaneseno do krematoria.

DUŠE SE ODPOUTÁ DLE STUPNĚ SVÉHO VÝVOJE

 

Tak jak člověk žil, jak svoji duši připravil, tak cítí a žije duše dál.

 

Co se stane s duší například po smrtelném úrazu? Je-li duše tímto násilným účinkem, tak říkajíc vymrštěna z těla, pak se nemůže od těla odloučit podle zákona. To znamená, přestože je zbavena těla, zůstane více nebo méně silně s fyzickým tělem spojena, podle toho, jak byl onen člověk duchovně zaměřený.

Při tomto násilném oddělení je duši zřídka možné se okam­žitě zorientovat, přestože se duchovní bytosti a ostatní duše o ni starají. Následkem šoku, který duše utrpěla, věří, že je ještě stále v lidském těle, protože ještě dlouho poté v sobě cítí ten okamžik leknutí a momentální bolest a protože nevyvinula žádnou rozlišovací schopnost.

 

Lékař mohl již dávno konstatovat smrt, nebožtík mohl být už dávno pochován a duše ještě nadále věří, že je se svým tělem spojena. Skrze tento šok může duše za určitých okolností ještě řadu dnů, týdnů nebo měsíců nebo ještě déle žít v představě, že je ještě člověkem -- třeba jen nemocným nebo po úrazu zraněným, ale ne mrtvým!

 

S těmito dojmy žije dál a vnímá je jako obrazy. V těchto duševních představách věří, že žije reálně ve fyzickém těle, cítí, mysli a jedná. Jde třeba vykonávat svoji dřívější práci, protože věří, že je ještě stále člověkem. Pohybuje se v uličním provozu a používá našich dopravních prostředků. Po výstupu z těla nemá však žádný cit. Často bloudí dlouho po této Zemi, než pozná, že je mnohé jinak, než co byla jako člověk zvyklá. Jde třeba ke svým přátelům a ptá se sama sebe: „Nikdo si mě už nevšímá, moje pracoviště je obsazené někým jiným, já jsem úplně sama. Co se to se mnou stalo?“

 

Teprve po takovémto poznatku může duchovní svět působit na duši. Teprve, když si duše uvědomí, že je bytostí nehmot­nou a že její materiální tělo je již dávno pohřbeno, teprve pak se může pomocí svého anděla strážného probrat a podle stupně svého vědomí nastoupit svoji pouť. Některá duše se nechá poučit a nechá se vést do říše duší, jiná jde zase k hrobu a čeká u něho na zmrtvýchvstání „masa“, tak, jak se to během „života“ učila.

 

Jak už bylo řečeno na začátku, hromadí v sobě duše vše, co člověk během svého života prožije, tedy i všechna nábo­ženská ponaučení. Jestliže byl člověk vychován v určitém způ­sobu myšlení jedné víry a tu také jako pravdu uznal, pak zů­stane jeho duše i po smrti u tohoto přesvědčení. Především v tom případě, když ho církev mohla přesvědčit, že jenom ona jediná oblažuje a že předpokladem k tomu je uznání celého jejího učení. Když se duše odpoutá, žije i nadále v domnění, že stále ještě náleží své církvi a že Boha najde pouze v kostele.

 

Bůh ale není vázán na jedno místo, nýbrž jako univerzální Duch je všudypřítomný, také v duši samotné! Dokud toto duše nepochopila a dokud se drží toho, co jí učitelé na Zemi vštípili do hlavy jako pravdu, zůstane tento vliv i nadále pro ni určujícím. Pak se uzavře vůči tomu, co by jí poslové věčné pravdy a světla chtěli přiblížit a na onom světě nebude moci najít svoji další cestu a bude se znovu snažit jít k inkarnaci.

O co rozdílnější je pak přechod na onen svět u člověka, který je opravdu s Bohem úzce spojen! Zde můžeme skutečně mluvit o „cestě domů“. Tento člověk ví, že jeho duše pochází od Boha a že od Něho dostává životní energii. Ví, že v jeho duši je uložen jeho věčný, nesmrtelný život. Duše - dítě Boží - je stále se svým Otcem ve spojení a chce se k Němu opět vrátit. Člověk ví, že materiální tělo se dá porovnat s oděvem, který se dá jednoduše odložit, když ho není třeba. Jeho duše přijímá již po léta před svojí cestou domů impulsy s obsahem v tomto smyslu: „Odluč se postupně od svého lidského těla“.

 

Jedinečné světelné vibrace vtékají do duše. Zcela obezřetně odebírá své proudy života z fyzického těla a střádá tyto síly. Kolem tohoto, s Bohem spjatého člověka, jsou duše z vyšších sfér a při jeho přechodu na druhý svět jsou přítomni dřívější rodinní příslušníci a strážný duch. Duše, která je ještě v člověku, se cítí šťastnou, neboť ví, že Pán Bůh ji volá zpět.

 

Člověk se smí, když čeká na takzvanou smrt, ještě jednou podívat zpět. Přehlédne svůj život a odpustí tam, kde je od­puštění třeba. Smí snad dokonce i vidět bytosti vzdálených světů a pocítí hojnost, která ho obklopuje. Pak zavře pozemské tělo oči, několikrát hluboce zadýchá: člověk ještě jednou uvidí duchovní bytosti, či vysoce vyvinuté duše plné světla - a pak vydechne naposledy - duše vystoupí z těla. V tomto okamžiku se vytvoří tento jemný, nehmotný, pohyblivý útvar. Duše na­byla své „stability“ a žije vědomě a radostně v té duchovní vibrační oblasti, do které přešla.

Duše je obklopena světlem. Strážný duch nebo duše z vyš­ších světů ji poučují. Duše vnímá melodie, to jsou vibrace té planety, ke které je například duše přitahována.

Každá duše je vedena jinak, přiměřeně svému stavu. Ně­která vidí třeba ulici nebo tunel nebo překrásnou louku. Duše spojená s Bohem se ještě jednou krátce ohlédne, poprosí o pod­poru pro truchlící příbuzné a jde dál.

 

Tato duše dosáhla během svého jí za zády ležícího, pozem­ského života pokroku. Přiblížila se o kousek k Otci, po kterém touží, šla několik krůčků dál na své cestě zpět ke světlu.

 

KDE BUDOU JEDNOU NAŠE DUŠE?

 

Podle duchovního zákona gravitace: Stejné přitahuje stejné, budou duši přitahovat jí odpovídající očistné roviny, jí odpo­vídající očistné oblasti a jí odpovídající duše.

 

Jestliže byl člověk za svého života egoista, jeho život určován pudy a přáními, chtěl-li mít a vlastnit, nemiloval-li nezištně, nenáviděl, honil se za svojí zábavou, pak se tato duševní zatí­žení do duše vryla. Co člověk nedokázal poznat již během svého života na Zemi a odložit, to vezme duše po odložení fyzického těla s sebou.

 

Duše se na onom světě může též dále a výše vyvíjet, i když ne tak rychle a jednoduše jako zde na zemi v lidském těle. Jestliže ale není duše ve stavu svou vlastní úlohu správně po­chopit a přijmout, pak si bude hledat v astrálních říších spo­lečnost stejných duší, které mají stejné zájmy, nebo se vrátí zpět k zemi a bude vyhledávat místa, kde dříve ukájela své vášně.

 

Duše, u kterých je přitažlivost k materii velmi silná, přede­vším duše „podléhající vášním“, najdou sotva kdy své místo v astrálním světě. Vrátí se jako takzvané „duše vázané k Zemi“ opět k zeměkouli a snaží se ovlivňovat lidi stejných vibrací, neboť ti pak mohou uskutečnit to, co už duše sama provést nemůže!

 

Tak jsou mezi námi milióny nevědoucích duší, „vázaných k zemi“, které nás všude obklopují a které se chtějí podílet na našem životě. Pověsí se doslova jako hrozny na ty lidi, kteří žijí pouze v pozemské materii, neboť je mohou ovlivňovat, a mohou jim také „odsávat“ životní síly. (Negativní lidé hostí v průměru 3-5 negativních, zlých, agresivních duší. Intenzita negativního působení "duše vázané k Zemi" na konkrétního člověka tedy odpovídá míře jeho vlastní negativity, resp. míře jeho ovlivnitelnosti a ovladatelnosti těmito zbloudilými, negativními dušemi).

Když tedy v sobě nosíme negativní pocity a špatné myšlenky, dáváme těmto duším vázaným k Zemi možnost k tomu, aby nás ovlivňovaly. Tyto duše, které odpovídají našemu nízkému, pokleslému vibračnímu stavu, nám přitom odebírají sílu a po­koušejí se nás v těchto nízkých vibracích udržet a pokud mo­žno ještě strhnout hlouběji.

Jestliže již člověk nasměroval svoji duši k vyšším oblastem, potom bude duše i po odložení těla vyššími světy přitahována! Jestliže se duše obrátila k Bohu, k věčnému bytí, pak také může být od vyšších sil bytí vedena. Dostane se jí těch pona­učení, která potřebuje. Získá poznatky, které jí umožní kráčet kupředu. Její duchovní uvědomění se bude postupně rozšiřovat, v ní uložené božské síly se budou rozvíjet. Duše přijme po­naučení a bude se v duchovních oblastech dále vyvíjet.

 

Z předneseného vidíme; když se duše oddělí od svého těla, bude se opět nacházet ve světě, který jí není cizím, nýbrž který odpovídá stavu jejího vědomí. Kdo se chce dovědět, jak u něho tento svět vypadá, musí se snažit pouze o sebepoznání. Duše půjde do toho světa, na který se již jako člověk zaměřila.

 

Potřebujeme se tedy jen ptát sami sebe: „Jsou moje myšlenky pozitivní či negativní? Jsou poznamenané závistí, nenávistí, nepřejícností, žárlivostí, chamtivostí, nepřátelstvím a hádavostí? Nebo jsou moje myšlenky naplněny nezištnou a ryzí láskou k bližnímu?“ Z odpovědí můžeme vyvodit, jak to v součas­nosti s námi a s naší duší stojí. Stejného druhu je i duchovní oblast onoho světa, ke které se nyní přikláníme.

 

CO ZNAMENÁ PRO DUŠI SMUTEK POZŮSTALÝCH?

 

Když člověk zemře, zanechává truchlící pozůstalé. Příliš často znamená smrt člověka hluboký, bolestný zlom v životě příbuzných a mnohdy i zcela nový směr jejich života. Avšak bolest a smutek pozůstalých by měl být co nejrychleji překonán. Smířit se se smrtí milovaného člověka bez toho, že cítí smutek, je pro většinu lidí těžké. Tento fakt přijmout, uvěřit smyslu této události, aniž jsme ho předtím plně mohli pochopit, je pro mnohého ještě nemožné. A proto drží smutek.

 

Názor, že smrt milovaného člověka v každém případě zna­mená dobré, i když nejsme v tomto okamžiku schopni poznat její smysl, je většinou možné přijmout až po uplynutí určité doby smutku.

 

Tento smutek cítí také duše zbavená těla a je tím zadržo­vána na své další cestě k vývoji. Když pozůstalí bez pochopení na zesnulém lpějí, chtějí ho zadržet a přejí si, aby se vrátil zpět, pokládají ho tedy za svůj majetek, upoutávají tak duši k této pozemské sféře. V podstatě myslí jen sami na sebe a ne na blaho toho, o kterém si myslí, že ho tak milují. Jejich láska a smutek jsou ve skutečnosti jen výrazem sobectví.

Smutek je negativní, hrubovibrační energie, která odcházející duši velice škodí. Nevědomost (svobodná volba) pozůstalých je příčinou tohoto nevhodného jednání a ovlivňování těch, které mají údajně rádi (odcházející). Smutek pozůstalých ponižuje duchovní úroveň zemřelého a nedovoluje jeho duši se bezproblémově odpoutat od materie a nastoupit cestu, kterou nastoupit má a touží. Smutek tedy k tomu, čemu říkáme "smrt" vůbec nepatří. (Smutek ostatně nepatří vůbec k ničemu, k žádnému projevu bytí). Truchlit za zemřelého tedy vždy znamená velice mu škodit. A který milující příbuzný či známý by chtěl umírajícímu škodit...?

Duše jsou mnohem citlivější než lidé. Trpí bolestí, kterou členové jejich rodiny kvůli nim prožívají.

 

Příbuzní by tedy měli odcházející duši věnovat na její cestu myšlenky plné lásky a prosit Boha, aby ji vedl na další cestě k očištění, děkovat Mu za toto vedení. V žádném případě nemá být duše zdržována projevy smutku, nářků či přáními.

 

Kdybychom mohli plně chápat Boží milost a lásku, museli bychom se vlastně radovat, že jedna milá duše odešla před námi v onu cizí zemi, kde nás jednou zase přivítá, až my na­stoupíme tuto cestu.

 

CO JE SMYSLEM NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA?

 

Jedno, jak hluboké je zděšení nad úmrtím člena rodiny, my lidé máme sklon k tomu, smrt co možná nejrychleji z na­šeho vědomí vytlačit, neboť nás upozorňuje na jednu perspektivu života, na kterou v pohodlném a ukvapeném každodenním ži­votě lehce zapomínáme a často zapomenout chceme.

 

Každý hluboký zážitek našeho života, každá osudová rána nám dává příležitost zahloubat se sám nad sebou. Utrpení nás vede od povrchnosti pozemského vegetování do hlubin naší duše a dotýká se oblastí, ve kterých dřímají síly k vyššímu životu. Pak vnímáme impulsy ducha, které byly jinak přehlu­šovány naším hlučným lidským shonem.

Neměli bychom přehlédnout vztyčený ukazováček Boží, který nás upozorňuje na to, abychom opět rozpoznali to nej­důležitější. Měli bychom si uvědomit, že smysl života na Zemi nespočívá v tom, tento život pouze žít a vnějšně, fyzicky vychutnávat.

Jestliže naše duše nedosáhne cíle svého pozemského života, pak bude člověk v dalších životech postaven před stejné úkoly a bude se s nimi tak dlouho potýkat, až bude vše vyřešené a odpykané. Bude to však muset dokázat pokaždé v nižších, nevýhodnějších životních podmínkách (dle kosmických zákonů poučení), než jaké měl v každém svém předchozím životě (kdy tento úkol nezvládl).

Proto je důležité, abychom se zaměřili na to nepomíjivé. Naším úkolem je všechno záporné v našem životě (ve všech životech) přeměnit v kladné tak, že bude v knize života na konci stát jenom po­zitivní bilance. Pak se může duše očišťovacím procesem opět vrátit k Věčnému Otci a stát se čistou a ryzí duchovní bytostí.

 

To však není možné spasením sebe samého, nýbrž jen rozpomenutím na Pána Ježíše Krista, který vložil do každé duše dodatečnou sílu, která nás podpírá, nám pomáhá a nás vede domů. Tuto sílu nazýváme Kristovou jiskrou nebo také jiskrou spasitelskou. Jestliže ale člověk svůj životní úkol nepozná a není ochoten pracovat na sobě, se zušlechťovat, a jestliže nepřijme Pána Ježíše Krista vědomě za svého Spasitele, jehož síla přemění zlo v dobro, pak nemůže jeho duše pokročit dál. Zůstane v očišťo­vacích oblastech mezi dušemi jí rovnými, podle zákona Stejné přitahuje stejné.

 

Žijeme v době, která se chýlí ke konci. Materie pomine! Téměř 2000 let nám Duch znovu a znovu připomíná a nás upo­zorňuje, abychom se zaměřili nad Kristovo vědomí. Máme poznat, že Duch života je v nás. Každý z nás zná přikázání života a nikdo nemůže říci: Já jsem o tom nic nevěděl! Znovu a znovu jsme upozorňováni, abychom dávali pozor na svou duši a uctívali své duchovní, nesmrtelné tělo, pozitivně mysleli, mluvili a jednali.

Naším životním úkolem je žít přikázání všech přikázání, to znamená uskutečnit a splnit ho: „Miluj Boha, svého Otce nadevšecko a bližního svého jako sebe samého!“ Jestliže jsme žili v tomto duchovním zaměření, pak se může naše duše po tělesné smrti osvobodit a dále vyvíjet.

 

Proto také Duch Boží připomíná každému: Dávej pozor na svou duši!

 

Duše opustí svou schránku, své pozemské tělo. Tělo zemře. U každého člověka bude tento proces odpoutání duše od těla probíhat jinak, ale jeden zákon platí pro všechny:

 

Tak, jak člověk žil, tak bude jeho duše žít a cítit dál!

 

Snažme se již teď o to, aby naše duše byla osvobozena od stínů a zatížení, aby zářila čistotou a světlem. Boží síly v nás a kolem nás nám přitom pomohou, abychom se přibližovali krok za krokem ke svému cíli, k věčnému domovu světla, lásky, míru a pokoje.

 

OTÁZKY A ODPOVĚDI

POMOC UMÍRAJÍCÍMU

 

1. Když se duše chystá opustit své tělo, to znamená, když bratr nebo sestra vstoupí do fáze umírání, jak se mají členové rodiny a přátelé zachovat?

 

Představte si, co byste dělali, kdyby milovaný člověk odjížděl na dlouhodobou cestu. Pocítíme bolest rozloučení, neboť nebu­deme mít tohoto člověka delší dobu u sebe. Připravíme mu láskyplné rozloučení. Především ho ale nenecháme samotného, nýbrž zůstaneme s ním, dokud nám nezmizí z očí. Pomůžeme mu se vším, co musí ještě před odjezdem zařídit a dát do po­řádku. Posilníme ho pozitivními myšlenkami důvěry a budeme jej doprovázet s přáním všeho nejlepšího a nebudeme mu zbytečně ztěžovat osvobození z dosavadní zastávky jeho života.

 

2. Jakou pomoc můžeme umírajícímu poskytnout?

 

Umírající by neměl být ponechán sám sobě na pospas. Měl by u něho být někdo, kdo ho má ze srdce rád, kdo stále nepro­mlouvá k duši a k člověku, ale je prostě s ním, v tiché modlitbě a v láskyplných myšlenkách. Člověku na smrtelné posteli mů­žeme dobře domlouvat. Ale ne tím způsobem, že bychom v poslední vteřině chtěli napravit vše, co bylo celý život za­meškáno. Měli bychom mu ohleduplně říct to nejdůležitější.

 

Naše pomoc by měla platit především duši, která se chystá na další cestu. V hodinách umírání, při skonání těla, je duše daleko bdělejší než během pozemského života. Registruje tak každý pocit, každou myšlenku i každé slovo. Pomoc, kterou jí můžeme poskytnout, spočívá především ve vysvětlení a při­pravení duše na její přechod do onoho světa.

 

Přitom je důležitá modlitba, která pomůže navázat spojení s duchovní formou bytí, ke které se teď duše přenese; a sice modlitba společně s umírajícím a to tak dlouho, dokud je to ještě možné. Pak také modlitba za něho, to znamená za jeho duši, aby mohla ještě odpustit a tak se zbavit ještě některých zátěží.

3. Co a jak dlouho smíme mluvit přímo k duši umíra­jícího a později k duši zemřelého?

 

Tehdy, když je člověk už v bezvědomí, bezprostředně před odchodem na onen svět, během něho a krátce poté. Co a kolik mu řekneme, záleží na duševní zralosti umírajícího. Jestliže je jeho vědomí ještě matné, málo probuzené, pak můžeme jeho duši jen krátce vysvětlit průběh umírání a oddělení duše od těla, a upozornit ji na jejího anděla strážného, případně ji po­vzbudit k další cestě. Ostatní by ji jen ještě více vázalo k naší úrovni.

 

Jestliže je vědomí umírajícího člověka výše vyvinuté, pak můžeme duši říci i více. Ale i tato duše se má co nejrychleji a láskyplně předat dál.

 

4. V hromadných sdělovacích prostředcích se diskutuje na téma „Pomoc umírajícímu“. Co znamená pro duši zkrácení utrpení, když dojde k aktivnímu přivození rychlé smrti, kupř. ze soucitu?

 

Ne všechna ulehčení, která bychom umírajícímu rádi opa­třili, jsou skutečnou pomocí pro jeho duši. My smíme a máme trpící a umírající tělo podporovat, avšak takzvanou smrt ne­oddalovat, ani pomocí léků jeho život na Zemi zkracovat.

 

Pravá pomoc umírajícímu nespočívá v tom, že dáme duši možnost opustit tělo co nejpříjemněji tak, že tělo uvedeme léky do stavu bezvědomí. Nemoc a utrpení mají svůj význam pro očistu duše. Viděno z duchovního hlediska mají nemoc a utrpení tedy svůj pozitivní smysl. A tento účel bude o to lépe splněn, když budou přijímány a uznány za možnost odpykání.

 

5. Podle toho se tedy člověk, který poskytl tuto aktivní pomoc umírajícímu, zatíží?

 

Víceméně ano. Kdo zasahuje do přirozeného běhu života, jedno, zda jej chce zkrátit, či za každou cenu prodloužit, ten se proviňuje. Jestliže ale vím o nějakém duchovním zákoně a proviním se proti němu, je to těžší provinění, než když špatně jednám z nevědomosti, či dobré vůle.

 

6. Jestliže jsem tuto aktivní „pomoc umírajícímu“ poskytl a teprve pak pochopil, že jsem nejednal správně, jak mi může duše odpustit?

 

Nenavazujte žádné přímé spojení s duší zemřelého, neboť to je protizákonné, navazovat kontakty se zemřelými. Nýbrž modlete se k Bohu, aby poučil tuto duši. Neboť Pán Ježíš Kristus sídlí v každé duši, On je to spojení. Skrze Něho můžeme prosit duši o odpuštění.

Měli bychom tedy prostřednictvím spasitelské síly Kristovy prosit duši o odpuštění.

 

LÉKAŘSKÁ POMOC

 

7. Jednám správně ve smyslu Ducha, když daruji krev?

 

Každá buňka v těle nese specifické vibrace toho, komu patří. Slouží mu jako částečka celku. Svoji funkci může plnit jen na tom místě, kam patří. Jestliže jsou takové buňky - zde tedy krev - přenášeny z jednoho člověka na druhého, vzniknou vibrační nesrovnalosti. Když se poruší souhra navzájem sehra­ných sil, dojde k těžkostem. Proto Duch Boží transfuse nedo­poručuje. Ještě méně transplantace. Proto existují vůči darování krve stejné pochybnosti.

 

Zdali však člověk tyto souvislosti pozná a tomuto poznatku v naléhavé nouzi následuje, závisí na stavu jeho duchovního vědomí. Nikomu nepřísluší svého bližního kárat nebo dokonce odsuzovat kvůli jeho rozhodnutí, ke kterému došel; neboť bychom měli vždy respektovat svobodnou vůli druhého.

 

8. My všichni máme povinnost zachovat život. Když je narozené dítě neschopné života a je udržováno zásahy lékařů při životě, pak přece nemůžeme říci, že jsme se na něm dopustili nesprávného jednání?

To, že takové dítě zůstane při životě, může být zdůvodněné jako možnost v karmě dítěte. Nicméně se lékař nechoval podle duchovních zákonů. Jestliže je dítěti dovoleno brzy zemřít, tak bychom měli vědět, že se „dětská duše“ může vyvíjet mnohem rychleji.

K vašemu výroku „... máme povinnost, udržovat život...“ kladu otázku: Který život míníte? Náš pravý život je duchovní život a nikoliv ten momentální, pozemský.

 

9. Ale náhody přece neexistují. Lékaři jsou v takovém případě pouze nástrojem. Lékaři musí mít přece úctu k životu?

 

Každá bytost je před svojí inkarnací informována o tom, co ji v pozemském životě čeká. Když se tedy může malé dítě pouze po jednom pozemském dnu opět rozloučit, znamená to milost pro onu duši. Jestliže zde ale tuto duši „uměle“ zadržu­jeme, proviníme se. Dnešní vývoj lékařství není ve smyslu duchovních zákonů.

Jestliže má být dítě udrženo naživu, je to možné pouze proto, že tato možnost je uložena v duši, v karmě dítěte. Přesto se takový lékař „proviní“, neboť natolik mají lékaři o duchovních zákonech vědět, že jen tehdy mohou zasáhnout, kde to opravdu mohou též podle těchto zákonů zodpovědět. Všeobecně platí: V kaž­dém případě se máme snažit moudré zákony našeho nebeského Otce následovat a učinit je pravidlem našeho jednání. Vyšší síly, které jsou činné ve vůli Boží, nás vždy vedou k našemu dobru, jedno, zda to momentálně pochopíme nebo ne.

 

VÝSTUP DUŠE Z TĚLA

 

10. Jak je to, když duše během pozemského života vy­stoupí z těla?

 

V době hlubokého spánku nebo je-li člověk v bezvědomí, může naše duše vystoupit z těla, je ale s ním pořád ještě spo­jena pomocí tzv. stříbrné šňůry (jako s nekonečně pružnou pupeční šňůrou).

 

Podle stupně svého duchovního vědomí prodlévá duše v jí odpovídajících duchovních oblastech a může - stejně tak jako reanimovaný člověk, to znamená znovu přivedený k životu, ­přinést „odtamtud“ duchovní ponaučení.

 

Též duše umírajícího může dočasně opustit tělo. Duši, která stojí těsně před odložením těla, je umožněno krátkým pohledem do nebeských oblastí si ulehčit odloučení od fyzického těla.

 

11. Jak vypadá duše po vystoupení z těla?

 

Podobá se našemu pozemskému tělu. Později se podle míry svého duchovního vývoje zjemní a omládne.

 

12. Převážná většina lidí má strach před přechodem, to znamená, má strach ze smrti. Co můžeme proti tomu dělat?

 

Průběh smrti je podobný průběhu při porodu. Narození do materiálního života je docela přirozená událost: duše mění rovinu. Smrt je narozením se do duchovních světů.

 

Nejlepší přípravou na naši proměnu do jemné, nehmotné formy bytí je, se jako člověk během pozemského života na tyto světlé oblasti zaměřit. Toho dosáhneme, když se trvale obracíme k duchu našeho nitra, k Bohu, k našemu Otci a skrze život podle Jeho zákonů. Kdo je takto připraven, ten vzhlíží vstříc konci zdejšího pozemského života, ten již nebude mít žádný strach, ale pocit naděje a důvěry.

 

13. Jak může mít člověk naději a důvěru, když se teprve krátce před smrtí o této cestě dozví a teprve pak pozná, jakou cestou se měl ubírat? Současně ale ví, že touto cestou nešel?

 

Každé poznání otevírá současně cestu, na které bychom toto poznání mohli následovat. V každém okamžiku je nám dáno vedení Duchem Božím prostřednictvím síly Kristovy, jestliže jsme připraveni ji přijmout. Na tomto vedení můžeme spolehlivě naši důvěru a naději stavět.

 

Jestliže se v naší duši nachází něco, co můžeme odstranit jen tehdy, když žije člověk určitou dobu „ve světě“, pak je tento duchovní vývoj nutný a je předpokladem k tomu, dostat se dál. Pak může být dále veden. Člověk může ještě v tomto pozemském životě ujít velký kus cesty na pouti k Bohu. Ale probuzená duše se bude i na onom světě dále vyvíjet. Vysvětlení, rada a pomoc z duchovna jí stojí stále k dispozici, zde i tam.

 

14. Člověk zemře a platí jako klinicky mrtvý. Zažil svoje umírání vědomě; ví, že zemřel, to byla jeho poslední myšlenka. Bude ale zase probuzen k životu. Přijde pak do těla tohoto člověka stejná duše?

 

Jistě, neboť zde ještě nenastalo oddělení stříbrné šňůry od těla, jinak by duše nemohla být přivedena zpět. Když se duše, kupříkladu při úrazu, rychle oddělí od těla, pak ještě není stříbrná šňůra přerušena, nýbrž spojuje ještě tělo a duši.

15. Zemře-li člověk při úrazu, je duše náhle vymrštěna z těla. Nemá duše po tomto rychlém opuštění těla potíže s tím, přizpůsobit se své nové situaci?

 

I zde musíme rozlišovat: jedná se o člověka, který se začal zaměřovat na Boha, či jedná se o člověka duchovně nevědo­mého, eventuálně materialistu nebo atheistu.

 

Rozhodující pro stav duše poté, co opustí tělo, je v každém případě její uvědomění, jak se během pozemského života vyvinula (a rozpomenula).

 

Duše plná stínů (negativně zatížená) vezme na onen svět vědomí svého nevědo­mého člověka s sebou. Její uvědomění nestačí, a tudíž nevidí přes to materiální, pozemské. Nepozná duchovní bytosti, které jí přišly na pomoc, a dokonce je odmítne a pošle pryč. To může trvat velmi dlouho, než taková duše pochopí svoji novou situaci a začne ji akceptovat.

 

Zatímco duše zaměřená na duchovní svět, vděčně přijme nabídnutou pomoc ze strany pozitivních duchovních bytostí a najde bez potíží cestu k jí přiměřenému duchovnímu světu (vibračně jí odpovídající).

 

Jakmile duše odmítne pomoc pozitivních duchovních bytostí (které ji mohou láskyplně dovést tam, kde jí bude nejlépe vzhledem k jejím duchovním parametrům), poté ji osloví negativní, zlé duchovní bytosti, škodíci "zmocněnci" negativního stavu, jejichž vibrační parametry budou velice blízké této duši. Duše pak bude mít velice obtížné (resp. jednoduché, pokud se bavíme o shodných vibracích duše s negativním stavem) odolat "lákavým nabídkám", které se ze strany pekelných duchovních bytostí budou jen hrnout. Duše negativně zatížená se tak může - namísto pomoci od Andělů z pozitivních světů - dostat do pekelných světů, kde ji nečeká mnoho pozitivního...(viz také úvod textu).

 

16. Jak je to s dušemi těch, kteří byli zavražděni nebo odsouzeni k smrti?

 

U duší, kterých se to týká, jsou i zde dvě rozdílné situace. Odsouzený k smrti ví, že odejde na druhý svět, a podle úrovně svého duchovního vědomí se na to připraví, tak, jak jsme již dříve uvedli.

 

U někoho, kdo byl náhle zavražděn, to bude podobné jako u toho, kdo zemřel následkem úrazu. Když nežije v ustavičném vědomí Božím, tak nebude také na tento případ připraven, a proto se jeho duše lekne.

 

17. Když duše odloží tělo, uvidí pak Boha?

 

Také zde je rozhodující stav duchovního uvědomění duše. Jestliže je duše v tomto okamžiku již zcela očištěna, nebude to dlouho trvat, než spatří Boha. Než můžeme předstoupit před Boha jako ryzí čisté duše, musí většina z nás Nejprve projít očištěním, abychom vůbec mohli snést Jeho nepředsta­vitelné světlo.

 

 

POCHOVÁNÍ TĚLA,

KONTAKT SE ZEMŘELÝM

18. Škodí zpopelnění duši? Smíme vůbec tělo zemře­lého spálit?

 

To zase záleží na stupni duchovního vývoje každého jedince. Kdo je duchovně vyspělý, ten se může rychle odpoutat od těla. Je-li člověk ještě silně vázán k Zemi, pak pocítí duše při spalování těla bolest, neboť je víceméně se svým dřívějším tělem spojena.

 

19. Smíme myslet na zemřelého nebo ho tím přitahu­jeme zpět k Zemi?

 

To záleží na druhu myšlenek. Myšlenky jsou síly a myšlenky mohou poutat. To nejlepší, co můžeme udělat pro ty, co opu­stili Zemi před námi, je, že je přenecháme lásce jejich nového života, lásce Stvořitele Nejvyššího. Jakmile je nám to možné, měli bychom upustit od toho, považovat je nadále za součást našeho pozemského života.

 

Modlitby k Bohu za zesnulé jsou nejkrásnějším projevem služby z lásky, jakou jim můžeme prokázat.

 

Myšlenky jsou silné energie, a jsou tvůrčí. Tvoří tedy přesně to, co znamenají, jakou mají povahu, sílu, náboj. Myšlenky poztivně nabité pomáhají, léčí, povzbuzují, rostou, posilují, dosahují cílů. Myšlenky negativně nabité jsou destruktivní, oslabují, ubližují, zpomalují, matou, omezují, usmrcují.

Pouze láskyplné, radostné myšlenky jsou těmi, které váš milovaný zesnulý potřebuje pro svůj další život, přátelé. Pozor také na rádoby láskyplné myšlenky, které se rychle mění (prolínají) na myšlenky lítosti, smutku, žalu, bolesti... bolesti nad ztrátou... Ztráta se nikdy nemůže týkat života, bytostí. Neboť život ani bytost neztrácíte. Vy ani ten, který právě umírá, tedy mění svou pozemskou formu na jakoukoli další. Život se nikdy neztrácí, tedy ani vy nemůžete nikoho ztrácet... Pochopte život, který je věčným bytím a pak již nebudete mít důvod nikoho litovat, už nikdy nikoho nebudete ztrácet. Jedině vaše pozitivní, pravé, láskyplné myšlenky na dotyčného odcházejícího jej mohou pomoci přenést v klidu a pořádku tam, kam ON SÁM touží vejít. Pokud jej skutečně nezištně a čistě milujete, pak mu tento návrat vždy přejete. Přejte odcházející duši nádherné chvíle v duchovní realitě a šťastný návrat domů. Jeho duše si nic jiného nepřeje, než Vaši radost, Vaše požehnání a svůj návrat Domů...

Nezapomínejte, přátelé, že Váš smutek, Vaše bolest, kterou budete (svobodně si to zvolíte) prožívat, nebudou vašemu blízkému vůbec v ničem pomáhat. Budete jej brzdit na cestě, po které se on chce vydat. Nechť tedy vaše láskyplné myšlenky na něj nepřechází v lítost, zármutek,ba ani v myšlenky přání, aby se váš bližní vrátil zpět do pozemského světa. Jedině tak mu prokážete svou opravdovou lásku...

Věřte, přátelé. Věřte sobě a věřte vašemu blízkému, který se rozhodl opustit tento pozemský svět přesně tehdy, kdy opravdu chtěl. Věřte, že všechno probíhá podle plánu. Všechno je v naprostém pořádku...

Důvěřujte...

20. Není to zcela přirozené, že vzpomínám na své zemřelé dítě a na svého zemřelého manžela? Nemám na ně myslet s úctou?

 

Uvědomme si jednou, kdo je „můj muž“ a „moje dítě“! Oba nejsou mým vlastnictvím. Jsou samostatnými duchovními bytostmi, duše, které šly na pozemské pouti kousek cesty se mnou. Spojuje nás karmický (osudový) svazek, a proto máme také vůči nim jednat podle přikázání lásky, které je nám pro všechny naše bližní přikázáno.

 

Když naše společné putování skončí a oni odejdou z po­zemského života, nemáme právo je zadržovat. Nýbrž nechat je volně jít a nevázat je na sebe nepřiměřenými vlastnickými nároky - to je pravá, nezištná láska! Myšlenka úcty k nim, ­ta tím nebude ukrácena.

 

21. Čím zadržují truchlící pozůstalí duši zemřelého na Zemi?

 

Za prvé se svými bez vyjímky sobeckými prosbami ve smy­slu: „Neopouštěj nás! Zůstaň s námi! Pomoz nám!“ Těmto prosbám se nemůže v podstatě žádná duše vyhnout (duše odcházející z tohoto pozemského světa). A za druhé karmickou vazbou, která nemusí být v každém případě smrtí zrušena a ne vždy se všemi pozůstalými rozvázána. Karmická vazba znamená také něco jako společné spojení, až do doby, kdy se toto karmické spojení, tato karmická vlákna, rozpustí.

Smutek může být též sebelítost. Přezkoumejme sami sebe.

 

22. Máme chodit po léta na hřbitov a navštěvovat hrob zesnulého, či vážeme tím duši na sebe?

 

Jestliže duše poznala pravdu a tím i svoji duchovní cestu, tak se nenechá již zadržet. To závisí zase na výši jejího uvědo­mění.

 

Návštěva u hrobů může být také sebelítost truchlícího a může jak u pozůstalého, tak i u duše, která stejně ještě k pozemskému směřuje, udržovat pouta, která by vlastně měla být zrušená. Návštěva hřbitova tudíž nepřináší nic kladného.

23. Můžeme zemřelého prosit o odpuštění?

 

Ano, ale ne tím, že ho přímo oslovíme, neboť tím přitahu­jeme jeho duši zase k Zemi. Měli bychom ho poprosit o od­puštění prostřednictvím Pána Ježíše Krista.

 

24. Bylo řečeno, že se my lidé jako duše zase znovu sejdeme v nebeských rovinách.

 

Každá duše může stoupat jen tak vysoko, jak to odpovídá stupni jejího vývoje. To je otázka stejnorodých vibrací. Až bude každá duše plně vyvinutá, shledá se ve svém domově, v nebeských světech u Stvořitele Nejvyššího, zase se všemi milými.

 

Každá duše má na Zemi jediný cíl. Vyvíjet se, zvyšovat své vibrace, jít po duchovní cestě vzhůru, tedy rozpomenout se, kým je a v souladu s tímto rozpomenutím konat dobro ve jménu LÁSKY Stvořitele, která ji samotnou stvořila. Do jaké míry se ta či ona duše člověka vyvine, do jaké míry zvýší (nebo sníží) své vibrace, záleží pouze a jen na ní samotné. Nikdo jiný není zodpovědný za to, jak se vyvíjí jiná duše.

"Nejsi zodpovědný za žádnou lidskou duši. Každá duše si neustále volí svůj "osud"."

25. Jak posuzujete výzkum o našich předcích?

 

Výzkum o předcích je proti zákonitosti Boží, to znamená, že výzkumník se váže na minulost v tom smyslu, že vlastně vyhrabává mrtvé, tím je přivádí zpět a zase je poutá na sebe. Jak on sám, tak i duše pokrevních předků budou zadrženi na cestě k dalšímu vývoji. Když jsou mezi nimi ještě duše vázané k Zemi, dáváme jim tak možnost se na nás přisát a tak naším prostřednictvím realizovat to, od čeho se ještě neod­loučili.

Poslové Boží se neúnavně snaží pomoci každé duši. Přitom jim stojí všechny vysoké a světelné síly k dispozici. Duchovní bytosti pověřené ochranou, vedením a ponaučováním duše, jí slouží silou božské lásky a moudrosti a učiní vše, co je jen myslitelné, aby svého chráněnce dovedli tam, kde i on sám pak bude šťastnější. Jejich působení je ohraničeno pouze respektováním svobodné vůle dané duše, která jejich pomoc buď přijme nebo odmítne.

 

Co ale můžeme pro duše našich předků učinit: modlit se za ně k Bohu. Modlitbou můžeme těmto duším pomoci; a to odpovídá též Božím zákonům.

26. Co máme dělat, když duše i přes naše modlitby stále znovu na nás doléhá?

 

Měli bychom být trpěliví. Trpěliví v různých směrech. Nadále se modlit, a sice ne k duši, ale k Pánu Ježíši Kristu. Prosme Pána Ježíše Krista, aby duši pomohl. V modlitbě se nachází velká síla. Buďme tedy trpěliví a důvěřujme našemu Pánu! 

 

"Správná modlitba není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti". (Bůh)

 

Může se ale též stát, že aniž bychom v tomto směru něco chtěli podniknout, se od naléhání duše oprostíme, a sice v důsledku našeho vlastního, vyššího duchovního vývoje. 

 

Tak přijde často pozemsky vázaná duše k zamyšlení, neboť zažije, jak se člověk jejímu vlivu důsledkem vlastního vyššího duchovního vývoje vyhnul. Dokonce se může stát, že upou­taná duše dospěje k jinému přesvědčení a sama nastoupí cestu ke světlu.

Zvyšování duchovní úrovně znamená také zvyšování vibrací těl člověka. Pokud člověk kráčí po své duchovní cestě vzhůru, tedy správným směrem, pak duše zemřelého, která má jiné vibrační parametry, není tolik vyspělá, již nebude mít možnost tohoto člověka ovlivňovat. Odlišné vibrace se jednoduše neslučují, pro duši bude zcela nemožné takto na pozitivního člověka působit. (Aby mohla negativní duše působit, škodit, musí to činit skrze někoho, kdo má stejné vibrační parametry (v tomto případě hrubé vibrace, negativní).

Jak bylo uvedeno výše, tímto činem (vlastním duchovním růstem) můžeme pomoci také samotné duši zemřelého, která se tímto sama poučí a má jedinečnou příležitost (díky našemu vlastnímu duchovnímu růstu) najít cestu, kterou hledá. Cestu Domů. Cestu ke Stvořiteli Prvotnímu Všeho a Všech...

 

27. Jak můžeme zemřelému pomoci modlitbou, když se vše řídí podle zákona příčiny a účinku?

 

Prostřednictvím naší modlitby působí milosrdenství. Tím se může zmírnit účinek zaseté příčiny. Do jaké míry může být účinek zrušen, to zná pouze Otec sám. Jisté je, že nám chce svým působením vždy jen pomoci. On je věčně dávající. On ví, jak nám může nejlépe pomoci.

 

Je jasné, že také naše modlitba může být příčina. Naše modlitba může být příčinou nového následku. V každém okamžiku bytosti tvoří. Tvoří to, čemu říkáte "osud" nebo "realita". Myšlenka, slovo, čin... vzpomínáte na tyto tři nástroje tvoření, přátelé? Pokud mají vaše myšlenky tvořit realitu, pak myslete tak, jak a co chcete vytvořit. Pokud si přejete lásku pro druhé, pak děkujte za to, že tuto lásku již druhý dostává a ji prožívá. Vaše myšlenka, Vaše vděčnost, která vzešla z Vaší modlitby, Vašeho tvoření, utvořila realitu a byla tak pro Vašeho bližního POMOCÍ.

Pomoc druhému je vždy jednou z nekonečného množství možností, které si volí jak jeden, tak druhý. Svobodná volba, vzpomínáte... Svobodná volba je to, co určuje veškerý život... PRAVÝ ŽIVOT...

 

28. Není to opovážlivost, prosit Nebeského Otce?

 

Pán Bůh nás nabádá stále znovu a znovu: „Modlete se za své bližní!“

Prostřednictvím láskyplné modlitby se uvolňuje po­zitivní energie.

 

To, co není v silách pozemského člověka (resp. hmoty, materie), je v silách Nejvyššího. Tak proč bychom nemohli poprosit - modlit se - o pomoc, ve chvílích, kdy si nevíme rady a kdy jsme omezeni svým hmotným bytím? Nejvyšší nám slíbil, že nám poskytne svou pomoc, kdykoli a kdekoli budeme potřebovat. Jsme s ním domluveni. Každá duše - každý člověk - se může kdykoli spolehnout na tuto úmluvu Lásky a Pomoci. Radostně jsme se rozloučili (v rámci svého odchodu do další inkarnace na tento pozemský svět) s jistotou, že nám Nejvyšší vždycky pomůže. Věděli jsme moc dobře, že tady na Zemi budeme mít k dispozici jen omezené nástroje a prostředky pro řešení svých životních událostí. Tato omezení jsou pouhým vyjádřením omezení hmotného, tedy materiálního světa, který je determinován zákony hmoty, fyzického bytí. Funguje tady něco trošku jinak, než jak jsme byli zvyklí v Pravých světech Stvořitele. Ale toto jsme chtěli prožít. Proto jsme tady přišli. A tak jsme byli obdarováni darem nezištné Lásky Stvořitele, byli ujištěni a povzbuzeni (v Nebi) k tomu, abychom se, kdykoli a kdekoli na Zemi budeme, mohli spolehnout na pomoc Stvořitelovu. Nejvyšší, tedy Stvořitel Prvotní Všeho a Všech čeká na naše přání, na naše oslovení a naši vzájemnou, vědomou komunikaci, aby nám pomohl se vším, co opravdu potřebujeme a po čem toužíme. Přesněji řečeno: Stvořitelíček čeká na naši radost z uvědomění, že již všechno máme, těší se z toho, že máme vše, co si myslíme, že potřebujeme...(blíže k rozpomenutí se na to, jak si vědomě tvoříte vše, co si myslíte, že nemáte, doporučujeme čteníčko Hovory s Bohem (III.)

 

"Správná modlitba není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti" (Bůh)

 

29. Smíme se modlit i k ochrannému duchu?

 

Modlete se k Bohu. Ke Stvořiteli Prvotnímu Všeho a Všech, chcete-li. Tím dosáhnete též ochranného ducha. Když chcete na něho s láskou myslet, má to též svůj účinek; to ho bude těšit - ale modlete se stále k Nejvyššímu, tedy k Bohu Otci.

 

Nezapomínejte, že Bůh je ve všem a v každém. Neexistuje nic, co by nebylo Jím. Bůh je jediná energie, která existuje. Bůh je tedy také ve vašem ochranném duchu, v andělu strážném... Bůh je všudypřítomný. Pokud se modlíte k čisté LÁSCE, která si nic nepodmiňuje, nic nezakazuje, ničím vás neomezuje, ničím vás nekárá ani neděsí, která nepřináší žádné oběti, pak se modlíte k Bohu. K veškerému Dobru. K Lásce. K ochranným Andělům. Ke všemu dobrému, co tvoří život.

 

30. Smíme se modlit za duši zbavenou těla?

 

Máme se modlit k Pánu, aby daroval duši sílu k poznání, nikdy se však nemodlit přímo k duši, neboť zde je nebezpečí, že ji na sebe přitáhneme a upoutáme. Duši máme vždy odevzdat do požehnání Božího.

 

Připomínáme pravdu, že modlitba není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti. Je proto vhodné nevyjadřovat prosbu, přání něčeho, co v danou chvíli my nebo někdo další (podle našeho názoru) nemáme. Ve skutečnosti totiž všechno máme, ještě před tím, než o to Boha poprosíme. Neprosme Boha o to, aby daroval duši sílu k poznání, nýbrž děkujme Bohu za to, že tato duše došla poznání, že to dokázala, že se jí dostalo pomoci. Vyjadřujme VDĚČNOST, která nám pomáhá tvořit to, co si přejeme a mít to, co si jen myslíme, že nemáme...

 

SEBEVRAŽDA

 

 

31. Jak probíhá smrt u sebevrahů?

 

Při sebevraždě probíhá oddělení duše od těla jako vždy. Také tato duše má po svém odhmotnění možnost učinit při zpětném pohledu na svůj pozemský život pokání nad svým činem a dosáhnout odpuštění.

 

K sebevraždě je třeba říci, že není možný únik před vlastní vinou zapříčiněným osudem (vlastní chybnou volbou, karmou). Duše jej vezme s sebou do oblastí onoho světa a musí jej později odčinit. Sebevražda nás dlouho zatěžuje, často v průběhu mnoha dalších inkarnací.

 

Sebevražda (vražda) je velmi hrubé porušení kosmických zákonů. Dát a vzít život přísluší pouze Prvotnímu Stvořiteli Všeho a Všech. Sebevrazi mají po svém činu velice obtížnou další životní cestu.

 

32. Je také sebevrahovi předurčen čas smrti?

 

Kdyby probíhal lidský život zcela podle vůle nebes, mohli bychom o předurčení mluvit.

 

Lidská vůle (vzhledem ke stavu, v jakém se převážná většina lidí na Zemi nachází) se však mnohdy liší od vůle Nebes (v prapůvodní podstatě prvotní vůle každého člověka z Nebe inkarnovaného), tedy od toho, jaký ve skutečnosti život JE. Lidská vůle, jak můžeme vidět na nesčetném množství příkladů nespokojených a nešťastných lidí, válkách, v nenávisti, tedy ve veškerém zlu, které si lidé - SVOU VLASTNÍ LIDSKOU, SVOBODNOU VŮLÍ - vytvořili, se tedy neztotožňuje s vůlí Boží, tedy vůlí, která zná a respektuje POUZE KOSMICKÉ ZÁKONY LÁSKY, a to proto, aby byl samotný život vůbec možný. TO VŠAK "NEVADÍ". JE TO V SOULADU SE SVOBODNOU VŮLÍ ČLOVĚKA. Z tohoto je zřejmé, že tato svobodná vůle člověka je zároveň také vůlí Boží, neboť Bůh si nepřeje nic jiného než to, co si přejeme my sami. Byl by sám proti sobě, neboť každý z nás Bohem JE.

Člověk, který NEZNÁ kosmické zákony a nežije podle nich, je nejen nešťastný a nemocný, ale také nemůže naplňovat to, co naplnit chtěl tenkrát, když byl VĚDOMÝ, když (před svou inkarnací na Zem) věděl, co CHCE, když si SÁM "naplánoval" svůj pozemský život tak, aby v něm splnil své poslání a vrátil se zpět Domů, úplný, šťastný a nekonečně vděčný za možnost prožít si tolik specifický a obtížný pozemský život. Nebeská vůle duší mnoha lidí však ztroskotá na pozemském, falešném bytí a na jejich dobrovolné nevědomosti. Během pozemského života se mnoha lidem stává, že se nerozpomenou na svůj původ a nechají se zlákat do pasti negativního stavu, o jehož nástrahách však věděli předem. Tak se změní vůle člověka. Člověk neznalý své vlastní podstaty, neznalý kosmických zákonů, jediných platných a existujících, si během svého pozemského života tvoří vše dle své vůle. A tak se stane, že si člověk během svého pozemského života vytvoří jiný, odlišný "osud" od toho původního, který si vytvořil, když si byl plně vědom své pravé, duchovní podstaty, v jaké jediné lze věčně žít. Svobodná vůle, vzpomínáte...?

Duše člověka si ještě v Nebi vytvořila všechny okolnosti svého chystaného pozemského bytí, svůj "osud", chcete-li, který mimo jiné také zahrnoval, kdy a jak odejde z pozemského světa, hmotného těla (okolnosti své smrti). Každá bytost si plánuje každý okamžik svého bytí, dle libosti. Jenže v Nebi to duše plánuje v souladu s Kosmickými zákony, o jejichž existenci a platnosti nemá pochybnosti, neboť tam je jejich přirozenou součástí, tam prožívá jen Pravdu. Duše v Nebi ví, že NIC JINÉHO než PRAVDA A LÁSKA NEEXISTUJE a nic jiného není možné. Duše také , že na Zemi se jí bude jevit Pravda jako LEŽ a LEŽ jako Pravda. Duše si je jistá, že dokáže v pozemském životě odlišit Pravdu od Lži, jakkoli to bude obtížné vzhledem ke všem omezujícím determinantám fyzického, materiálního života, který ji čeká. Duše si však také MOC PŘEJE to vše nejen vědět (to už ví), ale také PROŽÍT. Navíc si také chce splnit své světelné poslání (důvody a bližší informace k umožnění hmotné inkarnace nabízíme také na tomto webu nebo Vám rádi sdělíme, přátelé). A tak "jde na věc". S požehnáním Stvořitelíčka se inkarnuje do hmotného těla, na Zemi (v tomto případě). Ve hmotném světě je pro tuto duši - člověka - velice často všechno "jinak", neboť většina lidí neprozře FALEŠNOST a NEPRAVOST HMOTNÉHO SVĚTA (který byl utvořen právě a jen proto, aby duše prožívala, že všechno je jinak - a - UVĚDOMILA SI NESMYSLNOST POMÍJIVOSTI) a je přesvědčena o PRAVOSTI SVÉHO FALEŠNÉHO BYTÍ ZDE NA ZEMI. Jakmile člověk začne věřit hmotě a považuje materiální svět za jedinou možnou a existující realitu bytí, pak se začíná propadat do pasti. Tak, jako se v její tlamě výše či níže dusí již většina lidstva planety Země - v současnosti více jak 98 procent poZemšťanů.

Spící duše, zahlcena hmotným světem a z něj vyplývajícími falešnými představami, které utváří její falešný "život", začne (zcela svobodně) prožívat jinou realitu, než PRAVOU, a tu bude považovat za skutečnou. Tato její realita bude samozřejmě zahrnovat také to, kdy a jak zemře. Co na tom, že si dříve - jako PLNĚ VĚDOMÁ, DUCHOVNÍ BYTOST - tento člověk (duše) vytvořil jiný "osud", který je tak odlišný od jeho současného, pozemského pohledu na vlastní život a jeho tvoření...

A tak se může stát, že člověk, zhrzený svým pozemským životem, který ZAPOMNĚL na to, KÝM VE SKUTEČNOSTI JE, ODKUD a PROČ PŘIŠEL, rozhodne ukončit svůj život. Dříve, než původně plánoval. Učiní tuto volbu.

Zmínili jsme již, že PRÁVO DÁT A VZÍT ŽIVOT MÁ POUZE A JEN NEJVYŠŠÍ. Ano, tento zákon je neporušitelný. Stejně však jako zákon SVOBODNÉ VŮLE. Proto Nejvyšší - Stvořitel Prvotní Všeho a Všech - respektuje toto zásadní rozhodnutí člověka, byť je to rozhodnutí jakkoli chybné, neboť porušuje kosmické zákony. Podle dalšího kosmického zákona - PŘÍČINY a NÁSLEDKU, pak tento člověk prožívá přesně to, co si zvolil.

 

JAK JEDNODUCHÝ JE SAMOTNÝ ŽIVOT.

A JAK JE PROTO DOKONALÝ...

Bůh dal člověku svobodnou vůli, PROTO žádná smrt není Bohem (nebo kýmkoli jiným z "vyšších světů", chcete-li) předurčená, ani ta sebevrahova. Smrt - stejně jako všechny ostatní okamžiky života - si volí - určuje KAŽDÁ BYTOST SAMA, na základě své SVOBODNÉ VŮLE, kterou obdržela jako dar od Nejvyššího, Stvořitele Prvotního Všeho a Všech a samozřejmě na základě zákonů, které určují možnosti samotného bytí v té či oné inkarnaci (teď například v hmotném těle, která je jedna z nejkratších inkarnací vůbec, což je dáno právě limity hmoty). Vůle každého člověka je svobodná. Kdykoli, ve kterémkoli okamžiku bytí, se duše každého člověka rozhoduje, co a jak si utvoří, co a jak udělá. V každém okamžiku si duše volí svůj vlastní "osud". A kdykoli to může tato duše - člověk - ZMĚNIT.

Bůh se v podstatě "nezajímá", kdo a kdy se rozhodne zemřít, pouze "pracuje" s výsledkem svobodné, lidské volby. Každé zrození a každá smrt každého člověka jsou vždy výsledkem svobodného rozhodnutí tohoto člověka.

STVOŘITEL "POUZE" RESPEKTUJE KAŽDÉ SVOBODNÉ ROZHODNUTÍ. STVOŘITEL POUZE UMOŽŇUJE, ABY VŮBEC SVOBODNÁ VŮLE MOHLA BÝT KONÁNA. 

JAK TEDY "DÁT DO KUPY" SVOBODNOU VŮLI ČLOVĚKA A KOSMICKÉ ZÁKONY?

PROTOŽE POUZE STVOŘITEL MŮŽE ŽIVOT DÁT a "vzít" (a protože Stvořitel NEMŮŽE PORUŠIT KOSMICKÉ ZÁKONY), pak je pochopitelné, že "VZÍT SI ŽIVOT" NEBUDE JEN běžnou ZÁLEŽITOSTÍ ČLOVĚKA, KTERÝ se jednoho krásného dne rozhodne ukončit svou pozemskou inkarnaci, na kterou se tolik připravoval a kterou mu Nejvyšší UMOŽNIL. Člověk, jež se rozhodne ukončit svůj život sebevraždou, KONÁ V ROZPORU S NEJVYŠŠÍMI KOSMICKÝMI ZÁKONY, tedy ZÁKONY LÁSKY, ŽIVOTA. JEHO SMRT SE VŽDY TÝKÁ CELÉHO VESMÍRU, VŠEHO, CO EXISTUJE. NEBOŤ NENÍ NIC, CO BY NEEXISTOVALO.

STVOŘITEL SE V OKAMŽIKU SMRTI VŽDY ZEPTÁ DOTYČNÉ DUŠE, JESTLI CHCE OPRAVDU UKONČIT SVOU INKARNACI, tedy v tomto případě opustit život na Zemi, ukončit svůj pozemský život. Stvořitel promítne tomuto člověku znovu celý jeho pozemský život, všechny zvládnuté i nezvládnuté okamžiky, zkoušky, skutky, všechny životní cesty, po kterých šel, až došel k tomuto okamžiku. Stvořitel je tím, který tomuto člověku sdělí zcela jasně a srozumitelně VŠECHNY DŮSLEDKY JEHO ČINU, JEŽ JE V ROZPORU S KOSMICKÝMI ZÁKONY. Pokud si i přes tuto vyjevenou PRAVDU o tom, co člověka čeká po jeho odchodu z pozemského života, tento člověk zvolí svou SMRT, pak Stvořitel - pokud je to možné, POVOLÍ TENTO ČIN.

(Dotyčný člověk je poučen, jaké následky přinese jednak naplnění jeho činu a jednak také případný návrat na Zem (pokud je to z fyzického hlediska vůbec ještě možné), tj. obnovení fyzického života. Resuscitace a případné další lékařské úkony vedoucí k obnovení života, tedy k přežití jeho sebevražedného činu, však mohou zanechat trvalé zdravotní následky, mnohdy natolik závažné, že si tento člověk po nahlédnutí do pozemské budoucnosti v tomto případě raději opět zvolí - opět chybně - smrt). Dodejme, že pokud si člověk po vyjevení PRAVDY Nejvyšším rozmyslí svůj čin a i přes jemu vyjevené doživotní zdravotní následky si vybere ještě pokračovat v pozemském životě, má tento člověk možnost mnohé odčinit a stihnout alespoň částečně se karmicky očistit (samozřejmě za předpokladu, že zbytek pozemského života prožije pozitivně a duchovně, což je například v případě těžkého zdravotního postižení - jako důsledku poškození zdraví pokusem o sebevraždu - velice, velice obtížné, vzhledem k negativnímu stavu lidstva, jeho zástupců, kteří o něj budou případně pečovat a od nichž se málokdy dozví PRAVDU o svém postižení a o svém POSLÁNÍ), aby se vyhnul hrůzám, které by ho čekaly v případě rozhodnutí zemřít hned, bez respektování kosmických zákonů. V mnoha případech volí DUŠE sebevraha smrt, kterou svým činem zahájil, a to SE VŠEMI NEGATIVNÍMI DŮSLEDKY, KTERÉ JEJ ČEKAJÍ V DALŠÍM ŽIVOTĚ. O tomto VŠEM JE KAŽDÝ ČLOVĚK, resp. JEHO DUŠE POUČENA. DUŠE SI, TAK JAKO VŽDY, SVOBODNĚ VOLÍ VŠE, CO SI PŘEJE.

 

Pro upřesnění: Stvořitel Nejvyšší (Búh, chcete-li) se v průběhu pozemského života každého člověka několikrát zeptá, zda-li chce již odejít z hmotného světa a zemřít. Přibližně pět až sedmkrát (tento počet je zcela individuální) má KAŽDÝ ČLOVĚK PŘÍLEŽITOST ODEJÍT Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA (ZEMŘÍT) V SOULADU S KOSMICKÝMI ZÁKONY. Tím pomáhá Stvořitel (tak, jak každému slíbil) každému z nás prožívat a poznávat všechny aspekty bytí, které jsou v pozemském, hmotném světě možné a dává nám možnosti pro realizaci naší svobodné volby. Rovněž nám tímto nabízí láskyplnou POMOC v extrémně obtížném fyzickém bytí na planetě Zemi v minus 3 dimenzi. Ukončení života po tomto dotazu Stvořitele je jedinou možnou cestou odchodu z pozemského života, který se nepříčí kosmickým zákonům. Je to tedy možnost opustit tuto inkarnaci a vyhnout se velice těžkému karmickému zatížení do dalších životů (jako v případě sebevraždy). Pokud se bytost lidská rozhodne ukončit život po tomto dotazu Boha, pak není její skutek považován za těžký karmický čin, a to ani v případě, že si tato bytost ještě nestihla splnit své pozemské poslání, kvůli kterému na Zem přišla.

Bůh miluje každého z nás a protože ví velice dobře, jak je pozemský život obtížný, nabízí nám tímto pomoc, ulehčení návratu Domů. Stvořitel ví (stejně jako vy, přátelé), že KAŽDÝ DOJDE ZPĚT DOMŮ, výsledek je ZARUČEN. Na rychlosti však vůbec nezáleží. Jedno, po jaké cestě se kdo vydá. Ten, kdo si volí cestu Lásky a Pravdy, ten jde Domů přímo. Ten, kdo si volí negativní život, ten kráčí po cestách, které jej zdržují, sužují, namáhají a přináší mu útrapy.

Napravovat zlé skutky, napravovat zatížení duše, které si člověk utvořil svými chybnými volbami, je v každém dalším a dalším životě složitější. Další životy se získaným zatížením budou tito lidé prožívat v mnohem horších životních podmínkách, než jaké měli pro svou nápravu v životě předcházejícím... Takto se bude bytost vracet stále níže a níže, bude se trápit v podmínkách, které budou odpovídat její aktuální duchovní úrovni a vibračním parametrům. Tato posloupnost dalších těžkých životů se zastaví v okamžiku, kdy se tato bytost rozpomene na svůj původ a začne žít podle kosmických zákonů, které jediné ji opět mohou navést na schůdnější a radostnější cestu ke Světlu, Domů. Jedině plnění svého pravého, světelného poslání a vlastní POZITIVNÍ ŽIVOT dovede každou bytost lidskou rovnou Domů. Na každém z nás je, jakou si volíme cestu Domů. NEMŮŽEME NEDOJÍT. SVOU CESTU DOMŮ SI však MŮŽEME POUZE POŘÁDNĚ ZKOMPLIKOVAT A ZTRPČIT.

 

Sebevražda znázorňuje extrémní formu zá­sahu vlastní lidské vůle, která mění dříve zvolené okolnosti smrti, které si daný člověk (duše) v Nebi sama svobodně a radostně naplánovala.

 

Sebevražda je z duchovního hlediska závažný čin, který je v rozporu s KOSMICKÝMI ZÁKONY STVOŘENÍ. Je tedy zásahem "nezákoným", nemůže být nikdy tolerována bez následků. ZÁKON PŘÍČINY A NÁSLEDKU, PLATÍCÍ V CELÉM VESMÍRU, JE DALŠÍM VYJÁDŘENÍM ZÁKONA SVOBODNÉ VOLBY.

 

 

33. Jaké následky má sebevražda pro dotyčnou duši?

 

Duše sebevraha nemůže především nastoupit cestu do čis­tých, astrálních světů. Žije dál se všemi svými problémy, které jí dohnaly k sebevraždě, ale nemá už možnost, jako předtím v pozemském životě, se od těchto problémů oprostit.

 

34. Na onom světě musí být jistě všechno lépe organi­zováno. Tam musejí přece existovat andělské bytosti, které duše vedou a jim pomáhají. Duše nemohou přece nekonečně bloudit sem a tam!

 

Organizace a andělská pomoc nechybí, ale duše, které na Zemi byly jako lidé neponaučitelné, umíněné a zarputilé, jsou také na onom světě. A proto je mnohdy ponaučení těžké. Tak i zde na Zemi děláme mnohé, o čem víme, že by bylo lepší toho zanechat.

 

Úroveň duchovního uvědomění a vibrací, jaké tito lidé v pozemském životě dosáhli, jim zůstane také na onom světě. Pokud byli tito lidé příliš materiálně založení, pokud pro ně existoval pouze hmotný svět, pokud svůj život prožili celkově negativním způsobem, pak tito lidé oochopitelně NEBUDOU NAKLONĚNI POZITIVNÍM ANDĚLSKÝM BYTOSTEM, které k nim po smrti přijdou a které jim budou chtít POMOCI. Tito lidé JE BUDOU ODMÍTAT, POSÍLAT PRYČ. Tito negativní lidé jednoduše nebudou na stejné vibrační vlně pozitivity, a proto nebudou vůbec chtít tyto pozitivní světelné bytosti poslouchat a věřit jim jejich slova. (A naopak: vibrační parametry těchto lidí (duší), které budou plně odpovídat jejich míře negativity, nebudou vůbec slučitelné s bytím, existencí v pozitivních světech, neboť pozitivní vibrace Lásky by jim v podstatě "neseděly"). Pokud k tomu dojde, pozitivní andělské bytosti odcházejí - respektují svobodnou vůli každé duše - požehnají této duši a ponechávají ji jejím dalším volbám. Poté přicházejí negativní duchovní entity, pekelné bytosti, které budou této negativní duši nabízet přesně to, co bude odpovídat její negativní úrovni, tedy ne mír, radost, lásku, zdraví a nekonečný život, nýbrž to, po čem tato negativní duše toužila ve hmotném těle ve svém pozemském životě. Nabídka negativního stavu - stejně jako tomu bylo v pozemském životě - se bude negativní duši líbit (ne však vždy, neboť jsme již zmínili, že například také v okamžiku smrti se může duše rozpomenout, přijmout Nejvyššího Stvořitele a takto začít toužit po pozitivním světě, který jí budou nabízet pozitivní andělské bytosti), a tak tato duše odejde se zástupci negativního stavu do jejich doupat zla a utrpení.

 

Pokud tedy duše odmítne pomoc pozitivních andělských bytostí, pekelný stav sklízí plody své práce. Pekelný stav tyto negativní duše opečovával (sváděl na scestí) celý pozemský život, a proto s nimi počítá i po jejich smrti, má s nimi konkrétní plány na několik dalších inkarnací do hmotných světů. Pokud tedy duše zemřelého přijme opět negativní stav (což se vzhledem ke kvalitě jejího pozemského života ve většině případů stává) za jediný cíl svého dalšího putování, pak si pekelníci tuto duši odvádějí (podle svého uvážení dříve nebo později) do svých "plamenů zkázy". Spoustě duší se však nevěnují tak brzy. Pokud se jim to hodí do plánu, nechávají pekelníci tyto duše napospas jejich zoufalství a vzteku bloudit a neustále se poutat k Zemi. (Neboť je k sobě domů zatím pekelníci nepozvali). Negativním entitám se toto mnohdy hodí, neboť bloudící duše může ještě napáchat spousty zla, skrze žijící pozemšťany (blíže viz. úvodní otázky). Jednou - dříve nebo později - si však pekelníci přijdou i pro tuto bloudící duši, neboť ji potřebují. Nejsou přece "blbí", nemohou si nechat ujít žádnou duši, žádnou. S KAŽDOU DUŠÍ totiž negativní stav počítá, na několik dalších životů (inkarnací) dopředu s ní má vytvořeny plány. A ty plní.

V POZITIVNÍCH duchovních světech duše zemřelých nikdy "nebloudí" sem a tam, v pozitivních duchovních světech neexistuje chaos, jako je tomu v na Zemi v této dimenzi.

V negativních duchovních světech už duše také nemají odkud kam bloudit. Jsou tam, kde jsou.

Duše tak může bloudit pouze ve fázi, kdy čeká na definitivní pozvání, hotelové apartmá od negativních entit, na svůj "nový dočasný domov". Je to však vždy duše, která NEJPRVE odmítla POZITIVITU a LÁSKU, která odmítla život v NEBESKÝCH SPOLEČENSTVÍCH, SFÉRÁCH a odmítla cestu svého vlastního vývoje a náležitou POMOC. Je to duše, která si ZVOLILA NEGATIVNÍ STAV JAKO SVOU DALŠÍ MISI. NIC NEŽ SVOBODNÁ VOLBA KAŽDÉ DUŠE. RESPEKTOVÁNÍ SVOBODNÉ VOLBY, toť jeden z dalších kosmických zákonů Lásky.

Je tedy zřejmé, že věčně nebloudí žádná duše sem a tam.

 

Stále - i tehdy, kdy již duše "naletěly" negativním duchovním bytostem a byly jimi odvedeny do temných světů Pseudotvůrců - jim je nabí­zena pomoc a jednou přinese tato pomoc také ovoce. V každé - i zatížené - duši je uložena jiskra Stvořitelova, síla, která neustále vede duši a popohání ji Domů. Prostřednictvím této síly dojde jednou - dříve nebo později - každá duše svého osvobození a spasení.

35. Mohou se sebevrahové zase inkarnovat?

 

KAŽDÁ zatížená duše, tedy i sebevrahova, se bude opět a zase inkarnovat, tak dlouho, než si splní své poslání, než odčiní své karmické zatížení. KAŽDÁ ZATÍŽENÁ DUŠE, tedy i sebevrahova, se bude opětovně inkarnovat do té doby, kdy na své duchovní cestě nakonec dosáhne Stvořitele Nejvyššího a splyne s ním v jedno.

 

36. Musel jsem být svědkem toho, jak zdravá matka onemocněla rakovinou. Potom si vzala život požitím tablet, protože byla zoufalá. Přece neudělala nic špat­ného?

 

Tato nemoc nevznikla bez příčiny. Nemoc chce vždy člo­věku něco říct; nemoc musí být také přijímána a snášena, neboť jedině tak může karma vytéci.

Jestliže se pokusím vycházející karmu zablokovat, srazí mě to zase v mém duchovním vývoji zpět.

Jestliže se v těle projeví nemoc, znamená to, že by vina chtěla vytéci z duše do materiálního těla. Duše celý komplex viny odevzdá. Proto máme být všichni vděční, když nás po­stihne tělesné utrpení. V uvedeném případě by mohla tato žena vzít kupř. léky na utišení bolesti a zamyslet se a tím dojít k poznání svého duševního provinění. V duchovním světě to není tak rychle možné. Za určitých okolností by dokonce bylo možné se uzdravit.

Pokud by tato žena na základě svého pochopení a rozpomenutí se na Pravdu a podstatu svou duchovní, která ji samotnou tvoří, pokud by začala žít pozitivní život plný lásky, pochopení a důvěry, a pokud by se snažila pozitivně také MYSLET (včetně myšlenek na uzdravení, s pomocí Andělů a Stvořitele), mluvit a jednat (v rámci svých aktuálních možností), pokud by dosáhla opravdové VÍRY V UZDRAVENÍ, pak by změna jejího zdravotního stavu, jakkoli zoufalá by se zdála, byla velice, velice reálná.

Nebo si stále myslíte, že "zázraky" se dějí jen vyvoleným? Jen zdravým? Nebo na ně snad nevěříte vůbec...? (doporučujeme záložku "Co chci více?")

 

37. Právě jste řekli, že ta žena měla vzít prostředky k utišení bolesti. My víme, že Duch Boží tyto léky ne­doporučuje. Jak je možné tyto dvě výpovědi sladit do­hromady?

 

Kosmické zákony mluví jasně a ten, kdo je zná a CÍTÍ, tomu ani léky na tišení bolesti prostě nějak "nesedí". Víme už, že KAŽDÁ nemoc MÁ duchovní příčinu a KONKRÉTNÍ VÝZNAM. NENÍ pro svého nositele NIKDY NÁHODNÁ a NIKDY BEZVÝZNAMNÁ. Téměř všichni lidé inkarnovaní na Zem jsou zde právě proto, aby si část své karmy "odpykali". To se často děje také prostřednictvím NEMOCI. Pro odčiňování karmy je proto klíčové, aby dotyčný člověk prožil také tento stav bytí (nemoc) a aby SKRZE a DÍKY tomuto stavu MĚL JEDINEČNOU PŘÍLEŽITOST VŠE KONEČNĚ POCHOPIT A ZAČÍT NAPRAVOVAT. (Důkazem toho, že ještě nezačal s nápravou a pozitivním životem, je právě to, že nakonec opravdu onemocněl, protože nemoc nemusela vypuknout, pokud by se člověk nacházel v pozitivním stavu, resp. usilovně by na sobě v pozemském životě duchovně pracoval).

Protože však Stvořitelíček ví moc dobře (skrze nás), jak moc nepříjemná muka prožívají ti lidé, kteří jsou těžce nemocní, nepovažuje užití léků tišících bolest za neslučitelné s kosmickými zákony Lásky. Důležitá je ovšem skutečnost, že člověk, kterému se uleví od bolesti, přestává mít potřebu cokoli ve svém negativním způsobu života změnit. (Ostatně přiznejme si sami, přátelé, jak jsme ve chvílích, kdy nám není opravdu vůbec dobře, schopni slibovat, prosit, děkovat Nejvyššímu za uzdravení (jako děti ve formě: "Já už budu hodný, slibuji"), poté, co se nám uleví, již těmito myšlenkami neoplýváme, opět se vracíme do vyjetých kolejí svého negativního způsobu života, zapomeneme rázem na utrpení a bolest, které jsme v prvních dnech nemoci prožívali. Rázem považujeme své vyléčení za samozřejmé a zapomeneme na svou ochotu se nad sebou zamyslet. A v tu chvíli si opět zaděláváme na tu nemoc, která přijde jako další v pořadí. Kdybychom však prozřeli a zachytili signál z Vesmíru o skutečné příčině svého onemocnění (byť obyčejné chřipky), pak bychom se už nikdy neodvážili žít stejně jako před nemocí, pak bychom byli šťastní, že jsme dostali tuto nemoc jako šanci se rozpomenout na Nejvyššího, přijmout Jej jako zdroj svého vlastního života a začít žít podle zákonů Lásky, ze kterých jediných jsme vzešli). V mnoha případech jen člověk, který skutečně sám a vědomě prožívá nepříjemné důsledky SVÉHO VLASTNÍHO NEGATIVNÍHO JEDNÁNÍ (a právě NEMOC A BOLEST UŽ TU VĚDOMOU SLOŽKU ZÁKONITĚ ZAHRNUJÍ, na nic jiného, slabšího, jsme totiž doposud neslyšeli a nereagovali), je schopen zjistit, že VĚCI SE MAJÍ JINAK, než se JEVÍ. V tuto "slabou" chvíli má silnou možnost procítit Stvořitele - Boha - v sobě, přijmout jej za součást sebe samého a má možnost rozpomenout se, co má OPRAVDU V ŽIVOTĚ DĚLAT, POKUD SE CHCE ZACHRÁNIT - VYLÉČIT.

 

S ohledem na výše uvedené je pochopitelné, že je důležitá doba, kdy člověk léky tišící bolest užívá. Pro jeho vlastní záchranu je totiž nejpřínosnější sáhnout po těchto lécích až poté, co tento člověk POCHOPIL PRAVDU A ZAČAL KOMUNIKOVAT S NEJVYŠŠÍM (v jakékoli formě), PLNĚ SI VĚDOM SVÉ VLASTNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA SVŮJ ŽIVOT a také ZA SVOU NEMOC. Vyjádření RESPEKTU A ÚCTY K NEJVYŠŠÍMU je tím, co je podstatné pro uzdravování nemocného člověka.

 

Stvořitel ví, že těžce nemocný, trpící člověk má "ztížené podmínky" pro rozpomínání se na Pravdu, právě díky bolesti. (Je to však volba, resp. výsledek konání dotyčného člověka, jeho žalostný stav není žádný zásah náhody, žádný skutek proti vůli tohoto člověka, byť to samotnému nemocnému a jeho nevědomým bližním často připadá). Proto nám poskytnul prostředky, dary, které můžeme s láskou přijímat a používat právě ve chvílích, kdy se můžeme jejich pomocí ještě mnohé naučit a "zachránit se". Jedná se v první řadě pochopitelně o dary Nebeské, tedy BYLINY - LÉKY. Jde také o to, že nemocný člověk, který duchovně PROZŘEL, pak tyto byliny používá POZITIVNĚ, s pokorou, úctou a láskou k darům Stvořitele. Jedině tak totiž mohou být byliny opravdu nejúčinnější.

Opět je zde možná pouze jediná posloupnost: PŘIJETÍ NEJVYŠŠÍHO, POCHOPENÍ DUCHOVNÍ PODSTATY VEŠKERÉHO BYTÍ, ZAHÁJENÍ POZITIVNÍ ŽIVOTNÍ CESTY  -  ÚCTA K DARŮM STVOŘITELE A JEJICH PLNOHODNOTNÉ POUŽÍVÁNÍ VE PROSPĚCH SVŮJ, NÁVRAT KE ZDRAVÍ.

Protože však je současný stav lidstva natolik negativní a nevědomý, je zřejmé, že také syntetické léky - tedy produkty NEGATIVNÍHO STAVU - jako prostředky k dosažení POZITIVNÍHO cíle mohou částečně plnit tento účel a mohou být pro tento účel použity.

Ptáte se na případ, kdy se tišící prostředky užívají před tím, než nemocný pochopí svou nemoc?

Odpověď znáte, přátelé. Sám nemocný (nebo jeho bližní, kteří z nevědomosti mu takto chtějí "ulehčit" jeho úděl) pak už většinou nepochopí vůbec nic, neutvoří sám sobě podmínky ani příležitost ke svému skutečnému uzdravení. Sám sebe drží v nevědomosti a vzdaluje se od svého Domova. Prohloubí DŮSLEDKY své nemoci, nevyléčí se a po své pozemské smrti jej čeká přesně takový život, jaký bude odpovídat jeho dosaženému duchovnímu stavu. V duchovních světech pak uvidí - pozdě však, jak OBROVSKOU PŘÍLEŽITOST K ZÁCHRANĚ MU JEHO NEMOC V POZEMSKÉM ŽIVOTĚ PŘINESLA A JAK LEHKOMYSLNĚ JI NEVYUŽIL. Opět a zase se o to bude pokoušet v dalších a dalších (ovšem méně příjemných) životech.

 

Není však vyloučena také možnost, že i nemocný člověk, kterému je již pomáháno léky tišícími bolest, rozpomene se na svůj PŮVOD, přijme Nejvyššího v sobě, začne mu důvěřovat a začne na sobě vědomě duchovně pracovat (v rámci svých možností). Jak jsme již uvedli výše, takový člověk, který se aktuálně cítí relativně zdráv (alespoň bez bolesti) ale často nemá (opět ztrácí) potřebu vnímat cokoli mimo hmotnou, tedy falešnou realitu. Nemá potřebu něco měnit ve svém negativním životě, byť s myšlenkou na svou fyzickou bolest. Opět tíhne ke hmotě, k tomu, co vidí očima, slyší ušima, cítí nosem, ústy, hmatem. Těžko, přetěžko tento člověk najde cestu Domů. Ale tato možnost je tady VŽDY. ANDĚLÉ čekají na OSLOVENÍ, na láskyplnou žádost o radu, pomoc, uzdravení. STAČÍ SE NA NĚ S DŮVĚROU OBRÁTIT.

 

VÁŠ ŽIVOT A VAŠE ZDRAVÍ JE TEDY POUZE VE VAŠICH RUKÁCH, přátelé naši.

Jedině přijetí Nejvyššího - a tedy sebe samých - OSVOBODÍ KAŽDÉHO ČLOVĚKA od všeho zlého. 

 

NEMOC JE VŽDY DŮSLEDKEM ŠPATNÉHO MYŠLENÍ (Vesmír)

 

KARMA A REINKARNACE

38. Je už při narození naprogramovaná smrt?

 

Pokud myslíte programování někým jiným než vámi samotnými, někým, kdo by snad mohl konat PROTI VAŠI VŮLI či vědomí, tak znovu opakujeme, že NENÍ. Pokud máte na mysli naprogramování smrti VÁMI SAMOTNÝMI, pak ANO, neboť svou smrt za vás nemůže nikdy nikdo jiný naprogramovat. To je nesmysl.

Jak bylo uvedeno již několikrát výše, okolnosti smrti jsou "naprogramovány" jen vámi samotnými, na základě vaší svobodné volby, kterou jste učinili v Nebi (mnozí = 6/7 lidí na planetě Zemi! = tento výběr učinili v pekelných světech), před svou pozemskou inkarnací. Vy jste se rozhodli, jaký život prožijete, do jaké rodiny a komu se narodíte, kdy to bude, jací lidé se budou pohybovat kolem vás (ne náhodou, ale pro jistý záměr, pro SPECIFICKÝ ÚČEL, se kterým jste počítali a který jste přišli na Zem naplnit), ve vašem okolí, v jaké zemi se narodíte, do jaké DOBY atd. atd..... Rovněž všechny okolnosti vašeho ODCHODU Z POZEMSKÉ INKARNACE JSTE SI VYBRALI A NAPLÁNOVALI SAMI, resp. V RÁMCI VAŠÍ DOMLUVY se STVOŘITELEM PRVOTNÍM VŠEHO A VŠECH (většina pozemšťanů pak se zástupci pekelných, negativních světů - tj. s Pseudotvůrci), KTERÝ VÁM JE OPOROU, RÁDCEM A KTERÝ PLNÍ VŠECHNA VAŠE PŘÁNÍ. VÁMI VYTOUŽENÉ A STANOVENÉ OKOLNOSTI VAŠÍ SMRTI MAJÍ TEDY PRO VÁS SAMOTNÉ - JEN PRO VÁS SAMOTNÉ, PRO VAŠI POZEMSKOU INKARNACI A DUCHOVNÍ VÝVOJ - KONKRÉTNÍ A KLÍČOVÝ VÝZNAM, KTERÝ PŘESNĚ ZAPADÁ DO VAŠICH PLÁNŮ, KTERÉ JSTE SI PRACNĚ VYTVOŘILI A KTERÉ JSTE PŘIŠLI NA ZEM NAPLNIT!

Znovu opakujeme, že KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ SVOBODNOU VŮLI a TATO MU NEBUDE NIKDY VZATA. Jak se daný člověk rozhodne konat - v souladu nebo v rozporu s tím, co si naplánoval, to je opět jeho SVOBODNÁ VOLBA. Pokud se neshodují jeho pozemské plány s těmi, které si vytvořil před svou inkarnací, pak samozřejmě si svůj život neustále mění, tak, jako se dopracovává k následkům všech těchto svých nových rozhodnutí, které v Nebi (nebo v pekle) učinit vůbec nechtěl, resp. neplánoval.

 

39. Jak jsou posuzovány chyby, kterých jsme se dopu­stili z nevědomosti?

 

Nemají tak těžké následky jako ty, kterých se dopustíme vědomě. Když dojdeme k poznání, můžeme prosit o odpu­štění, aby nám dříve spáchané chyby byly odpuštěny. Jiný­mi slovy: člověk prosí poškozeného o odpuštění. Jestliže do­tyčný již nežije v pozemském oděvu, prosíme PJK v našem nitru o odpuštění. Tímto způsobem dosáhne prosba jistě svého cíle.

 

Pozor však na zavádějící pochopení, že nevědomost může dotyčného člověka omlouvat z jeho chyb, které ve svém životě činí. Samozřejmě to tak nemůže být. Planeta Země je planetou nula, kde jsou síly Světla a síly Temna v rovnovážném působení (konkrétní záměr Nebe!). Proto má také každý NEGATIVNÍ člověk neustálé a mnohé MOŽNOSTI, JAK SE KE SVĚTLU, TEDY K PRAVDĚ DOSTAT. JAK PŘESTAT BÝT NEVĚDOMÝ.

KAŽDÝ ČLOVĚK SE V KAŽDÉM OKAMŽIKU SVÉHO ŽIVOTA SVOBODNĚ ROZHODUJE také O MÍŘE SVÉ NEVĚDOMOSTI.

KAŽDÝ ČLOVĚK VÍ O KOSMICKÝCH ZÁKONECH, ZE KTERÝCH SÁM VZEŠEL A KTERÉ JEDINÉ JSOU PLATNÉ V CELÉM NEKONEČNÉM VESMÍRU. JEN na ně ZAPOMNĚL (je to nutná součást inkarnace, která má pro inkarnovaného člověka mimořádný pozitivní význam! (blíže také v dalších záložkách webu)). KAŽDÝ člověk tak MÁ KDYKOLI, KDYKOLI PŘÍLEŽITOST (A NIKDY NE NÁHODNOU) ROZPOMENOUT SE NA PRAVDU A ZAČÍT POZITIVNĚ ŽÍT TAK, ABY PLNIL SVÉ SVĚTELNÉ POSLÁNÍ A BYL TAK PROSPĚŠNÝ SOBĚ A ZÁROVEŇ CELÉMU VESMÍRU. PRO KAŽDOU BYTOST je toto rozpomenutí SE NA PRAVDU A NA SVŮJ PRAVÝ PŮVOD CÍLEM ŽIVOTA!

POKUD ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ NEUSTÁLE - DOBROVOLNĚ! - V NEVĚDOMOSTI, VŮBEC SI TÍM V NIČEM NEPOMÁHÁ. NAOPAK VELICE SI ŠKODÍ A TO NEJEN NA ZBÝVAJÍCÍ CHVÍLE JEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA. PŘEDEVŠÍM PAK NA SVÉ ŽIVOTY DALŠÍ.

Ten, kdo ví, JAK má pozitivně žít, a přesto tak nežije, nebo se o to alespoň nepokouší, škodí sám sobě mnohem více, než člověk zcela nevědomý svého negativního způsobu života. To ovšem vůbec neznamená, že člověk nevědomý Pravdy a kosmických zákonů je "z obliga". Tím, že nepochopil svou duchovní podstatu, tím, že žije negativním způsobem života, tím, že neustále porušuje kosmické zákony, vytváří si konkrétní a specifické následky svého jednání, včetně zatížení karmy, onemocnění a všech dalších "překvapení", která samozřejmě ve své nevědomosti bude považovat za náhody či nehody (samozřejmě "nespravedlivé", řečeno jeho slovy). Další a další životy bude muset "bojovat" se vším, co v tomto životě nezvládl, bude však mít pro tuto nápravu vždy těžší životní podmínky, než měl tady na Zemi (inkarnovat se bude dle dosažené duchovní úrovně do nižších a nižších, záporných dimenzí bytí, kde již zcela převládá síla a nadvláda NEGATIVNÍHO stavu (zde na Zemi je poměr pozitivity a negativity na nule, tedy vyrovnaný - toť vlastnost konkrétně této naší planety Země v minus třetí dimenzi (planety Nula), která byla záměrně utvořena pro tento účel, tj. pro POUČENÍ CELÉHO VESMÍRU)).

POKUD SE NEVĚDOMÝ ČLOVĚK ROZPOMENE NA PRAVDU A LITUJE SVÝCH CHYB, KTERÉ Z NEZNALOSTI KOSMICKÝCH ZÁKONŮ UČINIL, MÁ VŽDY MOŽNOST ŽÁDAT O ODPUŠTĚNÍ (viz výše), resp. DĚKOVAT ZA NĚJ. Pak už však JE KAŽDÉ JEHO DALŠÍ PŘÍPADNÉ ŠLÁPNUTÍ VEDLE HŮŘE POJÍMANÉ, NEBOŤ JIŽ VÍ, JAK ČINIT MĚL, a nečinil tak.

Nezapomínejme, že Pán Ježíš Kristus je v každém z nás, proto můžeme i žijícímu člověku, kterému jsme ublížili, posílat prosby o odpuštění právě skrze PJK.

Děkujeme, Stvořiteli náš, Pane Ježíši, za Tvou nekonečnou lásku a podporu, kterou nám pomáháš na naší cestě k Lásce a Pravdě.

Milujeme Tě.

40. Když je z nemocného těla vyplavena karma a duše vkročí do onoho světa, bere s sebou ještě zbývající karmu?

 

Když něco zbude, vezme to duše s sebou.

 

41. V čem spočívá smysl toho, když zemře nemluvně?

 

Smysl toho, že narozené dítě opustí poZemský svět záhy či brzy (myšleno naším pozemským vnímáním času) po narození, může být vícerý. Opět opakujeme, že NÁHODA neexistuje, tedy ani smrt nemluvněte není žádná náhoda a je to vždy předem naplánovaný čin SAMOTNÉHO DÍTĚTE, resp. jeho podstaty, tedy DUŠE.

Dítě se mohlo právě tímto způsobem (svým brzkým odchodem z pozemské inkarnace) rozhodnout, že tímto svým brzkým odchodem pomůže své matce (či otci, resp. oběma) v jejím duchovním růstu, se zvládáním jejího duchovního rozpomenutí. Matka (otec) se má DÍKY této události zamyslet nad smrtí a hlavně rozpomenout na to, že život JE zákonitě věčný, že zrození nemůže mít pražádný smysl, pokud by znamenalo absolutní zánik, nicotu...

Dítě si moc přálo pomoci své matce a případně také dalším lidem, kterých se jeho odchod bude bezprostředně týkat (opět ne náhodou). Dítě svým brzkým odchodem mělo ukázat, že smrt ve smyslu konce neexistuje a že všechno, KAŽDÝ OKAMŽIK ŽIVOTA, KAŽDÝ ČIN, SKUTEK, KAŽDÁ UDÁLOST MÁ KONKRÉTNÍ, DŮLEŽITÝ, KLÍČOVÝ a hlavně VŽDY POZITIVNÍ VÝZNAM pro ty, kterých se týká. Dítě dalo matce - podívejte, za jak krátkou dobu svého života to mohlo dokázat - OBROVSKÝ DAR, poskytlo jí TU NEJVĚTŠÍ POMOC, kterou již často nemusí matka (případně další lidé) do konce svého pozemského života obdržet. Matka obdržela jedinečnou příležitost ZASTAVIT SE nad svým životem (v převážné většině případů životem negativním, nevědomým, neduchovním) a začít KRÁČET PO DUCHOVNÍ CESTĚ vzhůru. Matka obdržela jedinečnou příležitost přehodnotit své dosavadní hodnoty a nalézt HODNOTY SKUTEČNÉ, hodnoty VĚČNĚ PLATNÉ, které vůbec nesouvisejí s materiálními, hmotnými, ani fyzickými smysly vnímatelnými hodnotami jejího dosavadního života. 

 

RODIČ, který DOSTANE na Zemi TUTO ŽIVOTNÍ PŘÍLEŽITOST rozpomenutí se PRÁVĚ SKRZE ÚMRTÍ SVÉHO DÍTĚTE, samozřejmě NENÍ ŽÁDNÝM NÁHODNÝM ČLOVĚKEM, KTERÉHO SI NĚKDO (podle mnohých lidí například "krutý, nechtěný osud" nebo snad samotný Bůh...?!!!) K JEHO SMŮLE A NEVOLI VYBRAL ČI SNAD VYLOSOVAL.

NÁHODA NEEXISTUJE, A PROTO SE TAKÉ TENTO SKUTEK ODEHRÁVÁ PŘESNĚ TÉ BYTOSTI (bytostem, rodičům...), KTERÉ MÁ A KTERÁ SI TO V PODSTATĚ TAKÉ SAMA VYBRALA, protože PŘESNĚ ODPOVÍDÁ TOMU, CO SI UTVOŘILA, TVOŘÍ A CO SI NEUSTÁLE VOLÍ.

TÍMTO ČINEM SI SAMOZŘEJMĚ TAKÉ SAMO DÍTĚ PLNÍ SVÉ světelné POSLÁNÍ z Nebe, s obrovskou radostí navíc, pokud je jeho "mise" naplněna, tedy pokud jeho MATKA OPRAVDU POCHOPILA VÝZNAM SMRTI SVÉHO DÍTĚTE (často se stává, že k tomu stejně nedojde). Samotné dítě si tedy také plní své světelné poslání svým skutkem, svým zrozením, které SAMO O SOBĚ MĚLO JEDINEČNÝ A DŮLEŽITÝ VÝZNAM. Své pozemské zrození, byť na několik málo chvil, si samo naplánovalo a moc přálo naplnit. Radostně se vrátilo do duchovních světů, tedy vrátilo se Domů, zpět ke Stvořiteli, odkud se odhodlalo odejít na svou misi. Zvýšilo si tímto činem své duchovní parametry, posunulo se duchovně výše a může tak nastoupit další inkarnaci, po které touží.

Je důležité také zmínit možnost, že už inkarnace sama o sobě může pro duši dítěte znamenat odpykání či částečné odtížení karmy (tedy odpykání vlastních chyb z přechozích životů), ke kterému může dojít nejrychleji a zcela jen skrze inkarnace duše (mimo čistě duchovní světy).

Matka (otec) má na základě toho, co bude nadále ve svém životě prožívat, přijít na to, že ŽIVOT NENÍ JEN FYZICKÝ, HMOTNÝ, ale že EXISTUJE SVĚT PRAVÝ, A TO je DUCHOVNÍ, do kterého se její dítě vrátilo. Matka může začít duchovně růst, začít kráčet Pravdě vstříc, může začít vyciťovat Pravé informace, komunikovat s Nejvyšším či s Anděly, může se nechat vést Světlem až Domů, tedy ke svému dítěti, které ji z duchovních světů bude po zbytek jejího pozemského života s láskou a radostí sledovat a posílat jí LÁSKU A BRZKÉ POCHOPENÍ PRAVDY. 

CO ASI BUDE PROŽÍVAT DUŠE DÍTĚTE V NEBI (vrátit se však může také do pekelných světů, pokud se z nich inkarnovala), KDYŽ UVIDÍ SVOU POZEMSKOU MATKU NEKONEČNĚ TRUCHLIT, TRÁPIT SE? Co asi bude s touto duší dítěte, když bude jeho pozemská matka neustále SVÉMU ZEMŘELÉMU DÍTĚTI POSÍLAT SILNÉ DESTRUKTIVNÍ MYŠLENKY (ENERGIE) SMUTKU, UTRPENÍ, BOLESTI, ZTRÁTY, nebo také HNĚVU, sebeobviňování, či snad sebevražedných destruktivních emocí.... Co asi bude duše zemřelého dítěte prožívat a jak se bude dále vyvíjet, když JEHO MATKA BUDE NEUSTÁLE SVÝMI NEGATIVNÍMI, HRUBÝMI VIBRACEMI SVÝCH NEGATIVNÍCH MYŠLENEK BRZDIT DALŠÍ DUCHOVNÍ VÝVOJ SVÉHO DÍTĚTE, KDYŽ HO BUDE NEUSTÁLE SRÁŽET dolů, PŘIVOLÁVAT K ZEMI A NEDOVOLÍ MU JÍT TAM, KAM MÁ?

Dalším důvodem úmrtí dítěte v raném věku může být ten, že tato duše ještě neměla duchovní parametry pro to, aby zvládla jako DOSPĚLÁ bytost život v této dimenzi bytí. I přesto se tato duše toužila inkarnovat do vyšší dimenze a zakusit, jak opravdu "chutná" život zde, na planetě Nula, která nemá (vzhledem ke svým vibračním specifikám, resp. Stvořitelem povolené existenci POZITIVNÍHO A NEGATIVNÍHO STAVU v rámci jedné dimenze) ve Vesmíru obdoby. Na naší planetě je jako na jediné zobrazen celý Vesmír ve všech jeho aspektech. Bude to tedy právě na naší planetě Zemi, kde dojde k ukončení, završení existence NEGATIVNÍHO STAVU. Inkarnace na tuto planetu Zemi (do minus 3. dimenze bytí) je tedy zcela specifickým, nádherným a neopakovatelným zážitkem, který již nebude nikdy možný, protože planeta, na níž by mohl existovat negativní stav (ani v možnosti koexistence s pozitivním stavem) již nebude Stvořitelem nikdy žádná poskytnuta.

Každá duše se tak může na Zemi, v rámci své pozemské inkarnace, tohoto pozemského života MNOHÉ NAUČIT, zakusit, odpykat, mnohé NAPRAVIT, posunout se na své duchovní cestě nahoru (většina lidí však svůj pozemský život završuje v opačném směru, tedy v duchovním poklesu a novém zatížení).

Pokud tedy duše splňuje alespoň nezbytné parametry k inkarnaci na Zemi, inkarnace je jí Stvořitelem "povolena". Pokud si tato duše může právě samotnou inkarnací na Zem splnit své specifické, světelné poslání či odpykat část své viny, své karmy z minulých životů, pak je v nejčistší Lásce a Radosti vyslána toto své přání a svůj úkol naplnit. Věřte, přátelé, že duše toho nesmírně ráda využije. Co na tom, že její inkarnace, která jí NESMÍRNĚ POMŮŽE, bude trvat jen pár chvil...

 

Po závěrečné eliminaci lidstva na Zemi a po převibrování planety Země do 5. dimenze již bude celému Vesmíru jasné, jaké následky měla prapůvodní otázka těch, kteří se stali pozdějšími agenty negativního stavu: "Jak by vypadal svět bez Stvořitele, bez dodržování Jeho kosmických zákonů? Je možný život, který bude odvozen z fyzických principů namísto duchovních?" (blíže k tomuto klíčovému tématu v záložce Pseudotvůrci nebo v knize Nové Zjevení Pána Ježíše Krista). Pseudotvůrci vytvořili falešný pseudosvět, v němž negativní stav záměrně překroutil všechny prapůvodní PRAVDY, v němž zprznil veškeré informace o PŮVODU VŠECH ŽIVÝCH BYTOSTÍ, v němž dokázal genetickými manipulacemi vytvořit lidské bytosti ryze fyzickým, živočišným způsobem (namísto přímým nadělením dítěte Stvořitelem), v němž přesvědčil celé lidstvo o falešné evoluci, zavedl otroctví, ovládací programy, nemoci, peněžní systém, církve, strach, vinu...  a VŠECHNY, opravdu VŠECHNY NEGATIVNÍ PRINCIPY A ZÁKONY, KTERÉ LIDSTVO NA NAŠÍ PLANETĚ OTROCKY DODRŽUJE, NEBOŤ TUTO PAST STÁLE NEPROHLÉDLO. LIDSTVO SE ŘÍTÍ DO VLASTNÍ ZKÁZY. Negativní stav tak po celou dobu své existence BRÁNÍ každému člověku, aby se dostal k Pravým informacím, aby se rozpomenul, že jeho podstata je DUCHOVNÍ a že HMOTNÝ SVĚT JE FALEŠNÁ REALITA, ve které si má uvědomit, co je opravdu SKUTEČNÉ. 

NENÍ TO VÝZVA PRO KAŽDOU DUŠI ZAKUSIT NEGATIVNÍ STAV? POKUSIT SE ODOLAT NEGATIVNÍMU STAVU, PROHLÉDNOUT JEHO PAST DŘÍVE, NEŽ DO NÍ SAMA SPADNE...?

 

KTERÁ DUŠE BY SE pak NECHTĚLA INKARNOVAT NA PLANETU ZEMI, KDE MŮŽE PROŽÍT, KÝM OPRAVDU JE, SKRZE TO, ČÍM NENÍ?

KDO BY NECHTĚL ALESPOŇ NA CHVÍLI (POKUD JE TO MOŽNÉ) ZAKUSIT SÍLU NEGATIVNÍHO STAVU, O KTERÉM V NEBI "POUZE" VŠECHNO VÍ?

 

TAK UŽ CHÁPETE, PROČ INKARNOVANÉ DUŠI (narozenému dítěti) MŮŽE K jejímu CÍLI, KE SPLNĚNÍ OBTÍŽNÉHO POSLÁNÍ STAČIT i jen pár hodin či dní ŽIVOTA NA ZEMI?

UŽ CHÁPETE, ŽE KAŽDÁ UDÁLOST V ŽIVOTĚ každého ČLOVĚKA MÁ JEDINEČNÝ, PRAVÝ VÝZNAM, KTERÝ NIKDY NENÍ HODEN LÍTOSTI, SMUTKU, NEPOCHOPENÍ, OBVIŇOVÁNÍ, SOUZENÍ ČI ZATRACOVÁNÍ?

Vzhledem k velice brzkému ukončení veškerého života na planetě Zemi (a jejímu převibrování do 5. dimenze) je (vzhledem k možnostem nápravy zatížených duší a k neopakovatelné příležitosti zakusit sílu negativního stavu a poučit se z něj) o život zde abnormální zájem, a tak se duše touží inkarnovat na Zemi ještě před ukončením existence samotné Země v této záporné dimenzi.  Co na tom, že to bude jen nakrátko... Zážitek bude zcela jedinečný a již nikdy neopakovatelný, POSLÁNÍ by mohlo být naplněno. A to stojí za zkoušku, i s možností, že daná duše své poslání nezvládne...

42. Není to ale zvláštní trest muset zemřít jako dítě anebo zemřít dokonce při porodu a vůbec se nedočkat života?

 

T R E S T ... jaký význam připisují lidé tomuto slovu? SMRT jako TREST? Pokud se na smrt díváte jako na trest, pak vám bude vždy připadat jako něco, co je hrůzostrašné, špatné, nežádoucí...NESMYSLNÉ. Je snad smrt nesmyslná? Už víte, že NENÍ, přátelé. Smt nemůže být trestem. Kdo a koho by smrtí trestal? ZEMŘELÝ SÁM SOBĚ? Za co?

V čem je smrt trestem...? V návratu Domů, nebo v Radosti, KTEROU PŘINÁŠÍ, nebo snad v LÁSCE, KTEROU VYJADŘUJE?

 

Lidé, kteří se ještě neprobudili ze spánku lží a ovládání negativním stavem na Zemi, jsou zvyklí považovat svůj pozemský život za ten pravý, jediný možný a existující život a často je jim zatěžko přijmout to, co nás Duch Boží učí, co si máme uvědomit:

Náš pravý, původní a nezničitelný život je naše duchovní existence.

 

Tato duchovní existence existovala před naší inkarnací a bude i po naší in­karnaci nadále existovat. Dítě, které smí po krátké zastávce v prostoru a čase jít, tedy život neztrácí, naopak ono jde tím více zpět do svého původního života. Pro tuto duši se můžeme s útěchou radovat.

Již inkarnace sama o sobě může znamenat odpykání viny. (Tím, že dítě nemá čas se v pozemském životě znovu zatížit, je duši krátkou inkarnací odebrán díl nebo zbytek duševního provi­nění, které ještě předtím nesla.) Je to proto, že dítě si tímto skutkem splnilo své světelné poslání.

Když zemře dítě, nebude duchovně vyvinutý člověk proto držet smutek, i kdyby to bylo vlastní dítě, nýbrž bude se spolu s duší dítěte radovat nad touto velkou milostí.

Bližší informace k této otázce poskytuje také odpověď na otázku předchozí (č.41).

 

43. Podobají se naše těla od inkarnace k inkarnaci?

 

Někdy ano, někdy ne. Závisí to na tom, na jakou planetu se inkarnujeme a jaká těla tamní civilizace mají.

 

44. S kterými dušemi budeme zase pohromadě?

 

To je otázka vibrací stejného druhu a stejného zatížení nebo nezatížení.

 

45. Kdy ztratí duše vzpomínku na to dřívější?

 

To se musí vidět takto: V duchovních vrstvách (astrálních oblastech) duše nezapomene své dřívější životy, pouze tehdy je její paměť zakryta, když jde do nové inkarnace.

Pokud by se to nestalo, byla by tato duše v podstatě "v nevýhodě", obtěžkána a ovlivněná svými minulými chybnými volbami a hříchy natolik, že by nebyla schopna splnit si své poslání pozemské. Neustále by se konfrontovala s tím, co bylo, a nemohla by se nikdy posunout duchovně nahoru. JENŽE O DUCHOVNÍ VZESTUP a VÝVIN jde KAŽDÉ DUŠI INKARNOVANÉ Z NEBE I Z PEKEL. JE TO JEJÍ JEDINÝ, OPRAVDOVÝ ŽIVOTNÍ CÍL. OPĚT SE VRÁTIT DO STAVU ABSOLUTNÍ ČISTOTY, DO NEBESKÝCH SVĚTŮ A OPĚT SPLYNOUT SE STVOŘITELEM PRVOTNÍM VŠEHO A VŠECH.

Bůh (Stvořitel) nám ze své nezištné lásky dává v každém životě jedinečnou možnost, abychom každý život začali "s čistým štítem", bez předsudků, zmatků, bez závazků, bez starostí, bez jakéhokoli strádání a nevyřešených úkolů (nesplněných poslání) z minulých životů, které by nás velmi zatěžovaly a ztěžovaly nám náš duchovní růst - jediný cíl každé inkarnace. Kdybychom si pamatovali, co jsme napáchali v minulých životech, jen těžko bychom se od tohoto myšlenkového zatížení v dalším životě odpoutávali, nedokázali bychom se v tomto negativním světě plně koncentrovat na svůj pozemský život, na své poslání. Starosti, smutek, strach, zoufalství, stesk a závazky minulých životů by nás obtěžkávaly už od narození. Jaký projev nezištné lásky Nejvyššího...

Jakou by pak měl výchozí pozici pro nový start ten člověk, který se na Zem inkarnoval z pekelných, temných světů zóny vymístění, kdy vícero minulých životů prožil v krutých hrůzách, obklopen zlem, lží, zabíjením, nenávistí... negativitou všech druhů. Pokud by si na tyto své životy dotyčný pamatoval i zde na zemi, na to, jakého ZLA A UTRPENÍ se účastnil a SÁM PROVÁDĚL a jaký špatný život vedl, neměl by prakticky šanci (samozřejmě ze svého úhlu pohledu) zahájit pozitivní život zde na Zemi, neměl by téměř nic, co by jej k tomuto motivovalo. Věděl by, co spáchal, negativní myšlenky by jej neustále provázely, deptaly, oslabovaly a ničily. Tento člověk by pravděpodobně ani nechtěl dále žít a pokoušet se vůbec co napravovat.

 

Na druhou stranu: Člověk, který se na Zem inkarnuje z Nebeských, láskyplných, pozitivních společností a světů zóny umístění, by také neměl tady na Zemi, v negativním stavu zóny vymístění příliš na růžích ustláno. Myšlenky a silné prožitky dokonalosti, krásy, čisté lásky, radosti, jednoty, míru, Pravdy a dalších charakteristik pozitivních světů, které by jej naplňovaly z minulých životů, by tomuto člověku velice ztěžovaly plnění jeho poslání na Zemi. Smutek, úzkost a zoufalství z hrůz (jejichž tvůrcem je existence negativního stavu na Zemi), které tento člověk prožívá zde na Zemi, by jej rovněž oslabovaly a znemožňovaly mu tak naplnit svou misi.

 

JAK VELKORYSÝ DAR - DAR ZAPOMNĚNÍ - NÁM STVOŘITEL VĚNOVAL, přátelé...

 

V případě inkarnace do vyšších dimenzí, do pozitivních světů je ale situace pochopitelně jiná:

Inkarnace do fyzického těla ale nemusí vždy znamenat zapomnění minulých životů. Opět jde o duchovní úroveň dané bytosti. Ve vyšších, pozitivních dimenzích Nebe (život ve vyspělých civilizacích, v hmotných a polohmotných tělech od 5. dimenze bytí výše) může člověk kdykoli nahlížet do svých minulých životů, a to pro poučení se z vlastních chybných voleb, které dříve učinil. V těchto vyšších dimenzích bytí je duchovní úroveň bytostí vysoká, jejich chybné volby nedosahují závažnosti chyb činěných v nižších dimenzích bytí, tyto bytosti již nemusí podstupovat další inkarnace do nižších, negativnějších dimenzí bytí. Jsou na takové duchovní úrovni, která jim umožňuje pochopit vše ve stavu, v jakém se nacházejí.

Jak už jsme vysvětlili, v nižších dimenzích bytí (v negativních světech) je tato možnost zablokovaná, právě s ohledem na dosaženou duchovní úroveň (nízkou), které bytosti v nich žijící dosahují.

Z hlediska našeho vlastního duchovního vývoje bychom se tedy neměli ani snažit dozvědět se něco o našem dřívějším životě. PRO NÁŠ DUCHOVNÍ VÝVOJ NA TÉTO PLANETĚ ZEMI TO NENÍ VŮBEC DŮLEŽITÉ, V NIČEM TO NIKOMU Z NÁS NEPOMŮŽE. Lidé tápou ve vlastním pozemském životě, většinou SI NESTIHNOU ANI UVĚDOMIT, KÝM VE SKUTEČNOSTI JSOU A S JAKÝM SKUTEČNÝM POSLÁNÍM zde PŘIŠLI. Namísto této hlavní činnosti plýtvají někteří drahocenným časem a doslova se pachtí za všemi "kouzelníky", kteří jim slibují nahlédnout do minulých (nebo dokonce budoucích!) životů či dokonce smazat (bez jakéhokoli duchovního pochopení či přičinění dotyčné osoby) hříchy z těchto životů přinesené. Toto je samozřejmě nemožné a zcela odvádějící od toho, co má člověk opravdu dělat. Pokusy provádět tuto činnost jsou nežádoucí pro všechny zúčastněné pozemšťany. Takováto činnost je v rozporu s kosmickými zákony a samozřejmě nepřinese zúčastněným žádný prospěch, byť se to tak na první pohled může jevit (opět záměr a práce negativního stavu).

 

To, co musíme v pozemském životě dokázat, je dopracovat se k vyššímu duchovnímu vědomí. Pokud člověk cítí, že se mu to nedaří, že stále hledá cestu, po které touží jít a stále hledá odpovědi na své otázky, kterých přibývá, pak má možnosti nalézt ty, kteří mu dokáží v tomto snažení pomoci. Na Zemi je stále dostatek duchovně vyspělých lidí inkarnovaných z Nebe (je to záměr a dílo Stvořitele, aby na Zemi žili v každé době ti, kteří Pravdu znají) Stejně tak jako je stále (pozor, už ne nadlouho, jakmile negativní stav převezme nadvládu nad světem, budou tyto světelné informace okamžitě zničeny, smazány z povrchu zemského, aby se k nim nemohl už nikdo dostat a dozvědět se pravdu!) dostatek světelných informací, které Vám mají napomoci v nalezení cesty Domů. Pravdivost informací je však nutno vyciťovat, neboť spousta zdrojů se tváří jako pozitivních a Pravých, přitom se informace zcela odlišují, jsou v rozporu, takže člověk vlastně neví, co je pravda a co ne. Toto je však také záměr, záměr a tah negativního stavu, který si vydržuje své otroky a loutky, které tyto zpryzněné a falešné informace podávají a vydávají je za Pravdu. Opět opakujeme, že JEDINÁ MOŽNOST, jak poznat, co je Pravda, je VYCIŤOVAT. Nikdo jiný to za vás neudělá. Nikdo jiný Vám pravdu neodhalí. Vlastně odhalí, každý okamžik to za vás dělá negativní stav, aby neustále prohluboval vaši nevědomost a neschopnost nalézt Pravdu tím, že vám předkládá lži jako hotové pravdy. Abyste NEMĚLI POTŘEBU VY SAMI NA NĚCO PŘIJÍT. HLAVNÍ ZÁMĚR NEGATIVNÍHO STAVU JE NEDOVOLIT VÁM, ABYSTE SAMI PŘIŠLI NA PRAVDU! Proto vám předkládá nepřeberné množství zkreslených informací - dokonce čerpá z původně pravdivých (nic jiného mu koneckonců nezbývá, neboť by nezískával tolik věrných lidských otroků, kdyby to nezavánělo Pravdou (vzpomeňte, že každá bytost je Stvořitelem, každý člověk má v sobě Stvořitele, proto může kdykoli vycítit jisté Pravdy, o to zákeřnější je fakt, že této skutečnosti beze zbytku využily negativní entity v NEPROSPĚCH - OBLBNUTÍ LIDSTVA!)). Negativní stav vystupuje ve jménu Boha, bible a podobných známých a pro mnohé "důvěru zaručujících" zdrojů, jen abyste uvěřili, abyste se na něco chytli. Negativní stav VÁS DOBŘE ZNÁ. PROTO VÍ, NA CO DOBŘE SLYŠÍTE A ČEMU UVĚŘÍTE. KLIDNĚ SE SNÍŽÍ K POUŽITÍ PRAVDY, ALE ZPRZNÍ JI TAK, ŽE VÁS DOKONALE ZMATE A OPĚT PŘIVEDE NA SCESTÍ. Pokud se informace, které přijímáte, neztotožńují s Vaší vnitřní pravdou, pak pro Vás Pravdou nejsou. Pokud se přijímané informace shodují s Vaší vnitřní Pravdou, pak jsou pro Vás pravdivé a pomohou Vám.

Pokud se vydáte na cestu k Pravdě a upřímně hledáte odpovědi na své otázky, nikdy nezůstanete bez POMOCI. Dostáváte vždy ochrany, rady a pomoc s vyšších duchovních sfér. Pokud se vám nedaří k Pravdě dostat nebo ji pochopit, s láskou a čistým srdcem oslovte Pána Ježíše Krista (Stvořitele) nebo Přátele z Vesmíru (pozitivní vesmírné civilizace) a ti VÁS POVEDOU, OCHRÁNÍ a POMOHOU VÁM. Nebude pak náhoda, když se například potkáte člověka, kterého jste hledali právě za tímto účelem... Že otevřete knihu, ve které začnete nalézat odpovědi na své odvěké otázky...

46. My víme, že jsme již několikráte byli na této zemi, Když teď moje duše vystoupí z těla, budu pak vědět o svém dřívějším životě, jaké nepřístojnosti jsem dělal?

 

Z odpovědi na předchozí otázku (45) opakujeme, že pokud jste "typicky lidskými tvory" (jedna sedmina světové populace), jedině tehdy se inkarnujete na tuto Zemi (v záporné, minus třetí dimenzi) opakovaně. V opačném případě jste se na tuto planetu Zemi v této dimenzi nemohli opětovně inkarnovat.

Pamatování si minulých životů je otázka duchovní úrovně, stupně duchovní cesty každého člověka. Bližší vysvětlení nabízíme také v předchozích otázkách nebo také v rámci individuálního dotazu.

Pokud se ptáte, jestli po vašem odchodu (pozemské smrti) uvidíte svůj pozemský život a veškeré vaše činy v něm, pak ano, vše vám bude vyjeveno, celý váš pozemský život, se vším budete konfrontováni, vše uvidíte znovu a znovu, doslova vám bude promítnut film vašeho života. Váš film vašeho pozemského života. V duchovních sférách je každému vyjeveno, jaké životy prožil a jak s nimi naložil. V případě závěrečné eliminace negativního stavu pak budete rovněž vyzváni k uznání odpovědnosti za tento poslední (a několik předchozích) život.

Bližší informace k tomuto klíčovému tématu nabízíme také v úvodních otázkách tohoto textu nebo také v dalších podkapitolách této kapitoly Smrt neexistuje.

 

47. A když jsem se nevyvinul dál a nedospěl výše?

 

Jestliže jsme nevyužili svůj pozemský život k tomu, abychom dosáhli vyššího duchovního vývoje, pak jsme nesplnili smysl a úkol své inkarnace. Pak jsme promarnili Božskou sílu a ener­gii. S prázdnýma rukama se vrátíme zpět z pozemského puto­vání, bez splnění svého světelného poslání.  Jestliže jsme zde na Zemi nedosáhli cíle, pak se o to budeme muset pokusit opět, musíme si to vše zopakovat a pokusit se znovu o úspěch své "mise". V dalších životech (úroveň bytí, jež bude vždy odpovídat naší dosažené duchovní úrovni, tedy často v mnohem nižších dimenzích bytí, v nepříznivějších podmínkách, než jsme měli tady na Zemi) se budeme znovu a znovu pokoušet o to, co se nám nepovedlo v životě tomto. Až si nám podaří naplnit smysl bytí konkrétní inkarnace a dosáhnout vyššího stupně svého duchovního vývoje, pak teprve můžeme jít dál, do dalších úrovní bytí a hlavně jít vstříc Domovu, do náruči Stvořitele Prvotního Všeho a Všech.

48. Může duše nahlédnout do své dřívější rodiny?

 

Ano, ale neměla by to dělat. Výše vyvinutá duše ani necítí žádnou potřebu toto činit.

 

49. K mé svobodě patří přece ale také přehled duše, abych mohl poznat vlastní chyby?

 

Jistě, ten také dostanete.

Duši budou vždy ukázány možnosti, které leží v nadcházející inkarnaci. Po odložení těla má duše opět možnost vše poznat, co mohla v předcházející inkarnaci odčinit.

Jako ve zrychleném filmu může duše ještě jednou před vy­stoupením z těla prožít svůj poslední pozemský život. Může sama poznat, jak dalece se jí podařilo uskutečnit svoje před­sevzetí - zda dosáhla tzv. postupu do vyšší třídy - zda do­spěla o kousek blíže k Absolutnu a k Otci.

 

Všechno tedy víte, přátelé. Vše, co potřebujete ke splnění své MISE, víte. Je jen na Vás, jestli se rozpomenete, nebo nebudete mít celý pozemský život třeba... ČAS. Nebo snad CHUŤ?

 

50. Když se člověk znovu narodí a v předešlém životě zažil něco zlého, co mu způsobilo velká muka, která jsou v duši teď uložena, můžeme v sobě pocítit varování, když se k něčemu podobnému bude schylovat, takže si člověk nebude troufat učinit totéž ještě jednou?

 

Samozřejmě. My jsme ustavičně varováni vnitřními impulsy, když se v takovémto nebezpečí nacházíme. Otázka je, jestli uposlechne­me a zda podle toho jednáme.

Duch Boží nás nenechává v nevědomosti. Teď je nám na­bízeno jít vnitřní cestou. Čím více roste poznání v nás ­a o nás (stoupáme na své duchovní cestě výše) - tím více bude to, čím je duše obalena a co je v ní uloženo, stoupat do našeho vědomí. Potom se budou pomalu objevovat obrazy duše. Tímto způsobem se můžeme postupně vyrovnat s minulostí. Není to tedy tak, že musíme zůstat v nevědomosti o tom, co nás zatěžuje.

 

Kolik z nás neposlouchá svou duši... Kolik z nás činí každý den volby, které nám způsobují žal, smutek, nespokojenost, nemoci, utrpení, strach... Kolik lidí ví, co má opravdu dělat? Kolik lidí ví, že MÁ DUŠI, která VÍ VŠECHNO a která je vždy přivede ke ŠTĚSTÍ, RADOSTI, LÁSCE A DOSTATKU?

 

51. Jak je to, když civilisté následkem války náhle přijdou o život, aniž by na tom nesli znatelnou vinu? Vím již, že i to je podmíněno naší karmou, ale snad to můžete ještě jednou vysvětlit.

 

Zde musíme předeslat, že v celém vesmíru neexistuje žádná náhoda. Neboť kdyby existovala jedna jediná náhoda, zname­nalo by to chaos. Stejně tak, jako není setkání mezi lidmi ná­hodné. Přijde nato, jak toho člověka potkám, i když to je třeba jen někdo na ulici, kdo se ptá na cestu. I to může být karmická větev, kterou jsem musel potkat. To může být kupř. někdo, komu jsme v minulém životě jednou velmi stroze odepřeli dát informaci. Tímto setkáním mám možnost to zase odčinit.

Když lidé, kteří se sami na válečném konfliktu nepodílejí, ale přesto pod ním trpí nebo dokonce přijdou o život, tak je docela možné, že jejich duše v dřívějším životě nesly vinu na tom, že jejich tehdejší spoluobčané přišli o život ve váleč­ných nepokojích. Tím, že teď sami přijdou při váleč­ném konfliktu o život, bude odčiněna část jejich viny. Část jen proto, protože je potřeba, aby tento člověk v dalších životech opět prokázal svými skutky, jednáním a myšlením, že již rozumí tomu, jaké dříve dělal špatnosti a zla, že se protivil kosmickým zákonům, že se přímo podílel na zabíjení, na válečných konfliktech, že jeho přičiněním a jeho negativním myšlením a jednáním umírali lidé.

Ve všem, co propukne v lidech před, během a po válce v souvi­slosti s nepokoji a ohrožením existence, může vést k částečnému odtoku karmy všeho druhu. Ale může též vzniknout nová karma, neboť tam, kde řádí negativní ničící síly, přidruží se k tomu větší měrou vlivy z těch, tomu odpovídajících vibračních oblastí. Strach, starost, panika a mnoho jiného otevřou pak silám tem­ných mocností brány dokořán.

Také je důležité, že člověk nemusí jít touto posloupností, touto zdlouhavou cestou (tedy že nejprve bude zabit ve válečném konfliktu, aby díky tomuto poznal svůj omy z předchozích životů a přišel na to, že musí svou chybu odčinit v dalších životech). Dostačující může být,  pokud se rozpomene ještě v tomto životě a začne pracovat na odčinění svých minulých činů, kráčet po své duchovní cestě vzhůru a bude se snažit aktivně a vědomě zamezovat těmto hrůzným činům, kterých se kdysi sám jakkoli účastnil. Například se bude pokoušet zabránít nově vznikajicím válečným sporům a konfliktům a pokud již vzniknou, bude se snažit zachránit co nejvíce lidí, případně pomáhat ve válečných konfliktech jakkoli POZITIVNĚ, v rámci svých možností a schopností (opět ne náhodných). Pokud by tato pomoc dosáhla intenzity (vibrační, je to energetická záležitost - pozitivní a negativní činy) odpovídající škodám, které způsobil v minulém životě, nemusí být již nezbytně nutné, aby sám v tomto životě na následky války musel zemřít. Velká část viny (případně celá) bude odpykána, karma odplavena ještě za jeho stávajícího života.

 

PLANETY A OČISTNÉ ROVINY

52. Po tělesné smrti neexistuje pro duši pojem prostoru a času. Na druhé straně máme žít na jiných planetách. Zde je přece jistý rozpor.

 

Existuje mnoho oblastí pádu (i vzestupu), mnoho různých vibračních vrstev - rovin. Nejsou stupňovitě seřazené, nýbrž přechá­zejí jedna v druhou. Každá planeta rozličných galaxií je ob­klopena těmito rovinami. Po smrti jde duše do jedné z těchto očistných vrstev, na jednu z těch mnoha planet, kde najde ty vibrace, které odpovídají její vlastní vibraci.

 

53. Můžeme planety, na kterých jsou zemřelí, ještě vidět a můžeme tyto duše také vnímat svým zrakem?

 

Ano, tyto planety můžeme vidět. Též na Zemi žijí duše. Když ale duše žije na určitém stupni, mohou ji vnímat a ji rozumět pouze ti, kteří jsou na stejném nebo vyšším vibrač­ním stupni. Materiálním (fyzickým) zrakem lze vnímat jen materii. Lidé, kteří mají otevřenu 6. čakru - třetí oko, vidí také do vyšších i nižších, ryze duchovních oblastí, tedy mimo materii).

54. Existují ještě jiné planety, na kterých žijí hmotné bytosti?

 

Země není jediným místem, kde žijí hmotné bytosti. V nekonečném Vesmíru žije nespočetné množství jak hmotných, tak polohmotných a duchovních bytostí, na planetách v různých dimenzích nekonečného Vesmíru.

 

55. Údajně je Země nejnižším stupněm vesmíru, hlou­běji už nemůžeme padnout. Duše, které se na Zemi zdržují jsou ty, které jsou nejdále od Boha vzdáleny nebo jsou zde ještě jiné duše, ať již v hmotném těle či nehmotném?

 

Země zdaleka není nejnižším stupněm ve Vesmíru, takže můžeme padnout mnohem hlouběji. Země je však jediným místem, kde se souběžně nacházejí bytosti různých vývojových stupňů a rovin a žijí takto pohromadě. Země je obývána lidmi, jejichž duše se vzdálily od Boha, ale také lidmi, jejichž duše jsou vyspělejší, zralejší a které s Bohem vědomě komunikují. (Jak už víte, komunikovat s Nejvyšším umí každá duše, resp. člověk, jen málokterá však po tom v hmotném těle zatouží, resp. málokterá má odhodlání a vůli tohoto dosáhnout ve fyzickém, negativním světě. To je samozřejmě také záměr negativní strany, která udělala vše pro to, včetně genetických manipulací, abychom po tomto netoužili, resp. aby nám to tak dobře a snadno nešlo).

Na Zemi se v zastoupení lidských bytostí nacházejí mnohé, ne však všechny stupně duchovního vývoje. V hmotném těle se zde nacházejí jak bytosti negativní, pekelné, tak i bytosti Světla, které se na Zem inkarnovaly právě proto, aby pozvedly padlé, zatížené duše a pomohly jim najít cestu zpět Domů.

Ve stavu nehmotném jsou na Zemi jednak duše, které jsou duchovně "připoutané" k Zemi a jsou tedy silně zatížené (blíže v úvodních otázkách tohoto čtení, o cesty duše po pozemské smrti), tak také duše vyspělé - ryzí duchovní bytosti. Tyto ryzí duchovní bytosti zde vykonávají úlohu Andělů strážných (každý člověk má tyto duchovní bytosti při sobě, chrání jej a pomáhají mu - vždy do míry duchovní vyspělosti toho, koho chrání, (jinak by pomoc postrádala smysl). Počet těchto andělských bytosti se různí - opět v závislosti na duchovním stupni každého člověka). Andělé strážní působí také ve všech ostatních oblastech pádu (padlých duší).

Nezapomeňme však ani negativní, zlé duchovní bytosti z temné strany (například astrální parazité, negativní duchové, další negativní entity), které mají jediný cíl své mise na Zemi: škodit lidem, prohlubovat negativitu v každém člověku, bránit mu (jakkoli) v jeho duchovním růstu.

 

56. Četl jsem v jednom projevu, že duše po své smrti přijde, dle stupně své vibrace, do určitých astrálních oblastí, kde se jí dostane odpočinku a ponaučení. Teď mi to nějak nesouhlasí, s těmi dušemi, upoutanými k Zemi.

 

(Tímto tématem jsme se zabývali v otázce 34 a otázkách na začátku textu).

Situace každé duše při jejím přestupu do onoho světa je velmi různorodá.

Někdo, kdo pokládá život na Zemi, tedy hmotný život, za jediný život, ten nebude mít v sobě tolik duchovní síly, aby se vůbec přenesl přes to, že existuje ještě něco jiného. Bude nadále hledat možnost uplatnění na této Zemi a ne­bude se snažit hledat možnosti jít někam jinam. Nebude chtít uvěřit těm, kteří mu budou pomáhat. Sama takováto duše, přesně dle stupně svých vibrací, bude přebývat v duchovních oblastech jejím vibracím odpovídajícím. Svobodná volba, vzpomínáte? Tato duše si sama, vědomě a dobrovolně NEZVOLÍ jít za pozitivním životem, do míst odpočinku, jak říkáte.

Pro každou duši po smrti příjdou andělé (duchovní bytosti), nejprve andělé z Nebe, ti přicházejí okamžitě, vždy jako první. Uskuteční duši svou nabídku na její další možné putování. Pokud duše nebude mít v tomto okamžiku vibrační parametry pro odchod s Anděly, do konkrétních, pozitivních duchovních sfér, andělé z Nebe odcházejí. (Pozitivní vibrační parametry může nabýt daná negativní duše ještě i v tomto okamžiku, kdy stojí na prahu rozhodnutí, na prahu uvědomění, které pro ni znamená její další putování. Pokud duše přijme, byť až v tomto okamžku oslovení Anděly Nebe, Stvořitele a jeho Lásku jako nejvyšší hodnoty a podstatu svého života, pokud nezapře svůj prožitý, pozemský život se všemi svými volbami, pokud vyjádří upřímnou touhu vydat se pozitivní cestou ke své spáse, pak jí Andělé toto vše umožní. Andělé budou šťastni, že se další duše vrací Domů, byť k tomuto učinila jeden z mnoha dalších nezbytných kroků.

V každém okamžiku se tak duše rozhoduje, kam se bude ubírat dále, jak tady, v hmotném světě, tak v oblastech duchovních. Byli byste překvapeni, přátelé, kolik duší si dobrovolně NEZVOLÍ tuto možnost a NEODEJDOU s Anděly Nebe do RAJSKÝCH, POZITIVNÍCH SVĚTŮ.

Spoustu duší (resp. lidí, kteří odžili tento fyzický život na Zemi negativně, nepřátelsky, kteří hrubě a opakovaně porušovali kosmické zákony a pro které je duchovní vědění včetně jejich pravé - DUCHOVNÍ - existence naprostou neznámou), které nebudou splňovat parametry odchodu do vyšších, pozitivních duchovních oblastí, následně osloví (po odchodu Andělů Nebes) andělé PEKELNÍ. Jejich nabídka bude opravdu velkorysá: nabídnou této duši přesně to, po čem celý pozemský život bezmezně toužila, čím se s největším potěším zabývala, co vykonávala, tedy veškeré negativní činnosti, záliby, touhy, kterými si na Zemi zpříjemňovala pozemský život, kterými naplňovala a realizovala své negativní bytí. Pekelníci se nebudou muset s těmito dušemi ani příliš "crcat", nemají důvod. Těm duším, které budou pro pekelníky aktuálně výhodné a "uplatnitelné", poskytnou tyto nabídky. Pokud negativní duše přijmou nabídku, pekelní andělé si dotyčnou duši odvedou k sobě do temných, pekelných astrálních oblastí, přesně dle stupně, dle duchovní úrovně (potažmo vibrací) dané duše. Ostatními se nemusí tak rychle zabývat. Tyto negativní duše totiž mají JISTÉ. Nechají je bloudit a páchat zlo v takovém stavu, v jakém se právě nacházejí - tedy stavu zoufalství, zmatenosti, vzteku (nad ztrátou svého fyzického těla).

Pekelníkům tak vůbec nezáleží na tom, jak dlouho bude daná duše bloudit po Zemi, trápit se a strádat. Proto si pro některé duše přicházejí až tehdy, kdy oni sami uznají za vhodné, kdy budou potřebovat jejich služby. Může to být ihned po návštěvě andělů z Nebe, nebo taky za mnoho let. Přijdou však určitě, takovou kořist, kterou si již několik životů opečovávají a modelují k obrazu svému, si nenechají ujít. Ona už stejně ani nikam nemůže. Mají ji jistou.

"Jen ať si duše bloudí, ať se pokouší ŠKODIT těm na Zemi, ať ještě zkusí udělat co nejvíce zla a negativity. To se bude hodit vždy..." říkají si pekelníci a nechávají tak tuto negativní duši, která stále nechápe, co se stalo s jejím tělem, bloudit a poutat se neustále k Zemi a tím si znemožňovat svůj další růst. Negativní entity totiž mají jistotu, že tato duše už je opravdu jejich, že už jim nemá kam upláchnout. Duše se tak vždy dočká. Dříve nebo později si ji negativní entity vyzvednou vždy.

V temných, pekelných astrálních oblastech se tedy duši opravdu nedostane žádného odpočinku ani ponaučení, leda tak pseudoodpočinku a pseudoponaučení. Pouze ve světelných, Nebeských astrálních rovinách si duše odpočine, bude prožívat štěstí, radost, harmonii a nekonečnou Lásku a bude se dále s pomocí všech přítomných bytostí Světla dále vyvíjet a přibližovat tak Domů...

 

57. V čem spočívá úloha či práce duše po tělesné smrti?

 

Očistit všechny duševní částice od zatížení a tím ji osvítit. Toto osvícení a očista probíhají tak, že například rozpozná své chyby, lituje jich, uvede vše do pořádku a více je samo­zřejmě neopakuje.

To je možné i v duchovním těle prokazováním služeb lásky jiným duším. To je její hlavní úkol. Nebudeme tam pracovat pro svůj každodenní chléb, ale pro své každodenní zdokonalení.

V duchovních světech se duše také vzdělává - rozvíjí své duchovní kvality a připravuje se na svou další inkarnaci.

 

58. Duše se může v duchovním stavu dále vyvíjet, může se též znovu zatížit?

 

Další zatížení duše není většinou možné, pokud ano, tak jen z velmi malé části. Stává se to, že duše zůstane v tom stavu, ve kterém je, to znamená, že nepokročí kupředu ani dozadu. Takové vibrace a uvědomění, jaké si přinesla ze života z hmotého těla, takové má i na onom světě.

Duchovní vzestup duše v duchovních světech je velmi pomalý, velmi složitý (pro naše pozemské chápání) a duchovní sféry nejsou primárně určeny k tomuto cíli. Možné to je, ale primárně je vše uzpůsobeno k tomu, aby se duše vlivem inkarnací v hmotných tělech vypracovávala na duchovní cestě vpřed, směrem k Prvotnímu Stvořiteli Všeho a Všech. Pokud by si duše přála a chtěla delší dobu pokračovat ve svém velmi pomalém duchovním růstu v astrálních světech, pak je to možné, ovšem jednou dosáhne stavu (pokud není na nejvyšším stupni), kdy tato cesta rozvoje dále nepůjde. Pak se tato duše sama bude chtít vtělit inkanací do hmotného nebo polohmotného těla a pokračovat ve své cestě k Dokonalosti.

 

59. Musíme dělat zásadní rozdíl mezi astrálními a k Zemi upoutanými dušemi?

 

Ano.

 

60. Kam jde vlastně duše, když jde do nového života; jde eventuálně i do těla zvířete či jinam?

 

Zpětný vývoj do duše zvířete není možný.

 

61. Když byla duše ve svém pozemském těle pijákem a nyní je upoutána k Zemi a v duchovním stavu teď jde do hostinců a pověsí se na pijany, aby s nimi pila, pak se přece ta duše zatěžuje?

 

Duše, která je upoutaná k Zemi (mnoho případů duší materiálně zaměřených lidí, kteří se se svou smrtí, se ztrátou fyzického těla nedokáží v duchovních sférách velice dlouho srovnat), žije v zapouzdřeném duchovním stavu, takže pokud jen tak bloudí a nijak více neškodí, tak se již (touto cestou) duchovně více nezatíží, samozřejmě však také duchovně nepovznese.

Pokud se duše pověsí na pijáka a domnívá se, že s nim pije, nečiní samozřejmě pozitivní skutek, ale není to ani skutkem nejhorším. Žádná zbloudilá duše nemá právo se na někoho pověsit, ovlivňovat jej svou negativní energií a vysávat mu životní energie z těla. V tomto případě by ale nemuselo dojít k závažnému duchovnímu poklesu. Pokud však tato upoutaná duše začne například pijákovi škodit, vědomě, záměrně a intenzivně, například našeptávat mu a navádět ho, aby činil zla a nepravosti, pak sama koná zlo a podle toho se dále nepříjemně zatěžuje.

Pozor však na skutečnost, že každý člověk, i piják, má svobodnou vůli, kterou nemusí podřizovat připoutané duši. Každý člověk, v tomto případě piják, se zcela svobodně rozhoduje, zda se nechá či nenechá ovlivňovat bloudící duší, zda ji nechá zasahovat do svého života. Bloudící duše tak může mít také "problém" se vůbec na někoho pověsit tak, že mu bude vnucovat své nekalosti a pokoušet se ovlivňovat jeho život. Je ovšem další pravdou, že negativních lidí, bez jakéhokoli duchovního vědomí a jakékoli schopnosti (a potřeby) vyciťovat pravost svých vlastních pocitů a myšlenek, je na Zemi tak obrovské množství (98%), že bloudící duše mají bohatý, přebohatý výběr a většinou "trefí cíl".

62. Má k Zemi upoutaná duše takzvanou „svobodu blá­zna“? Může jednat protizákonně bez následků pro sebe?

 

Připoutaná duše nemůže sama "jednat" (myšleno v souvislosti s tím, že již nemá fyzické tělo, nemůže tedy být součástí materiálního světa a jednat v něm), ale může "pouze" působit na ty lidi, kteří se nechají ovlivnit. O následcích pro duši jsme již hovořili v předchozích otázkách. Protože je duše svobodná, může se svobodně rozhodovat, co bude dělat a jak to bude dělat (v rámci možností světa, ve kterém se právě nachází). Svoboda vždy a všude znamená odpovědnost za své svobodné volby. V každém okamžiku bytí. V každém. Proto nikdy se nelze zříci odpovědnosti za své vlastní jednání. Pro duši upoutanou k Zemi platí v této souvislosti naprosto totožné kosmické zákony jako pro kteroukoli jinou. Za své činy je plně zodpovědná, přesně v souladu se zákony Nejvyššího. Pokud jsou myšlenky a činy duše negativní, a navíc pokud se jimi přímo snaží ovlivňovat lidi na Zemi, je to její volba, třebaže chybná.

Lidé na Zemi jsou v každém okamžiku života konfrontováni přesně s tím, co na sebe "přitahují", co odpovídá jejich vlastním vibracím. Zatížit se může člověk tím, že podlehne negativním vlivům a silám, ať už pocházejí z jakéhokoli zdroje. Neustále má ale každý možnost zdokonalovat se a kráčet duchovní cestou vzhůru, nepodlehnout příště tomu, co pro něj bylo naposledy "osudným". Svým vlastním pozitivním životem tak dokonce může zpětně a POZITIVNĚ OVLIVŇOVAT bloudící duše, které chtěly primárně škodit. Tím, že se člověk nenechá ovlivńovat bloudící duší, poučuje sám tuto duši o tom, jak vlastně fungují kosmické zákony a co je nutné dělat pro své vysvobození se z negativního stavu.

63. Kde se octnou zločinci po smrti? Zločinci jako např. vrahové nebo lidé, kteří se provinili proti přírodě?

 

Duše bez těla cítí, smýšlí, chce a jedná tak, jakoby byla ještě v těle. Chová se tak, jak to odpovídá stavu jejího vědomí. Zdržuje se ve vibračním poli, které jí odpovídá.

Podle zákonitosti, že „stejné přitahuje opět stejné“ („rovný rovného si hledá“), je duše obklopena jí rovnými: když zůstane na Zemi, bude obklopena lidmi, kteří této vibrační oblasti odpovídají, v astrálních oblastech odpovídajícími dušemi. V du­chovních oblastech je duše obklopena pouze jí rovnými. Jí podobné duše na ni působí jako zrcadlové obrazy, protože podněty duší (jí podobných) jí chybějí. Ale ani takové duše nejsou bez ochranného ducha, to znamená, že ani ony se zde nenacházejí bez dalších duchovních impulsů, které je nakonec krok za krokem přivedou zpět k Otci. Z těchto výše jmenova­ných důvodů to má takováto duše v duchovních oblastech podstatně těžší než na Zemi v hmotném těle, aby se mohla dále a výše vyvíjet.

Duše po své smrti (v tomto případě duše člověka, který konal na Zemi zlo) zůstává upoutaná k Zemi (bloudí) až do doby, než si pro ni přijdou pekelníci z temné strany a odvedou si ji do svých pekelných světů. V této fázi se bloudící duše dává "dokupy" s jinými zbloudilými dušemi, které mají stejné, odpovídající vibrační parametry, tedy podobné zlé úmysly, a pokouší se škodit lidem na Zemi (pokud to lidé dopustí).

Duše ve své nevědomosti (její volba) se snaží stále působit na lidi tak, jako by byla živá (hmotné tělo), a protože nemůže nikomu přímo fyzicky ublížit (což duše velice špatně snáší), připadá si bezmocná a zkouší všemožné způsoby, jak to dokázat. Ve skutečnosti může duše škodit lidem na úrovni astrálních těl, čakrách a energetických obalech a drahách. To je pro ni málo, neboť je zvyklá škodit více, tak, jak to dělala za svého pozemského života. Tak se nalepí na vyhlédnutého člověka, začne mu našeptávat, pokouší se ovlivňovat jeho myšlení, mluvení a v konečné fázi ovládat jeho vlastní jednání skrze energetické (vibrační) impulsy.

Pro takto pokoušeného člověka je mnohdy (při silném působení zlé duše) velice obtížné rozpoznat toto ovlivňování od svých vlastních myšlenek, mnohdy si myslí, že to jsou myšlenky jeho, proto je považuje za své a uskutečňuje je. Zlá duše si tak skrze člověka dále realizuje svá negativní přání.

ZÁLEŽÍ VŽDY NA KONKRÉTNÍM ČLOVĚKU, NAKOLIK DOKÁŽE ROZPOZNAT SVÉ VLASTNÍ ŽIVOTNÍ IMPULSY A ZDA SE STANE LOUTKOU V RUKÁCH BLOUDÍCÍ DUŠE. (Vzpomeňme na lidi, kteří záměrně "vyvolávají" duchy zemřelých, chtějí se s nimi sami spojit, navázat se na ně, na jejich energie. Málokdy si tito lidé uvědomují důsledky tohoto hloupého jednání. Nejenže vůbec nepomáhají duši zemřelého (kterého údajně měli a mají stále rádi), ale velice jí škodí, stejně jako sami sobě. Duši zemřelého doslova NUTÍ přijít, PŘITAHUJÍ ji zpět k Zemi, brání jí pochopit pravdu duchovních světů, ve kterých se nachází, a snižují tak dále její vibrační parametry (negativní duše si často vybere toto přivolání, neboť to považuje za výbornou možnost, jak realizovat své cíle, tím však škodí sama sobě). Lidé přivolávající duši zemřelého sami na sebe poutají a vážou negativní energie všeho druhu, oslabují svá vlastní těla, jsou ovládáni (v konečné fázi se pro ně toto ovládání stává nezvladatelným) a klesají duchovně dolů, neboť toto jednání není v souladu s kosmickými zákony!

Stvořitelíček nám posílá vzkaz, přátelé:

 

"NECH KAŽDOU DUŠI JÍT SVOU VLASTNÍ CESTOU."

"NEJSI ODPOVĚDNÝ ZA ŽÁDNOU LIDSKOU DUŠI. KAŽDÁ DUŠE SI NEUSTÁLE VOLÍ SVŮJ VLASTNÍ OSUD."

"PRO ŽÁDNOU DUŠI NEJSI POŽEHNÁNÍM, POKUD TĚ POTŘEBUJE K TOMU, ABY PŘEŽILA."

64. Jak probíhá odpykání viny a vyšší duchovní vývoj v astrálních oblastech?

 

Zrání duše v astrálních nebo očistných oblastech je mnohem těžší a zdlouhavější než na Zemi. Přestože pojem času existuje pouze v materii, dá se říci, že to trvá déle, než se duševní tělo vyčistí a prozáří.

Zásadně je duševní vývoj, zde i tam, založen na tom, jak dalece je vyvinuta nezištná láska. Cesta zpět k Bohu vede ­zde i tam - přes sebepoznání a uskutečnění, to znamená zba­vení se špatného a chyb. Tyto procesy jsou v duchovních oblastech mnohem zdlouhavější a též částečně značně bolest­nější, než je tomu v lidské podobě na Zemi.

 

Jaký dar nám byl tedy Stvořitelem dán v pododě pozemského života v hmotném těle, během kterého máme možnost napravit své chybné volby svých životů, odčinit svá provinění skrze Dobro, Lásku a pozitivní život, který v tomto těle na Zemi prožijeme (pokud jej takový skutečně prožijeme). Jaký dar nám Stvořitel daroval v podobě možnosti ujít tak obrovský kus cesty k Dokonalosti za tak krátký pozemský život a přiblížit se k Domovu.

KOLIK Z LIDÍ VŠAK TENTO POZEMSKÝ ŽIVOT VYUŽIJE K TOMUTO JEDINÉMU A SKUTEČNÉMU CÍLI, už zde nemusíme asi zmiňovat...

 

VŠEOBECNÉ OTÁZKY

 

65. Co je to částečková struktura duše?

 

Duše je vybudována na základě částečkové struktury. Jed­notlivé částečky jsou světelné buňky a obsahují prvky Boha.

Částečky jsou seřazeny jakoby v podobě rybích šupin. Životem v nesouladu s Božími zákony se zmenší intenzita záření v této částečkové struktuře, pak se dá hovořit o zastínění duše.

 

66. Znamená to ochranu, když je poznání při inkarnaci zakryto?

 

Samozřejmě, neboť kdybychom mohli provinění během posledních životů vidět, neměli bychom odvahu a důvěru znovu začít.

 

67. Kdyby někdo vynaložil námahu a ze dne na den odložil své chyby, bylo by možné dosáhnout vnitřního zraku?

 

Ano. Člověk, který se snaží a je připraven odložit své chyby, se duchovně vyvíjí a bude mu umožněno nastoupit světelnou cestu. Neustálým spojením s naším Pánem Ježíšem Kristem je Jím přímo veden a inspirován.

Avšak odložení chyb jde krok za krokem. Odložit všechny chyby ze dne na den je nemožné, k tomuto poznání dospěje každý, kdo se na tuto cestu vydává.

Rychlost svého duchovního růstu, napravování resp. odkládání svých negativ, zbavování se následků i příčin svých chybných voleb, si určuje KAŽDÝ ČLOVĚK SÁM.

 

68. Mohu během jednoho života absolvovat všechny stupně duchovní cesty?

 

Ve Vesmíru platí zákony Stvoření a ty mimo jiné vyjadřují neměnnou posloupnost cesty k Dokonalosti, k cíli Nejvyššímu. Rychlost, jakou si člověk zvolí ke zvládnutí cesty k Dokonalosti, je pouze jeho volbou, je pouze na něm samotném. V tomto poZemském životě (mimo jiné jednom z nejkratších životů, které člověk prožije) není možné zvládnout tak komplexní a intenzivní cestu k Dokonalosti a pochopit naprosto vše, co souvisí s duchovními pravdami Nejvyššími (myšleno v případě, že se člověk na Zem inkarnuje na úrovni výchozího bodu duchovního porozumění (nultá duchovní otáčka), nebo na úrovni první duchovní otáčky). Člověk, který skutečně touží po vlastním duchovním růstu a zdokonalování, dělá přirozeně co nejvíce věcí ve svém životě tak, aby zbytečně "nestál na místě", aby nepromarnil cenné okamžiky, které v tomto životě má, ke svému probuzení. Tento člověk tak urazí větší kus cesty ke Stvořiteli, ovšem ani toto nelze uspěchat. Nelze uspěchat například pochopení určitých zákonitostí, které jsou závislé na prožitku, na konkrétní zkušenosti, kterou člověk získá (tento člověk nemusí mít hned ty nejvhodnější podmínky k získání tohoto prožitku, musí si je nejprve sám utvořit, a tak nelze hovořit o tom, že každý člověk postupuje stejnou rychlostí, třebaže - podle laika - dělá přesně to, co ten druhý).

Každý člověk jde svou vlastní cestou a rychlostí. Kdy jeden zvládne jednu duchovní otáčku za pět let, druhý, stejně snaživý ji může absolvovat třeba za deset let. A není to špatně. Je to přesně tak, jak to má být. Rychle neznamená vždy lépe. Každý potřebuje ke svému duchovnímu růstu přesně to, co si tvoří, a to nemusí být tím, co si chce utvořit ten druhý. Rychlost duchovního růstu tak odpovídá také stavu vědomí každého člověka. Každý člověk prošel různými životy, a tak je jeho výchozí pozice v tomto směru duchovního růstu odlišná (různí lidé mají za sebou také odlišný počet životů než druzí, a může to být třeba vaše dítě nebo vnuk, který se nachází na vyšší duchovní úrovni než vy sami, a to již při svém narození, pochopitelně).

Naopak člověk, který je příliš zaslepen materiálním světem, do kterého se inkarnoval, který je ovládán hmotou a nezaslechne svou Duši, ten udělá za svého pozemského života pramalý krůček k Pravdě. Promarní svůj pozemský život, který tak moc chtěl využít. (Zopakujme, že pouze během jednotlivých inkarnací - tedy mimo duchovní sféru - je možný takto rychlý duchovní růst, v astrálních, duchovních oblastech to není možné, tam vše probíhá zase trošku odlišně (nejen vzhledem ke skutečnosti, že pojem času existuje pouze v hmotné realitě). Proto je v nejvyšším zájmu každé bytosti (ať už si je toho vědoma či není) dosáhnout za pozemského života co největší kus cesty k Dokonalosti. Jak můžete vidět na současném stavu světa, téměř každá bytost zapomněla na tuto Pravdu a marní další život, který prožívá. (Dostane další šance v dalších životech, to víte, že ano, o to tady přece kráčí, ale vždy už to bude v těžších životních podmínkách, které ji budou mnohem více brzdit a neumožňovat přístup k Pravdě).

Klíčovou roli v duchovním růstu člověka hraje to, jak často tento člověk stojí, nebo dokonce se vrací na své cestě k duchovnímu vědění a vědomí. Je mnoho lidí, kteří několik měsíců nebo i let dokáží opravdu intenzivně na sobě pracovat, zdokonalují se, vedou láskyplný život, snaží se žít v souladu s kosmickými zákony, pomáhají druhým... V určité fázi, životní etapě se však zastaví, mohou scházet z cesty k Pravdě, nechávají se ovládat ovládacími programy všeho druhu a rozhodnou se opět pro negativní způsob života. Ztratí sílu pokračovat v nelehké cestě, kterou si však tolik před svou inkarnací přáli ujít. Začnou například holdovat znovu alkoholu, žít pro zisk a slávu, upřednostňovat hmotu nad duchovní realitu, nezištnou Lásku vymění za závist, nenávist, zoufalství, strach, smutek... Takovýto člověk se tak vrací, klesá zpět ke svému původnímu výchozímu bodu, případně ještě níže, a velice se tak zdržuje na své cestě, kterou má ujít. Často se stává, že tito lidé se již na konci svého života nestihnou vrátit ani do své výchozí pozice duchovního uvědomění (ve které se zde inkarnovali), nedosáhnou mnoha cílů, které tady na Zem přišli naplnit a zmaří si tak svůj další drahocenný život.
Zájemcům o bližší informace o duchovním růstu člověka doporučujeme záložku "DUCHOVNÍ CESTA" na tomto webu.

V tomto lidském životě na této planetě může člověk dosáhnout nejvýše úrovně 7. duchovní otáčky. Pokud bytost lidská dojde na své duchovní cestě až na konec této 7. duchovní otáčky, dosáhne osvícení a může, pokud se tak sama rozhodne, převibrovat i se svým fyzickým tělem, za plného vědomí, aktuálního uvědomění a pochopení do vyšší dimenze bytí, konkrétně v tomto případě do 5. dimenze bytí na novou Zemi. Ve vyjímečných případech i do dimeze vyšší.

Aby se člověk z výchozího bodu (možno nazvat nultá duchovní otáčka) dostal do první duchovní otáčky na své duchovní cestě, musí k tomu prožít kolem jednoho tisíce životů, aby pochopil, prozřel a postoupil k vyššímu uvědomění. Z první duchovní otáčky do druhé duchovní otáčky je k tomu potřeba prožít v průměru okolo jednoho sta životů. Z dalších duchovních otáček je duchovní růst již mnohem rychlejší, protože duchovní uvědomění tohoto člověka je již dosti pokročilé, je relativně stále menší frekvence výskytu chybných voleb (a selhání), a tak se dá během tohoto života učinit obrovský kus cesty a "stihnout" (nemluvme však o žádném závodu) postoupit až na samotný vrchol možné pozemské úrovně (7. duchovní otáčky, bodu osvícení).

Lidé, kteří se na Zem inkarnovali na úrovni duchovního porozumění nulté nebo první duchovní otáčky, nemohou za dobu svého pozemského života dosáhnout vyšších stupňů duchovní cesty, jejich vývoj je opět postupný, přesně odpovídá tomu, co si tito lidé sami volili v předchozích životech a dále v tomto životě, jak se sami snaží chápat kosmické zákonitosti. (Lidi na úrovni nulté až první duchovní otáčky celkem snadno poznáte. Jednoduše vám řeknou, že  "nevěří na nic", jen na to, co vidí a slyší. Jsou nepřátelští k jakémukoli zdroji duchovna, většinou nevěří v nic jiného než hmotu, nebo věří, ale tápou v zákonitostech života a chtějí raději zůstat na úrovni "nevím, co je možné, kdo ví..." Hmotná realita, tedy to, co vidí, slyší a co MAJÍ je pro ně jediná skutečnost a jistota.Tito lidé se příliš nezajímají o energii bytí, o blaho ostatních mimo jejich vlastní rodiny, jejich život postrádá pokoru, úctu, toleranci, porozumění, jednotu s veškerenstvem, touhu nezištně pomáhat bližním. Pokud se dostanou k jakýmkoli duchovním informacím (existence Boha jako Stvořitele Všeho a Všech, platnost kosmických zákonů, existence vesmírného života a vesmírných lidí, minulých životů, zákona příčiny a účinku, vlastní odpovědnosti za nemoci a neštěstí atd.), rozčilují se, vysmívají se jim, odmítají je zcela. Tito lidé musejí prožít ještě mnoho událostí a učinit mnoho voleb, aby pochopili další a další zákonitosti Boží. Je možné, že obrovský kus cesty učiní právě v tomto pozemském životě. Je však také časté, že tito lidé v hmotném světě ustrnou, nechají se ovládat natolik, že svůj pozemský život promarní, nejneže se neposunou dále, ale poklesnou níže. Ale i to "je možnost", neboť každá ZKUŠENOST v těle, v inkarnaci, má pro duši zcela mimořádný, specifický a neopakovatelný význam. Cílem každé duše je duchovní vzestup a návrat k Dokonalosti Boží, proto však také platí, že každý promarněný život je pro KAŽDOU DUŠI bolestným, NEBLAHÝM a NECHTĚNÝM PROŽITKEM, který ji zraňuje a oddaluje její návrat DOMŮ.

Mnoho pozemšťanů inkarnovaných na Zem na úrovni 2,5. duchovní otáčky může dosáhnout za tohoto života bodu osvícení, pokud by opravdu intenzivně na sobě pracovali a - jak jsme uvedli výše - žili v souladu s kosmickými zákony, jak je jen vzhledem k omezenosti hmotného světa možné. Je to práce těžká, ale pokud se zamyslíme nad svou PRAVOU PODSTATOU (kterou je LÁSKA), pak je na místě klíčové uvědomění, že k dosažení bodu osvícení "STAČÍ" BÝT TÍM, ČÍM OPRAVDU JSTE.

Nezištná Láska a pomoc všem živým bytostem, úcta k životu, radost, porozumění, tolerance, pokora - to jsou jedny z mnoha prvků Dokonalosti, jejíž vyjádřením jste vy SAMI, přátelé, ve své nejčistší podobě.

Bližší informace o možné nezištné pomoci ostatním bytostem zde na Zemi doporučujeme pročíst záložku "VAŠE POMOC VŠEM" na tomto webu.

Shrňme tedy tuto klíčovou otázku:

Pokud se člověk inkarnuje na Zem na úrovni duchovní otáčky nulté nebo první, má tento člověk za sebou mnohem méně prožitých životů (tím pádem méně duchovního uvědomění, porozumění a vyspělosti), než člověk, který se zde narodil již s uvědoměním na úrovni druhé duchovní otáčky a vyšší. Je tedy možné, že člověk z vyšší duchovní pozice (od 2,5. duchovní otáčky) se může svou pílí a prací na sobě dopracovat až k bodu osvícení, který mimo jiné znamená vědomou a intenzivní komunikaci se Stvořitelem Prvotním Všeho a Všech, s Vesmírnými přáteli a například také využívání darů Ducha (blíže viz. Duchovní cesta).

Rovněž je však možný také opačný směr růstu, resp. poklesu. Člověk inkarnovaný na Zem na úrovni vyšších duchovních otáček může sejít na scestí svého duchovního putování a velmi rychle klesnout dolů na své duchovní cestě. Je zřejmé, že duchovní pokles směrem dolů je mnohem rychlejší než vzestup nahoru. Pokud si včas člověk neuvědomí svůj pokles a nezačne se vracet ke své Podstatě, může svůj pozemský život ukončit například i ve výchozím bodě (nultá duchovní otáčka) vývoje. Zní to neuvěřitelně, kdo by toto mohl chtít a dopustit, viďte, ale věřte, že také toto se stává, což dokazuje mimo jiné velikou obtížnost zvládat podmínečný život pozemský, který jsme však všichni tolik chtěli prožít a dokázat právě v něm duchovně uspět, růst. Všichni jsme chtěli splnit svou misi právě v těchto složitých podmínkách hmotného bytí na planetě Zemi v minus třetí dimenzi. A věřili jsme, že to dokážeme "levou zadní"...

69. Víte, je mi 80 let, je mi jasné, že můj život se sklání ke konci. Chtěl bych vědět: Jak to jde dál? O vnitřní cestě jsem se dozvěděl teprve teď.

 

Dnes jste slyšel tolik o životě v jiných světech. Leccos jste již věděl předtím. Když si během posledních let svého života vše uvědomíte a zaměříte se na našeho Pána Ježíše Krista, po odložení vašeho těla nebudete trvat na tom zůstat v materii, nýbrž v duchovních oblastech pokračovat ke Světlu, pak se nemáte čeho bát.

Přijetím Pána Ježíše Krista (Stvořitele Prvotního Všeho a Všech), procítěním jeho přítomnosti ve svém srdci, ve své duši, se šťastně vrátíte Domů. Důvěřujte v Nejvyššího a dosáhnete všech svých cílů.

70. Vše, co intelektem zpracuji, mi může velice pomoci tím, že lépe pochopím a mohu se správně chovat. Ten dnešní den mi přinesl mnoho poznání. Jak dalece mi pomůže toto poznáni na mé cestě?

 

Naše celé poznání je jako poznání na mapě. Velice nám pomůže, abychom se rychleji v nové zemi zorientovali. Co se týče dalšího, je intelektuální poznání pro cestu do nitra ne­podstatné. Tím se povyšuje pouze pocit našeho já a naše sebe­vědomí. Celé poznání má konec konců pouze tehdy cenu, když jej v sobě uskutečníme.

Intelekt je záležitostí rozumovou, mozkovou, tedy omezeným a nejméně spolehlivým nástrojem Pravdy. Rozumem duchovní Pravdu nikdy nepoznáte. (Není tedy v nevýhodě ten, kdo "nemá rozum", jen ten, kdo nemá (nechce používat) CIT). Nespoléhejte proto nikdy na svůj intelekt, pouze na své POCITY, tedy na jazyk své DUŠE. Ta Vám řekne vše, ta, na rozdíl od intelektu, zná "jen" veškerou a čistou Pravdu.

Ostatně veškeré VĚDĚNÍ je pro každého člověka naprosto samozřejmé. V duchovních světech (odkud jsme všichni přišli) vždy víte naprosto VŠE. Víte to i nyní, jen se potřebujete ROZPOMENOUT (za tímto účelem jste tady přišli). Máte absolutní vědění (vzpomeňte na Malou duši a Slunce (čteníčko) nebo opět prolistujte blahodárné Hovory s Bohem).

Vy jste na Zem přišli, aby jste to, co VÍTE, také proŽILI. Jedině v hmotném světě (falešném světě iluzí) můžete PROŽÍT jisté, konkrétní aspekty Vašeho bytí, které jste se sami rozhodli proŽÍT, které pro Vás samotné mají konkrétní a naprosto důležitý a mimořádný význam a které se dají PROŽÍT POUZE SKRZE HMOTNÉ TĚLO, v materiálním světě (klíčové je také, že toto probíhá zde na Zemi, v minus třetí dimenzi, kde současně existuje pozitivní a NEGATIVNÍ stav).

Tedy to, co víte, jste přišli PROŽÍT. A jakmile to PROŽIJETE, pak vše POCHOPÍTE, tedy své vědění transformujete na pochopení toho, jaké to vlastně JE a co už jste stejně VĚDĚLI. Svým vlastním PROŽÍVÁNÍM svého života.

 

Vy víte, že něco JE. Přišli jste sem prožít, JAKÉ TO JE, ten konkrétní aspekt bytí, jsoucna.

NEJSTE TADY PROTO, ABYSTE SE UČILI. JSTE TADY PROTO, ABYSTE TO VŠE, CO VÍTE, P R O Ž I L I a P O Z N A L I.

 

Důvěřujte v SEBE SAMÉ, tedy ve Světlo, pak dojdete šťastně a bez útrap cíle své cesty.

 

71. Když se mi nedaří dobře, pak jsou to duše, které mě ovlivňují?

 

Posloupnost je jiná. Žádná DUŠE mě nemůže NIKDY ovlivnit, pokud to sám nedovolím, pokud to jakkoli neumožním. Já jsem pak vždy tím, kdo si svobodně vytvořil realitu, že se "mi nedaří dobře".

Nejdříve se sám dostanu do nižší vibrace tím, že ze své vlastní vůle neodpo­ruji nízkým pudům, pocitům a myšlenkám. Nechám je v sobě narůst, tím se dostanu do této nízké vibrace, která rezonuje s podobnými, všudypřítomnými nízkými (hrubými) vibracemi. Zůstanu-li v ní, aniž bych došel k poznání "stop, příteli, kde se to zase pohybuješ", pak se přiblíží ty duše, které v této vibraci jsou a ještě více mě tak ovlivní. Neboť STEJNÉ PŘITAHUJE STEJNÉ, to je Boží zákon. Tím také přitahuji duše, které jsou na tuto vibrační sféru zde na Zemi připoutány (a v podstatě nepomáhám ani jim v uvědomění, že pozitivita je jediná možná volba pro záchranu z negativity). Tyto mě mohou ještě více strhnout na duchovní cestě dolů, když se jim poddám.

Nevědomý člověk tak svádí své neúspěchy a své nezdary ne všechny a všechno kolem sebe, odmítá připustit svou vlastní odpovědnost za ně a tak si sám (svými negativními, hrubovibračními myšlenkami obviňování, nenávisti, zloby...) dále vyživuje půdu pro své další "neúspěchy" a přivolává si je k sobě.

PoZemští lidé mají na sobě (na svých tělech) nalepenýh v průměru 3-5 negativních, zlých, agresivních duchů (blíže v záložce Astrální parazité). Síla jejich negativity (resp. co si tito duchové mohou "dovolit" konat se svou "obětí") odpovídá intenzitě negativity člověka, který je hostí. Nic než zákon STEJNÉ PŘITAHUJE STEJNÉ...

72. Není zde také několik dobrých duchů?

 

Jistě, náš strážný duch je zde a miliony čistých duchovních bytostí, které se snaží člověka vést.

Každý člověk přijímá při svém narození (inkarnaci na Zem) dar Stvořitele - tři ochranné, strážné duchovní anděly. Jeden působí na úrovni našeho fyzického těla, druhý na úrovni naší duše a třetí na úrovni Ducha. Protože jsme si však vybrali inkarnaci do zóny vymístění, kde působí rovněž negativní stav, který nechce zůstat "pozadu", byli jsme "obdarováni" také z této strany. Na každého tohoto pozitivního, strážného duchovního anděla z Nebe "nasadil" negativní stav po třech negativních, zlých pekelných andělích z temné strany, na každou tuto jednu úroveň hned tři. Je zřejmé, jaký úkol tito pekelní andělé mají: škodit člověku jak nejvíce to jde, svádět jej na scestí, bránit mu v rozpomenutí se na to, kým opravdu je, bránit člověku poznat Pravdu o svém vlastním bytí...

Pokud ovšem člověk kráčí na své životní duchovní cestě vzhůru, dostává z Nebe od Stvořitele další a další ochranné duchovní anděly, kteří mu tak láskyplně pomáhají, vždy v závislosti na duchovní úrovni toho, koho ochraňují. Stvořitel si nepřeje nic jiného, než co si přejeme my sami, a přesně podle tohoto se odvíjí veškerý svobodný život každé živé bytosti. Podle toho nám také pomáhá. Podle naší duchovní úrovně nám může "posílat" tolik pomocných rádců a ochránců v podobě svých andělů, kolik budeme skutečně potřebovat. Mnoho lidí žijících negativním způsobem života, porušujících kosmické zákony Lásky, se však samo připravuje o tuto pomoc, neboť těmto dalším ochranným andělům vůbec neumožňuje (díky negativním, hrubým vibracím svých těl) vstoupit k jejich tělům a ochraňovat je. Tito negativní lidé po tomto ani netouží, neboť jsou uvězněni v pasti negativního stavu ovládání a nepociťují, že jsou v područí pekelníků, ze kterého by se měli co nejdříve vymanit. Negativně žijící lidé s nízkými vibračními parametry tíhnou pouze k těm vibracím, které odpovídají těm jejich. Sami jim poskytují živnou půdu, kde se mohou usadit. A tak si na sebe váží astrální parazity, negativní duchy, bloudící duše a další negativní entity z temné strany a sami tak padají hlouběji do jámy pekelné. Nic než svobodná volba každého člověka.

Láska Stvořitele je nekonečná...  Proto si v každičkém okamžiku svého života můžeme být jisti, že jsme chráněni, a to do míry svého vlastního uvědomění a své duchovní úrovně. Nic než svobodná volba každého z nás. Nic se nikdy neděje proti naši vůli... Ale to už víte,, přátelé...

Láska Stvořitele je nekonečná, a tak dostáváme neustálou pomoc také "v hmotné podobě", tedy té, které si všimne snad každý, i ten, pro kterého je stále jedinou existující realitou hmota, materie, kterou on sám má na sobě v podobě fyzického těla. Na Zem se za účelem této pomoci poZemšťanům neustále inkarnují duchovně vyspělé bytosti lidské, které nám jsou k dispozici na naší cestě vzhůru a které se tady inkarnovaly s tímto posláním. Probouzet spící duše nevědomých lidí, vést a podporovat duše se probouzející a pomáhat všem bližním nalézt cestu Domů. Každý člověk tak má na tomto světě vždy možnost zaregistrovat a přijímat cenné rady a pomoc pro svůj vývoj a ochranu od těchto "světelných pozemšťanů".

Pokud je stále hledáte, vaši ochranní duchovní Andělé a také Stvořitel Nejvyšší Vás k nim dovedou, budete-li si to přát. Důvěra ve Stvořitele a Jeho Lásku Vám vždy umožní nalézt cestu, po které toužíte jít.

 

Zeptejte se například sám sebe: jak jste se dostal na tuto přednášku? Jak jste se dostal ke čtení tohoto webu, této knihy? Jak se lidé dostanou k určité životní události? Náhody neexistují, ale to už přece víte.

A tak mnoho andělských, Nebeských bytostí a samotný Stvořitel Prvotní Všeho a Všech nás všechny vedou neustále tam, kde Sa­mozřejmě my máme vždy možnost - svobodnou volbu - podnět přijmout nebo ne.

Proto buďte vnímáví, přátelé, každý okamžik svého života se pokuste prožívat VĚDOMĚ. Každý okamžik Vašeho života je totiž právě takový, jaký má být, pro to, abyste se vrátili Domů za okolností přesně podle Vašeho přání...

73. Ovlivňuje strava duševní vývoj?

 

Zcela jistě. Duch hovoří zcela jednoznačně a jasně, že se máme živit plody, které nám Země svobodně a naprosto přirozeně dává. Jedině tak zůstáváme spojeni se svou podstatou a máme tak příležitost ji také slyšet, žít s ní v souladu a dojít šťastně zpět Domů. Strava, která je "nasáklá" hrubými vibracemi, nejenže škodí vašemu fyzickému tělu (to by bylo to nejmenší, říká si většina lidí), ale především oslabuje vaše energetické struktury (vaši PODSTATU) a doslova brání vašim tělům být zdraví, vnímaví k životu a spojovat se s Kosmem. Nízké vibrace vás oslabují, způsobují vám nemoci (nejsou to bakterie ani viry ani cokoli jiného z fyzického světa, na co svádíte - společně s 98% lidí včetně všech "odborníků" - všechny své nemoci) a brzkou smrt, takže máte pramálo času se za tohoto života rozpomenout, KÝM skutečně jste, co tady děláte a KAM se vracíte. Ale kdo by se staral, když teď "mají kotletu v akci" a pozvání na gril párty se přece neodmítá... "příště už by nás nemuseli pozvat.."...)

Hrubovibrační strava ale především snižuje vibrace vašich těl, těla oslabuje a doslova "oblbuje" a vy tak neustále udržujete živnou půdu pro působení všech ovládacích programů negativního stavu. Hrubé vibrace, kterými si sami sobě bráníte ve svém vlastním duchovním růstu, vás neustále vedou jedním směrem: do pekelných světů, odkud se budete těžko, přetěžko vracet zpět.

Duch svatý nám doporučuje postupovat krok za krokem. Když někdo např. jí maso (naprostý úpadek lidské civilizace je pojídání mrtvých těl zabitých zvířat, přesně podle plánu Pseudotvůrců, kteří stojí za tímto nejedním krokem pádu lidí do pekelných světů), pak se může snažit postupně konzum zmenšovat, aby dosáhl původního stavu, tedy maso (mrtvá, toxická, fyzická těla svých bližních, zvířat) přestat jíst zcela. Zvíře je můj bližní a jestliže jej zabíjím a konzumuji jako svoji potravu, pak jsem zcela mimo svou vlastní podstatu a stojím mimo kosmické zákony. Porušuji kosmické zákony, navíc zcela "ZBYTEČNĚ" (řečeno naší pozemskou logikou), protože nic z toho, co pojídáním masa do svého těla dostávám, není nejen zdravé, ale vše mi z tohoto zdroje přímo škodí. (Jenže kdo by to řešil, když to "tak chutná a voní...", viďte, přátelé. Toto je další důkaz, jak jsou někteří jednoduše ovládáni skrze své požitky, v tomto případě chutě).

"JÁ JSEM TO ZVÍŘE NEZABIL, JEN JSEM SI HO KOUPIL v obchodě...", říkáte?

(Ne)buďte klidní, jste naprosto STEJNĚ ZODPOVĚDNI ZA TENTO NEGATIVNÍ ČIN, NESETE STEJNÝ DÍL ZATÍŽENÍ, neboť hrubě porušujete kosmické zákony. Svým každodenním postojem (byť třeba i v podobě nezájmu) jste spoluzodpovědni za to, že dochází k zabíjení zvířat za účelem nesmyslného ukájení chutí, nesmyslných požitků lidí. Lidí, kteří mají přístup k naprostému dostatku plnohodnotné potravy, bez toho, aniž by zabíjeli a konzumovali těla mrtvých zvířat. Vy jste ti, kteří svým nákupem a svou konzumací udržujete onu poptávku, jste ti, kteří toto zboží vyžadují, neboť jej kupují. Díky vám je udržována poptávka, díky vám je stejná spotřeba, tedy stále stejná nutnost zabíjet a porušovat Kosmické zákony zůstává. Vaše obhajoba typu: "Co se tím změní, když já přestanu..." pouze dokazuje Vaši nevědomost a neochotu pracovat primárně na sobě samém (když už ne ve prospěch druhých) a nepochopení zákonů, ze kterých jste sami vzešli. Stvořitel DAL LIDEM NA ZEMI NAPROSTÝ DOSTATEK POTRAVY KE SVÉMU PLNOHODNOTNÉMU ŽITÍ V NAPROSTÉM ZDRAVÍ A KE SVÉMU DUCHOVNÍMU VÝVOJI NA TÉTO PLANETĚ ZEMI, a to BEZ NUTNOSTI ZABÍJET ZVÍŘATA A KONZUMOVAT JEJICH TĚLA.

Všichni jste zodpovědni za zlo, které je na Zemi lidmi pácháno, pokud svým chováním podporujete tento negativní stav, byť jen tím, že dle vašich slov obhajoby "děláte, co musíte", nebo dokonce "dělají to všichni, tak co...". Svým POSTOJEM, svým ZPŮSOBEM ŽIVOTA, svými MYŠLENKAMI, SLOVY A ČINY (v konečné fázi samotným pojídáním duchovních bytostí - zvířat) PODPORUJETE tyto NEGATIVNÍ ČINY (zabíjení), NIC NEDĚLÁTE PRO TO, ABY také ostatní LIDÉ POCHOPILI NESMYSLNOST A ZÁVAŽNOST SVÉHO JEDNÁNÍ (o dopadu na vlastní zdraví podmíněné pouze duchovním uvědoměním již řeč byla). Tím, že sami maso konzumujete, vysíláte Vesmíru jasný signál a souhlas s tímto činem - zabíjením vysokých duchovních bytostí, blížních svých - ZVÍŘAT. Váš život je v rozporu s Kosmickými zákony samotného ŽIVOTA, a proto se nemůžete vyhnout KONKRÉTNÍM NÁSLEDKŮM ZA TYTO SVÉ CHYBNÉ VOLBY.

Jsou to však VAŠE VOLBY. SVOBODNÉ A DOBROVOLNÉ...

Nadšencům "zdravé" stravy může být určen další vzkaz:

Do Nebe se neprojíme...

 

Někteří lidé si dokonce myslí, že jim k jejich vysvobození z pasti negativního stavu bude stačit pouze zdravě jíst, jíst v souladu s Kosmickými zákony. A tak jsou tito lidé schopni po celý svůj pozemský život nepít alkohol, nekouřit, nejíst maso a vůbec dbát na takovou životospávu, která jim, podle jejich názoru, zajistí bezproblémový duchovní vzestup a návrat Domů.

Pokud však tito lidé nedělají nic jiného pro svůj duchovní růst (například žijí tak, že škodí druhým, pomlouvají, okrádají, závidí, hromadí majetek, vykonávají negativní práci, jejich život je poháněn touhou po slávě, moci...), zpět Domů mají stále stejně daleko. Samotným stravováním (byť vhodným a v souladu s kosmickými zákony) si nikdo svůj duchovní růst neumožní. Růst duchovního vědomí je naprosto komplexní proces, který souvisí s další prací na sobě a tím pádem dalším jemnovibračním působením a komplexním ovlivňováním těl člověka a jeho růstem. Pomoc bližním, kontrola a vlastní, vědomé ovládání svých myšlenek, redukce (nejlépe eliminace) negativního jednání (včetně pracovních činností, které jsou negativní, tedy škodí vám či druhým, nebo které nepřinášejí užitek všem) a všechny další činnosti podporující zvyšování vibrací vašich těl (tedy činnosti s pozitivním energetickým nábojem) patří k nezbytným součástem vašeho duchovního vzestupu a návratu Domů, do Nebeských světů.

Vedení láskyplného života je nejpodstatnějším projevem lidské bytosti, která se vrací Domů.

 

Člověk, který se snaží dbát na svou stravu, který se snaží skrze stravu ovlivnit své fyzické zdraví, se vlastně snaží o pouhý dočasný chod svého hmotného těla, tedy svého "oblečení". Pokud člověk neví, že fyzické ZDRAVÍ je záležitost vnitřní, záležitost duchovní a duševní rovnováhy, pokud člověk neví, že jedině dodržováním kosmických zákonů (skrze duchovní zdraví) může získat trvalé a pevné zdraví fyzické, pak se sám přesvědčí, že mu ani sebezdravější strava nikdy trvalé zdraví nemůže poskytnout. Dříve nebo později se projeví nemoc na těle, protože pouhá péče o fyzické tělo nemůže zabrzdit následky jeho případného porušování kosmických zákonů, tedy zatížení jeho Duše. Pokud člověk nekoná v souladu s kosmickými zákony, pokud je porušuje, pak tato duševní záležitost přechází na fyzickou úroveň. Zdravá strava či cvičení pak nezastaví následky našich zatížení. A tak onemocní nějaké nejslabší místo fyzického těla, místo, kde z konkrétního (duchovního) důvodu chybí energie. A tomu nezabrání ani cvičení, zdravá strava či jakékoli jiné VNĚJŠÍ čáry máry, pokud toto nejde ruku v ruce s duchovním uvědoměním a duchovním růstem spojeným s vedením pozitivního života.

Jaké je tedy štěstí, že k nemoci či oslabení dochází, jaké štěstí, že tak máme všichni skrze toto vnější varování možnost ještě vůbec v tomto životě zjistit, že konáme špatně. Protože většina lidí neposlouchá svou duši (nebo snad mozek, myslíte?), která mu říká, že porušuje kosmické zákony, pak nám Stvořitel pomáhá jinak. Naše negativní myšlení, chování či jednání přechází po určité době (kdy máme nejlepší možnost začít napravovat své chybné volby) do fyzické úrovně, protože toho už si snad většina lidí všimne. Bolest, nehoda či jiné zdravotní omezení většinu lidí už přece jen zastaví. (Další věcí pak je, kolik lidí najde ve své fyzické indispozici pravou příčinu a začne pracovat na odstranění a nápravě chybného jednání a tím pádem na trvalém odstranění svých fyzických následků).  Pokud není zdravé JÁDRO (duše, duch), pak zdraví fyzického, které je zcela závislé na zdraví Jádra, není možné dosáhnout. Ano, krátkodobě se samozřejmě může jevit, že někomu zdravá strava přináší prospěch v podobě vitality, méně častých konkrétních nemocí atd. Ovšem pokud tento člověk nedělá vůbec nic dalšího pro svůj duchovní růst (který jej při životě v podstatě drží), pak se pro něj stává samotná (byť zdravá) strava pouhým zvykem, dočasným udržovacím prostředkem pro relativní zdraví, které však vždy jednou začne zdravím nebýt (v souvislosti s jeho životními volbami a negativním způsobem života).

 

Kde není Vědomí, tam není výsledek

 

Někteří lidé, kteří dbají na svou stravu a konají tak s vědomím respektu Kosmických zákonů a se snahou o vlastní duchovní růst, ví, že musí mnohé změnit a učinit, aby dosáhli svého cíle. Ten, kdo už je ochoten a vůbec schopen změnit své stravovací návyky z doby, kdy byl v hlubokém zapomnění své podstaty, již často pokračuje v dalších pozitivních činnostech také v ostatních oblastech a projevech svého bytí, neboť ví, že samotné zdravé stravování a životospráva nemohla vzniknout samoúčelně, že je pouhým počátkem (nebo průvodcem) něčeho dalšího, VĚTŠÍHO, DŮLEŽITĚJŠÍHO. Toto, po čem tento člověk TOUŽÍ ve své PODSTATĚ. Zdravý životní styl v podobě stravování a péče o fyzické tělo je v podstatě vždy důsledkem prvotního uvědomění si své pravé Podstaty a svého pozemského cíle a zároveň počátkem této Cesty.

Pán Ježíš Kristus jednou řekl, že nezná nikoho, kdo by se projedl do Nebe.

Tím chtěl pravděpodobně poukázat na to, že nepojídání masa a vyvážená strava v souladu s Kosmickými zákony je pouze dílčím krokem na cestě k Duchovnímu uvědomění. Jedním, nikoli jediným krokem, který je však nutno učinit během cesty Domů. V Nebeských světech se maso bližních nepojídá. Jednoduše se toto neslučuje s vibracemi, které na tomto místě panují a které tvoří vše, co existuje v Pravých světech (připomeňme, že mrtvá těla zvířat jsou silným zdrojem hrubých vibrací, které neumožňují žití v pozitivních dimenzích bytí, kde jsou vibrační parametry zcela odlišné). Proto ten, kdo není schopen jisté vibrační záležitosti zvládat na Zemi, nebude to zvládat ani ve vyšších dimenzích bytí (natož v Nebi), a stojí tak proto stále na počátku své cesty, svého duchovního uvědomění a nezbytného růstu.

Stvořitel Nejvyšší nám daroval tělo zdravé a plně funkční (blíže v záložce Pseudotvůrci), tak, abychom si prostřednictvím svého zdravého těla mohli splnit své poslání v hmotném světě (kde to bez hmotného těla jinak nejde). My jsme mu také slíbili, že si svého těla budeme vážit a budeme o něj pečovat, abychom svého cíle mohli dosáhnout. Spousta lidí však své tělo zcela dobrovolně a úmyslně oslabuje, likviduje, zabíjí (alkohol, drogy, strava neodpovídající podpoře fyzického zdraví, negativní myšlenky a činy...). Pokud člověk schází z cestí již skrze péči o své vlastní tělo, pak přichází o jediný nástroj nezbytný k plnění svého pozemského poslání, pak se tento člověk nachází v hlubokém spánku a svůj pozemský život nešťastně marní. V mnoha případech pak také celý pozemský život hledá cestu k vnějšímu zdraví a nechává si "opravovat" své fyzické tělo skrze pozemské lékařské pseudovědy, bez jakéhokoli porozumění duchovní podstaty veškerého zdraví. Skutečnost, že touto vnější cestou nemůže nikdy svého zdraví dosáhnout, většinu lidí kupodivu vůbec nezajímá, dokonce ani ve chvíli, kdy toto prožívají "na vlastní kůži". Místo duchovního růstu tak tito lidé prožijí duchovní propad. Nic než svobodná volba každé bytosti...

 

Připomeňme, že duchovní růst každé bytosti ve Vesmíru, je založen na tom, jak pracujeme se sebou samým a jak pracujeme ve prospěch svých bližních, kteří jsou v podstatě námi samotnými. Pán Ježíš Kristus - Stvořitel Prvotní Všeho a Všech, chcete-li, nám tady zanechal vzkaz, přátelé...

 

"CO DĚLÁŠ PRO SEBE, DĚLÁŠ PRO DRUHÉ.

CO DĚLÁŠ PRO DRUHÉ, DĚLÁŠ PRO SEBE"

 

Harmonický duchovní vývoj v sobě obsahuje všechny ži­votní oblasti, tedy i životosprávu. Neboť vše je vibrace. Toto poznání bylo samozřejmě během staletí značně otřeseno. Proč, to víte vy sami.

Lidstvo by se mělo pokusit dospět k životosprávě, která poslouží jeho duševnímu vývoji. Zda-li to dokáže, resp. zda-li to bude chtít, záleží jen na něm.

74. Tak dlouho, dokud člověk jí maso, není dostatečně čistý, aby nastoupil vnitřní cestu?

 

Kdo chce nastoupit cestu Nitra, nedostane žádné příkazy, co se týče jídla. Vývojem svého duchovního vědomí dojde sám k poznání, co je správné. Z lásky k Otci a jeho tvorstvu odloží z vnitřní potřeby postupně vše, co neodpovídá Božím zákonům.

A jak už víte, přátelé, vše, co existuje, je VIBRACE, ENERGIE. Vnitřní cesta je cestou návratu od hrubovibračního zatížení ke své jemnovibrační, čisté Podstatě. Vaše podstata je samotnou vibrací LÁSKY. Pokuste se zamyslet nad touto skutečností a sami si dokonale zodpovíte tuto otázku...

 

Myšlenky pro radost...

 

„Když teď už víme, co se s námi skutečně po naší smrti stane, můžeme miliónům lidí ulehčit odchod z tohoto světa.“

(Dr. Elisabeth Kiibler-Ross)

 

„Když je umírání zcela jiné, než jsme si stále mysleli, bude také náš život jiný!“

(Johann Christoph Hampe)

 

„Smrtí zamění člověk se všemi svými vlastnostmi fyzický svět za duchovní, kde má svoji duchovní podobu. Bezprostředně po pozemské smrti žije vnitřní člověk nebo duchovní bytost na onom světě dál. Život tedy není smrtí přerušen.“

(Emanuel Swedenborg)

 

„Smrt se podobá spánku. Člověk necítí při přechodu žádnou bolest, nanejvýš v případě nějakých tělesných potíží a zvlášt­ních duchovních podmínek. Stejně tak jako vyčerpaného člo­věka přepadne hluboký spánek, tak přijde na člověka spánek smrti.

K mnohým přijde smrt tak náhle, že si mohou jen ztěží ujas­nit, že opustili materiální svět a vstoupili do světa duchů. Zmateni skrze mnohé nové a krásné věci, které kolem sebe vidí, mají dojem, že navštívili oblast nebo město fyzického světa, kde ještě nikdy předtím nebyli. Teprve poté, když jsou přesně ponaučeni a ujasní si, že jejich duchovní tělo se odli­šuje od jejich dřívějšího materiálního těla, poznají, že skutečně byli přesazeni z materiálního do duchovního světa.“

(Sodhu Sundar Singh)

 

Na závěr...

 

Tisícileté zanedbávání a nerespektování Božích zákonů obyvateli planety Země je ve fázi, kdy se projevuje v plném důsledku. Války, přírodní kata­strofy a chaos pomalu nabírají síly a s největší pravděpodobností se již stanou součástí závěrečného tance negativního stavu na Zemi, resp. jeho završení.

Před dvěma tisíci lety vyřčená věta:

„Mohl bych vám toho ještě hodně říci, ale dnes byste to ještě nepochopili. Až ale přijde Duch Pravdy, povede vás k plné pravdě.“ (Jan, 16,12)

se pomalu "hmotní" a postupně přímo osloví a vědomě ovlivní každého, každého, kdo bude přítomen konečným důsledkům veškeré lidské činnosti na Zemi.

 

Pán Ježíš Kristus nám dnes daruje (prostřednictvím svých proroků a prostřednictvím těch, kteří pracují na svém duchovním růstu) nejenom nahlédnutí do příprav pro novou dobu, dobu Ducha, jehož příchod byl již v minulosti mnohými proroky předpo­vězen, nýbrž chce nás také vést do této epochy. Chce nás vyvést z duchovního zatemnění, z našeho sobeckého „já“, do světa volnosti, světa hlubokých duchovních poznatků, kterých dosáhneme uskutečňováním a naplněním zákonů Božích. Tato svoboda nám přinese nezištnou lásku, pravdu, moudrost a zá­řivou sílu dynamických skutků.

Záleží jen na každém z nás, jak s touto pomocí a s tímto darem naložíme, zda-li pochopíme smysl svého pozemského bytí ještě v tomto těle na Zemi a této pomoci využijeme, nebo se svobodně rozhodneme pro ukončení života v režii a pod dohledem negativního stavu.

To, co se shlukuje ve světlých, zářivých mracích na obzoru, je úroda lidské setby. A touto žní nás Stvořitel Nejvyšší povede a bez úhony uchrání. On je cesta! Kdo Jej jako cestu přijme, pro toho není zániku, ale zrození do nové doby na novou Zemi v 5. dimenzi Nebe.

Proto Stvořitel Nejvyšší své věrné, každého člověka, jež nezištně důvěřuje Božím zákonům, neustále připravuje a vede. Proto s námi všemi NEUSTÁLE KOMUNIKUJE, neustále nás VEDE, nabízí nám POMOCNOU RUKU, je nám neustále nablízku, abychom mohli kdykoli Jeho POMOCI dostát. Kdo z lidí tuto pomoc přijímá, resp. kdo o ní ví a touží se spojovat s Nejvyšším ve jménu Dobra a Lásky, je pak věcí další.

KAŽDÝ, KAŽDÝ ČLOVĚK JE SPOJEN S NEJVYŠŠÍM, v KAŽDÉM OKAMŽIKU SVÉHO BYTÍ.

NEJEDNOTNOST NEEXISTUJE.

NEJSME ODDĚLENI OD BOHA, NIKDY JSME SE OD NĚJ NEODDĚLILI. MUSELI JSME SI VYTVOŘIT FALEŠNOU ILUZI ODDĚLENOSTI OD BOHA, ABYCHOM POZNALI NESMYSLNOST A NEMOŽNOST ODDĚLENOSTI. ABYCHOM ZJISTILI, ŽE ODDĚLENOST NEEXISTUJE.

NIKDO TAK NENÍ ZBAVEN MOCI KOMUNIKOVAT SE SVOU PODSTATOU, S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM.

NIKDO TAK NENÍ PRO KOMUNIKACI S BOHEM VHODNĚJŠÍ NEŽ DRUHÝ.

ŽÁDNÝ OKAMŽIK NENÍ VHODNĚJŠÍ NEŽ KTERÝKOLI JINÝ.

NIKDO TAK NENÍ ZBAVEN ODPOVĚDNOSTI ZA SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.

NIC NEŽ PŘIROZENOST BOŽÍ, NIC NEŽ PROJEV JEHO LÁSKY VE FORMĚ NÁM DAROVANÉ SVOBODNÉ VŮLE, VE FORMĚ NAŠÍ NAPROSTÉ ODPOVĚDNOSTI ZA VLASTNÍ BYTÍ.

Pán Ježíš Kristus nám V KAŽDÉM OKAMŽIKU NAŠEHO ŽIVOTA láskyplně RADÍ, abychom Boží zákony ctili a naplňovali, chceme-li prožívat MÍR také v okamžiku, kdy nastane etapa závěrečné eliminace negativního stavu na Zemi.

Bude-li naše VÍRA V BOŽÍ SLOVO A BOŽÍ ZÁKONY NEOBLOMNÁ, pak dojdeme svého cíle, pak procítíme Lásku Stvořitele, Lásku Všeho a všech naplno, v okamžiku, kdy život na Zemi v této minus třetí dimenzi bytí (temné vesmíry) bude skomírat a bude ukončen. Pak se nebudeme bát ničeho, neboť Pán Ježíš Kristus (Stvořitel Prvotní Všeho a Všech) nás od všeho zlého odvede a uchrání. Pak Jeho Slova procítíme v plné síle, pak pochopíme VŠE. Stačí jediné. VÍRA. VÍRA V DOBRO, V LÁSKU, V PRAVDU. VÍRA V ŽIVOT.

VÍRA VE STVOŘITELE A JEHO PLÁN.

VÍRA.

 

" I KDYŽ PŮJDU ÚDOLÍM SMRTI, NEBUDU SE BÁT NIČEHO,

NEBOŤ TY, PANE, JSI SE MNOU..."

 

 

 „Ještě mnohé bych vám mohl říci...“

 

 

Příteli,

 

již se rozpomínáš na to, že smrt neexistuje. Ostatně zemřel jsi už mnohokrát a nyní jsi opět živ...

Přeji Ti, ať je Tvůj pozemský život naplněn VÍROU a RADOSTÍ z nekonečného bytí, které již navždy budeš prožívat.

 

Tvoje Podstata