.......

Zvládání falešných představ

 

15.

Používání představ

 

Chcete-li se připravit na setkání se Stvořitelem, uděláte dobře, když se vzdáte svých falešných před­stav - včetně představy, že jste od Stvořitele oddě­lení.

 

Proto jste tady. To je účelem tohoto rozhovoru s Bohem. Neboť jste se rozhodli žít se svými představami, nikoli v nich. A právě toto rozhodnutí vás sem přivedlo.

 

Už dlouho je vám jasné, že vaše představy jsou mylné. Měli jste si uvědomit, že jsou falešné. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se jich vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že jsou to pouhé představy, a místo abyste jich použili za účelem, pro který vznikly, snažili jste se napravit jejich vady.

 

To bylo zbytečné. Stačilo si jejich vady uvědomit a rozpomenout se na to, co jste v hloubi duše vždycky věděli. A proto jste se nemohli svých před­stav vzdát, aniž by skončilo něco životně důležitého.

 

To jsem vám už vysvětlil v našich rozhovorech. A teď vám to vysvětlím ještě jednou, aby vám to bylo naprosto jasné.

 

Smyslem vašich představ je poskytnout vám lo­kalizovaný kontext, který vám umožní znovu vytvá­řet své já podle nejkrásnější verze té nejkrásnější představy, jakou jste kdy měli o tom, čím opravdu jste.

 

Vesmír je souvislé pole. To je jeho definice i jeho smysl. Poskytuje živým bytostem možnost realizovat se na hmotné úrovni.

 

Vy jste lokalizovanou verzí tohoto souvislého pole, stejně jako všechno kolem vás. Jinými slovy, jste lokalizovaný Bůh.

 

Mimo tento lokalizovaný kontext si uvědomujete sami sebe jako všechno, co existuje. Všechno, co existuje, si však nemůže uvědomovat samo sebe, protože neexistuje nic jiného.

 

V nepřítomnosti toho, čím nejste, neexistuje ani to, čím jste. Nemůžete si to uvědomit, nemůžete to poznat.

 

To jsem vám řekl už mnohokrát.

 

Řekl jsem vám, že pokud neexistuje nic „po­malého“, neexistuje nic „rychlého“. Pokud není nic „nahoře“, není nic „dole“. Pokud není nic „tady“, není nic „tam“.

 

V nepřítomnosti svých falešných představ nejste ani tady, ani tam.

 

A proto si kolektivně vytváříte své nádherné představy. Svět — a vlastně celý Vesmír — je vaší představou. Ta vám poskytuje kontext, v němž si můžete uvědomit a vytvářet to, čím opravdu jste.

 

Všichni to děláte. Neboť každý z vás je indivi­duálním vyjádřením Božské podstaty. Každý z vás se snaží poznat a vyjádřit sám sebe.

 

Kdo jste? Jste dobří? Jste špatní? Co je „dobré“? Co je „špatné“? Jste velcí? Jste malí? Co je „velké“? Co je „malé"? Co jste vy? Co to znamená být velký nebo malý? Jste opravdu tak úžasní?

 

Tohle je jediná otázka, kterou si Bůh klade.

 

Kdo jsem? Kdo jsem? Kdo jsem?

 

A čím teď chci být?

 

Tohle je jediná důležitá otázka. A vaše duše používá vašeho života k tomu, aby o tom roz­hodla.

 

Ne proto, aby to zjistila. Ale proto, aby rozhodla. Neboť život není proces objevování. Život je proces tvoření.

 

Každý akt je aktem sebeurčení.

 

Bůh je proces sebetvoření a sebeuvědomění. Proto jste tady. A toho, čím nejste, používáte k tomu, abyste si uvědomili, čím opravdu jste.

 

Není nic, čím byste nebyli. Jste vším. Bůh je všechno. Bůh je vším. Abyste si mohli uvědomit tu část Boha, kterou v tomto okamžiku vyjadřujete, mu­síte si představovat, že existují části, kterými nejste. To jsou falešné představy Života.

 

Proto jich užívejte a buďte za ně vděční. Váš život je kouzelný trik, a vy jste kouzelníci.

 

Cesta k dokonalosti spočívá v tom, že vyjadřujete krásu toho, čím opravdu jste, právě v okamžiku, kdy stojíte tváří v tvář falešným představám. V tomto kon­textu je důležité připustit, že se vám vaše Představy zdají být velice reálné.

 

Prvním krokem k tomu, abyste je užívali za účelem, pro který vznikly, je uvědomit si, že JSOU to pouhé představy. Teprve pak můžete rozhodnout, co znamenají.

 

Nakonec si vyberete aspekt Božství (část svého já), jejž chcete prožívat v rámci lokalizovaného pole (jež nazýváte „situací“ či „okolnostmi“), v němž se nacházíte (které jste vytvořili).

 

Tady je celý ten proces ve zkratce:

 

A. Pochopte, že vaše Představy JSOU pouhé Představy.

B. Rozhodněte, co znamenají.

C. Znovu vytvářejte své já.

 

Je mnoho způsobů, jak užívat Deset lidských představ a mnoho způsobů, jak je prožívat. Mů­žete je prožívat jako momentální realitu nebo jako vzpomínky na minulost. Tím druhým způsobem jich užívají bytosti ve vysoce vyspělých civili­zacích.

Vysoce vyspělé bytosti si uvědomují své falešné představy, ale nikdy se jich nevzdávají (pamatujte si, že vzdát se falešných představ znamená ukončit sa­motný život) a prožívají je jako součást své minulosti, nikoli jako součást přítomnosti.

 

Ať už je prožíváte v přítomnosti nebo jako vzpo­mínky na minulost, musíte si uvědomovat, že jsou to pouhé představy. Pak jich můžete užívat k čemukoli.

 

Chcete-li prožívat určitý aspekt svého já, vaše představy jsou vaším nástrojem. Každou představu můžete použít k realizaci různých aspektů toho, čím jste. Také můžete představy kombinovat, abyste mohli prožívat několik aspektů zároveň — nebo jeden aspekt několika způsoby.

 

Například První a Čtvrtou představu můžete spo­jit, abyste mohli prožívat onen aspekt své existence, které říkáte sebejistota.

 

Nemůžete se cítit sebejistí, pokud neexistuje něco, co by vám dávalo jistotu. Použijete-li svých představ o existenci Potřeb a Nedostatku, můžete vycházet z toho, že Nedostatek a Potřeby skutečně existují, a teprve potom můžete tuto představu překo­nat. Budete-li to dělat často, získáte sebejistotu, neboť si uvědomíte, že vždycky bude dostatek všeho, co potřebujete. Tuto zkušenost vám pak potvrdí Nejvyšší realita.

 

Také můžete kombinovat svou Druhou a šestou představu, které říkají, že existuje Neúspěch a Boží soud. Můžete si představovat, že jste v něčem ne­uspěli a můžete se za to odsuzovat nebo přijmout odsouzení druhých. Pak můžete svůj „neúspěch“ překonat a říci světu: „já vám ukážu.“ A nakonec budete triumfovat!

 

Tohle je úžasný zážitek a mnoho z vás jej už mnohokrát prožilo. Jestliže však zapomenete, že Neúspěch a Soud jsou falešné představy, pak jim uvěříte a budou vám připadat jako tvrdé životní reality.

 

Tyto „tvrdé životní reality“ překonáte, když si uvědomíte, že vaše představy jsou pouhé představy.

 

Kteroukoli představu můžete kombinovat s kte­roukoli jinou — Nejednotnost s Potřebou, Odsouzení s Nadřazeností, Nevědomost s Nadřazeností a Od­souzením atd. Vaše falešné představy jsou úžasným kontrastním polem, které vám umožňuje prožívat to, čím opravdu jste.

 

Mnohokrát jsem vám opakoval, že v relativním světě si nemůžete uvědomit, čím opravdu jste, pokud si neuvědomíte, čím nejste. Vaše představy vám poskytují kontext, v jehož rámci si můžete uvědomit každý aspekt svého já, a dávají vám příležitost vybrat si ten Nejvyšší aspekt, který si v daném okamžiku umíte představit.

 

Rozumíte? Chápete to?

 

Výborně. Podívejme se tedy, jak můžete jednot­livých představ použít k realizaci svého já.

První falešná představa

 

Své První představy, představy o existenci Potřeb, můžete použít k tomu, abyste si uvědomili důležitý aspekt svého já, který můžete označit za aspekt, jenž nic nepotřebuje.

 

K tomu, abyste existovali, nepotřebujete vůbec nic. A také nepotřebujete nic k tomu, abyste existo­vali věčně. Falešná představa o existenci Potřeb vám poskytuje kontext, v jehož rámci věříte, že Potřeby skutečně existují. Teprve když si uvědomíte, že vaše představa je falešná, uvědomíte si Nejvyšší realitu. Vaše falešná představa vám poskytuje kontext, v je­hož rámci můžete pochopit Nejvyšší realitu.

 

V Nejvyšší realitě už máte všechno, co si myslíte, že potřebujete. Nejvyšší realita existuje ve vaší duši. Vy sami jste Nejvyšší realitou. Jste to, co potře­bujete — a proto si v každém okamžiku dáváte všechno, co potřebujete. To znamená, že ve skuteč­nosti nic nepotřebujete. Abyste to opravdu pochopili, musíte si uvědomit, že vaše představa je falešná. Musíte se osvobodit.

 

Toho dosáhnete tím, že si uvědomíte, co potře­bujete v tomto okamžiku — to jest co si myslíte, že nemáte, a co považujete za nutné mít — a že si uvědomíte, že existujete, přestože to nemáte.

 

Důsledky tohoto uvědomění jsou nesmírné. Existujete-li v tomto okamžiku, aniž máte, co si myslíte, že potřebujete, proč si myslíte, že to potřebujete?

 

To je klíčová otázka. Ta vám odemkne zlaté dveře, dveře ke všemu.

 

Až si budete příště myslit, že něco potřebujete, zeptejte se sami sebe: „Proč si myslím, že to potřebuji?“

 

Tato otázka je velice osvobozující. Vyjadřuje svobodu šesti slovy.

Uvědomíte si, že to, co si myslíte, že potřebujete, vlastně nepotřebujete, ať už je to cokoli. Uvědomíte si, že jste to nikdy nepotřebovali a že jste si to jen myslili.

 

Nepotřebujete dokonce ani vzduch, který dý­cháte. Toho si všimnete v okamžiku smrti. Vzduch je něco, co potřebuje pouze vaše tělo, a vy nejste svým tělem.

 

Vaše tělo je něco, co máte, není to něco, čím jste. Je to úžasný nástroj. Nicméně k tomu, abyste pokračovali v procesu tvoření, své tělo nepotřebu­jete.

 

Tato informace vám může dát jisté esoterické potěšení, ale nezmírní váš strach ze ztráty těla, rodiny nebo situace, ve které se nacházíte. Tento strach můžete překonat tím, že se odpoutáte od světských záležitostí — jako to dělají duchovní Mistři. Mistři se naučili odpoutat se od světských záležitostí už před tím, než měli důkaz, že hmotný život je pouhá před­stava. Lidem, kteří nedosáhli této úrovně dokonalosti, poskytne tento důkaz teprve smrt.

 

Jakmile opustíte své tělo (to jest jakmile „umřete“), okamžitě si uvědomíte, že tento stav bytí není tak hrozný, jak jste si představovali, neboť je ve skutečnosti úžasný. Uvědomíte si, že je to mnohem lepší než být připoután ke svému hmotnému tělu. Odpoutat se pak bude snadné.

 

To se však můžete naučit, dokud žijete ve svém těle, takže nemusíte čekat na smrt jen proto, abyste si uvědomili nádheru života a abyste poznali, čím opravdu jste. Tohoto poznání můžete dosáhnout tím, že se odpoutáte od pozemských záležitostí ještě před smrtí. A toho dosáhnete tím, že se vzdáte své falešné představy, že existují Potřeby.

 

Této představy se můžete vzdát, když pochopíte povahu života a smrti a když si uvědomíte, že smrt neexistuje a život je věčný. Jakmile to jednou pochopíte, můžete se odpoutat ode všeho v Životě — včetně Života samého — neboť víte, že se k tomu všemu můžete vrátit, protože Život je věčný.

 

Všechno, k čemu jste na této zemi připoutáni, můžete prožívat v takzvaném „posmrtném životě“ nebo v jakémkoli příštím životě a pak si uvědomíte, že jste o nic nepřišli. Pomalu se budete osvobo­zovat od světských potřeb, neboť si uvědomíte, že vám věčný Život nabízí neobyčejné možnosti vývoje a růstu.

 

Nikdy nepřestanete milovat ty, které jste milovali v tomto životě nebo v životech minulých, neboť se s nimi můžete spojit na nejhlubší úrovni, kdykoli chcete.

 

Bude-li vám chybět někdo, kdo ještě žije ve svém hmotném těle na Zemi, můžete se s ním spojit rychlostí myšlenky.

 

Bude-li vám chybět někdo, kdo opustil své tělo před vámi, budete se s ním moci spojit okamžitě po své vlastní smrti.

 

A to není ani zdaleka všechno, co přijde. V dal­ších knihách vám řeknu víc — mnohem víc — až budeme hovořit o tom, jaké je to umírat s Bohem.

 

Bez Boha umřít nemůžete. To si můžete jen představovat. Tato představa je vaším peklem. Strach z pekla vždycky posiloval veškeré vaše obavy.

 

A přece se nemáte čeho bát a nic nepotřebujete, neboť nejenže není možné umřít bez Boha, ale také není možné bez Boha žít.

 

Není to možné, protože Já jsem vámi a vy jste Mnou. Mezi námi není žádný rozdíl. Nemůžete umřít beze Mě, neboť „být bez Boha“ je stav, ve kterém nikdy nemůžete být.

 

Jsem Bůh a jsem všechno, co existuje. A jelikož jste součástí všeho, co je, já jsem to, co jste vy. Jsem vším, co jste vy.

 

A jestliže všechno, co existuje, je stále s vámi, pak je jasné, že nic nepotřebujete — a to je pravda vaší existence. Až si tohle opravdu uvědomíte, za­čnete žít ve svém těle úplně jiným způsobem. Stanete se odvážnými — a odvaha produkuje svá vlastní požehnání, neboť nedostatek strachu produkuje ne­dostatek všeho, čeho se bojíte.

 

Přítomnost strachu naopak přitahuje všechno, čeho se bojíte. Strach je velmi silná emoce a silné emoce jsou tvůrčí. Proto jsem vás inspiroval k tomu, abyste si řekli: „Kromě strachu samotného se ne­máme čeho bát.“

 

Bez strachu můžete žít, když víte, že všechny výsledky v životě jsou dokonalé — včetně výsledku, kterého se bojíte nejvíc, to jest smrti.

 

To vám teď říkám. Když se dobře podíváte na svůj život, uvidíte, že jste vždycky měli všechno, co jste potřebovali, abyste přežili další okamžik a abyste se nakonec dostali tam, kde jste v tomto okamžiku.

 

Důkazem je fakt, že tady jste. Je jasné, že jste nepotřebovali nic víc. Mohli jste sice chtít víc, ale víc jste nepotřebovali. Všechny vaše potřeby byly uspokojeny.

 

Tohle je úžasný objev a je to vždycky pravda. Všechno ostatní je lež (STRACH). „Nemějte strach, neboť já jsem vždycky s vámi.“

 

Když víte, že všechno dobře dopadne a že se nemusíte ničeho bát, pak se vám všechno, čeho jste se dřív báli, jeví v novém světle. Rozplyne se veškerá temnota a to, čeho jste se dříve báli, vidíte jako „dobrodružství“.

 

Taková změna pohledu na svět může změnit váš život. Můžete žít beze strachu a můžete vnímat nád­heru, pro kterou jste byli stvořeni. Když si uvědomíte, že vaše představy jsou pouhé představy, můžete jich použít za účelem, pro který vznikly — to jest, aby vám pomohly uvědomit si, čím opravdu jste.

 

Například představa, že potřebujete své tělo, vás motivuje k tomu, abyste své tělo chránili a abyste o ně pečovali. Jedině pak můžete své tělo používat k tomu, k čemu bylo stvořeno.

 

Představa, že potřebujete partnerský vztah, vás motivuje k tomu, abyste svůj partnerský vztah chránili a abyste o něj pečovali. Jedině pak můžete svého vztahu použít k tomu, k čemu byl stvořen.

 

Totéž platí o všem, co si myslíte, že potřebu­jete. Užívejte svých představ. Užívejte je praktickým způsobem. Ale nezapomínejte, že vám slouží jen do té doby, dokud si uvědomujete, že jsou to pouhé představy. Jakmile uvěříte, že vaše představy jsou reálné, začnete na nich lpět a vaše zdravá opa­trnost se změní v obavy. Láska se pro vás stane vlastnictvím a veškeré vlastnictví se stane posedlostí. Padnete do pasti připoutanosti a ztratíte se ve svých představách.

 

Věříte-li například, že opravdu existují Potřeby, pak jste opravdu ztraceni. Neboť tato představa je nejméně pravdivá. Je to vaše První falešná před­stava a je nejmocnější ze všech. Všechny ostatní představy jsou na ní založené. Člověk je existence, která nemá žádné potřeby, a právě tato existence je ztracena.

 

Často se o někom říká, že se „snaží najít sám sebe“. A to je pravda. To se snažíte najít všichni. Sami sebe však nenajdete ve vnějším světě. To, co hledáte, můžete najít pouze v sobě.

 

Pamatujte si, co jsem vám řekl: Nehledáte-li ve své duši, nic nenajdete.

 

Pouze ve svém nitru můžete najít odpověď na otázku: „Proč si myslím, že potřebuji tohoto člověka nebo tuto věc?“ Pouze ve své duši si uvědomíte, že nic nepotřebujete. Pak pochopíte, co znamená výrok:

 

„Kdysi jsem býval ztracen, ale teď jsem se našel.“

 

Ve své duši najdete svou skutečnou totožnost. Své První falešné představy užíváte k tomu, abyste si uvědomili, že jste božskou bytostí, která nic nepotřebuje, neboť všechny potřeby jsou vždycky uspokojeny. Čím jasněji si to uvědomíte, tím víc to budete prožívat ve svém každodenním životě. A pak se stanete tím, čím opravdu jste.

 

To si pamatujte.

 

Stanete se tím, co si myslíte, že jste.

Druhá falešná představa

 

Své Druhé falešné představy můžete užívat k tomu, abyste si uvědomili svou neschopnost v čemkoli neuspět.

 

Nic z toho, co děláte, není neúspěch. Všechno je součástí procesu, kterým procházíte, abyste dosáhli toho, čeho dosáhnout chcete a abyste prožívali to, co chcete prožívat.

 

Všichni hledáte možnost prožívat to, čím opravdu jste. V nepřítomnosti toho, čím nejste, však nemůžete prožívat to, čím jste. Proto si uvědomte, že prožívat to, čím nejste, není neúspěch, nýbrž způsob, jakým prožíváte to, čím jste.

To je velmi důležité, ale význam tohoto tvrzení vám může snadno uniknout. A proto vám to budu opakovat.

 

Uvědomte si, že prožívat to, Čím nejste, není neúspěch, nýbrž způsob, jakým prožíváte to, Čím jste.

A proto, když máte dojem, že jste v něčem „neuspěli“, přijměte to a nestěžujte si. Neboť to, čemu se bráníte, trvá. A to, co si uvědomíte, zmizí. To znamená, že to ztratí svou neskutečnou formu. Uvědomíte si, co to je, právě tak, jako si uvědomíte, čím opravdu jste.

 

Budete-li užívat své falešné představy o Neúspě­chu k tomu, abyste si uvědomili, co jste se naučili, vaše představa vám pomůže uvědomit si, že jste vlastně vždycky úspěšní.

 

Zkrátka a dobře, falešnou představu, že jste neúspěšní, překonáte tím, že se na všechno díváte jako na součást svého úspěchu. Všechno je součástí procesu, v němž si uvědomujete svůj úspěch.

 

Mnoho lidí to chápe intuitivně. K těmto lidem patří například vědci. Když začnou nějaký důležitý experiment, nejenže očekávají neúspěch, ale radují se z něj. Vědec si uvědomuje, že mu „nepodařený“ experiment ukazuje cestu k úspěchu.

 

To, čemu říkáte neúspěchy, jsou prostě zkuše­nosti. A jak může být zkušenost neúspěchem?

 

Nicméně falešná představa, že jste neúspěšní, je nutná, abyste se mohli radovat z úspěchu. Jestliže se vám všechno daří, nemůžete prožívat úspěch. Prostě děláte, co děláte a neuvědomujete si, že je to úspěch, protože nemáte žádný kontext, ve kterém byste si to uvědomili.

 

Když se vám něco podaří na první pokus, máte určitě radost. Když se vám však vždycky podaří všechno, brzy vás to přestane vzrušovat. Prostě dě­láte, co děláte, a připadá vám to fádní.

 

Život se pohybuje v cyklech. A právě tyto cykly dávají životu smysl.

 

Neúspěch ve skutečnosti neexistuje. Existují jen různé aspekty úspěchu. A neexistuje nic, co by nebylo Bohem. Existuje pouze Bůh, který se projevuje ve svých mnoha aspektech.

 

Už to chápete? Rozumíte tomu?

 

Jakmile to pochopíte, naplní vás to vděčností a úžasem. Vděčností za všechny životní „neúspě­chy“ a úžasem nad tím, že vám trvalo tak dlouho rozpoznat všechny dary, které jste dostali.

 

Konečně pochopíte, že vám „posílám jen an­děly“ a že vám „dávám jen zázraky“.

 

V okamžiku tohoto poznání si uvědomíte, že nikdy nemůžete mít neúspěch.

 

To si pamatujte.

 

Nikdy nemůžete mít neúspěch.

Třetí falešná představa

 

Své Třetí falešné představy můžete používat k tomu, abyste si uvědomili svou jednotu se vším.

 

Když jste s něčím spojeni dlouhou dobu, přesta­nete si uvědomovat sami sebe. Představa, že vaše „já“ je oddělenou entitou, postupně mizí.

 

Tuto zkušenost mají například manželé, kteří spolu žijí dlouhou dobu. Tito lidé postupně ztrá­cejí svou individuální totožnost. Určitou dobu je to úžasný pocit, ale časem veškerý úžas zmizí, neboť v nepřítomnosti Nejednotnosti není Jednota ničím. Jednota je pak prožívána jako prázdnota, nikoli jako extáze. V nepřítomnosti oddělenosti se vždy jednota stává nicotou.

 

Proto jsem vás inspiroval k takovýmto prohlá­šením: Kéž jsou ve vaší pospolitosti mezery. Pijte z plného poháru, ale ne pořád z jednoho. Pilíře, které nesou budovu, jsou od sebe vzdálené. Struny loutny jsou od sebe oddělené, ačkoli hrají stejnou melodii.

Život je proces vnímání Jednoty a oddělenosti. To je rytmus života. Právě tento rytmus vytváří Život.

 

Znovu opakuji: Život je cyklus, stejně jako všechno v životě. Všechno se neustále přibližuje a opět vzdaluje, odděluje a opět spojuje.

 

I oddělené věci jsou ve skutečnosti stále spojené, neboť se nemohou opravdu oddělit. Takže i když vám něco připadá oddělené, přesto je to součástí celku, což znamená, že to oddělené není.

 

Celý váš Vesmír byl kdysi stlačený do jediného bodu, který byl nekonečně menší než tečka na konci této věty. Později tento bod explodoval a stal se vět­ším, nicméně jeho části se od sebe nikdy neoddělily.

 

Bůh se nemůže rozdělit. Může se nám zdát, že jsme oddělené Části, ale ve skutečnosti jsme součásti.

 

Pozorně se dívejte na druhé lidi. Dívejte se do nich. Po chvíli soustředěného pozorování uvidíte jejich podstatu.

 

A tam se setkáte sami se sebou.

 

Dívejte se pozorně na všechny věci, které vám připadají oddělené. Dívejte se do nich. Po chvíli soustředěného pozorování uvidíte jejich podstatu.

 

A tam se setkáte sami se sebou.

 

V tom okamžiku si uvědomíte svou Jednotu se vším. A jak váš pocit jednoty sílí, přestáváte cítit smutek a bolest, neboť bolest je reakcí na pocit oddě­lenosti a smutek je potvrzením této pravdy. Nicméně je to falešná pravda. Tak se to jen jeví. Není to nejhlubší pravda. Skutečná oddělenost neexistuje. Je to jen falešná představa. Je to však úžasná představa, neboť vám umožňuje prožívat extázi Jednoty. Ale přesto je to pouhá představa.

 

Používejte své představy Nejednotnosti jako ná­stroje. Tímto nástrojem si vytvořte zážitek totálního sjednocení.

 

Když ve všem vidíte sami sebe, díváte se na svět očima Boha. Čím silnější je váš pocit Jednoty se vším, tím menší je vaše bolest a utrpení.

 

To si pamatujte.

 

Čím silnější je váš pocit jednoty se vším, tím menší je vaše bolest a utrpení.

Čtvrtá falešná představa

 

Své Čtvrté falešné představy, představy o Nedo­statku, můžete používat k tomu, abyste si uvědomili své bohatství.

 

Bůh je bohatý a vy také. V ráji jste měli všechno, ale neuvědomovali jste si to. Byli jste nesmrtelní a nezáleželo vám na tom. Bylo vám to jedno, protože jste nezakusili nic jiného.

 

Příběh o ráji je sice mýtus, ale vyjadřuje hlubo­kou pravdu. Když máte všechno a neuvědomujete si to, nemáte vlastně nic.

 

Abyste poznali, co to je mít všechno, musíte mít občas míň než všechno. Proto vznikla představa Nedostatku.

 

Tato představa je pro vás požehnáním, neboť vám umožňuje uvědomit si vlastní bohatství. Přesto si musíte uvědomit, že je to pouhá představa.

Kdykoli kolem sebe vidíte nedostatek, snažte se jej naplnit. Neboť odtud ta představa pochází: z vnějšího světa. Kdykoli vidíte nedostatek v okolním světě, snažte se jej naplnit.

 

Když vidíte hladové, nakrmte je. Když vidíte nahé, oblečte je. Když vidíte bezdomovce, nabíd­něte jim přístřeší. Pak poznáte, že vy sami nemáte nedostatek.

 

Ať máte sebemíň, vždycky najdete někoho, kdo má ještě míň. Někoho takového si najděte a nabíd­něte mu něco ze svého bohatství.

 

Snažte se být dárci, nikoli příjemci. Dávejte druhým to, co si přejete mít sami. Umožňujte druhým prožívat to, co chcete sami prožívat. Budete-li to dělat, uvědomíte si, že jste všechno vždycky měli.

 

Proto se říká: „Dělejte druhým to, co si přejete, aby oni dělali vám.“

 

Neptejte se, co budete jíst. Co budete pít. Podí­vejte se na ptáky. Ptáci nesázejí ani nesklízejí a přece mají co jíst. Co získáte tím, že si děláte starosti?

 

A neptejte se, jak se obléknete. Podívejte se na polní květy. Nepracují a nedřou se. A přece ani Šalamoun nebyl oblečen tak jako kterýkoli z nich.

 

Hledejte nejdřív království Boží a všechno ostatní vám bude přidáno.

 

A jak najdete království Boží? Tím, že je poskyt­nete druhým. Tím, že sami budete tímto královstvím, v němž druzí najdou útočiště a sílu. Tím, že přinesete království Boží všem lidem, s nimiž se setkáte. Neboť se stanete tím, co dáváte.

 

To si pamatujte.

 

Stanete se tím, co dáváte.

Pátá falešná představa

 

Své Páté falešné představy, představy o Požadav­cích, můžete použít k tomu, abyste si uvědomili, že nemusíte nic dělat, abyste poznali a prožívali to, čím opravdu jste.

 

Když děláte všechno, co si myslíte, že musíte dělat, nakonec dojdete k poznání, že nic z toho není nutné.

 

Zeptejte se starých lidí. Zeptejte se těch, kteří celý život pracovali a dodržovali pravidla. Tito lidé vám to řeknou dvěma slovy:

 

 „Porušujte pravidla.“

Ani na okamžik nezaváhají. Řeknou vám to okamžitě.

„Nebojte se.“

„Naslouchejte svému srdci.“

„Nenechte si od nikoho poroučet, co máte dělat.“

Na konci svého života poznáte, že nezáleží na ničem, co jste kdy dělali. Důležité je pouze to, čím jste byli, když jste to dělali.

Byli jste šťastní? Byli jste dobří? Byli jste las­kaví? Byli jste pozorní a soucitní? Byli jste velkorysí a štědří? A především — byli jste milující?

 

Poznáte, že pro vaši duši je důležité to, čím jste byli, nikoli to, co jste dělali. A pak si konečně uvědomíte, že vaše duše je to, čím opravdu jste.

 

Přesto vaše představa, že musíte něco dělat, může motivovat vaši mysl, zatímco žijete v hmotném těle. Tato představa je užitečná, pokud si uvědomu­jete, že je to pouhá představa a pokud víte, že nikdo nemusí dělat to, co dělat nechce.

 

Pro většinu lidí je tato myšlenka neuvěřitelně osvobozující a zároveň neuvěřitelně hrozivá. Lidé mají strach, že kdyby si každý mohl dělat, co chce, nikdo by nedělal to, co je opravdu nutné.

 

Kdo by uklízel odpadky?

 

To myslím vážně.

 

Kdo by dělal věci, které nikdo nechce dělat?

 

Toho se bojíte. Máte strach, že kdyby si každý mohl dělat, co chce, nikdo by nedělal to, co je opravdu nutné.

 

Váš strach je však neopodstatněný. Lidé jsou úžasné bytosti. Ve společnosti, která by neměla žádné předpisy a požadavky, by se vždycky našlo dost lidí, kteří by dělali, co je nutné. Ve skutečnosti by bylo jen velice málo těch, kteří by to nedělali, protože by nechtěli být považováni za lenochy, kteří ničím nepřispívají.

 

To všechno by se změnilo, kdyby neexistovaly žádné předpisy, nařízení a požadavky. Nezměnilo by se to, co lidé dělají, ale změnily by se důvody, proč to dělají.

 

Lidé by dělali to, co dělají, protože by jim to dávalo možnost vyjádřit to, čím opravdu jsou. Přestali by to dělat proto, že je k tomu někdo nutí.

 

Vyjádřit to, čím opravdu jsme, je jediný důvod, proč bychom měli dělat cokoli. To však obrací pořadí důležitosti činnosti a bytí. Dnes něco nejdřív děláte a pak něčím jste. Podle tohoto nového názoru byste nejdřív něčím byli a pak byste něco dělali.

 

Člověk je šťastný a pak dělá to, co dělají šťastní lidé. Člověk je zodpovědný a pak dělá to, co dělají zodpovědní lidé. Člověk je laskavý a pak dělá to, co dělají laskaví lidé.

 

Člověk nejedná zodpovědně, aby byl zodpo­vědný. Člověk se nechová laskavě, aby byl laskavý. Dělat cokoli pro něco jiného vede k nespokojenosti. („To mám za všechno, co jsem pro vás udělal!“) Neboť to vychází z předpokladu, že za své chování budete odměněni.

 

A v tom vidíte smysl nebe.

 

Myslíte si, že nebe je věčná odměna za všechno dobré, co jste kdy udělali na Zemi — i za to, že jste nedělali to, co se „nemá dělat“. A tak vás napadlo, že musí existovat nějaké místo pro lidi, kteří nedělají dobré věci nebo dělají nedovolené věci. Toto místo jste nazvali peklem.

 

A já vám teď říkám tohle: peklo neexistuje. Peklo je stav bytí. Peklo je vědomí vaší oddělenosti od Boha i od vašeho vlastního já. Peklo je věčná snaha najít své vlastní já.

 

I to, čemu říkáte nebe, je stav bytí. Nebe je vě­domí jednoty, extáze sjednocení se vším, co existuje. Je to poznání vlastního já.

 

Nebe nemá žádné požadavky. Neboť nebe není místo, kam se jednou dostanete, nýbrž místo, kde jste pořád. A přesto můžete být v nebi (to jest v jednotě se vším), aniž si to uvědomujete. To se týká většiny lidí.

 

To všechno je možné změnit, ale ne tím, co děláte. Můžete to změnit pouze tím, čím jste.

 

To mám na mysli, když vám říkám: „Nemusíte nic dělat. Stačí být.“

A nemůžete nebýt součástí Celku.

 

Je překvapující, že když si uvědomujete svou to­tožnost se vším, děláte všechno, co jste si dřív myslili, že „musíte dělat“, abyste dostali tvrdě zaslouženou odměnu. Bude pro vás naprosto přirozené dělat pro druhé totéž, co děláte pro sebe. Ani vás nenapadne, že byste mohli dělat druhým něco, co nechcete, aby oni dělali vám.

 

Být součástí celku není „požadavkem“. Nikdo od vás nemůže vyžadovat, abyste byli tím, čím už jste. Máte-li modré oči, nikdo vás nemůže donutit, abyste měli modré oči. Měříte-li sto osmdesát centimetrů, nikdo vás nemůže donutit, abyste měřili sto osmdesát centimetrů. A jste-li totožní se vším, nikdo od vás nemůže vyžadovat, abyste byli se vším totožní.

 

Takže neexistují žádné Požadavky. Požadavky neexistují.

 

Kdo by něco požadoval? A od koho by to poža­doval? Existuje jen Bůh.

 

Jsem, co jsem, a nic jiného neexistuje.

 

Uvědomte si, že nemůže existovat nic, co by se od vás skutečně vyžadovalo. Nemůžete si uvědomovat osvobození od požadavků, pokud nemáte nic než svobodu od požadavků. Proto si představujte, že se od vás některé věci vyžadují.

 

To ostatně už děláte. Vymyslili jste si Boha, který od vás vyžaduje dokonalost a který chce, abyste k němu přistupovali určitým rituálním způsobem. Smíte říkat jen určitá slova a dělat jen určité věci. Musíte žít určitým způsobem.

 

Protože jste si vytvořili představu, že od vás tohle všechno vyžaduji, začínáte dnes prožívat nevýslov­nou radost, neboť si uvědomujete, že tomu tak není.

 

Pravděpodobně jste si všimli, že někteří lidé dostávají „odměny“ bez ohledu na to, zda dělají nebo nedělají to, co se od nich očekává. Stejně je tomu v posmrtném životě. Nicméně posmrtný život není odměna, ale výsledek. Posmrtný život je přirozený výsledek procesu, kterému říkáte Život.

Jakmile si to uvědomíte, konečně pochopíte, co je to svobodná vůle.

 

V tom okamžiku si uvědomíte, že jste se narodili svobodní. Přestanete si plést lásku s požadavky, neboť pravá láska nic nevyžaduje.

 

To si pamatujte.

 

Pravá láska nic nevyžaduje.

Šestá falešná představa

 

Své Šesté falešné představy, představy o Po­sledním soudu, můžete použít k tomu, abyste si uvědomili, že Bůh nikoho nesoudí.

 

Tuto představu jste si vytvořili jen proto, abyste si mohli uvědomit, že v Božím světě je soud nemožný. Jedině když si uvědomíte destruktivnost odsuzování, opravdu pochopíte, že láska nic takového nemůže podporovat.

 

To si uvědomujete, když vás lidé odsuzují, neboť nic nebolí víc než odsouzení.

 

Odsouzení bolí, když ti, kteří vás odsuzují, nemají pravdu — ale bolí ještě víc, když pravdu mají. Takové odsouzení vám rve duši. Jediný takový zážitek stačí, abyste si uvědomili, že odsouzení není produktem lásky.

 

Ve svém iluzorním světě jste si vytvořili společ­nosti, které odsuzování nejen tolerují, ale dokonce očekávají. Na základě představy, že někdo může posoudit vaši „vinu“ nebo „nevinu“, jste si vytvořili celý systém, kterému říkáte „spravedlnost“.

 

Já vám říkám tohle: v očích Boha není nikdo vinen ani nevinen. Tak je tomu proto, že Moje oči vidí víc než vaše oči. Moje oči vidí, proč si myslíte a děláte to, co si myslíte a děláte. Moje srdce ví, že jste Mně špatně porozuměli.

 

Inspiroval jsem vás k tomuto výroku: „Z hlediska svého pohledu na svět nedělá nikdo nic nevhodného.“ To je hluboká pravda. „Pocit viny a strach jsou jediní nepřátelé člověka.“ To je hluboká pravda.

 

Příslušníci vysoce vyspělých společností nejsou nikdy souzeni. Každý je pouze pozorován a vý­sledky jeho Činnosti jsou mu objasněny. Každému je dovoleno rozhodnout se, co v tomto směru udělá. Ostatním členům společnosti je dovoleno totéž. Ni­kdo nedělá nic druhému. Pojem trestu je v těchto společnostech neznámý, protože je nepochopitelný. Proč by jediná Bytost chtěla ublížit sama sobě? I kdyby udělala něco škodlivého, proč by si měla ubližovat znovu? Jak by to mohlo napravit původní škodu?

Ve společnosti, která se nepovažuje za totožnou s Bohem, je tato analogie nepochopitelná. V takové společnosti má odsouzení smysl.

 

Odsuzování není totéž co pozorování. Pozoro­vání je nezaujaté vnímání reality.

 

Pozorování je svědectví. Odsuzování je vyvozo­vání důsledků.

 

Odsuzování spaluje duši, neboť označuje člo­věka za něco, čím není.

 

Já vás nikdy nebudu soudit. Neboť i když děláte určité věci, já vás jen pozoruji. Nevytvářím si žádné závěry o tom, čím jste. To je ostatně nemožné, protože se neustále vyvíjíte. Jste v neustálém procesu vývoje. Vaše já není nikdy hotové — a nikdy hotové nebude.

 

Nikdy nejste tím, čím jste byli v minulém oka­mžiku. A já se na vás tak nedívám, vidím vás jako někoho, kým chcete být v tomto okamžiku.

 

Inspiroval jsem druhé, aby to popsali takto: ne­ustále vytváříte sami sebe. Znovu a znovu přetváříte své já podle nejkrásnější verze té nejkrásnější před­stavy, jakou jste kdy měli o tom, čím opravdu jste. V každém okamžiku se znovu rodíte.

 

Jakmile si to uvědomíte, bude vám jasné, že odsuzovat sebe nebo druhé nemá smysl. Neboť ten, koho chcete soudit, už přestal existovat.

 

Jakmile si to uvědomíte, vzdáte se své představy, že Bůh je pomstychtivý, neboť si uvědomíte, že láska nemůže nikoho soudit. Nakonec pochopíte plný dosah skutečnosti, že nikdy nepřestanete vytvářet sami sebe.

 

To si pamatujte.

 

Nikdy nepřestanete vytvářet sami sebe.

Sedmá falešná představa

 

Své Sedmé falešné představy, představy o Od­souzení, můžete použít k tomu, abyste si uvědo­mili, že si zasloužíte jen chválu. To vám připadá nepochopitelné, protože jste uvězněni ve své před­stavě, že Odsouzení skutečně existuje. Kdybyste však žili uprostřed neustálé chvály, nemohli byste chválu vnímat. Chvála by pro vás nebyla ničím. Ani byste nevěděli, co to je.

 

Chvála není ničím, pokud neexistuje nic jiného. Vy jste však dovedli svou představu o nedokonalosti a odsouzení do extrému, takže dnes věříte, že chvála je něco špatného — zejména sebechvála. Nesmíte chválit sami sebe a nesmíte si uvědomovat krásu toho, čím opravdu jste. Ani druhé nesmíte chválit příliš, neboť jste došli k závěru, že chvála není dobrá.

 

Vaše víra v Odsouzení je vaším prohlášením, že vy i Bůh jste zranitelní. Ve skutečnosti je tomu právě naopak, ale tuto pravdu si nemůžete uvědomit v nepřítomnosti jiné reality. A tak jste si vytvořili alter­nativní realitu, ve které jste zranitelní, což potvrzuje existence Odsouzení.

 

Představa, že vy i Bůh jste zranitelní, je falešná. Je-li Bůh vším, co existuje (a to jsem), je-li Bůh všemohoucí (a to jsem), je-li Bůh Nejvyšší bytostí (a tou jsem), pak Mně nemůže nic ublížit. A jste-li stvořeni podle obrazu Boha (a to jste), pak ani vám nemůže nic ublížit.

 

Odsouzení je váš výmysl, který vám posky­tuje kontext, v jehož rámci má tato pravda smysl. Představa, že vám může být ublíženo, je jednou z mnoha představ, které vznikají každý den z vašich Deseti falešných představ. Vaše První falešná představa (že vy i Bůh něco potřebujete) vytváří představu, že budete poškozeni, když nedostanete to, co potřebujete.

 

Tato představa ospravedlňuje myšlenku odplaty. A to je velice falešná představa.

 

Nic nezaujalo vaši představivost víc než myš­lenka, že existuje peklo — to jest místo, kam Bůh posílá ty, kteří nedodržují jeho přikázání.

 

Hrůzné a děsivé obrazy tohoto strašného místa najdete na stěnách a stropech všech kostelů po celém světě. Stejně děsivé obrazy zdobí stránky dětských modlitebních knih.

 

Ačkoli bohabojní lidé už po staletí věří tomu, co tyto obrazy vyjadřují, přesto je vaše představa pekla falešná. Proto jsem inspiroval papeže Jana II., aby během papežské audience (28. července 1999) ve Vatikánu prohlásil, že „nevhodné používání biblic­kých obrazů nesmí vyvolávat psychózu ani strach“. Biblické obrazy pekla jsou pouhé symboly a meta­fory.

 

Inspiroval jsem papeže, aby řekl, že „neuhasi­telný oheň“, o kterém je psáno v bibli, „symbolizuje zoufalství a prázdnotu života bez Boha“. Peklo je stav odloučenosti od Boha. Tento stav však nezpůsobil trestající Bůh, nýbrž vy sami.

 

Papež jasně prohlásil, že funkcí Boha není trestat. Nicméně obraz trestajícího Boha byl velice užitečný, neboť vytvořil kontext, v němž jste mohli prožívat různé aspekty bytí.

 

Například strach. Nebo odpuštění. A také soucit a slitování.

 

Odsouzený člověk chápe projev milosrdenství. A stejně to chápe i soudce, který soudí — nebo uděluje milost.

 

Odpuštění je dalším aspektem vyjádření lásky. Odpuštění existuje pouze v primitivních kulturách (vyspělé kultury vědí, že odpuštění není nutné, neboť není co odpouštět), nicméně v kontextu evoluce mělo nesmírný význam.

 

Odpuštění léčí prakticky všechny psychologické, citové, duchovní a někdy i tělesné rány, které si myslíte, že jste utrpěli. Odpuštění je velký léčitel. Odpuštění je nejlepší cesta ke zdraví a štěstí.

 

Na základě své víry v Odsouzení si vytváříte mnoho situací, v nichž můžete vyjádřit odpuštění. Prožíváte to jako jeden z aspektů Boží lásky — což vás přibližuje k Bohu.

 

Jedním z nejznámějších příkladů slitování je Ježíšovo odpuštění muži na kříži vedle něho, které symbolizuje věčnou pravdu, že ten, kdo hledá Boha, není nikdy odsouzen. To znamená, že odsouzen není nikdo, neboť každý nakonec hledá Boha, ať tomu říká jakkoli.

 

Peklo je zážitek odloučenosti od Boha. Tuto odloučenost však nikdo nemusí prožívat, pokud sám nechce. Už pouhá touha znovu se spojit s Bohem vyvolává pocit odloučenosti.

 

To je neobyčejné prohlášení, a proto je budu opakovat.

 

Už pouhá touha znovu se spojit s Bohem vyvo­lává pocit odloučenosti.

 

Odpuštění není nutné, protože nikdo a nic nemů­že urazit Boha, který je vším, co existuje. Vyspělé spo­lečnosti si to uvědomují. Kdo by komu co odpouštěl?

 

Odpouští snad ruka zraněnému palci na noze? Odpouští snad oko uchu?

 

Ruka může palec utišit. Může jej i vyléčit. Ale musí mu něco odpouštět? Nebo je snad pro duši odpuštění synonymem utěšení?

 

Láska znamená, že se nikdy nemusíte omlouvat.

 

Až to vaše kultura pochopí, přestanete odsuzovat sebe i druhé za to, že si duše „zranila palec“. Pře­stanete věřit v rozzlobeného, pomstychtivého a tres­tajícího Boha, který vás odsuzuje k věčnému utrpení za to, co pro Boha musí být něčím tak malicherným jako zranění palce.

 

Vzdáte se své představy trestajícího Boha, pro­tože si uvědomíte, že láska nikoho neodsuzuje. Pak ani vy nebude nikoho odsuzovat. Jak říká moje přikázání: neposuzujte a neodsuzujte.

To si pamatujte.

 

Neposuzujte a neodsuzujte.

Osmá falešná představa

 

Své Osmé falešné představy, představy o Podmí­něnosti, můžete používat, abyste si uvědomili onen aspekt svého já, který existuje bezpodmínečně — a který je tudíž schopen bezpodmínečně milovat.

Jste bezpodmínečné bytí, ale nemůžete to vědět, protože neexistují okolnosti, za kterých byste nebyli bezpodmíneční.

 

Nemůžete nic dělat, můžete jen být. Nicméně pouhé bytí vás neuspokojuje. Proto jste si vytvořili představu, že existuje Podmíněnost. Myslíte si, že existence jedné části vašeho já — jedné části Života, jedné Části Boha — závisí na druhé.

 

Tento názor vyplývá z vaší víry v Nejednotnost, která vyplývá z vaší víry v existenci Potřeb, která je vaší První falešnou představou. Jak už jsem mnoho­krát řekl, existuje jen jediná falešná představa a z té pak vznikají všechny ostatní.

 

Z vaší představy o Podmíněnosti vzniklo to, čemu říkáte relativita. Například teplo a chlad nejsou ve skutečnosti protiklady, neboť teplo a chlad je jedno a totéž v jiném stavu.

 

Všechno je jedno a totéž. Existuje jen jediná energie a ta se nazývá Život. Slovo „Bůh“ můžete zaměnit slovem „Život“. To, čemu říkáte podmínky, jsou různé vibrace této energie. Za různých podmí­nek se různé věci jeví odlišně.

 

To, co je nahoře, je za určitých okolností dole a to, co je dole, je za určitých okolností nahoře. Vaši astronauti si uvědomili, že v kosmickém prostoru tyto rozdíly neexistují. Změnila se pravda, protože se změnily podmínky.

 

Pravda se mění v závislosti na podmínkách.

 

Pravda je slovo, které označuje „to, co je pravda v tomto okamžiku“. Nicméně všechno se neustále mění. Tudíž i pravda se neustále mění.

 

To vidíte všude kolem sebe, to vám potvrzuje váš život.

 

Proces Života je ustavičná změna. Jedním slo­vem, život je změna.

 

Bůh je Život. Bůh je tedy Změna.

 

Jedním slovem, Bůh je Změna.

 

Bůh je proces. Proces, nikoli bytost.

 

A tomuto procesu se říká změna.

 

Někteří z vás tomu říkají evoluce.

 

Bůh je energie, která se vyvíjí... Bůh je to, co se vyvíjí.

 

To, co se vyvíjí, nepotřebuje žádné zvláštní pod­mínky. Život se prostě stává tím, čím se stává. A pro­tože tento proces chcete popsat, měřit a ovládat, připisujete mu určité podmínky.

 

Život sám žádné podmínky nemá. Život prostě je. Život je tím, čím je.

 

JSEM TO, CO JSEM.

 

Až pochopíte, že musejí existovat podmínky, abyste si mohli uvědomit nepodmíněnost (to jest abyste mohli poznat Boha), budete žehnat podmín­kám svého života. Tyto podmínky vám umožňují uvědomovat si, že jste větší než jakékoli podmínky. Váš život vám ukazuje, že jste větší než všechny podmínky života dohromady.

 

Přemýšlejte o tom a uvědomíte si, že to je pravda. Představte si nějakou situaci, ve které jste byli. Povznesli jste se někdy nad dané podmínky, abyste zjistili, že jste je překonali? Ve skutečnosti jste je vůbec nepřekonali. Nikdy jste jimi nebyli. Prostě jste se vzdali představy, že jste podmínkami, ve kterých se nacházíte. Pochopili jste, že jste větší než jakékoli podmínky.

 

„Jsem něco jiného než moje situace,“ řekli jste si. „Jsem něco jiného než můj handicap, jsem něco jiného než moje zaměstnání, jsem něco jiného než moje bohatství nebo jeho nedostatek. Nic z toho nejsem. To nejsem já.“

 

Lidé, kteří si to uvědomili, dokázali v životě úžasné věci. Použili svých falešných představ k tomu, aby vytvořili své já podle nejkrásnější verze té nej­krásnější představy, kterou kdy měli o tom, čím opravdu jsou.

 

Tito lidé žehnali stejným životním podmínkám, jež druzí odsuzují. Neboť tyto podmínky přijali jako velký dar.

 

Žehnáte-li podmínkám svého života, můžete je změnit, neboť je vidíte jinak, než se jeví.

 

Právě v tomto bodě začnete vědomě vytvářet podmínky svého života, neboť si uvědomujete, že jste vždycky byli a vždycky budete jejich tvůrci. Co někdo považuje za chudobu, to můžete považovat za bohatství. Co někdo považuje za porážku, to můžete považovat za vítězství.

 

A tak si začnete uvědomovat své já jako tvůrce své situace, neboť víte, že „podmíněnost“ neexistuje.

 

Přestanete obviňovat druhé za to, jak žijete. A celý váš život — minulost, přítomnost i budouc­nost — se změní. Uvědomíte si, že jste nikdy nebyli obětí a nakonec pochopíte, že nikdo není obětí.

 

To si pamatujte.

 

Nikdo není obětí.

 

Devátá falešná představa

 

Své Deváté falešné představy, představy o Nad­řazenosti, můžete používat k tomu, abyste si uvědomili, že nic není ničemu nadřazené. Všechno je rovnocenné. To však nemůžete vědět, pokud neexis­tuje nic než rovnost.

 

Je-li všechno rovnocenné, pak nic není rovno­cenné — neboť pojem „rovnosti“ je nepochopitelný v rámci jednotného celku, který je rovný sám sobě.

 

Nic nemůže být „nerovnocenné“ samo sobě. Když rozdělíte celek na jednotlivé části, části se rovnají celku. Nejsou míň než celek jen proto, že jste celek rozdělili.

 

Představa nerovnocennosti však dovoluje každé části celku vnímat sebe sama jako část, nikoli jako celek. Nemůžete si uvědomovat, že jste částí, dokud nejste od celku odděleni. Rozumíte? Nemůžete se považovat ze součást Boha, dokud si nepředstavíte, že jste od Boha odděleni.

 

Jinými slovy, nemůžete Mě vidět, pokud se nepo­stavíte mimo a nepodíváte se na Mě. Nejste nerovní Bohu ani ničemu jinému, ale nemůžete si uvědomit nedostatek podřízenosti v kontextu, v němž není nic nadřazeného. A tak jste si vytvořili představu Nadřa­zenosti, abyste si mohli uvědomit, že jste rovnocenní všemu — což znamená, že nejste ničemu nadřazení.

 

Svou totožnost s Bohem si nemůžete uvědomit mimo kontext, v němž existuje nedostatek jednoty. Abyste si mohli uvědomit pravdu, která existuje mimo vaše představy, musíte žít v tomto kontextu, to jest ve svých představách. Musíte žít v tomto světě, ale nemusíte se jím nechat ovládat.

 

Vaše rovnost Bohu a všemu ostatnímu je nepo­chopitelná, dokud nechápete nerovnocennost.

 

Z tohoto důvodu jste si vytvořili svou představu o Nadřazenosti.

 

Tato představa má ještě další výhodu. Protože si představujete, že jste nadřazení všem podmínkám svého života, uvědomujete si onen aspekt svého bytí, který je větší než všechny životní podmínky — ale to už tu bylo řečeno.

 

Máte v sobě něco úžasného, na co se mů­žete spolehnout v nepříznivých situacích. Někteří z vás tomu říkají odvaha. Takže víra v existenci Nadřazenosti vám je užitečná, neboť vám dává sílu překonávat nepříznivé okolnosti.

 

Uvědomíte-li si, že vaše představa je pouhá představa, pochopíte, že žádná část vašeho já není nadřazená Celku, neboť každá část je s Celkem to­tožná. Přestanete se spoléhat na svou odvahu, neboť si uvědomíte, že jste odvahou. Přestanete spoléhat na Boha, neboť si uvědomíte, že jste aspektem Boha.

 

Jste stvořitelé i stvoření. Jste začátek a konec. Jste alfa a omega.

 

To jste, protože to jsem Já. A vy jste byli stvořeni podle Mého obrazu.

 

Vy jste Mnou. Já jsem vámi. Jsem ve vás. Ve vás je Mé bytí.

 

V každém člověku a v každé věci.

 

Proto žádný z vás není nikomu nadřazený. Nic takového nemůže existovat. Vytvořili jste si představu Nadřazenosti, abyste poznali svou vlastní sílu a sílu všech ostatních; abyste si uvědomili svou jednotu s Bohem a se všemi lidmi.

 

Přesto vám musím říci, že vaše představa je velice nebezpečná, jestliže se chcete vyhnout lidské bolesti a utrpení.

 

Už jsem vám řekl, že bolesti a utrpení se vyhnete, když si uvědomíte svou jednotu se všemi lidmi a s Bohem. Vaše víra v existenci Nadřazenosti však tuto jednotu popírá a tím posiluje pocit odloučenosti.

 

Myšlenka nadřazenosti je nejsvůdnější myšlenka, jaká člověka kdy napadla. Je krásné cítit se nadřazený. A je strašné, když se za nadřazeného prohla­šuje někdo jiný.

 

Dávejte si pozor, neboť to je velice mocná před­stava. Musíte jí hluboce porozumět. Myšlenka nadřazenosti může být v relativním světě velkým darem, protože vám může dát sílu a odvahu považovat se za větší než jsou okolnosti vašeho života, za větší než jsou vaši utiskovatelé, za větší, než jste si myslili, že jste vy sami. Nicméně to může být zrádná myšlenka.

 

Dokonce i náboženství, tato instituce, která byla údajně stvořena k tomu, aby vás přivedla zpátky k Bohu, často užívá myšlenky Nadřazenosti jako svého hlavního nástroje. „Naše náboženství je lepší než ostatní náboženství,“ prohlašují různé instituce, čímž lidi ještě více rozdělují, místo aby je sjednoco­valy.

 

Státy a národy, rasy a politické strany užívají domnělé Nadřazenosti, aby si zajistily úctu, souhlas a moc. Užíváním tohoto nástroje však nikdy nevy­produkovaly nic úžasného.

 

A přece se zdá, že většina lidí je slepá nebo po­divně němá. Většina lidí nevidí, že chování založené na myšlence Nadřazenosti produkuje podřízenost. Nebo to vidí, ale nechtějí to přiznat. A tak se cyklus hlásání nadřazenosti střídá s cyklem utrpení za následky této nesmyslné myšlenky.

 

Nicméně existuje východisko z tohoto cyklu.

 

Uvědomte si, že vaše představy jsou pouhé představy. Pochopte, že jsme všichni součástí jed­noho Celku. Lidstvo a veškerý Život je sjednocené energetické pole. Jediný Celek. Proto nemůžete být ničemu nadřazení a nic nemůže být nadřazené vám.

 

Tohle je základní životní pravda. Je snad tulipán lepší než růže? Jsou hory vznešenější než moře? Která sněhová vločka je nejkrásnější? Nejsou snad všechny krásné — a netvoří všechny dohromady úžasnou podívanou? A pak se rozpouštějí a splývají jedna s druhou. Přesto však nikdy neodcházejí. Nikdy ne­přestávají existovat. Pouze mění formu. A ne jednou, ale hned několikrát: z pevného skupenství v kapa­linu, z kapaliny v páru, z viditelného v neviditelné, aby se znovu a znovu vracely ve své kráse. To je Život, který podporuje Život.

 

To jste vy.

 

Tato metafora je kompletní.

 

Tato metafora je reálná.

 

Až si uvědomíte, že je pravdivá, můžete ji realizovat ve svém životě. Vnímejte krásu všech lidí. Neboť jste všichni úžasní, a přece nikdo není úžasnější než ostatní. Jednoho dne všichni splynete v Jednotu a uvědomíte si, že všichni dohromady tvoříte jednu řeku.

 

Toto poznání změní váš život na zemi. Změní to vaši politiku, vaši ekonomiku, váš společenský řád i vaše školství. A nakonec vám to přinese nebe na zem.

 

Až si uvědomíte, že Nadřazenost neexistuje, pochopíte, že neexistuje ani podřízenost. Uvědomíte si krásu a moc rovnosti — s Bohem a se všemi lidmi. Budete mít krásnější představu o svém já a falešná myšlenka Nadřazenosti ztratí svůj smysl.

 

To si pamatujte.

 

Čím máte krásnější představu o svém já, tím krásnější je váš život.

Desátá falešná představa

 

Vaše Desátá falešná představa, představa o Ne­vědomosti, vás dovedla k myšlence, že nic nevíte. Že všechno, o čem tu mluvím, je pro vás něčím novým, něčím nepochopitelným.

 

Tato falešná představa vám dovoluje žít ve sféře Relativity. Vy však nemusíte žít tak jako dosud, v bolesti a utrpení a v neustálém čekání na něco lepšího — nebo na věčnou odměnu v nebi. Můžete mít nebe na Zemi. Můžete žít v ráji. Nikdy jste z ráje nebyli vyhnáni. To bych vám nikdy neudělal.

 

Vy to víte. Ve svém srdci to už víte. Stejně jako si uvědomujete Jednotu lidstva a všeho živého. Stejně jako víte, že všechno je rovnocenné a že láska je bezpodmínečná. Víte tohle všechno a ještě mnohem víc; toto poznání chováte hluboko ve své duši.

 

Nevědomost je pouhá představa. Této představy užíváte rozumně, pokud si uvědomujete, že je to pouhá představa — pokud víte, že není pravda, že nic nevíte. Víte... a víte, že víte.

To se říká o všech Mistrech.

 

Mistři vědí, že vědí, a své poznání užívají k ži­votu v iluzorním světě, do kterého přišli. Proto vám připadají jako kouzelníci, neboť tak snadno vytvářejí a užívají představ.

 

„Nic nevědět“ je úžasná a užitečná představa. Umožňuje vám znovu poznávat, znovu se učit, rozpomenout se. Dovoluje vám znovu prožívat celý životní cyklus. Dovoluje vám stát se sněhovou vloč­kou.

 

Právě představa, že nic nevíte, vám umožňuje vědět, co víte. Jestliže víte všechno a zároveň víte, že to víte, pak nemůžete nic vědět.

 

Přemýšlejte o této pravdě a pochopíte to.

 

Představte si, že něco nevíte. Může to být cokoli. V tu chvíli si uvědomíte něco, co víte — a to, co víte, vám najednou bude jasné.

 

V tom spočívá krása pokory. V tom spočívá síla tohoto prohlášení: „Je něco, co nevím, a co by změnilo všechno, kdybych to věděl.“ Toto prohlášení může změnit svět.

 

Vyzvání k pokoře je vyzváním ke slávě.

 

Z hlediska vaší teologie neexistuje lepší nástroj poznání. Svět potřebuje „teologii pokory“. Potřebujete trochu méně sebejistoty, že všechno víte, a tro­chu víc ochoty přiznat, že jsou věci, které nevíte — že nevíte něco, co by mohlo změnit svět.

 

Znovu opakuji, nevědomost vede k poznání. Poznání všeho vede k neznalosti všeho.

 

Proto je vaše představa, že nic nevíte, tak dů­ležitá. A stejně důležité jsou i vaše ostatní falešné představy, neboť jsou klíčem k vašemu poznání toho, čím opravdu jste. Otvírají vám dveře ze sféry relativity do sféry absolutna. Otvírají vám dveře ke všemu.

 

Vaše falešné představy vám však přestanou slou­žit, jakmile se stanou vaší jedinou realitou. Pak jste jako kouzelník, který zapomněl všechny své triky. Vaše vlastní představy vás klamou. Pak potřebujete, aby vás „zachránil“ někdo, kdo ví, že představy jsou pouhé představy, někdo, kdo vám připomene, čím opravdu jste.

 

Takový člověk bude vaším skutečným spasitelem, stejně jako vy můžete být spasiteli druhých, když jim připomenete, čím opravdu jsou. Spasitel je člověk, který vám „připomene“, že jste součástí Božího těla.

 

Tuto pravdu připomínejte druhým. Neboť vy jste dnešní spasitelé. Jste Moje milované děti, z nichž mám velkou radost. Jste poslové, jež jsem vyslal, aby přivedli ostatní domů.

 

Proto si uvědomte, že vaše představy jsou pouhé představy. Žijte s nimi, nežijte v nich. Dělejte to, a přestože budete žít v tomto světě, nenecháte se jím ovládat. Poznáte své kouzlo, uvědomíte si všechno, co víte, a budete růst. Jednoho dne si uvědomíte, že jste kouzelní.

 

To si pamatujte.

 

Jste kouzelní.

 

Používáte-li své představy o Nevědomosti, aniž se jí necháte ovládat, jste ochotni přiznat, že je hodně věcí, které ještě nevíte (které si nepamatu­jete) a právě toto pokorné přiznání vám dovoluje poznávat a rozpomínat se. Nyní jste znalci — patříte k těm, kdo vědí.

 

Uvědomujete si, že užíváte svých představ k vy­tváření lokalizovaného kontextu, v jehož rámci můžete prožívat všechny aspekty toho, čím opravdu jste. V tomto kontextu tvoříte vědomě jako malíř, který maluje nádherné obrazy a vytváří úžasné okamžiky, v nichž poznáváte své skutečné já.

 

Chcete-li prožívat své já jako odpuštění, můžete použít svých představ o Soudu, Odsouzení a Nad­řazenosti. Najednou začnete nacházet (vytvářet) lidi, kteří vám dají příležitost vyjádřit smířlivost a odpuš­tění. Můžete použít také svých představ o Neúspěchu a dokonce své představy o Nevědomosti. Takže můžete předstírat, že ani nevíte, že tohle všechno děláte.

 

Chcete-li prožívat své já jako soucit nebo štěd­rost, můžete si vytvořit kontext, který vám umožní vyjádřit tyto aspekty Božské podstaty ve vaší duši. Začnete na ulicích potkávat žebráky a budete si říkat:

 

„To je podivné, nikdy jsem na téhle ulici neviděl žebráka...“

 

Budete dojati a pocítíte soucit. Uvědomíte si štědrost ve své duši a sáhnete do kapsy a dáte jim nějaké drobné.

 

Nebo vám zavolá nějaký váš příbuzný, který potřebuje finanční pomoc. Můžete si vybrat kterýkoli aspekt svého já, který chcete v daném okamžiku prožívat. Vy si však vyberete štědrost a lásku. Řeknete příbuznému: „Samozřejmě, kolik potřebuješ?“

 

Dávejte si však pozor, neboť jinak nikdy nepo­chopíte, proč se žebrák na ulici nebo váš příbuzný obrátil právě na vás. Zapomenete, že jste je k tomu přiměli vy sami.

 

Zapomenete, že k sobě přitahujete každého člo­věka a každou situaci, do které se dostanete. Zapomenete, že se snažíte vytvořit dokonalou příležitost k tomu, abyste mohli poznat sami sebe určitým způsobem.

 

Zapomenete moje nejkrásnější prohlášení: Posí­lám vám jen anděly.

 

Mým andělům můžete přisuzovat role zločinců ve vašem příběhu. Nebudete-li si dávat pozor, budete se považovat za oběti, místo abyste si uvědomili, že vám taková setkání přinášejí užitek.

 

Nebo si to uvědomíte jiným způsobem, než jste měli původně v úmyslu. Můžete si říci, že jste chtěli poznat nejen soucit, ale také moc. Každý den můžete chodit na jedno místo a dávat drobné témuž žebrá­kovi, až nakonec ze svých setkání oba dva uděláte obřad. Každý měsíc můžete posílat peníze témuž pří­buznému, až z toho nakonec oba dva uděláte obřad.

 

A teď jste získali moc. Vzali jste ji druhému — vzali jste mu jeho moc vytvářet si vlastní život, aby se cítil spokojený a mocný. Tito lidé teď nemohou žít bez vás. Ani ten žebrák ani váš příbuzný — ačkoli dodnes žili na této planetě bez vaší pomoci. Udělali jste z nich dysfunkční jedince a vytvořili jste si s nimi dysfunkční vztah.

 

Místo abyste jim hodili provaz a vytáhli je z díry, skočili jste za nimi do díry.

 

Proto si dobře uvědomujte, co vás motivuje k če­mukoli. Uvědomujte si své úmysly. Uvědomujte si, který aspekt svého já prožíváte. Můžete jej prožívat, aniž připravíte někoho o jeho vlastní moc? Existuje nějaký způsob, jak si můžete uvědomit, čím opravdu jste, aniž zabráníte druhému uvědomit si, čím je on?

 

Ukázal jsem vám několik způsobů, jak můžete používat svých Deseti falešných představ a mnoha dalších představ, které z nich vycházejí. Takže teď víte, jak jich používat.

 

Pamatujte si, co jsem vám právě řekl. Vyšší aspekty svého já si můžete uvědomit, aniž používáte svých představ k vytváření kontextu. Vysoce vyspělé bytosti si své představy nejen uvědomují, ale také se jich vzdávají. To znamená, že své představy odloží a když chtějí vytvořit určitý kontext, používají k tomu pouze vzpomínky na své představy.

 

Ať už svých představ užíváte ve vzpomínkách nebo ve skutečnosti, v každém případě jich po­užíváte každý den. Jestliže jich však nepoužíváte vědomě — jestliže si neuvědomujete, že si své před­stavy vytváříte, a jestliže nevíte, proč si je vytváříte — můžete mít pocit, že nerozhodujete o svém životě. Můžete mít pocit, že život se děje vám, nikoli skrze vás.

 

To jste možná nevěděli. Nicméně toto poznání může změnit váš život.

 

Vy sami jste příčinou všeho, co se děje ve vašem životě.

 

To pochopíte, až se vzdáte svých falešných před­stav. Až si uvědomíte, že jste ve spojení s Bohem, budete to cítit ve svém těle, na buněčné úrovni.

 

To si přeje každá duše. To je konečným smyslem života, jste na cestě k dokonalosti. Vracíte se k Bohu, abyste poznali jeho krásu ve své duši a abyste ji vyjadřovali skrze své já v nespočetných životech.