...a neuvěří...

Důkazy jednoduše existují.

Důkazy jsou dokonce i hmatatelné.

Co lidé ještě potřebují, aby uvěřili?

Smířit se s tím, že VŠECHNO je JINAK...

 

První - původní LIDÉ

OBŘI - LIDÉ DÁVNOVĚKU

Vědci z univerzit pomocí škol a médií lidem masově na celém světě mylně tvrdí, že lidstvo se vyvinulo samovývojem ze zvířat teorií smyšlenou Darwinem před 154 lety „O původu druhů cestou přírodního výběru.“ Ani Darwin, ani nikdo jiný však po dobu 4 miliard let včetně posledních 7 miliónů let na této planetě nebyl a nemohl pozorováním, měřením, ohmatáním dokázat, že tomu tak bylo – samovývoj bez zásahů odjinud. Přesto se samovývoj vnucuje všem masám lidí. Proč? Ti, kdo tuto ideologii vnucují, jsou autory tohoto lidstva – jsou to PSEUDOTVŮRCI, aby lidé nepoznali skutečnost, že jsou ovládáni jinými entitami, a tedy aby se nemohli ani vysvobodit. Většina lidí ze 7,5 miliard na světě tak činí – tedy nedělá NIC pro své vysvobození z mohutného ovládacího komplexu, který je založen na NEGATIVNÍM STAVU. Vysvobození spočívá v nastolení POZITIVNÍHO STAVU uvnitř každého jedince vlastním vnitřním a vnějším úsilím a přičiněním bez jakéhokoliv nátlaku zvenčí jinými lidmi či mimozemšťany.

Jedna ze zásadních otázek zní: Najdete tyto údaje, tyto obrázky ve školních učebnicích, které jsou údajně "průvodci pravdy dějin, jež by následné generace měly znát"? Proč vlády velice úzkostlivě tají veškeré tyto materiály a důkazy o historii lidstva? JE TADY NĚJAKÉ PROČ?

 

Historie, dějiny i Bible jsou psány dočasnými vítězi - pseudotvůrci

 

Vědecká komunita z univerzit má rozdílné pohledy na téma obrů. Proto se rozhodla důkazy o nich ZATAJOVAT, ba ve velkém i LIKVIDOVAT. Je to svět „sám pro sebe“, financovaný daňovými poplatníkyotroky – dle zákonů, které si vědci sami stvořili.

Existuje nespočet písemných záznamů, knih a studií provedených lidmi, kteří považují existenci obrů jako vědecký fakt. Někteří věří, že důkazy k podpoře tohoto tvrzení se staly obětí potlačování, protože by to odporovalo „konvenčnímu“ evolučnímu Darwinovu příběhu (Charles Darwin 1809-1882), který byl vydán v Londýně roku 1859 dílo s názvem „O původu druhů cestou přírodního výběru.“ Základním pilířem této teorie je tvrzení, že po mnoha přechodech od jednoho živočišného nedokonalého druhu k dokonalejšímu, který se dokázal lépe přizpůsobit prostředí, se podařilo souhrou šťastných náhod dojít až ke stvoření, zvanému „Homo sapiens“ – tedy k „člověku moudrému“. Ve světle poznatků z poslední doby, i za pomocí internetizace, se však ukazuje, že se vše odehrálo poněkud jinak.

DARWINŮV PŘÍBĚH – Darwinův ovládací program lidstva byl DODÁN LOUTKOLIDEM PSEUDOTVŮRCI Z TEMNÝCH SVĚTŮ. Jako jeden z miliónů jiných ovládacích programů od rafinovaných entit z Temných světů. Aby byli loutkolidé drženi v pasti negativního stavu a nevysvobodili se postupně pomocí POZNÁNÍ pravdy o jejich původu v Andělské společnosti v Nebi a pravdy o jejich současném poníženém ovládacím negativním stavu, ve kterém se dočasně nachází.

Podle mnoha autorů a zpráv byly po celém světě nalezeny OBŘÍ KOSTRY, ale bohužel byly ovládači rychle ukryty před zraky veřejnosti. Proč nám to tají? Aby se loutkolidé nevysvobodili z mohutného ovládacího systému, který zde umožnili nevědomě LIDÉ svými chybnými volbami pseudotvůrcům pseudostvořit.

 

Naštěstí pro nás, ne všechny důkazy leží pod prachem v muzejních sklepeních, univerzitních archivech nebo vládních skladech v režimu utajení, neboť se nacházíme na planetě Nula – rovnováze negativního stavu s pozitivním stavem energií – vibrací, životních projevů, informací lidstva dnes na planetě Zemi (rok 2016).

 

Jedním z těchto příkladů je obří stopa v Jižní Africe, která se nachází nedaleko města Mpaluzi. Tato více než metr dlouhá stopa obtištěná ve skále vyvolala mnoho otázek mezi věřícími i skeptiky. Stopa jistě vypadá skutečná a poměrně stará. A co je ještě více překvapující, je věk geologické formace, kterou stopa obsahuje: Někdy mezi 200 milióny až 3 miliardami let.

Podle fosilních důkazů, Adelobasileus, první primitivní savec pobíhal po lesích triasu před asi 225 milióny lety. Nedávné objevy moderních hominidů se zapouzdřeným Duchem a duší staré jen do 7 miliónů let (dodávané masově „vědci“ z univerzit) a existence prastaré jihoafrické obří stopy jistě dokazují kontroverzi - rozpor, protože nezapadají do konvenční časové osy.

Nálezy pozůstatků rostlinné a zvířecí říše na planetě Zemi kopírují FYLOGENEZI vnějších těl těchto stvoření, a přítomnost koster a otisků nohou obrů z dob 200 miliónů let až 3 miliardy let ukazuje, že v těchto dávných dobách, bez nálezů pozůstatků vyšších živočišných tvorů – savců, poloopic a opic, se tito obři nemohli vyvinout ze zvířat žádným samovývojem!!! 

 

OBŘI SE VYVINULI V DLOUHODOBÉM PROCESU Z PŮVODNÍCH ANDĚLSKÝCH BYTOSTÍ, KTEŘÍ SE PROPADLI NEBESKÉ ZEMĚ JAK PSEUDOTVŮRCŮ, AKTIVÁTORŮ NEGATIVNÍHO STAVU VE STVOŘENÍ, TAK I JIMI SVEDENÝCH DALŠÍCH ANDĚLŮ NEBE DO ZÓNY VYMÍSTĚNÍ, MJ. I NA TUTO PLANETU ZEMI. Tento pseudovývoj je důsledkem přijetí dosud neznámého NEGATIVNÍHO STAVU z původního POZITIVNÍHO STAVU.

 

POZNÁNÍ NEGATIVNÍHO STAVU – DRUHU ŽIVOTA SENTIENTNÍCH BYTOSTÍ – JE TÍM ÚČELEM, PROČ JEJ STVOŘITEL PRVOTNÍ VŠEHO A VŠECH DOVOLIL A UMOŽNIL V ZÓNĚ VYMÍSTĚNÍ – V ODPADKOVÉM KOŠI ZÓNY UMÍSTĚNÍ - NEBE, KTEROU PRO TENTO ÚČEL PŘEDEM PŘIPRAVIL. POSKYTUJE TAK SVOBODU VOLBY KAŽDÉ STVOŘENÉ SENTIENTNÍ BYTOSTI (VĚDOMÉ JÁ JSEM) VE STVOŘENÍ.

 

V loutkosvětě fosilní nálezy ani nemohou zapadat do negativní klamavé Darwinovské ideologie, vždyť loutkolidé jsou dálkově ovládáni pseudotvůrci tak, aby nikdy nepoznali skutečné dějiny lidstva, a aby se nevysvobodili, a tak to tady podle toho vypadá.

 

Přesto, PO ZODPOVĚZENÍ OTÁZKY: JAKÉ JE TO ŽÍT BEZ SPOLUPRÁCE SE STVOŘITELEM PRVOTNÍM VŠEHO A VŠECH, A TO V PLNOSTI NEGATIVNÍHO STAVU (technicky v čipové totalitě), BUDE UKONČEN NEGATIVNÍ STAV VE STVOŘENÍ. POSKYTNE PLNÉ ODPOVĚDI, CO JE ZAČ, A POTÉ JIŽ NIKDO VE STVOŘENÍ NEBUDE CHTÍT NASTOLOVAT NEGATIVNÍ STAV, ZKUŠENOSTI Z JEHO PLNOSTI BUDOU KOMUKOLIV, V PŘÍPADĚ ZÁJMU, DOSTUPNÉ.

 

Skutečné dějiny lidstva může zájemce najít v knize knih NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA mj. v 6. kapitole TAJEMSTVÍ PSEUDOTVŮRCŮ, také na www.nebeska-univerzita.cz, Světelná knihovna, část 4. KNIHY „NOVÉ ZJEVENÍ“. Pozemského člověka pseudostvořili Pseudotvůrci, nikoli Stvořitel Prvotní všeho a všech.

 

Skutečnými dějinami lidstva se line jako zásadní osa nejprve POZITIVNÍ STAV předků dnešních lidí a pak NEGATIVNÍ STAV předků dnešních lidí.

Stejné stavy jakýchkoliv sentientních bytostí jsou ve všech světech a společnostech Stvoření – všech vesmírů, které existují.

 

Když se dnešní Andělé v Nebi podívají na jakoukoliv sentientní bytost ve Stvoření, PRVNÍ VĚCÍ, KTEROU UDĚLAJÍ, JE, ŽE ZJISTÍ, V JAKÉM STAVU SE TATO BYTOST NACHÁZÍ – V POZITIVNÍM STAVU NEBO NEGATIVNÍM STAVU. Od této situace – jejího vnitřního stavu se odvíjí mnoho zásadních věcí ohledně takové bytosti. Tento STAV nemůže žádná bytost před Anděly Nebe z principu zatajit nebo zakamuflovat, neboť Andělé v Nebi vidí vnitřně povahu věcí.

 

Nejdávnější předci člověka

Nejdávnější předci člověka byli velmi lehcí obři vysocí kolem 100 metrů (viz stopa otisknutá tehdy vodorovně v měkkém materiálu), pocházeli z planety Země, která se před stovkami milionů let nacházela v Nebi – v nebeské dimenzi v zóně umístění – v Pravém Stvoření. Dnešní planeta Země se nachází v 3. dimenzi v zóně vymístění – v odpadkovém koši Pravého Stvoření.

Byli to nesmírně duchovně a schopnostně vyvinutí Andělé Nebe, Androgyni, obojpohlavní bytosti vnitřně komunikující, nepoužívajíce hlasivky. Nebi se společenství Andělů nachází v POZITIVNÍM STAVU – tedy žijí ve vzájemné harmonii, lásce k bližnímu, v míru a dostatku, bez peněz, konfliktů, hladu, strádání, bezdomovců, nemocí a bez válek, VE VZÁJEMNÉ JEDNOTĚ, SYMBIÓZE. Ve středním a vnitřním Nebi neznají smrt těla.

 

ŽIVILI SE ČISTOU ENERGIÍ – SVĚTLEM – PRÁNOU – VESMÍRNOU ENERGIÍ, A ŽILI ZCELA JINAK, NEŽ ŽIJÍ DNEŠNÍ LIDÉ. SNADNO SE POHYBOVALI PO VESMÍRU MYŠLENKOU A SPOLUPRACOVALI S DALŠÍMI ANDĚLSKÝMI SPOLEČNOSTMI Z JINÝCH ANDĚLSKÝCH SVĚTŮ V ZÓNĚ UMÍSTĚNÍ. JEJICH STVOŘITELEM BYL STVOŘITEL PRVOTNÍ VŠEHO A VŠECH A S NÍM PŘEDEVŠÍM SPOLUPRACOVALI.

 

(V knize NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, část 4. KNIHY „NOVÉ ZJEVENÍ“ můžete najít hlavně v 6. kapitole TAJEMSTVÍ PSEUDOTŮRCŮ).

 

Vznik člověka kopíruje vznik Negativního stavu na planetě Zemi i ve Stvoření.

Pseudostvoření lidstva je spjato i s pseudostvořením jeho stravy, která je dnes lidem masově vnucována od narození až do ukončení života na planetě Zemi. Stravu tedy člověk nevytvořil samovývojem, ale pod ovládací taktovkou PSEUDOTVŮRCŮ. V tom je odpověď na otázku, proč lidské tělo celý život bojuje se stravou, dodávanou pseudotvůrci.

 

negativních pozemských zdrojích lze nalézt části pravd mezi nepravdami, které vychvalují, reklamují a popisují vznik člověka. Tyto zdroje lidem neposkytují skutečnost, pravdu, neboť jejich autory jsou bohové, tedy pseudotvůrci. Ti lidem nikdy, ze svého vnitřního principu negativity, neposkytnou pravdu.

 

V knize Genesis, první knize Mojžíšově, můžeme najít zmínky o existenci obrů, avšak toto již NEBYLI ti prvotní – původní obři – Andělské bytosti Nebi, ale byly to entity již pokleslé a propadlé v negativním stavu, nacházející se ve vymístěné Zemi ve Vesmíru, ve kterém jsme i dnes, v ZÓNĚ VYMÍSTĚNÍ:

"Obrové (Nephilim), pak byli na Zemi v oněch dnech, ano, i potom vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž odedávna byli, muži na slovo vzatí." (Bible, Genesis 6:4).

 

Ve starém zákoně je zapsaný příběh obra Goliáše, vůdce Pelištejců, kterého porazil lstivý Izraelec David. Goliáš prý byl vysoký okolo 3,5 metrů a nosil na svém těle těžký krunýř vážící 100 kilogramů.

Podle Bible byl dalším legendárním obrem i Og, který spal na lůžku dlouhém devět loktů, tedy asi 4 metry, nad nímž zvítězil prorok Mojžíš.

Obrem měl být podle starých řeckých bájí také Prométheus, který přinesl lidem oheň.        

 

V severské mytologii byli obři považováni za pány tvorstva a za boží předky. Aztékové se zmiňovali o obrech v takzvaném druhém období světa, kdy se bůh "Tezcatlipoca vlivem svého božství přeměnil v slunce a všichni ostatní bohové stvořili obry."

"Byli to lidé takové velikosti a síly, že holýma rukama vytrhovali stromy ze země.

Všechny tyto gigantické bytosti prý spláchla biblická potopa světa. Dlouho byly tyto mýty považovány jen za báchorky bez reálného základu.

Důkazy současnosti

i pro "nevěřící Tomáše"

Dávným Obrům jsou připisovány mnohé monumentální kamenné stavby, jako je například Stonehenge na jihu Anglie,

slavné kamenné řady ve francouzském Carnaku, 

stejně jako chrám v Baalbeku, 

Kyklopské zdi v Mykénách, 

záhadné megalitické staveniště v Puma Punku 

a starobylé město Tiwanaco v jihoamerických Andách, pocházející z úsvitu lidských dějin.

Že je na těchto "pověstech zrnko pravdy", se dozvídáme stále častěji z nálezů obřích lidských ostatků, objevených při archeologických vykopávkách v posledních staletích.

Že by tedy staré legendy o existenci obrů nelhaly?

Mezi oficiálně potvrzené nálezy patří obr z Jávy, nazývaný vědci Megantropitecus, který žil podle vědců před 1,4 milionem let a byl vysoký nejméně 2,75 m. Jeho zuby byly rovněž velké - 6,7 x 4,7cm a vážil úctyhodných 370 - 450 kg.

Dalším je obr z jihovýchodní Číny, který byl údajně 3 - 3,5 m vysoký a vážil 400 kilogramů. Podobný objev byl hlášen z Tunisu, kde v oblasti Chenini byl objeven celý hřbitov obrů, kostry o výšce 3 metrů. Vědecky je prokázán i obr z Transunalu.

 

Nálezy obřích koster byly v padesátých letech 18. století registrovány na Maltě. Gion-Francico Agius de Soldanis u poloostrova Gozo, patřícího k Maltě, je neolitický chrám zvaný "Gigantija," který podle místních tradic zbudovali obři.

Hlášení o těchto obřích podivuhodných humanoidních kostrách dochází z celého světa, nejvíce jich pochází ze Severní Ameriky. V nálezech obrů z různých kontinentů byly i lebky s čelistmi se 2 řadami zubů!

Připomeňme si tedy alespoň některé z nich pomocí hmotných stop (důkazů), které tito obři zanechali na všech kontinentech. Následující příklady jsou voleny z různých geografických lokalit.

 

1821 – Tennesseee – vykopány kamenné zdi, pod nimiž ležely 2 kostry o výšce 215 cm.

1833 – četa vojáků odkryla při kopání výkopu gigantickou lidskou kostru, která měla měřit více než 3,60 m a měla se pyšnit dvěma řadami zubů. Poblíže ní se našly obrovité zbraně.

 

V listopadu 1856 v  Západní Virginii odkryli dělníci při kopání na vinici další děsivé pozůstatky. Mělo se jednat o kostru vysokou 3,28 metru. Tento nález popisuje i řada dalších svědků. Kostra byla však zakopána.

 

1877 – horník si všiml, že ze skály vyčnívá zkamenělá kost, zarostlá v křemenu, stará podle radiokarbonové metody 185 milionů let. Byla převezena do Eurek Stone. Po změření bylo jištěno, že její délka od kolena po patu měřila 97 centimetrů.

1879 – u Whiskonsinu byly vykopány obří obratle, lebka a kosti a v kraji Ashland v americkém státě Ohio vyhrabal badatel George W. Hill obrovské ostatky humanoida měřícího téměř 3 metry. Stejný rok byl hlášen nález třímetrové kostry i z Brewersville v Indianě.

 

1885 – v Pensylvánii v Gasterville nalezena kamenná hrobka s kostrami o výšce 215 cm a na stěnách zbytky obrázků lidí, ptáků a zvířat.

 

1890 – podivné nálezy byly zaznamenány i v Egyptě, šlo o ženy a děti neobvyklého vzrůstu, takzvané "ďábelské mumie" vzhledově velmi odlišné od všech předešlých, o výšce 2 metrů.

 

1898 – V Německu, v Porůří archeologové odhalili zkamenělé kosti lidí - 210-240 cm

                           

V roce 1911 v americké Nevadě vykopali dělníci těžící guano, tedy přírodní hnojivo z trusu netopýrů, další překvapivý nález. 

Důlní inženýr a amatérský archeolog John T. Reid tu odkryl v pravěké jeskyni ostatky obřích lidí s rezavými vlasy a vousy. Jejich výška, jak ke svému překvapení naměřili archeologové, byla na svou dobu unikátní, měřili od 2 do 2,5 metru.

Tyto obry znali indiáni kmene Piutů, kteří jim říkali Si-Te-Cah, jak jim říkali jejich pradědečkové.

"Piutové říkají, že kmen Si-Te-Cah žil na jezeře u jeskyně. Piutové a dlouhonozí rusovlasí obři nevycházeli dobře. Indiáni obviňovali Si-Te-Cah z kanibalismu a vedli proti nim válku. Po dlouhém boji koalice kmenů chytila zbylé obry v jeskyni nazvané dnes Lovelock," popisuje americký výzkumník Dr. Joseph Jochmans.

Když prý zbývající Si-Te Cah odmítali vylézt ven, navršili indiáni před ústí jeskyně klestí, které zapálili a všichni obři prý zemřeli v jeskyni zadušením v hustém kouři či v plamenech. Jsou tyto pověsti, děděné po celé generace, pravdivé? Vše nasvědčuje tomu, že ano.

Při pozdějších archeologických průzkumech bylo totiž v jeskyni nalezeno 10 000 různých artefaktů, jako jsou kamenné nože, košíky a lovecké nářadí.

Vědci ale nejevili ochotu se těmito nálezy blíže zabývat, proto horníci většinu mumií nakonec zlikvidovali a tak je vlastně zázrak, že jedna celá lebka, měřící 30 centimetrů, je dnes uložena v Humboltově muzeu v Berlíně.

Celý případ by jistě upadl nakonec v zapomenutí, kdyby zdejší noviny Lovelock Review-Miner nepřinesly dne 19. června 1931 článek o jedinečném nálezu dvou koster na dně Humboltova jezera. Jedna z nich měla výšku 260 cm, druhá měřila zhruba 3 metry!

Podle další reportáže těchto novin byly na Fridemanově ranči objeveny ostatky další obří bytosti vysoké 230 centimetrů.

Obrovské lidské zuby – stoličky, byly objeveny v roce 1926 v dole Eagle II. v Montaně. Horníci je našli v uhelné vrstvě staré přinejmenším 30 milionů let.

1936 - německý antropolog a paleontolog Larsan Kohl vykopal na břehu u jezera Elajyzi ve Střední Africe obří kostry 12 mužů, kteří měřili 350-370 cm. Zvláštností je, že se honosili 2 řadami horních i dolních zubů. Jejich lebky byly podivně skoseny až po bradu.

V Polsku se za II. světové války kopaly při hromadných popravách obří jámy. Byly nalezeny zkamenělé lebky o výšce 55 cm, což je 3x větší rozměr než lebka běžného člověka. Ten, komu by taková lebka patřila, by musel podle výpočtů měřit 3,5 metru.

 

1950 V Jižní Africe byl u diamantového dolu objeven obrovský kus lebky o výšce 45 centimetrů, nad jejímiž očnicovými oblouky byly podivné výrůstky, připomínající rohy. Antropologové určili artefaktu stáří na 9 milionů let.

Rok 2008, Gruzie - archeologové odhalili kosti obrovských rozměrů nedaleko Borjoni.

 

Velký kaňon – nad vesničkou Tuba City jsou obři vyrytí do skalní stěny.

V Austrálii nalezl známý archeolog Rex Gilroy západně od Blue Montains otisky obrovských lidských nohou, palice, sekery, nože, obří páteř a stoličku o rozměrech 5x8 cm.

 

Biblický obr z Turecka:

V 50. letech 20. století narazili dělníci, pracující na stavbě silnice poblíž města Homsna na jihovýchodě Turecka, v údolí řeky Eufrat, na obrovský hranatý předmět připomínající rakev. Uvnitř byly ostatky tvora, připomínající svým vzhledem člověka, avšak byl dvakrát větší!

Bohužel byla drtivá většina zdejších nálezů zničena těžkými stroji a nikdo neví, kde domnělé kosti obrů nakonec skončily. Zmizely stejně nevysvětlitelně, jako mnoho ostatních kontroverzních nálezů obřích ostatků.

Kopii jedné z gigantických kostí můžeme dnes ale obdivovat v Mt. Fossil Museum ve městě Crosbyton vzdáleného 400 kilometrů od Dallasu v Texasu. Místní ředitel Joe Taylor o nálezu řekl toto: "Objevená stehenní kost měřila 120 centimetrů a dnes se předpokládá, že bytost, jíž patřila, byla vysoká 430 až 490 centimetrů."

 

Severní Amerika

V řečišti řeky Paluxy u Glen Rose (Texas, USA) byly odhaleny otisky obřích chodidel dlouhé 54,61 cm a široké mezi 13,97 a 20,32 cm. Je kuriózní, že tyto otisky se nacházejí uprostřed dinosauřích stop v geologické vrstvě staré přibližně 140 milionů let. (Dr. Cecil Dougherty: „Valley of the Giants", Cleburne, Texas 1971)

Austrálie

Dr. Rex Gilroy, ředitel Mount York Natural History Museum, rovněž nalezl poblíž města Bathurst, N.S.W., západně od Blue Mountains, otisky obřích chodidel, které jsou dlouhé 60 a široké 18 centimetrů. Kromě toho objevil nadměrně veliké prehistorické nástroje, jako palice, sekery, nože a další. Našel také obří páteř a zub - byla to stolička - o velikosti 5,8 cm. Tamější domorodci dodnes ve svých folklorních písních opěvují obry. (Nakladatelství Econ, informativní spis: „Das Weltphánomen Erich von Däniken")

Asie

Vědecky uznané nálezy jsou „Obr z Jávy" a „Obr z jižní Číny". (Denis Saurat: „Atlantis und die Herrschaft der Riesen", Stuttgart 1955)

Blízký východ

V Sýrii, šest kilometrů od Safity, objevili archeologové obrovské pěstní klíny o hmotnosti 3,8 kg. (Denis Saurat: „Atlantis und die Herrschaft der Riesen", Stuttgart 1955)

Afrika

V Ain Fritisse (východní Maroko) byly objeveny pěstní klíny o těchto rozměrech: 32 cm délka a 22 cm šířka. Vážily 4,2 kg. (Denis Saurat: ,Atlantis und die Herrschaft der Riesen", Stuttgart 1955) V Chenini (Tunis) se nachází hřbitov, na němž jsou hroby obrů, jejichž kostry měří více než tři metry. (Robert Charroux: „Unbekannt, Geheimnisvoll, Phantastisch", Dusseldorf 1970) Německý antropolog Larson Kohl objevil roku 1936 na břehu jezera Elyasi ve Středoafrické republice kosterní zbytky obřích lidí. (F. Weidenreich: Apes, Giants and Man", Chicago 1946) Vědecky prokázán byl i „Obr z Transvaalu". (Denis Saurat: „Atlantis und die Herrschaft der Riesen", Stuttgart 1955)

 

Záznamy o Pseudotvůrcích, sebenazývaných Bohové, na Zemi:

 

V pověstech a mytologiích na celém světě, včetně Bible – Genesis, nacházíme zmínky o tom, že první lidé byli stvořeni „Bohem“, nebo „dokonce „Bohy“, kteří se nesmazatelně zapsali do posvátných textů a tím i do paměti lidstva. Tito „Bohové“ ovládali mnohdy vyspělou technologii, někdy se sblížili s lidmi a jindy přímo zasahovali do jejich vývoje. Číňanům, domorodcům z Afriky, Peršanům, Féničanům, Arabům, australským Aboriginům, jihoamerickým indiánům a vládcům dávné Indie své vědomosti předávali „Bohové“, které vidíme dnes na skalních rytinách, soškách a jiných vyobrazeních. Podle nejstarších pramenů, kterými jsou sumerské tabulky nalezené v Iráku v roce 1849, popsané klínovým písmem, stvořily prvního člověka vesmírné bytosti. Tyto zlomky starověkého mýtu byly kdysi součástí proslulé Aššurbanipalovy knihovny v Ninive. Podle těchto 6000 let starých textů je lidstvo potomky rasy lidí z jiné planety, kteří sestoupili na zem v létajících strojích. Sumerská říše se rozkládala na území Mezopotámie v roce 3000 - 2000 př. n. l. Název Sumer, neboli „ KI-eN-GIR.“ KI znamená doslova země nebo místo, pevnina či oblast. GIR je pak létající těleso, en je pouze titul. Celkový výraz se dá přeložit jako „Místo vlády nad létajícími tělesy“. Sumerská kultura vznikla náhle a je dodnes považována za naprostý základ našeho vědění, protože dala světu mnoho převratných vědních odvětví, jako matematiku, lékařství a chemii. Zejména v astronomii předběhla svou dobu, stejně jako u vynálezu kola a písma. Také tehdejší architektura byla pozoruhodná: Sumerové jako první začali používat dlažební kostky a ulice byly pravoúhle řazeny do bloků, jaké známe z dnešních velkých měst, jako je například New York. Významné jsou sumerské pečetní válečky patřící mezi nejstarší miniaturní památky světa. Tyto válečky pocházejí z doby urucké kultury z jižní Mezopotámie, z období mezi lety 3 200 - 2 200 př. n. l. Jejich provedení je vysoce umělecké. Na délku měří jeden či maximálně šest centimetrů a jejich majitelé je nosívali kolem krku. Používaly se k potiskům hliněných nádob a razítkovaly se jimi listiny. Nejstarší z nich zpodobňují mytologické postavy a symboly: Ptačí lidi, pohádková zvířata, napůl lidská a napůl zvířecí stvoření, postavy v létajících bárkách, v nichž sedí bytosti podobné lidem a létající koule na nebi. Najdeme zde i neznámé bohy v helmicích u „Stromu života,“ jak zní jedno z nesmyslných vědeckých pojmenování, stejně jako „Létající duchy.“ Tito „duchové“ jsou zde vyobrazeni jako člověku podobní tvorové se dvěma či čtyřmi křídly, či lidé s hlavou dravého ptáka, na několika dalších se objevuje i podivný znak nápadně připomínající nákres atomu. Hádankou pro archeology zůstává již zmíněný „Strom života.“ Jednou má podobu kříže, jindy jde o výtvor jakoby navzájem spojených přaden, či nití, takže někdy se tak nejspíše podobá schematickému vyobrazení genetického kódu. O tom by ale před tisíciletími neměli mít tehdejší lidé podle „vědců“ z univerzit ani ponětí!  Že by opravdu zasáhli bohové? V eposu o Gilgamešovi, který se opírá o sumerské prameny, se hovoří o bytostech zvaných DINGIR. Tento výraz se obyčejně překládá jako „bohové“. DIN znamená soudce, ten, který rozhoduje, vládce, pán. Výraz GIR označuje „meč, prořezávač, létající těleso.“ DINGIR byli tedy „vládci létajících těles.“ Německý spisovatel Dr. Hermann Burgard o tom napsal:

„Pokud se budeme objektivně zabývat jednotlivými texty, pokud analyzujeme jejich částečná odlišná znění, pokud je porovnáme a prověříme v celkových souvislostech, pokud se skutečně probereme všemi 100 000 klínopisnými tabulkami, dospějeme k jinému závěru, než konzervativní vědci: Zmínky o nepozemských bytostech, dějích a jevech jsou v nich tak početné a tak logicky do sebe zapadající, že přinejmenším jejich jádro musí být pravdivé.“ Z klínopisných tabulek tedy vyplývá, že bytosti DINGIR, (nebo také jinak Anunnaki), létaly nahoru na nebesa. Nebe bývalo v sumerských textech označováno znakem „AN,“ což se dá přeložit jako „nahoře.“ Možná proto nejsou tyto klínopisné tabulky z větší části nedostupné a jejich překlady nebyly nikdy zveřejněny.

 

Tyto podivné bytosti byly dobře známé i u jihoamerických kultur. Zde se o nich zmiňují ve svých mýtech staří Mayové, jejichž bůh Tlaloc měl podle vyobrazení na mayských reliéfech na sobě něco jako leteckou kuklu, splývající až na ramena a vysoké rukavice, jaké nosí dnešní astronauti. Podobné „bohy“ znali i Aztékové a Inkové. Právě oni prý kdysi naučili tyto národy starověku prvním základům zemědělství, řemeslům i umění.

 

Sumerské texty popisují tyto tajemné tvory jako stvoření podobná člověku. Jak dosvědčují početné archeologické nálezy obrazového materiálu, měli tito neznámí cizinci však i vlastnosti, kterými se od běžných lidí odlišovali. Podle klínopisných legend byli podstatně vyšší - asi 2,5 metru, disponovali „pronikavým zrakem“, protože viděli i to, co bylo skryto uvnitř - a obklopovala je „boží záře“. V textu, kde se píše o hrdinovi Utanapištimovi, (který je shodný s Noem), bylo zapotřebí „vyrábět“ pro DINGIRy zvláštní vzduch k dýchání a také jakýsi „chléb života“ a „vodu života.“ Sumerští písaři dále sdělují: „Jejich podstatu nelze pochopit, jejich záře je nesnesitelná.“ Z historicky mladších asyrských textů se dokonce dozvídáme, že bůh Asur a bytosti DINGIR zasáhly několikrát i do válečných událostí a používaly neznámé moderní zbraně. Létající vozy DINGIRů vzlétaly, zahaleny do oblaku kouře, a přistávaly na „Umělé hoře“ ve městě Uru. Tyto uměle navršené hory, zvané zikkuraty, byly významným stavebním prvkem tehdejších měst a byly také pokládány za nejdůležitější svatyně bytostí DINGIR. Když se roku 1875 anglický archeolog, historik a lingvista George Smith zabýval studiem starověké Mezopotámie, došel k závěru, že tyto božské bytosti sestoupily na Zemi z nebes před 450 000 lety z planety Nibiru. Tvrdil také, že biblická kniha Genesis je založena na velmi podobných starodávných textech - a právě v knize Genesis se mluví v souvislosti s těmito bytostmi o stvoření prvního člověka.

 

Z knihy Kronika naší fantastické minulosti od W. J. Langbeina:

Celým světem mytologie obcházejí duchové, kteří se údajně vyskytovali na naší planetě už od nepaměti. Bájeslovná tradice přitom houževnatě lpí na tom, že tito obři byli potomky bohů.

Zde přikládáme několik příkladů:

a) „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikali na zemi obři, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní." (1. Mojžíšova, 6,4) (Zwingliho Curyšská bible. - V českém ekumenickém překladu se místo „o obrech" hovoří o „zrůdách" - pozn. překl.)

b) „Řekni strážcům nebes..., proč jste opustili vysoké, posvátné nebe, spali s ženami, poskvrnili se stykem s dcerami lidskými, brali si ženy a plodili lidské děti i syny obrů?"
(Emil Kautzsch: „Die Apokryphen und Pseudepigraphen des Alten Tes-tamentes", Tubingen 1900)

c) „Ony Kainovy dcery, s nimiž se andělé spojili, otěhotněly, nemohly však porodit a umíraly. Některé bytosti, které nosily ve svém těle, zemřely, jiné se však dostaly z těla ven, a sice tak, že roztrhly matčino tělo a u pupku vystoupily na denní světlo. Když pak byly starší a vyrostly, ukázalo se, že to jsou obrové." (Kebra Negest, 23. svazek, 1. část: Nádhera králů)

d) Ve starořecké mytologii držel obr Polyfémos ve své jeskyni v zajetí Odyssea a jeho dvanáct druhů. Polyfémos byl jednooký syn boha Poseidona. (Herbert Gottschalk: „Lexikon der Mythologie", Berlín 1973)

e) Na první tabulce sumerského Eposu o Gilgamešovi se tvrdí, že Gilgameš byl člověkem pouze z jedné třetiny a ze dvou třetin šlo o božskou bytost. Na výšku měřil údajně 11 loktů (asi 5,5 metru), v ramenou byl široký devět pídí (asi 2 metry). (Epos o Gilgamešovi)

f) Aztékové se zmiňovali o obrech v takzvaném druhém období světa: „...V této době žili obrové, kteří našim předkům vyprávěli o své minulosti... Tezcatlipoca se vlivem svého božství změnil v slunce a všichni ostatní bohové stvořili obry. Byli to lidé takové velikosti a síly, že holýma rukama vytrhávali stromy ze země." (Walter Krickeberg: „Márchen der Azteken und Inkaperuaner, Maya und Muisca", Jena 1928 (nové vydání: Diisseldorf 1972)

g) Nejpodrobnější popis o vzniku bohů se dočteme v Knize Henocha. Pod nadpisem „případ andělů a jejich konečného potrestání" se dovídáme: „Když se pozemšťané rozmnožili, rodily se jim za oněch dnů krásné a rozkošné dcery. Když je však spatřili andělé, synové nebes (negativní mimozemšťané), hříšně po nich zatoužili a domluvili se: 'Chceme si vybrat ženy mezi pozemšťankami, aby nám porodily děti. Jejich vůdce k nim promluvil takto: 'Obávám se, že nebudete tento čin chtít provést, takže se budu muset za velký hřích kát sám.' Tu všichni promluvili a takto mu odpověděli: Složíme přísahu a navzájem se zavážeme, že se tohoto úmyslu nevzdáme, nýbrž zamýšlené dílo dovedeme do konce.' Tu přísahali všichni pospolu a navzájem se zaklínali. Bylo jich celkem 200, kteří se za dnů Jaredových snesli na vrchol hory Hermon. Tito a všichni ostatní pojali sobě ženy, každý si z nich vybral jednu a začali k nim vcházet a poskvrnili se na nich. Naučili je kouzelným zaklínadlům, zaříkávadlům, sběru kořenů a odhalili jim léčivé rostliny. Ženy však otěhotněly a rodily 3000 loktů vysoké obry." (Emil Kautzsch: „Die Apokryphen und Pseudepigraphen des Alten Tes-tamentes", Tubingen 1900)

Tento citát je opravdu výmluvný:

„Synové nebes" (rozumějte negativní mimozemšťané – padlí andělé (pozn.zpacovatele)) měli podle všeho zapovězeno stýkat se důvěrně s pozemšťankami. Celá dvousetčlenná posádka vesmírné lodi se vzepřela tomuto rozkazu a v rámci tajné a rebelantské domluvy se dohodla, že tento zákaz přestoupí a všichni společně ponesou příslušné důsledky svého konání. Tento citát z Knihy Henochovy jednoznačně dokládá, že „nebeští synové" (negativní mimozemšťané) měli nad tehdejšími lidmi nespornou převahu. Tito „padlí andělé" (negativní mimozemšťané) se stali učiteli lidstva. Naproti tomu je naprosto nevěrohodné tvrzení, že obři měřili 3000 loktů. Zde asi nějaký pozdější opisovač přidal ve svatém zděšení dvě nuly navíc.
Z nerovného spojení vznikli obři. Aby tato setba vůbec vzešla, musel se počet chromozomů u mimozemšťanů shodovat s počtem chromozomů pozemšťanek. Tohle samozřejmně nebyl žádný problém, neboť Pseudotvůrci, jak již víme, vyšlechtili lidskou rasu a veškeré rasy v zóně vymístění, peklech, za pomocí cílené, umělé pseudomutace genetického inženýrství a tak kvalitativně změnili původní obojpohlavní Androgynní lidské bytosti (původně z Nebe) tak, jak potřebovali pro své pseudozáměry. V dnešní době už není tak velký problém představit si podobnou genetickou manipulaci.

Počet chromozomů mimozemšťanů a pozemšťanů od samého počátku souhlasil. Tohle je zvláštní náhoda - „že by zázrak"…?

Milí přátelé, jak už víme, nic se neděje samo od sebe, nic neexistuje jen tak, z ničeho nic a už vůbec neexistuje náhoda, nebo osud. Pseudotvůrci měli a mají předem vše dobře naplánováno. Genetický kód „inteligence" vychází při stejných „prebiotických" podmínkách vždy ze stejného počtu chromozomů (zralá vaječná buňka má 22 autozomů plus chromozom X nebo Y: dvakrát 22 = 44 autozomů + 2 pohlavní chromozomy = 46 chromozomů v každé tělesné buňce. Autozom je chromozom, který, na rozdíl od pohlavních chromozomů, se ve vzájemně korelujících buňkách obou pohlaví vyskytuje v páru.


Vzhledem k tomu, že obři jako potomci bohů jsou v mytologii velmi hojně zastoupeni, je více než jisté, že tohle není výplod fantazie našich předků. Naši předci totiž v hojném množství po celém světě nezávislé na sobě a nezávislé na generacích popisují stále totéž stejné.

Mytologické vyprávění s odkazy našich předků velmi rozporuje současnou antropologii, která má neskrývané potíže s tím, aby začala ve svých úvahách počítat s prehistorickými obry. Výjimkou je v tomto ohledu dr. Louis Burkhalter, bývalý delegát francouzské Prehistorické společnosti, který už v roce 1950 v článku publikovaném v Revue du Musée de Beyrouth uvedl:

„Měli bychom si konečně ujasnit, že existenci obřích lidských ras v epoše acheuléenu (kulturní stupeň starší doby kamenné, který vyplnil největší část doby ledové) je nutné pokládat za vědecky ověřenou skutečnost." (Denis Saurat: „Atlantis und die Herrschaft der Riesen", Stuttgart 1955)

Na ostrově Gozo, který patří k Maltě, stojí už celá tisíciletí neolitický chrám „Il-Gigantija". Toto slovo znamená „obří chrám" a podle místní tradice ho údajně zbudovali obři.

Po celém světě se to hemží záhadnými megalitickými stavbami, u nichž není lehké si představit, že je zbudovali „běžní" lidé. Vzpomeňme si například na tisíce monolitů, které stojí vyrovnané v přesném zákrytu u bretaňského Carnaku, na „visící kameny" u anglického Stonehenge, na Hadiar El Guble, „Kámen jihu" v Libanonu, který váží dva miliony kilogramů a běžnou lidskou silou s ním rozhodně není možné pohnout. Tato a další megalitická stavební díla budou zcela srozumitelná, zahrneme-li do svého myšlenkového schématu obry.

Naši prehistoričtí předci nám zanechali nejen mytologická vyprávění o vzniku a existenci obrů, ale byli natolik prozíraví, že nám uchovali obraznou podobu těchto bytostí. Ve Velkém kaňonu (Arizona, USA) nad pouštní zapadlou vesničkou Tuba City jsou do skalních stěn vyrytí různí obři. Skalní rytiny jsou umístěné tak vysoko nad zemí, že paleontolog dr. Gilmore vyjádřil domněnku, že tyto kresby vytvořili sami obři. Hned vedle obrů jsou stejným způsobem ve skále zvěčněni dinosauři. K tomu dr. Gilmore: „Skutečnost, že nějací prehistoričtí lidé vyškrábali obrazy dinosaurů na skalní stěny tohoto kaňonu, odporuje všem našim teoriím o stáří lidstva. Skutečnosti jsou ovšem neotřesitelné sloupy. Pokud teorie nesouhlasí se skutečnostmi, musí být teorie změněny - skutečnosti samozřejmě zůstanou."

(Arizona Highways: Were there Giants in those days?, červenec 1951)

V jižní Anglii, u vesnice Cerne Abbas v Dorsetshiru, stojí už celá tisíciletí 55 metrů vysoký obr. Je velmi jednoduchým způsobem „vyryt" do křídového kopce - prehistoričtí umělci odstranili z kopce trávu a zeminu, až se na denním světle objevila bílá křídová vrstva. K tomu, aby tento Obr z Cerne Abbas mohl vzniknout, se podle nejnovějších propočtů muselo odstranit 25 tun drnů trávy. Seriózní NEUE ZŮRCHER ZEITUNG k tomu poznamenaly: „Obr z Cerne Abbas je dodnes záhadou. Vyvolává odvážné spekulace, ale zatím se neobjevilo jediné prokazatelné řešení. Archeolog Stuart Piggott, ve svém oboru skutečná autorita, ho klade do souvislosti s kultem Herkula, který se za císaře Commoda v druhém století našeho letopočtu rozšířil i v Británii...

Kopec s obrem se nachází v oblasti, která překypuje nálezy z mladší doby kamenné, doby bronzové a ledové. Jako předpoklad vzniku tohoto výtvoru je proto docela dobře možné si představit místní kult plodnosti, existující zde dlouho před římskou invazí."

(Neue Zurcher Zeitung: Der Riese von Cerne Abbas, 4. červen 1972)

Obři a jejich pozůstatky jsou díky nezvratným indiciím velmi dobře zdokumentovány.

 

Podle pověstí byli obři nežádoucími potomky „nebešťanů". Mytologické prameny se zmiňují výhradně o mužských obrech, obří žínky nejsou nikde uvedeny. To sice nemusí znamenat, že se nerodila žádná děvčata, ale přesto působí staré literární památky dojmem, jako by byla až v děsivé menšině, pokud vůbec existovala. Takové genetické poruchy v rámci určité rasy nejsou ničím výjimečným. V povodí Amazonky žijí indiánské kmeny, u nichž se už celé generace na 100 děvčat rodí jeden jediný mužský potomek. Tyto kmeny osvěžují svou krev přepadáním sousedních kmenů. Přitom jsou unášeni mladíci a muži v naději, že se poměr mezi oběma pohlavími srovná. Dokonce i v našich civilizovaných zeměpisných šířkách panuje nadbytek děvčat v poměru 3:1. (Tři děvčata na jednoho chlapce.)

Obrové doby kamenné stáli před neřešitelným problémem. Pro zachování rodu potřebovali ženy normálně vzrostlých lidí. Bylo tedy odpískáno k lovu žen. Lidé se pochopitelně proti takovému znásilňování vehementně bránili. Na jedné straně věděli, že těhotné ženy při porodu obřích dětí umírají, a pak muži bránili své milenky a matky i z biologicky zcela pochopitelných důvodů. Akt znásilnění líčí klínový nápis z Nippuru, přeložený profesorem N. S. Kramerem: „...Moje vagína je příliš malá, nemůže se ti podvolit. Mé rty jsou příliš malé, neumějí líbat..."

(S. N. Kramer: „Geschichte beginnt mit Sumer", Mnichov 1959)

V etiopském národním eposu Kebra Negest se uvádí, že ženy při porodu obřích synů umíraly.

Zdá se však, že k zániku obrů nepřispěli svým dílem pouze lidé, ale z pověstí je možné nabýt dojmu, že i sami „bohové" - negativní mimozemšťané přiložili při zničení tohoto ilegálního plemene ruku k dílu.

Aztécké pověsti vypravují: „Za kalného svítání se tu začali potulovat hladovějící obři. Jakmile na ně narazili lidé, došlo k urputným bojům. Avšak nebeští jaguáři (Pseudotvůrci) obry sežrali. Snesli se ze zšeřelé oblohy a zničili je."

(Walter Krickeberg: „Marchen der Azteken und Inkaperuaner, Maya und Muisca", Jena 1928; nové vydání: Dusseldorf 1972)

Henoch, předpotopní prorok, tehdejší události zachytil nejpřesněji.

Obři (negativní mimozemšťané) chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi, stykem s oněmi ženami se poskvrnili a neskryli před nimi ani jeden svůj hřích. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem. To se Pseudotvůrcům nehodilo do plánů a naplánovali další řízenou přírodní katastrofu - potopou veškerý život byl vyhlazen.

„Této zkáze unikl Lachema, předek Noema, stejným způsobem jako (Noema z Noemovy Archy). Byl poučen Nejvyšším, jak může uniknout zkáze, aby jeho símě zůstalo zachováno po všechna pokolení.“

Budeme-li věřit tomu, co nám říká prorok Henoch, pak biblická potopa byla uměle navozenou přírodní katastrofou, která měla zničit obry a jejich potomky. Obři se v těch dobách nepochybně rozšířili už na celé zeměkouli.

Ze Sumerského Eposu o Gilgamešovi: „po šest dnů a sedm nocí s potopou burácel vítr a jižní bouře srovnala zemi. A když sedmý nadešel den, ustala jižní bouře, potopa i boj. Všechno lidstvo se v bahno proměnilo. Jak plochá střecha se prostíral močál. Poklekl (Lachema) jsem a usedl v pláči. Po mé tváři kanuly slzy. Vyhlížel jsem břehy na obzoru moře. Hlasitě volal jsem, že všichni lidé zemřeli.“

Konec obrů shrnul lapidárně a naprosto přesně Baruch: „Povodeň vyhubila všechno živé a také 4 090 000 obrů. Vodní hladina sahala o 15 loktů výše než nejvyšší hory."

 

Klamání mas lidí určitými entitami (které samy sebe považují za nadřazené) ohledně vzniku člověka dobře vystihl Erich von Däniken:

„Historie vzniku člověka je opičí divadlo. Je to detektivka s tisíci otevřenými otázkami a tisíci pseudologickými odpověďmi.“

Nyní můžeme vidět, že po celou historii pozemského lidstva došlo VLASTNÍMI SVOBODNÝMI VOLBAMI LIDÍ KE ZMĚNĚ POZITIVNÍHO STAVU NA NEGATIVNÍ STAV, při neustálém zasahování, ovládání a manipulování pseudotvůrci, aktivátory a udržovateli negativního stavu ve Stvoření.

 

Z toho vyplývá i úplná změna životního stylu a filosofie života dnešního člověka oproti jeho dávným předkům – Andělům z Nebeské planety Země. S tím souvztaží i změna stravování (alkohol, maso aj.) a užívaní návykových látek (cigarety, drogy aj.) dnešního člověka pod ovládáním a zasahováním Pseudotvůrci po stovky miliónů let našeho času. Původní stravování bylo zcela jiné, a lze se k němu navrátit společně se změnou životního stylu a životní filosofie, tedy ZMĚNOU NEGATIVNÍHO STAVU na POZITIVNÍ STAV – DUCHOVNÍ CESTOU.

 

Důkazy existují. Jsou dostupné.

Co ještě více chce lidstvo, aby uvěřilo?

...A stále budou popírat pravdu. Protože by to znamenalo konec lží a všeho, čemu doposud slepě věřili...

Znamenalo by to ZAČÍT ZNOVU.

Přátelé,

pro ty z vás, kteří jste se rozpomenuli, nejsou právě uvedené informace příliš velkým překvapením. Loutkoscéna současného světa se pomalu dohrává a utajování tak klíčových informací, jako je PRAVDA O PŮVODU VŠECH LIDÍ nemůže trvat věčně.

Buďte proto i VY těmi, kteří otevřete oči byť jednomu svému bližnímu a pomůžete mu k rozpomenutí a k záchraně z pasti negativního stavu, ve které se většina lidí již věky topí.

Přejeme Vám radost z předávání PRAVDY a z vlastního rozpomínání na vše ostatní...

Přátelé z Vesmíru, Auron, Ema...

 

Přátelé, nabízíme Vám nejen životně důležité informace, ale také Vám rádi ukážeme cestu, po které se dostanete Domů. Nabízíme Vám nejen životně důležité informace, ale také řešení Vašich problémů, neboť všichni jsme jeden celek a je tedy v zájmu všech bytostí (nejen na naší planetě Zemi) všechny individuální problémy odstranit, rozpustit.

Veškeré souvislosti zde uvedených informací s Vaším životem Vám rádi vysvětlíme a poradíme Vám, kam se vydat, abyste našli to, co celý život hledáte.

Klidně se ptejte, my Vám budeme rádi naslouchat...